Neuróza se u dětí projevuje jako nevysvětlitelná bolest břicha, bolest hlavy nebo bušení srdce. O existenci této skupiny nemocí by měl vědět každý rodič, protože nesprávné zacházení s neurózou u dítěte může průběh potíží jen zhoršit.

Neuróza u dětí(v různých formách) podle odhadů postihuje až jedno z pěti dětí, ale prevalence úzkostných poruch se liší podle věku.

Dnes se pojem neuróza, který se v medicíně používá již od 18. století, používá stále méně často. Různé problémy v této skupině psychiatrických onemocnění – kvůli dominantnímu symptomu mezi nimi – se častěji označují jako úzkostné poruchy.

Obsah:

  1. Příznaky neurózy u dětí
  2. Příčiny neurózy u dětí
  3. Léčba neurózy u dětí

Příznaky neurózy u dětí

Úzkost je primární onemocnění spojené s neurózou u dětí. Je však doprovázena také dalšími příznaky, které závisí na typu poruchy přítomné u pacienta.

  • Generalizovaná úzkostná porucha

U generalizované úzkostné poruchy zažívá dítě úzkost téměř neustále, jde však o relativně nízkou úroveň úzkosti.

Může odkazovat na různé události, jako je vize, že ve škole dostanete zápornou známku nebo neúspěch ve sportovní soutěži. V tomto případě může být úzkost doprovázena problémy se spánkem, zhoršením koncentrace a podrážděností.

  • Panická porucha

Záchvaty paniky jsou stavy těžké úzkosti doprovázené somatickými potížemi (např. problémy s dýcháním nebo výrazné zrychlení srdeční frekvence).

U dětské panické poruchy se mohou záchvaty objevit zcela nečekaně a navíc strach z dalšího záchvatu může být tak velký, že sám o sobě může vyvolat další epizodu paniky.

  • Specifické fobie

Jak název napovídá, děti trpící specifickou fobií pociťují úzkost z nějakého konkrétního předmětu nebo jevu. Nadměrný, patologický strach může být způsoben zvířaty a hmyzem, ale také řízením auta po mostě nebo letem letadlem.

V případě specifické fobiedítě se snaží vyhýbat faktorům vyvolávajícím úzkost a v případě kontaktu s nimi může reagovat pláčem nebo vztekem.

  • Sociální fobie

Dospívající pacienti se sociální fobií se vyhýbají kontaktům, zejména s cizími lidmi. Pokud jsou takovému setkání vystaveni, mohou se vyhnout hovoru nebo navázání očního kontaktu a zažít značné nepohodlí spojené s tím, že se ocitnou v nepříjemné situaci.

Sociální fobie může být zdrojem problémů, protože dítě, které ji prožívá (v extrémních případech), může odmítat chodit do školy nebo se snažit co nejméně opouštět domov, aby se vyhnulo kontaktu s ostatními lidmi.

Někdy je příznakem sociální fobie selektivní mutismus, kdy dítě, které je obecně schopné správně mluvit, přestane mluvit s lidmi, které nezná.

  • Separační úzkost

Separační úzkost je jednou z forem dětské neurózy, kdy malý pacient nemůže snést rozchod se svými pečovateli. Samotný okamžik rozchodu s rodičem (např. rozchod při odchodu do práce) nebo i jen pomyšlení na něj vzbuzuje v dítěti strach, pláč a podráždění.

Mohou podniknout různé kroky, aby pečovatele zůstali u sebe, například hlásit somatické potíže, jako jsou bolesti břicha nebo hlavy. Separační úzkost může také způsobit, že se vaše dítě nebude zdráhat opustit dům. To se může vztahovat jak na chození do školy, tak na výlet bez rodičů.

  • Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)

Ze všech popsaných příznaků se zřejmě nejvíce zatěžuje okolí právě obsedantně-kompulzivní porucha. Jejich průběh má dvě složky: obsese, tedy nechtěné, přetrvávající myšlenky, které se neustále objevují, a nutkání, tedy činnosti, jejichž vykonávání pacienta uklidňuje a způsobuje dočasné vymizení posedlosti.

Děti s OCD mohou mít různé příznaky, například pacient posedlý čistotou se může převlékat několikrát denně nebo si stále mýt ruce.

Obsedantně-kompulzivní porucha může výrazně narušit fungování dítěte, protože provedení nutkání někdy zabere i více dne.

Podívejte se na galerii 10 fotografií

Příčiny neurózy u dětí

Neuróza u dětí nemá jednu konkrétní příčinu. V patogenezi úzkostných poruch u dětí jsou brány v úvahu jak anatomické vady mozkových struktur, tak poruchy neurotransmiterových systémů

Genetická zátěž je také podezřelá z ovlivnění rozvoje neurózy, neboť je patrná tendence ke zvýšenému výskytu problému u dětí, jejichž rodiče trpí nebo v minulosti trpěli úzkostnými poruchami.

Se vznikem neurózy u dětí souvisejí i určité faktory prostředí (a podle některých autorů především – především) – riziko, že některé situace mohou způsobit úzkostné poruchy, se zvyšuje zejména tehdy, má-li dítě výše zmíněnou predispozici k vyvinout problémy tohoto typu.V tomto případě mám na mysli:

  • změna školy, třídy nebo místa bydliště,
  • zažívání násilí (fyzického a/nebo psychického) ze strany vrstevníků nebo rodiny,
  • nedostatek podpory z bezprostředního okolí,
  • smrt milovaného člověka,
  • výchovné nesrovnalosti, kterými může být jak přehnaná péče rodičů, tak příliš častá kritika dítěte

Důvody, proč děti simulují nemoc

Léčba neurózy u dětí

Základem pro léčbu dětských neuróz jsou různé typy psychoterapeutických interakcí, např.:

  • psychoedukace,
  • rodinná terapie, skupinová terapie,
  • psychoterapie,
  • školení sociálních dovedností,
  • relaxační cvičení.

Rodiče dítěte s neurózou dostávají odborné rady, jak reagovat na úzkost u svých potomků. Pacient by neměl být přesvědčován, aby věřil, že vyhýbání se faktoru, který vyvolává úzkost, je dobrým řešením – právě naopak, protože to může vést k exacerbaci stupně neurózy.

V situaci, kdy psychoterapeutické metody neposkytují uspokojivé zlepšení pacientova stavu, lze použít farmakoterapii. Ve farmakologické léčbě neuróz u dětí hrají nejdůležitější roli antidepresiva ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), které snižují závažnost úzkosti

Účinek ošetření je patrný až po určité době. K rychlému snížení intenzity úzkosti lze ad hoc u dětí použít benzodiazepiny nebo hydroxyzin – těmto lékům se však v této věkové skupině vyhýbají a pacientům se podávají pouze v případě potřeby.

Kategorie:

Psychiatrie