Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Rezistentní deprese je forma depresivní poruchy, při které použití dvou nebo více antidepresiv neumožňuje dosáhnout uspokojivých výsledků léčby. Přesné příčiny lékově rezistentní deprese nejsou známy, ale již bylo zjištěno, jaké faktory zvyšují riziko této formy deprese u pacientů.

Co je lékově rezistentní deprese?

Rezistentní depresemá v literatuře alespoň několik definic. Nejčastěji je však tento stav diagnostikován, když se pacient léčený pro depresivní poruchy dvěma nebo více antidepresivy nezlepší. Zde je třeba zdůraznit, že depresi rezistentní na léčbu lze diagnostikovat v situaci, kdy byla pacientovi podávána antidepresiva různých lékových skupin a navíc terapeutické kúry trvaly dostatečně dlouhou dobu. Při diagnostice farmakorezistentní deprese se také bere v úvahu, zda léky užívané pacientem byly vybrány ve vhodných dávkách a byly užívány podle doporučení

Deprese je pravděpodobně nejběžnějším psychiatrickým problémem ve společnosti. Tato situace v podstatě není překvapivá – stačí se podívat na statistiky výskytu depresí v lidské populaci. V současnosti se ukazuje, že každý rok se depresivní poruchy vyskytují až u 15 % celé populace[1] .

Deprese lze rozhodně považovat za vážný zdravotní problém. Tato jednotka totiž ovlivňuje fungování samotného pacienta, ale typicky ovlivňuje i celé jeho okolí, tedy především rodinu pacienta. Není pochyb o tom, že depresivní poruchy by se měly léčit. Ne vždy však terapie přináší uspokojivé výsledky – někteří pacienti bohužel trpí rezistentní depresí

Rezistentní deprese je vidět častěji, než si dokážete představit. Dostupné statistiky na toto téma mohou působit až znepokojivě: dokonce u 2/3 lidí trpících depresí nevede užití prvního léku ke zlepšení jejich stavu, a co je ještě horší - dokonce u více než 30 % všech pacienti se nezlepšují navzdorypoužití různých možností léčby deprese[2] .

Při pohledu na výše uvedená čísla jasně vidíte, že situace má k dokonalosti daleko. Co je ale za tento stav odpovědné? V současné době nejsou příčiny lékově rezistentní deprese dostatečně jasné, ale již bylo identifikováno alespoň několik různých faktorů, které mohou významně přispět k neúspěchu při léčbě deprese.

Příznaky lékově rezistentní deprese

Obecně se příznaky lékově rezistentní deprese neliší od těch, které pociťují pacienti s jinými formami depresivních poruch. V průběhu depresivních stavů, které nereagují na léčbu, pacienti prostě užívají léky, které jim byly předepsány podle návodu, a přesto se jejich stav nezlepšuje a jejich nevolnosti - např. drastická deprese, sebevražedné myšlenky nebo anhedonie a poruchy spánku a poruchy příjmu potravy – jsou neustále přítomny

Faktory zvyšující riziko lékově rezistentní deprese

V situaci, kdy pacient léčený pro depresivní stavy nedosahuje uspokojivého zlepšení, je v prvé řadě nutné vyloučit aspekty, které jsou příčinou „údajné“ lékové rezistence deprese. Hovoříme zde především o nevhodném průběhu léčby antidepresivy. Může se ukázat, že neúspěch v dosažení terapeutického úspěchu souvisí s následujícím:

  • pacientovi bylo doporučeno užívat příliš málo antidepresiv
  • nemocný (z různých důvodů) neužívá léky podle doporučení
  • vedlejší účinky antidepresiv jsou pro pacienta rozhodně nepřijatelné,
  • pacient ve skutečnosti trpí jiným problémem než depresí (např. dysfunkcí štítné žlázy)

Pokud se vyloučí výše uvedené problémy a navíc jsou splněna dříve popsaná kritéria, můžeme skutečně hovořit o existenci farmakorezistentní deprese u pacienta. Přispět k tomu, že se pacient může potýkat s touto formou depresivní poruchy může ve skutečnosti mnoho jevů. Mezi nimi jsou především zmíněny:

  • věk (u starších pacientů je zvýšené riziko, že jejich deprese bude rezistentní vůči lékům),
  • existence jiných onemocnění u pacienta kromě deprese (to platí jak pro jiné duševní poruchy, např. úzkostné poruchy, tak somatické choroby, např. srdeční selhání nebo cukrovku).

Někdy může být základní příčinou lékové rezistence u deprese také fakt, že pacientova depresivní nálada není způsobena tím, že trpídepresivní porucha a ve skutečnosti je zatížena jiným typem afektivní poruchy. Hovoříme o bipolární poruše (BD), tedy jednotce, kde se prolínají depresivní stavy se stavy manickými. Léčba bipolární poruchy je odlišná od léčby depresivní poruchy, a proto pacient s bipolární poruchou, který dostává léčbu typickou pro depresi, nemusí dosáhnout terapeutického úspěchu vůbec.

Léčba deprese rezistentní vůči lékům

Nemělo by být žádným překvapením, že nalezení lékově rezistentní formy depresivních poruch u pacienta vyžaduje intenzivnější terapii. Základem je v tomto případě většinou úprava farmakologické léčby. Pacientovi může být např. nabídnuta výměna antidepresiva za přípravek, který působí jiným mechanismem než jím dosud užívaný lék. Problémem v tomto případě je, že nejprve je nutné postupně vysadit první lék a poté pomalu nasazovat léčbu novým lékem - v obou situacích mohou pacienty v těchto obdobích potkat nepříjemné neduhy

Vzhledem k výše uvedenému problému se někdy místo výměny antidepresiv u pacienta ukazuje jako výhodnější léčbu rozšířit, tedy přidat k již užívanému léku další preparát. Potencializace terapie u farmakorezistentní deprese může zahrnovat předepsání dalšího antidepresiva pacientovi, ale k antidepresivu lze také přidat látky z jiných lékových skupin, jako je uhličitan lithný, hormony štítné žlázy nebo atypická antipsychotika.

Nemělo by se zapomínat ani na roli psychoterapie pro stav pacientů s depresí. Vždyť v léčbě depresivních poruch je důležitá nejen farmakoterapie, ale také psychoterapeutické působení a psychoedukace. Kombinace správně zvolené farmakologické léčby spolu s prací s terapeutem může rozhodně zvýšit šance pacienta na dosažení terapeutického úspěchu.

Atypická deprese může být také indikací pro použití některé z chirurgických metod léčby depresivních poruch. V případě takových možností léčby se nejčastěji stále provádí elektrokonvulzivní terapie (mnohými považována za značně kontroverzní). Kromě elektrokonvulzivní terapie se v léčbě farmakorezistentní deprese stále častěji mluví o metodách jako hluboká mozková stimulace, transkraniální magnetická stimulace nebo stimulace bloudivého nervu

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře(nejvíce ochotně korzující po jejím břehu se sluchátky v uších), kočky a knihy. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Psychiatrie