Stockholmský syndrom je mechanismus, který někdy vzniká ve vztahu oběť-kat.Někdy unesená a uvězněná osoba pociťuje vůči svému násilníkovi pozitivní emoce, má pochopení a dokonce ho brání. Stockholmský syndrom je také definován jako patologické vztahy v rodinách, vztahy, tzv toxické, kdy se poškozená (dominantní) strana snaží za každou cenu ospravedlnit chování škodlivé (dominantní) strany

Stockholmský syndrom – co to je?

Stockholmský syndromje obranná reakce, specifický mechanismus přežití. Psychologie to vysvětluje tak, že člověk má tak silný instinkt zachránit si život, že se dokáže přizpůsobit i těm nejhorším podmínkám a naučit se v nich fungovat.

Stockholmský syndromv extrémních podmínkách postihuje unesené a vězněné lidi, rukojmí, válečné zajatce, sexuálně zneužívané lidi, členy sekty, ale může se vyvinout i v milostných vztazích ( Stockholmský syndrom ve vztahu je takzvaná majetnická láska, a to i ve vztahu šéf-podřízený (mobbing).

Člověk, který je v tomto vztahu slabší stranou, se díky tomuto mechanismu cítí bezpečněji - a bezpečí je jednou ze základních lidských potřeb - ale také pohodlněji, protože nemusí bojovat nebo čelit toxickému partner.

Stockholmský syndromje reakcí na silný stres a může se do určité míry stát ochranným brněním oběti

Proč "Stockholmský syndrom"?

Název „ Stockholmský syndrom “ pochází z událostí z roku 1973, kdy dva muži vyloupili banku ve Stockholmu. Když policie dorazila, zločinci zajali rukojmí: tři ženy a muže a drželi je šest dní.

Po nějaké době vyjednávání přišli záchranáři do banky a – s obtížemi, protože rukojmí působili dojmem, že se nechtějí osvobodit – lidi osvobodili. Později se ukázalo, že běhemVýslechové rukojmí bránili útočníky a ze všeho obvinili policii.

Po nějaké době se dokonce jedna z rukojmí zasnoubila se svým mučitelem a zadržený muž založil nadaci na získávání peněz na právníky pro zloděje. Tehdy švédský kriminalista a psycholog, který byl na těchto akcích, Nils Bejerot, poprvé použil termín „Stockholmský syndrom“.

Dalším slavným příkladem stockholmského syndromu je případ Patty Hearst, vnučky amerického vydavatele Williama Randolpha Hearsta, která byla 4. února 1974 unesena Symbionese Liberation Army, která vyznává utopické sociální koncepty.

Patty se připojila ke skupině a účastnila se s ní, vč. při bankovní loupeži. Nakonec byla poslána do vězení, odsouzena k 7 letům vězení za spolupráci s teroristy, ale nakonec byl trest snížen na dva roky.

Zajímavý je také případ Nataschy Kampusch, kterou unesl Wolfgang Priklopil, když jí bylo 10 let, a dalších 8 let jím byla bita a ponižována. V roce 2006 se jí konečně podařilo uprchnout, ale později řekla, že chce se svým katem navázat kladný vztah, protože to byl prostě jediný člověk, kterého celou tu dobu viděla.

Případ Nataschy Kampusch není podle některých psychologů tak úplně příkladem stockholmského syndromu, už jen proto, že v něm oběť není schopna uniknout, navíc v době únosu Nataschy byla dítě a děti prostě potřebují být s někým příbuzný - nikoho jiného neměla.

Jak poznat Stockholmský syndrom?

Osoba podezřelá na Stockholmský syndrom vykazuje několik charakteristických příznaků, které se za určitých podmínek rozvinou:

  • nezdá se, že by si všimla, že je jí ubližováno – to se může stát například v (toxickém) milostném vztahu, kdy je jedna osoba podváděna nebo nějak zneužívána či ponižována. - i když ji na to její příbuzní upozorní, nedostane se k ní
  • podceňuje svou újmu - např. zaměstnanec nucený pracovat přesčas s tím souhlasí, vysvětluje tuto situaci jako dočasnou, nevidí, že jde o klasický mobbing
  • vysvětluje, ospravedlňuje mučitele - "zasloužil jsem si", "měl jsem těžký den", "těžké dětství"
  • sdílí názory mučitele – dobrým příkladem je sekta, ve které členové zacházejí s guruem jako s bohem, věří mu každé slovo, jsou manipulováni
  • se postaví na stranu pachatele – např. vězněná osoba znesnadňuje policii/záchranářům jednat, aby ji osvobodilivztah - utlačovaný brání svého partnera, když se ho rodina dokonce pokusí udat policii
  • není schopna uniknout nebo se z obtížné situace vyprostit jiným způsobem
  • má pozitivní city ke svému násilníkovi - manželka miluje svého manžela, který ji bije
  • na druhou stranu má negativní pocity vůči lidem, kteří se ji snaží zachránit

Samozřejmě neplatí, že u každého člověka, který se v nějaké situaci ocitne v dominantní pozici, jinými slovy se stane obětí, se rozvine Stockholmský syndrom. Někteří by raději zemřeli, než aby proti sobě něco udělali. Je to komplexní problém a závisí na mnoha faktorech, včetně od psychických a emocionálních dispozic člověka, zda byl např. v dětství týrán, bit, ponižován atd.

Symptomy Stockholmského syndromu se rozvíjejí za určitých podmínek, tj.:

  • musí nastat situace, kdy si člověk všimne, že jeho přežití závisí na určité osobě
  • je zotročený, ponižovaný, nemá kontrolu nad vlastním životem, nevidí možnost, jak se z této situace dostat, např. rozbitím vztahu, nebo v krajním případě (únos, uvěznění) - útěk
  • si všímá, a dokonce zveličuje, některé pozitivní vlastnosti dominantní osoby, mohou to být drobné zdvořilosti - vaření kávy, podávání cigarety

Stockholmský syndrom - terapie

Jaké jsou šance na záchranu pro osobu trpící Stockholmským syndromem? Kromě extrémních situací, jako je uvěznění nebo únos, při kterých je nutný zásah policie, je ve zbývajících výše popsaných případech k tomu, aby se oběť vysvobodila z něčího toxického vlivu, nenahraditelná pomoc příbuzných.

Přátelé a rodina, kteří trpělivě podporují oběť, aniž by se nechali odradit tím, že ji často odpuzují a odmítají, jí mohou v určitém okamžiku pomoci vidět jejíma očima. Měli by se na ni neustále snažit skórovat špatný vliv toxického vztahu a všemi možnými prostředky se ji snažit uvolnit. Jenže – je to velmi těžké, protože někdy to může být kontraproduktivní. Oběť přece brání mučitele a může se začít vyhýbat kontaktu s příbuznými.

Musíte také počítat s tím, že dominantní osoba může používat různé chytré triky, například vydírání: „když mě opustíš, zabiju se před dětmi.“

Jednou z metod podpory ze strany příbuzných je naznačení jiných, alternativních způsobů postupu, protože oběť se často upne na jedno řešení

Můžete se také pokusit přimět oběťKonzultace s doporučeným (a o okolnostech informovaným) psychologem kvůli úplně jinému problému (protože do toho konkrétního z vlastní vůle nepůjde).

Člověk se Stockholmským syndromem, který si konečně uvědomí, že potřebuje pomoc, bude jistě potřebovat podporu nejen příbuzných, ale i psychologa a psychiatra.

Kategorie:

Psychiatrie