Polymyositida je revmatické onemocnění, při kterém dochází k zánětu svalů. Útoku nemoci jsou vystaveny všechny svaly, včetně kupř. srdečního svalu a svalů dýchacích cest, což v druhém případě může vést až k respiračnímu selhání. Jaké jsou příčiny a příznaky polymyozitidy? Jak léčba probíhá?
Polymyozitida(latinskypolymyozitida , PM) je vzácné revmatické onemocnění (konkrétně systémové onemocnění pojiva), u kterého se vyskytuje chronická zánět ve svalech.
Existují dvě formy onemocnění: dětská, která postihuje mezi 10. a 15. rokem věku, a dospělost, která se vyskytuje u lidí středního věku, častěji u žen (obvykle kolem 40 let) než u mužů.
Polymyositida – příčiny
Příčiny polymyozitidy nejsou známy. Existuje podezření, že za onemocnění mohou poruchy imunitního systému. Jeho buňky napadají svaly, čímž způsobují jejich zánět.
DOBRÉ VĚDĚT>>Poruchy vyplývající z autoimunity, tj. AUTOIMUNOLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
Bylo navrženo, že onemocnění může být také způsobeno některými viry, jako je Coxsackie B, chřipka, hepatitida B, C, HIV, cytomegalovirus. Bylo zjištěno, že u některých pacientů se příznaky onemocnění objevily několik týdnů po virové infekci. Někteří lidé mohou být geneticky predisponováni k rozvoji polymyositidy. Onemocnění může napadnout i vnitřní orgány, např. srdce (charakteristický je zvýšený nebo pomalý tep nebo bušení srdce), dýchací svaly (poté kašel,dušnost, respirační selhání) a dokonce i orgán zraku (objevuje se nystagmus a poruchy vidění). Pokud se svaly jícnu zanítí, polykání je omezeno. Při podezření na polymyozitidu: Jako pomůcku lze provést rentgenové snímky kostí a kloubů. Pokud existuje podezření, že došlo k zánětu vnitřních orgánů, provádějí se příslušné testy. Například v případě postižení plic může být nutné provést rentgenový snímek hrudníku a dokonce odebrat vzorek plic pro další vyšetření. Odrůdou polymyositid jedermatomyositida(latinsky DM -dermatomyositida ), při které zánět postihuje nejen svaly, ale i kůže, zejména obličeje a končetin. U pacientů s polymyozitidou a dermatomyozitidou je zvýšené riziko maligního novotvaru vnitřního orgánu (6x vyšší u pacientů s DM, 2x vyšší u pacientů s PM). Po diagnóze onemocnění by proto měl být pacient pod onkologickou kontrolou Terapie se skládá z glukokortikosteroidů (obvykle prednison) a skládá se ze 3 fází: zahajovací, udržovací a dlouhodobá léčba. Na začátku počáteční fáze se podávají velké dávky léku a poté se systematicky snižují. U pacientů s vysokou aktivitou onemocnění a u pacientů, u kterých lze předvídat vyšší pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků, se používá kombinovaná léčba, tj. glukokortikosteroidy se kombinují s dalším lékem (nejčastěji azathioprinem nebo methotrexátem). Pokud pacient na takovou léčbu nereaguje, jsou mu podávány intravenózní infuze imunoglobulinů. Po uzdravení (obvykle 6 měsíců od zahájení léčby) se aplikuje udržovací léčba k dosažení úplné remise (úplné úlevy od příznaků onemocnění) a zabránění relapsu. Fáze údržby trvá až rok. Fáze léčenídlouhodobý, který trvá od jednoho do tří let, je trvání udržení remise a prevence relapsu. V této fázi se používají nejnižší možné účinné dávky léků Kromě toho je nutná rehabilitace - nejlépe aerobní a obecně rehabilitační cvičení (zejména ve vodě). Během akutních epizod onemocnění se doporučuje klid na lůžku. Přečtěte si další články tohoto autoraPolymyositida - příznaky
Polymyozitida - diagnóza
Polymyozitida - léčba