Psychiatrie je věda zaměřená na duševní poruchy a nemoci, jejich diagnostiku a léčbu. Duševně nemocní pacienti jsou často stigmatizováni a psychiatři jsou léčeni pouze jako předepisující lékaři. Takové postoje jsou rozhodně nespravedlivé – ostatně psychiatrický pacient se neliší od interny a psychiatři léky pacientům nejen objednávají. Ve skutečnosti je nyní psychiatrie uznávána – a to z dobrého důvodu – jako jeden z hlavních pilířů moderní medicíny.

Psychiatrieje řazena nejen mezi základní lékařské obory, ale s největší pravděpodobností je to obor medicíny, se kterým je spojena největší kontroverze. Pro mnoho lidí je role psychiatrie v moderní medicíně značně podceňována, a to neprávem. Tato věda - na rozdíl od zdání - začala fungovat v podstatě v nejvzdálenějších dobách, a co víc, psychiatrie se neustále rozvíjí. Historii vývoje každého lékařského oboru lze jistě považovat za zajímavou, nicméně historie psychiatrie je v některých ohledech zvláštní.

Seznam souhrnů

  1. Psychiatrie: historie
  2. Kritika psychiatrie: antipsychiatrické hnutí
  3. Psychiatrie: řada nemocí
  4. Psychiatrie: léčebné metody používané v psychiatrii
  5. Psychiatrie: vyhlídky této vědy do budoucna

Psychiatrie: historie

Fungování lidského těla ve fyziologických i patologických stavech zajímá i prehistorické badatele. Oproti zdání se však nezabývaly pouze tělesnými aspekty, ale také fungováním lidské mysli. Psychické problémy v podstatě zmínil již Hippokrates (který poprvé použil výrazy jako melancholie, paranoia nebo fobie), ale také Celsus, Aristoteles a Galén.

V případě primitivních národů, ale i ve středověku se s lidmi trpícími duševními poruchami zacházelo jako s posedlými duchy nebo démony. Lze zde dokonce zmínit, jak byly ve středověku ženy, které byly duševně nemocné, považovány za čarodějnice - většinou je potkal velmi nepříjemný osud, protože takové ženy byly například topeny, někdy i upáleny. Historiepsychiatriebyla také ovlivněna náboženstvím - často problémy,které bychom nyní považovali za duševní chorobu, ve středověku byly považovány za posedlost ďáblem.

V 17. století vzniklo jedno z prvních center pro léčbu duševně nemocných pacientů. Takové vznikly mj v Londýně a Paříži. Byl to jistě pozitivní krok ve vývoji psychiatrie, ale bohužel se neobešel bez problémů. V případě těchto zařízení se objevilo mnoho negativních názorů na kvalitu poskytované péče

Postupem času rostl počet psychiatrických zařízení a objevovaly se novější teorie související s fungováním lidské mysli (zde lze zmínit otce psychoanalýzy, tedy Freuda). Změnil se pohled na patogenezi a průběh různých duševních onemocnění - zde stojí za zmínku práce Kraeplina a Schneidera, kteří se zabývali problematikou psychóz, zejména schizofrenie

20. století lze považovat za dobu, kdy se vpsychiatriistalo mnoho dobrých i bohužel špatných věcí. V 50. letech se psychiatrická léčba zásadně zcela změnila – tehdy začala být dostupná první antipsychotika a antidepresiva. 20. století je však dobou druhé světové války, během níž byli duševně nemocní pacienti léčeni krajně nepříznivým způsobem. Němci takové lidi někdy považovali za lidi, kteří by neměli vůbec žít. Na druhé straně v SSSR, během války, byl zaveden termín „asymptomatická psychóza“ – jak můžete snadno uhodnout, existence tohoto typu „nemocné entity“ mohla vést k mnoha zneužívání, které bylo ve svých důsledcích nebezpečné.

Dosud nepadlo ani slovo o polské psychiatrii. Rozvoj psychiatrie rozhodně nastal i u nás a duševními chorobami se zabývalo mnoho uznávaných odborníků. Lze zde zmínit například Jana Mazurkiewicze nebo Tadeusze Bilikiewicze, ale zvláštní pozornost je třeba věnovat další psychiatrické autoritě - Antonimu Kępińskému. Tento polský psychiatr se zapsal zejména do dějin medicíny nejen svými vědeckými úspěchy, ale také svým postojem k nemocným. Antoni Kępiński zaprvé věřil, že nejdůležitější je respekt k druhým lidem – včetně těch, kteří jsou duševně nemocní. Zdůraznil také důležitost přijetí stavu pacientů a jejich problémů.

Kritika psychiatrie: antipsychiatrické hnutí

Psychiatrie je kritizována mnoha různými lidmi, ale zvláštní averze k této disciplíněukázat lidi patřící k tzv antipsychiatrické hnutí. Antipsychiatrie měla svůj původ v 60. letech 20. století a jedním z jejích hlavních aktivistů byl Thomas Szasz, vzděláním psychiatr.

Podle antipsychiatrického hnutípsychiatrieje pouze pseudovědecká disciplína. Aktivisté hnutí se domnívají, že ve skutečnosti je diagnostika duševních chorob extrémně subjektivní a léky podávané pacientům jsou prostě neúčinné. Antipsychiatrie také upozorňuje na skutečnost, že psychiatrické klasifikace jsou založeny na obecně uznávaných zásadách a standardech, takže lidé - podle antipsychiatrů zdraví - mohou být mylně považováni za lidi s duševními problémy.

V současnosti - vzhledem k tomu, že různé příčiny duševních nemocí jsou stále lépe odhalovány, stejně jako tím, že psychiatrická léčba je účinná, vlastně antipsychiatrie ztratila na významu. Psychiatři však stále nevědí vše, přece jen některým duševním chorobám a jejich příčinám nerozumíme dostatečně, a proto se neustále (i když mnohem méně často než v minulosti) lze setkat s kritikou psychiatrie ze strany antipsychiatrických hnutí.

Psychiatrie: řada nemocí

Někteří lidé si myslí, že psychiatři se zabývají pouze depresí a schizofrenií – ale rozhodně tomu tak není. Výčet různých duševních poruch, kterými se zmínění odborníci zabývají, je mimořádně dlouhý. Psychiatrie je věda, která se zaměřuje na problematiku poruch nálad, poruch příjmu potravy, ale také poruch spánku a sexuálních poruch. Je zde uvedena pouze skromná škála psychiatrických jednotek, ale stojí za to dodat, že psychiatři léčí pacienty všech věkových kategorií. Specialisté v této oblasti mohou provádět terapii jak u dětí, tak u mladých dospělých nebo starších osob.

Psychiatrie: léčebné metody používané v psychiatrii

Kritika psychiatrie některými kruhy má jistě svůj původ v metodách léčby používaných psychiatry. Naštěstí inzulínové kóma nebo lobotomie již nejsou praktikovanými metodami psychiatrické léčby. V současné době mají psychiatři mnoho dalších – nejen bezpečnějších, ale i účinnějších – terapeutických metod.

Někdy se má za to, že psychiatrická léčba je založena na podávání léků pacientům. V modernípsychiatriihraje farmakoterapie významnou roli, i když je to kvůli účinkům, kterých lze díky takové léčbě dosáhnout. V psychiatriipsychofarmaka se používají hlavně, včetně:

  • antidepresiva
  • antipsychotika (neuroleptika)
  • sedativa (jako jsou benzodiazepiny)
  • léky normalizující náladu (např. soli lithia)

Farmakoterapie rozhodně není jedinou možností léčby, kterou psychiatři pacientům nabízejí. Vedle farmakologické léčby je psychoterapie druhým terapeutickým pilířem v psychiatrii. Existuje mnoho druhů psychoterapie, jako je například kognitivní psychoterapie, systemická terapie a behaviorální terapie. Psychoedukace má také velký význam pro stav pacientů.

Jiné metody léčby duševních chorob se používají mnohem méně často než výše uvedené. Mluvíme o elektrokonvulzivní terapii nebo psychochirurgii.

Duševní onemocnění lze léčit ambulantně i v ústavních zařízeních. Výběr závisí především na stavu pacienta. Lehké depresivní nebo psychotické poruchy – pokud pacient pravidelně navštěvuje lékaře – lze léčit v psychiatrické ambulanci. V případě lidí, jejichž duševní stav je vážný a symptomy jsou extrémně závažné, může být výhodnější hospitalizace.

Psychiatrické léčebny jsou někdy spojovány jako výjimečně ponurá zařízení a jako místa, kde jsou porušována všechna práva pacientů. Takový názor je krajně nespravedlivý, protože v současnosti se kvalita psychiatrické péče – ač stále nedostatečná – neustále zlepšuje. Použití přímého nátlaku psychiatry nebo přijímání pacientů do psychiatrických léčeben proti jejich vůli může mít negativní asociace. Zde je však vhodné zmínit, že podmínky jejich aplikace upravuje zákon o duševním zdraví a navíc se výše uvedené používají pouze tehdy, kdy to situace nezbytně vyžaduje

Psychiatrie: kdo jsou psychiatři? Jak se stát psychiatrem?

Psychiatrie je jedním z povinných předmětů studijního programu lékařství. Po absolvování těchto 6letých studií a absolvování postgraduální, 13měsíční stáže se může mladý lékař rozhodnout pro specializaci v oboru psychiatrie. Sluší se dodat, že lidé, kteří se plánují zabývat se duševním zdravím, mají dvě možnosti: mohou se vzdělávat v psychiatrii pro dospělé, ale mohou si jako svou specializaci zvolit i dětskou a dorostovou psychiatrii. Nakonec – po několika letech specializace – se z lékaře stane psychiatr.

Psychiatr rozhodně musí být lékařem, ale může se stát i psychoterapeutem. Aby k tomu však došlo, musí psychiatr sám podstoupit kurs psychoterapie.

Psychiatrie: vyhlídky této vědy do budoucna

Od svých počátků prošla psychiatrie nepochybně mimořádným rozvojem. V současné době se učíme stále více závislostí mezi dědičnými geny a duševními chorobami, navíc díky stále modernějším zobrazovacím technikám je možné odhalit odchylky specifické pro různé jednotky, ať už v morfologii nebo ve fungování centrální nervové soustavy. systém.

Neustálý vývoj se týká i některých oblastí souvisejících s psychiatrií. Stále častěji se například rozlišuje psychogeriatrie, zabývající se psychickými problémy stáří. Stále větší význam získává také neuropsychiatrie, která spojuje psychiatrii a neurologii.

Jedno lze říci s jistotou: o psychiatrii, fungování lidské mysli a abnormalitách s ní souvisejících toho víme již docela dost. Tyto poznatky však stále nejsou úplné, a tak lze jen očekávat, že rozvoj psychiatrie bude pokračovat a duševní choroby budou pro vědu stále méně záhadné Zdroje:1. Psychiatrie, vědecký redaktor M. Jarema, J. Rabe-Jabłońska, ed. PZWL, Varšava 20112. Psychiatrie, B.K. Puri, I. H. Treasaden, vyd. Ed. Polský J. Rybakowski, F. Rybakowski, ed. Elsevier Urban & Partner, Wrocław 2014

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Přečtěte si další články od tohoto autora

Kategorie:

Sada pro pacienta