Myelofibróza - fibróza kostní dřeně - je nejvzácnější ze všech myeloproliferativních novotvarů, tj. těch, které souvisí se špatnou funkcí kostní dřeně. Je to vzácná a poměrně obtížně diagnostikovatelná rakovina krve. Příznaky, zejména na začátku onemocnění, mohou naznačovat mnoho dalších stavů. Jaké jsou příčiny a příznaky myelofibrózy? Jak léčba probíhá a jaká je prognóza?

Co je myelofibróza?

Myelofibróza neboli fibróza kostní dřeně je hematologické onemocnění ze skupiny negativních BCR-ABL1 myeloproliferativních novotvarů - přítomnost genu BCR-ABL není zjištěna v kostní dřeni ani v testech periferní krve. Může se vyvinout jako primární onemocnění nebo se objevit jako sekundární u lidí trpících polycythemia vera a esenciální trombocytémií.

Podstatou myelofibrózy je nadměrné hromadění depozit kolagenu v kostní dřeni, které ve skutečnosti vytěsňuje buňky krvetvorného systému a vede k rozvoji selhání kostní dřeně. Expandující vlákna pojivové tkáně postupně nahrazují prvky produkující krev ve dřeni. V pokročilejších stádiích myelofibrózy se produkce krve přenáší do sleziny a poté do jater – což následně vede k výraznému zvětšení těchto orgánů.

Myelofibróza není běžná – v Evropě jí trpí každých 50 000 lidí. obyvatelé. V době diagnózy je průměrný věk pacientů cca 65 let – téměř však u 10 % pacientů. pacientům je onemocnění diagnostikováno před 45. rokem věku. Myelofibróza je onemocnění nezávislé na pohlaví – napadá muže i ženy se stejnou frekvencí. U některých pacientů je diagnostikována v časném stadiu, zatímco u jiných je diagnostikována v pokročilém stadiu, což významně zhoršuje prognózu a očekávanou dobu přežití.

Myelofibróza - příznaky

Příznaky myelofibrózy závisí na stadiu onemocnění. V počáteční fázi myelofibrózy, tzv v prefibrotické (prefibrotické) fázi se onemocnění neprojevuje žádnými příznaky, také v krevních testech - krevní obraz bývá v normě, někdy je zjištěn pouze zvýšený počet bílých krvinek, někteří pacienti mohou mít mírnou anémii nebo trombocytémii. Slezina je obvykle normální (někdy mírně zvětšená).

Do symptomatického vývojeMyelofibróza se vyskytuje s progresí fibrózy kostní dřeně. Poté se objeví celkové příznaky, které mohou naznačovat mnoho dalších onemocnění – někteří pacienti jsou zpočátku léčeni pro anémii.

Obecné příznaky myelofibrózy:

  • únava
  • slabost
  • dušnost během cvičení
  • palpitace
  • nadýmání
  • pocit plnosti v žaludku
  • noční pocení
  • zvětšená slezina a játra
  • svědění kůže
  • změny krevního obrazu.

Většina pacientů má při diagnóze obecné příznaky, jako je ztráta hmotnosti, únava, noční pocení a svědění kůže. Tlačení sleziny na střeva a žaludek způsobuje bolesti břicha, pocit tlaku v dutině břišní. U některých pacientů se může vyvinout i zánět pobřišnice a infarkt sleziny, který se projevuje silnou bolestí v oblasti levého hypochondria a vysokou horečkou.

- Pacient si pak stěžuje na pocit plnosti a bolesti břicha a jeho každodenní fungování je obtížné. Zvětšená slezina může vyplnit levou stranu břicha a způsobit pocit plnosti a bolesti v levém hypochondriu. Zatímco u zdravého člověka váží kolem 150 gramů, u pacientů s myelofibrózou může dosáhnout hmotnosti až 10 kg a délky až 30 cm – říká prof. dr hab. n. med. Joanna Góra-Tybor, primářka Hematoonkologického oddělení hl M. Kopernika, Ústav hematologie Lékařské univerzity v Lodži

Někteří pacienti mají také zvětšená játra.

Myelofibróza – příčiny

Dosud nebyli identifikováni původci onemocnění, ale je známo, že v jeho rozvoji hrají důležitou roli mutace genu JAK2 v kmenových buňkách kostní dřeně a také mutace MPL a CALR.

Tyto mutace způsobují nekontrolovatelné množení abnormálních buněk v kostní dřeni. Zajímavé je, že dokonce v 15 procentech. žádná z těchto mutací se u pacientů nenachází. Kromě nich hrají důležitou roli při vzniku onemocnění také epigenetické faktory

Myelofibróza - výzkum a diagnostika

Diagnóza myelofibrózy je obtížná. Pro palpaci je typická splenomegalie, tedy zvětšená slezina (v pokročilém stadiu onemocnění může dosahovat velmi velkých rozměrů, zasahuje i do stydké symfýzy).

Klíčem k odhalení myelofibrózy je především pohovor s rodinným lékařem a dále vyšetření pacienta, zejména břišní. Hmatatelná zvětšená slezina a/nebo játra mohou nasměrovat diagnózu k myelofibróze.

Pacient s podezřením na myelofibrózu by mělbýt co nejdříve odeslán k hematologovi pro další diagnostiku a léčbu.

Lékař s podezřením na myelofibrózu by měl objednat morfologii s mikroskopickým vyšetřením, ultrazvuk břišní dutiny a vyšetření kostní dřeně z kyčelní kosti (trepanobiopsie).

Molekulární testy krve nebo kostní dřeně na genové mutace specifické pro onemocnění, včetně JAK2 V617F, MPL a CARL, a také testy na přítomnost genu BCR-ABL1, jsou také nutné k vyloučení chronické myeloidní leukémie

V případě myelofibrózy je v krevním obraze patrná anémie a krevní nátěr vykazuje leukoerytroblastickou reakci (tj. raná vývojová stadia bílých a červených krvinek, tzv. blasty a eryrtoblasty, které nejsou normálně přítomné v krvi), stejně jako obří krevní destičky a červené krvinky ve tvaru slz.

Diagnóza je založena na histopatologickém vyšetření kostní dřeně, na základě kterého může lékař posoudit její vzhled, fibrózu a její stadium.

Léčba myelofibrózy

Pacienty s myelofibrózou lze vyléčit pouze alogenní transplantací hematopoetických kmenových buněk – tedy transplantací kostní dřeně. Tato metoda však není vhodná pro každého: vzhledem k vysoké mortalitě spojené s obdobím před a po transplantaci se používá u pacientů v pokročilém stadiu onemocnění. Zbývající pacienti jsou léčeni život prodlužujícími léky, které zmírňují příznaky nemoci a její účinky.

Volba léčebné metody závisí na stadiu onemocnění, a tedy i na jeho stadiu.

V případě prefibrotické fáze onemocnění je obvykle nutné užívat léky, které normalizují hladinu krevních destiček a bílých krvinek, aby se předešlo trombóze a také se zpomalila progrese onemocnění . Pacientům jsou předepisována cytostatika nebo interferon alfa.

Pacienti z nízko a středně rizikových skupin dostávají léčbu v závislosti na příznacích onemocnění – např. při anémii jsou předepisovány androgenní léky nebo glukokortikosteroidy

Symptomatická léčba je aplikována u pacientů ze středně-2 a vysoce rizikové skupiny. U pacientů této skupiny způsobilých k transplantaci kostní dřeně (tj. osoby do 70 let bez závažných chronických onemocnění) a v chronické léčbě pacientů této skupiny se používá nový lék s účinnou látkou ruxolitinib - působí tak, že blokuje JAK. signální dráha. -STAT a schopnost množit buňky, zmenšit velikost sleziny a zmírnit celkové příznakyonemocnění, např. noční pocení nebo svědění kůže.

Ve vzácných případech lidé s vážně zvětšenou slezinou, kteří nereagují na léčbu, používají také jiné způsoby léčby, včetně chirurgického odstranění sleziny (splenektomie) nebo radioterapie sleziny.

Kategorie:

Onkologie