Misofonie (přecitlivělost na zvuky) dělá večeři s milovanou osobou, která je pro mnoho lidí ideálním plánem na romantický večer, pro člověka s tímto stavem zdrojem nepohodlí, strachu nebo dokonce … agrese . Věda zatím o misofonii mnoho neví, ale jaké jsou příčiny přecitlivělosti na zvuky a existují nějaké způsoby léčby misofonie?

Misofonie (přecitlivělost na zvuky)je termín, který je odvozen ze dvou řeckých slov: „misos“, což znamená nenávist, a „telefon“, chápaný jako zvuk. Problém je také někdy označován jako SSS, což je odvozeno z anglického termínu Selective Sound Sensitivity Syndrome. Misofonie byla poprvé popsána v roce 2000 v publikaci autorů audiologů P. a M. Jastreboffových

Neexistují žádné statistiky, které by naznačovaly výskyt misofonie. To může vyplývat jak z toho, že se o jedinci mluvilo teprve nedávno, tak z toho, že neexistují jednoznačná kritéria pro rozpoznání misofonie. Navíc - v psychiatrických klasifikacích (ať už jde o DSM nebo ICD) se pojem misofonie vůbec neobjevuje. Z dosud provedených pozorování však vyplývá, že přecitlivělostí na zvuky mohou trpět ženy i muži. První problémy související se SSS se objevují poměrně brzy, již v dětství – typicky se nástup misofonie objevuje kolem 9.–13. rok života pacienta

Misofonie (citlivost na zvuk): způsobuje

V současné době není jasné, co způsobuje misofonii. Teoreticky by se zdálo, že problém může spočívat v dysfunkci sluchového orgánu, ale není tomu tak – pacienti s přecitlivělostí na zvuky mají uši správně fungující. Hypotézy o příčinách misofonie se v současnosti zaměřují na to, jak jsou zvuky vnímány sluchovými centry mozku – je možné, že dysfunkce v těchto centrech mohou být zdrojem misofonie.

Misofonie (citlivost na zvuk): jak se diagnostikuje?

Jak již bylo zmíněno, kritéria pro diagnózu misofonie prostě neexistují - porucha je tedy spíše rozpoznána na základě vyloučení jiných potenciálních příčinzda máte problémy. Diferenciální diagnostika by měla zahrnovat mj. obsedantně-kompulzivní porucha, bipolární porucha a úzkostné poruchy. Tato nutnost nevyplývá z toho, že ve výše uvedených jednotkách je přítomna i přecitlivělost na zvuky, ale z toho, že se u těchto psychiatrických problémů mohou objevit i symptomy doprovázející misofonii - jako je podrážděnost, úzkost nebo panické epizody.

Při diagnóze misofonie by měly být brány v úvahu i problémy se sluchem. Je třeba vyloučit například hyperakuzi - rozdíl mezi ní a misofonií spočívá v tom, že v průběhu hyperakuze je pacient přecitlivělý na většinu, a to nejen na konkrétní zvuky. Další jednotkou, kterou je třeba vzít v úvahu při diferenciální diagnostice, je fonofobie, což je úzkostná reakce na jeden konkrétní zvuk.

Misofonie (přecitlivělost na zvuky): průběh poruchy a její důsledky

Pacient s misofonií nejčastěji špatně reaguje na zvuky vydávané … jeho nejbližšími. Problém je charakteristický tím, že nepříjemné pocity u pacienta vyvolávají zvuky, jejichž vydávání většinou vůbec nepřitahuje pozornost ostatních lidí. Příklady takových zvuků zahrnují:

  • zvuky doprovázející konzumaci jídla (např. žvýkání, polykání nebo žvýkání);
  • zvuky dýchání (jak tiché dýchání a chrápání, tak kýchání a smrkání);
  • zvuky vydávané zvířaty (např. kočičí mňoukání, psí štěkot nebo zpěv ptáků za oknem);
  • zvuky doprovázející psaní na klávesnici počítače;
  • dětský pláč.

Jeden příklad lze použít k lepšímu pochopení toho, co zažívají lidé s misofonií. No, stačí se na chvíli zamyslet nad pocity, které jsme cítili ve škole, když někdo přejel nehtem po tabuli s křídou - mnoho lidí v takové situaci zažilo značnou míru nepohodlí. Pacienti s misofonií se cítí podobně, nebo dokonce hůře, když slyší výše uvedené nebo jiné zvuky.

Když pacient trpící misofonií narazí na zvuky, které ho dráždí, mohou se objevit následující:

  • silný pocit nepohodlí;
  • strach a úzkost, někdy dokonce ve formě záchvatu paniky;
  • podráždění a hněv;
  • agrese;
  • ochota utéct někam, kde byste ten zvuk neslyšeli.

Přecitlivělost na zvuky může být takového stupně a vést k tak velkému psychickému nepohodlí, že pacient může začít pociťovat i sebevražedné myšlenky. IntenzifikacePocit agrese vznikající v průběhu misofonie může být tak silný, že pacient – ​​chce, aby ho zvuk přestal mučit – se může dokonce dopouštět bitek s osobou, která zvuk vydává. V průběhu času se příznaky misofonie mohou objevit ještě dříve, než pacient zvuk zaslechne – mohou být dokonce vyprovokovány tím, že někdo v krátké vzdálenosti od pacienta začne jíst nebo pít.

Jak snadno uhodnete, je těžké vyhnout se setkání s lidmi, kteří dýchají nebo jedí jídlo. Z tohoto důvodu se pacienti s misofonií mohou dostat do izolace – pokud tak učiní, je to proto, že jim různé zvuky neumožňují normální fungování. Sebeizolace může vést k problémům v rodinném životě – pacienti se mohou vyhýbat i blízkým členům rodiny nebo se rozhodnout nenavazovat vztahy s jinými lidmi. Misofonie může také vést k tomu, že pacient nemůže navštěvovat vzdělávací aktivity nebo chodit do práce.

Misofonie (citlivost na zvuk): léčba

Dosud nebyla nalezena žádná metoda léčby misofonie, jejíž účinnost by byla doložena vědeckým výzkumem. Pacienti s přecitlivělostí na zvuky však nezůstávají sami pro sebe – lze podniknout různé kroky ke zmírnění potíží, které zažívají. Použití při léčbě misofonie je mj. habituační terapie, obvykle určená k léčbě tinnitu. Označuje se jako TRT (Tinitus Retraining Therapy) a spočívá v tom, že zvuk, který v pacientovi vyvolává negativní emoce (např. dýchání jiných lidí), je spojen se zvukem, který pacient vnímá jako příjemný (např. s písničkou) . hudební). Pacientům s misofonií může pomoci i psychoterapie – v případě této poruchy se obvykle používají behaviorální techniky (zejména expoziční terapie) a také plná kognitivně-behaviorální psychoterapie

Kategorie:

Psychiatrie