Domácí násilí není jen fyzické týrání člena rodiny, ale také psychické, sexuální a ekonomické týrání. Obětí domácího násilí jsou především ženy, které často brání studu a naučené bezmoci rozbít toxický vztah. Jaký je mechanismus domácího násilí a kde mohou oběti vyhledat pomoc?

K násilí v rodinědochází, když manžel, manželka nebo jiný člen rodiny způsobí fyzickou nebo psychickou újmu blízkým, se kterými žije pod jednou střechou. Pachatel domácího násilí, využívající své výhody nad obětí, se je snaží ovládnout, zastrašit, ponížit a donutit k určitému chování. Pokud osoba prožívající pomoc v domácnosti nezareaguje včas a neosvobodí se z partnerské tyranie, bude pro ni postupem času stále obtížnější prolomit začarovaný kruh násilí. Měsíce a někdy i roky ponižování oběti mění vnímání sebe sama – postupně začíná přebírat obraz sebe sama, o kterém mučitel přesvědčuje. Pak je jediným řešením obrátit se na instituce, které mají právní prostředky, jak pachatele násilí potrestat.

Národní telefonní číslo pro oběti domácího násilí: 800 12 00 02

Domácí násilí: kdy k němu dochází?

O domácím násilí můžete mluvit, pokud splňuje následující znaky:

  • je úmyslné, což znamená, že jednání pachatele je vědomé a úmyslné;
  • je typ vztahu, ve kterém je jedna strana podřízena druhé – pachatel využívá své fyzické, duševní, ekonomické nebo sociální výhody k ovládnutí oběti;
  • je vztah, ve kterém pachatel tím, že jedná nebo nejedná, porušuje práva a osobní práva oběti;
  • způsobuje fyzickou a duševní újmu a utrpení osobě, která zažívá násilí.

Přečtěte si také: Bití dětí - následky násilí na nejmladších

Formy domácího násilí a jeho příklady

Existují 4 základní formy domácího násilí:

  1. Fyzické násilí- pachatel narušuje tělesnou integritu druhé osoby. Bije ji, kope do ní, tahá za ni, fackuje ji, škrtí ji, strká do ní, omezuje ji, tahá za vlasy, šťouchá do ní atd.
  2. Psychické násilí- pachatel porušuje osobní důstojnost oběti. Jedná se o nejběžnější formu domácího násilí a definuje nejširší škálu chování – od každodenní kritiky a ponižování až po hrubé nadávky, vyhrožování, zastrašování, vydírání (např. braní dětí, sebevražda), obtěžování, sledování, zákazy (např. , kontakt s rodinou, přáteli).
  3. Sexuální násilí- pachatel narušuje sexuální sféru oběti, tj. násilím nebo hrozbami ji nutí k pohlavnímu styku, znásilňuje nebo navádí k jiným sexuálním praktikám proti její vůli. Sexuální násilí také zahrnuje komentování vzhledu jiné osoby, zesměšňování, posuzování jejich sexuální výkonnosti atd.
  4. Ekonomické násilí -pachatel porušuje nebo zanedbává majetek oběti. Tento typ násilí zahrnuje chování, jako je krádež, úmyslné poškozování cizího majetku, odebírání peněz, dokladů, půjčování si na společný účet bez vědomí nebo svolení druhé osoby, nucení k úhradě dluhů, prodej společného majetku bez předchozí dohody atd. . zanedbávání dětí ze strany rodičů - nezajištění důstojných životních podmínek, odebírání jídla a oblečení, nedostatek péče v nemoci, nedostatek duševní a materiální podpory

Nejjednodušší způsob, jak dokázat před soudem, je použití fyzického násilí v rodině, nejtěžší - psychické. Ten je také mnohem méně často hlášen orgánům činným v trestním řízení, protože oběti si často neuvědomují, že jim někdo psychicky ubližuje. Výhrůžky, urážky nebo obtěžování ze strany milovaného člověka považují za součást každodenního života, a proto postrádají ráznou reakci.

Přečtěte si také: Syndrom ACA (dospělé děti alkoholiků) - příznaky a principy terapie

Stojí za to vědět

Pachatelé domácího násilí jsou většinou muži

Pánové se mnohem častěji dopouštějí domácího násilí než dámy. Podle policejní statistiky za rok 2016 bylo zahájeno řízení o modré kartě (pouze policií, ne všemi oprávněnými subjekty) (řízení je zahájeno v případě domácího násilí) 91 789. Mezi podezřelými pachateli bylo 68 321 mužů a 5 461 žen. Pokud jde o oběti, 66 930 z nich jsou ženy, 10 636 muži a 14 223 nezletilí1 .

Jsem obětí domácího násilí – co mám dělat?

Páchání psychického nebo fyzického násilí na členovi rodiny je trestným činem, za který lze uložit až 5 let odnětí svobody. Pokud dojde k domácímu násilí, oběť by měla být co nejdřívereagovat:

  • volejte policii- služby jsou povinny zasáhnout v případě podezření na domácí násilí. Pokud se pachatel chová agresivně, může ho policie zatknout na 48 hodin.

Seznam organizací pomáhajících obětem domácího násilí je k dispozici na: www.porozumienie.niebieskalinia.pl

  • shromáždit důkazy o násilí- za tímto účelem by mělo být provedeno forenzní vyšetření, které může provést i běžný rodinný lékař. Vystaví potvrzení, které by mělo obsahovat popis zdravotního stavu oběti, druhy a příčiny zranění. Pokud je násilí nepřetržité, neměli byste jeho fyzické stopy na těle skrývat před svými příbuznými a přáteli – čím více lidí o něm ví, tím více svědků a tím větší šance na potrestání pachatele.
  • navštěvovat instituce, které poskytují pomoc obětem domácího násilí- mají odbornou právní pomoc, kterou může oběť využít k tomu, aby přivedla svého násilníka k soudu. Zaměstnanci instituce pomáhají při kontaktech s policií, státním zastupitelstvím a účastní se soudních jednání

Čtěte také: Obtěžování dětí - následky a odhalení zneužívání

Fáze domácího násilí

Oběti domácího násilí si léta nemohou přiznat své utrpení a ochránit tak agresora před trestní odpovědností. Jejich pasivita je částečně vysvětlována tím, že pachatelem je osoba jim nejbližší, nejčastěji jejich manžel nebo partner, čímž se stydí za reakci okolí na obvinění z násilí. Po celou dobu také doufají v partnerovu vnitřní proměnu, protože agresivita z jeho strany není kontinuální a je prokládána obdobími klidu a dokonce i štěstí. Tyto změny ilustrují po sobě jdoucí fáze domácího násilí:

  1. Fáze budování napětí- partner se stává podrážděným, čím dál tím víc věcí ho rozčiluje, často verbálně napadá partnera, vyvolává hádky. Oběť se ho snaží za každou cenu uklidnit a ospravedlnit jeho chování.
  2. Fáze akutního násilí- pachatel dává průchod svému napětí a šílí, ničí domácí spotřebiče, dopouští se fyzického násilí, vyhrožuje oběti, zastrašuje ji. K tomu, aby ho vyvedl z rovnováhy a vyprovokoval, stačí sebemenší omluva, např. pozdní večeře, špatná známka dítěte ze školy. Po zkušenostech s násilím je oběť v šoku, pociťuje strach, ale po nějaké době se snaží partnerovo chování racionalizovat, hledá příčiny jeho propuknutí agrese.
  3. Líbánky- pachatel si uvědomí, že překročil limity, probudí sepřichází v něm výčitky svědomí. Své chyby a změny chce napravit k nepoznání – je milý, přítulný, chápavý, partnerce kupuje dárky, ujišťuje ji o svých citech a slibuje, že už na ni nikdy nezvedne ruku. Partnerka věří v jeho proměnu, je šťastná a znovu zamilovaná.

Cyklus se opakuje - po období zklidnění partnera opět narůstá napětí, což má za následek další rvačky a fyzické násilí. Nicméně naděje na líbánkovou fázi brání oběti v nahlášení pachatele orgánům činným v trestním řízení.

Přečtěte si také: Násilí ve vztazích dospívajících

Stojí za to vědět

Syndrom naučené bezmoci

Ženy, které setrvávají delší dobu ve vztazích, ve kterých dochází k domácímu násilí, často vykazují příznaky syndromu naučené bezmoci. Jde o to přijmout svou pozici a zvyknout si na snášení násilí. Oběť si je vědoma, že ztratila kontrolu nad situací a zaměřuje se pouze na minimalizaci dopadů agresivního chování partnera. Je to psychologický faktor, který ji nutí zůstat v toxickém vztahu.

Zdroje:

1. Přístup k údajům na webu: http://statystyka.policja.pl/st/wybrane-statystyka/przemoc-w-rodzinie/50863,Przemoc-w-rodzinie.html

Kategorie:

Psychologie