Svůj věk neskrývá, i když by si mohla počínat dobře. „To, že nakonec vypadám dobře, je jen… vedlejší účinek meditace,“ vtipkuje herečka Małgorzata Braunek.

Neochotně souhlasí s rozhovory, ale pro nás udělala výjimku. S herečkouMałgorzata Brauneksi povídáme o tom, co jí pomáhá dosáhnout vnitřního klidu a rovnováhy - o téměř 30 let trvajícím dobrodružství s buddhismem.

Kolegové herci o vás říkají: "Je jednou z mála lidí, kteří mají zdravý odstup ke světu i k sobě." Mají pravdu?

Vlastně ani ne. Vzdálenost znamená určitý odstup, odloučení a neodděluji se od toho, co mě obklopuje. Naopak – snažím se být lidem a jejich záležitostem co nejblíže. Možná mám trochu filozofičtější postoj ke světu? Přijímám, co život přináší. Přijímám je takové, jací jsou. Ale toto chování přirozeně pochází zbuddhismu , který praktikuji téměř 30 let.

Důležité

Małgorzata Braunek

Narodila se 30. ledna 1947 ve městě Szamotuły. Je absolventkou PWST ve Varšavě. Hrála ve více než 20 filmech, včetně: "Život Mateusze", "Lov much", "Třetí část noci", "Panenka". Popularitu jí přinesla role Oleńky v "The Deluge". V letech 1971-74 vystupovala také na scéně Národního divadla ve Varšavě. V 80. letech se s herectvím rozešla.
Z prvního manželství s režisérem Andrzejem Żuławskim má se svým současným manželem syna Xaweryho (rovněž režisér) a dceru Orinku. Je hlavou buddhistické asociace „Kandzeon“, podporuje hnutí za lidská práva v Číně a kampaně za zvířata.

Přesně. Nenarodil jste se do buddhistické rodiny. Proč jsi tedy změnil své náboženství?

Vyrostl jsem v domě s křesťanskými, katolickými a protestantskými tradicemi. Mezi mými rodiči byla dokonce dohoda, že když se narodí kluk, tak se - po otci - stane katolíkem, když děvče, tak protestantkou, po matce. Dělám si legraci, že jelikož můj otec byl katolík a matka protestantka, musel jsem se stát buddhistou. A vážně – na takové rozhodnutí se musí uzrát, je to velmi dlouhý proces. Je to o hledání sebe sama, takže musíte kontrolovat a ochutnávat různé věci. Atmosféra 70. let byla k takovým pátráním nakloněna. Buddhismus se pak stal velmi oblíbenou filozofií – pro určité kruhy, lidimyšlení „jinak“. Také jsem chtěl poznat sílumeditace . Kladl jsem si otázky: kdo jsem, kam jdu. A obecně – čím člověk žije, má život smysl. Toto hledání mě nakonec přivedlo k buddhismu.

Necítil jste se v naší katolické zemi jako… nepatřičný?

Tak jsem se cítil. Každopádně se tak občas cítím dodnes. Naprosto si uvědomuji, v jaké zemi žiji a jak nepopulární je zde nebýt katolíkem, být vůbec „jiný“. Jakákoli „jinakost“ pro mě byla vždy něčím přirozeným – jen jako dítě jsem chtěla být jako ostatní děti. Ale také mi život ukázal, že se tu dá žít. Náš duchovní vývoj je totiž individuální, až intimní záležitost. Nezáleží na tom, jestli chodíme každou neděli do kostela nebo meditujeme.

Důležité

Co je buddhismus?

Jedná se o náboženský a filozofický trend, který vznikl v Indii před 2500 lety a rozšířil se do dalších asijských zemí a v posledních desetiletích začal pronikat i do Ameriky a Evropy. Tvůrcem základů buddhismu byl Siddhártha Gautama, mudrc z Nepálu, který dostal přezdívku Buddha, tedy ten, kdo se probudil, tedy probudil, aby viděl, co je realita. Buddha se nepovažoval za boha a sami buddhisté nikdy. Buddhismus je dnes především individuální praxí založenou na meditaci a dodržování určitých etických zásad, včetně soucit a přátelský přístup ke všem živým tvorům.

S herectvím jste skončili na vrcholu své kariéry. Ovlivnila to buddhistická praxe?

Svázalo to velmi přirozeně, ale nebylo to mnou plánované. Protože jsem svou profesi neopustil proto, že jsem se rozhodl stát se buddhistou, ale proto, že jsem se sebou chtěl něco dělat. Když jsem začala pracovat, mým jediným cílem bylo být dobrou herečkou. Nikdy jsem nechtěl být hvězdou, opravdu mě to deprimovalo. Moje kariéra se však posunula rychle, možná až příliš rychle. Tak jsem ji musel zastavit. Tehdy jsem vůbec netušil, co mám dělat. Také jsem nevěděl, jestli se herectví vzdávám navždy, nebo jen trochu. Nebylo to tak, že bych se hodil jen k terapii – i když i v ní jsem hledal pomoc. Ale potřeboval jsem něco hlubšího, tak jsem to zakotvil v buddhistické praxi.

Před třemi lety jste se vrátil na filmovou scénu a ztvárnil skvělou roli ve filmu Tulipány. Budeme nyní moci sledovat Lady častěji?

Duševně jsem se vrátil ke své profesi - před "Tulips" jsem hrál epizody v seriálech. Momentálně jsem velmi otevřený návrhům. Pokud najdu dobrou roli, budu hrát s radostí,Zažiju dobrodružství a taky si něco vydělám. Uvědomuji si však, že pro herečky v 60 letech nejsou role. Dal jsem si pauzu příliš dlouho. V čistě odborném smyslu se k herectví rozhodně nevrátím. Jsem v jiné fázi svého života.

Změnil vás buddhismus jako herečku? Pomohli jste vybudovat roli?

Cítil jsem změnu ve prospěch. Šel jsem do práce s mnohem větším klidem. Před tím jsem strašně prožíval svá selhání. Teď jsem si uvědomil, že svět nekončí a nezačíná tam. Umím hrát špatně nebo naopak – fantasticky. Toto vědomí mi hodně ulevilo. Ale nedá se popřít fakt, že už nejsem technicky tak výkonný. Vždyť uplynulo 20 let. Dokonce jsem na place řekl, že se cítím jako muzikant, který si po dlouhé přestávce sedne k nástroji: zná noty, umí vydávat nejlepší zvuky, je teoreticky dobře připraven, ale jeho prsty nejsou tak výkonné. už …

Je toto vaše náboženství nebo jen filozofie?

Oba. Zen, který praktikuji, se opírá o mou vlastní lidskou zkušenost. Pokud na své cestě potká božský živel, bude to jen jeho zásluha.

To znamená, že meditace může každému přinést něco jiného?

Naprosto ano - v závislosti na jeho psychofyzických podmínkách. Meditace však nezíská to, o čem sníme. Naopak nás to zbavilo všech iluzí a potřeb. Přirozeně existují a řídí akci, ale nejsou samy o sobě cílem. Je to síla, která je v každém z nás. Nemůžeš se to naučit, musíš to objevit.

Kolik času trávíte meditací?

Medituji 40 minut během dne a tři hodiny dvakrát týdně.

Jak tento rituál vypadá? Zamykáte, vypínáte telefon?

Ne, rozhodně. Samozřejmě preferuji ticho a nic mě neobtěžuje, ale pokud během této doby zazvoní telefon, zvednu ho. Když byly moje děti malé a volaly mi, chodila jsem k nim. Lidé mají o meditujícím falešnou představu, myslí si, že je izolován od okolního světa. Naopak: meditace vám umožní jej lépe kontaktovat. Prostě jsme „odřízli“ všechny nápady, pohledy, myšlenky a sny. A když jste ve stavu mysli, kdy všechna přání a potřeby mizí, pak to, co vzniká, je správné. Je tam telefon, zvedněte ho. Meditace totiž není doplňkem ke způsobu života, umožňuje nám správně fungovat. Neexistuje tedy žádný rušivý prvek reality – ne proto, že by vůbec neexistoval, ale proto, že se jím nenecháme vyvést z rovnováhy.

Můžete meditovat kdekoli?

Samozřejmě. Alejde o určité chování, musíte si sednout správným způsobem, narovnat se, zavřít oči, a ne vždy jsou k tomu podmínky. Takže pokud jsem ve skupině přátel, na stole je večeře, místo meditace si raději sednu a trávím čas rozhovorem s nimi.

Co je pro vás meditace?

K meditaci jsou potřeba určité nástroje. Pokud si tedy položíme otázku, nemůžeme na ni hledat odpověď, abychom problém co nejdříve vyřešili. U této otázky musíte být. Protože uvažujeme dualistickým způsobem: "Když to udělám, bude to dobré pro mě, ale může se to ukázat jako špatné pro mé dítě." Myšlenky se vám honí hlavou jako malé opici. Musíme se dostat do stavu jednoty. Pak přijde odpověď. A nebude to ani dobré, ani špatné. Bude jediný, a tedy ten pravý.

A jak se dostat z děr?

Musíte být s nimi také. Pokud máme problémy, chceme je odříznout. Proto hledáme anestetikum. Praxe učí nic neodmítat – ani utrpení. Nedá se říct, že by bylo něco špatně. Je to takové jaké to je. Nežijeme ve světě, kde není nic jiného než štěstí. Je v tom také – a především – utrpení. Nedělejme si tedy iluze, že životem projdeme bezbolestně. Nemůžeš.

A tento přístup vám pomáhá žít lépe?

Doufám. Když utíkáme před bolestí a utrpením, ve skutečnosti je umocňujeme. Děláme vše pro to, abychom se jich zbavili, nebo naopak – stále na ně myslíme. Skončíme sami: "Ach, jak jsem nešťastný." Několik let jsem pracoval jako dobrovolník v jednom z varšavských hospiců. Chodím s lidmi s rakovinou. Hodně mě naučili. V naší kultuře je život zachován za každou cenu. A potkal jsem lidi, kteří byli úplně bez reflexu bojovat se svým utrpením. Neznamená to, že je nic nebolelo – bolelo to a bolelo to strašně. Tito lidé trpěli, ale dokázali překonat svou vlastní bolest, díky čemuž byli opravdu veselí, usmívali se a dokonce se ptali, jak se cítím. O tom je praxe – smíření se se životem.

Tento svět se řítí. Bojíme se, že když se na chvíli zastavíme, zůstaneme pozadu. To, co říkáte, ukazuje, že meditací můžete být před ostatními, jít dále …

Nejde o to vybočit z řady, ale žít vědoměji. Musíte si udělat čas, abyste se dobře poznali. Tím, že tělu poskytujeme potravu, umožňujeme mu nejen přežít, ale také ho udržovat zdravé. Nebudeme mít super tělo, když nebudeme cvičit. Mysl se musí trénovat stejným způsobem. Uvnitř nás je mnoho různých dvířek a zásuvek. Někdy se otevřešuplík s velkými emocemi, někdy s tichem, se smíchem nebo pláčem atd. Je důležité být šéfem organismu

Jak tedy pečujete o své tělo?

Snažím se jíst zdravě. Lidé si nyní začínají dávat větší pozor na to, co jedí. Téma zdravé výživy je však stále málo medializované. A přitom skrývá nejen zdravou kuchyni, ale i ekologii. Rozvíjí v nás zdravé reflexy, přestává být tak hroznými ignoranty zvířat a rostlin, tedy toho, co nás živí. Doufám, že nás to učiní citlivějšími, nebudeme nosit kožichy a jíst maso 7x týdně.

Stali jste se vegetariánem z ideologických důvodů?

Exkluzivně. Lidé se klepali na hlavy a říkali: "Stejně nezachráníš svět, když nebudeš jíst maso." Existuje pěkný příběh o jezuitě Anthony De Mello. Procházel se po mořském pobřeží a mluvil se svým přítelem na filozofická témata. Na písku byla spousta medúz. De Mello udělal každých pár kroků jednoho z nich a hodil ho do vody. Nakonec přítel neodolal: „Proč to děláš? Těchto medúz jsou tisíce. Nemůžete je zachránit. Dává to vůbec smysl?" Na to filozof odpověděl: "Zeptej se na to těch medúz, které jsem právě hodil do vody." Nechci říct, že takhle zachraňuji zvířata, ale… něco na tom je. I když moje individuální úsilí je jen kapkou v moři.

Jak se udržujete v kondici?

Ráno se snažím udělat pár ohybů a pár pohybů tai chi. Pomalu se snažím cvičit jógu. Velmi pomalu. Ale jezdím hodně na kole. A plavu. Miluji to. Je to pro mě také druh meditace, když se ponořím do vody, okamžitě ztiším svou mysl.

Herečky chtějí za každou cenu vypadat mladě. Dáma se nebojí ukázat vrásky …

Kdybych najednou před sebou i před lidmi začal předstírat, že jsem mladší a s postupem času bojuji, popřel bych svou třicetiletou praxi. Musíte se smířit s věkem, s tím, že odcházíme, že se musíme změnit. Když se podívám na svou zahradu, kde už tráva zežloutla a listí opadá, nejraději bych zastavil léto. Raději bych neměl vrásky. Faktem ale je, že ženy, které meditují, vypadají opravdu skvěle. Mám kamarádku, která cvičí tolik let jako já, ale je o 5 let starší než já - vypadá ještě mladší! Vyzývám tedy všechny dámy, aby místo kupování strašně drahých krémů zkusily meditaci. Protože s věkem se tyto krémy kupují stále dráž. Nechci zde prezentovat svůj falešný obraz, také je používám. Mám ráda, když mají kolagen nebo něco úžasného. Ale u kosmetičky jsem byla dvakrát v životě. Z příméhodůvody: Jsem líný.

Cestujete po celém světě.

Bohužel stále méně. A pokud někam jdu, tak většinou kvůli duchovním záležitostem, na naše meditační sezení.

Nabíráte další?

Už vím, že obhajování buddhismu je v rozporu s jeho systémem. Ale lidé, zejména mladí lidé, stále častěji hledají protijed na to, co se děje v jejich životě. Toto desetiletí se zaměřuje na rozvoj. Pokud tedy chtějí být dobrými zaměstnanci, musí své znalosti neustále prohlubovat, a to i o sobě. A buddhismus je sebevědomý rozvoj.

Co bychom se mohli naučit od buddhistů?

I když nechcete odmítnout bolest nebo utrpení. Ale také radost. Protože se nám občas stane něco úžasného a myslíme si, že si to nezasloužíme. Musíte se naučit přijímat vše, co vám osud dá. Ale také si uvědomte, že sny nám způsobují potíže, pokud k nim příliš přilneme. Protože nemůžeme nic vlastnit – ani naše vlastní děti.

měsíčník "Zdrowie"

Kategorie:

Psychologie