Strach z odmítnutí (nullofobie) vám brání budovat šťastné vztahy s ostatními a užívat si života. Mnoho lidí trpících touto poruchou si to neuvědomuje, ale ignorování problému je často odsuzuje k osamělosti a životu ve stresu. Naučte se příznaky prožívání strachu z odmítnutí.
Strach z odmítnutíje duševní porucha založená na iracionálním strachu z navazování blízkých vztahů s jinými lidmi. Jakýkoli vztah nebo přátelství s sebou pro narušeného člověka nese riziko odmítnutí a následně vidinu osamělosti (což je obzvláště děsivé). Lidé, kteří trpí strachem z odmítnutí, se obvykle řídí jedním ze dvou vzorů.
První je život ve vztahu, ale s pocitem neustálé nejistoty a strachu, že to někdy může skončit. Takový vztah nedává člověku štěstí a někdy způsobuje neurózu. Strach z odmítnutí je tak velký, že pacient dělá vše (a často i sám proti sobě), aby toho druhého neztratil. Snaží se neustále ujišťovat o svých pocitech a plnit očekávání druhé strany. Nakonec na sebe vezme podobu zahnání do kouta a nutkavosti, což se zase stane příčinou rozchodu.
Druhou cestou, kterou se lidé se strachem z odmítnutí ubírají, je vyhýbat se blízkým vztahům s ostatními. Pacienti se do toho nechtějí pouštět a zkoušet, předem předpokládají, že vztah stejně nepřežije. Brání se samotě, ale nechtějí riskovat odmítnutí. Nedávají tedy šanci lidem, kteří je chtějí lépe poznat.
Řada mechanismů, které se aktivují v pacientově psychice, dokonale maskuje příznaky poruchy, a proto si lidé trpící nullofobií ne vždy uvědomují své neduhy.
Strach z odmítnutí je často spojen s nízkým sebevědomím.
Odkud pochází strach z odmítnutí?
Většina psychologů vidí příčiny nullofobie v minulosti daného člověka. Obvykle mají na vznik této poruchy vliv rodiče, kteří byli příliš ochranitelští a pečováním o své dítě ve všem vychovali člověka, který není schopen samostatného života. Takoví lidé se bojí nezávislosti a osamělosti, a proto souhlasí s tím, že udělají hodně, aby nezůstalizamítnuto.
Nejčastější příčinou strachu z odmítnutí je však zkušenost s odmítnutím v minulosti. Negativní a silné pocity z toho období mají skutečný dopad na pozdější život. V minulosti mohlo být odmítnutí spojeno například s opuštěním rodičů nebo ztrátou jednoho z nich. Mohl to být také zážitek bolestivého rozchodu.
Strach z odmítnutí může být podmíněn také nezávislými faktory a může jít například o vrozený charakter nebo osobnostní rys. Samotářské rysy mohou být vrozené a například zděděné od rodičů.
Příznaky strachu z odmítnutí
Strach z odmítnutí může vyplývat z poruchy osobnosti, takže příznaky tohoto typu úzkosti mohou být v každém případě mírně odlišné.
Narcističtí lidé obvykle maskují svůj strach povýšeností, vysokým sebevědomím, sebeidealizací, nedostatkem empatie a přehnanými požadavky na druhé. Tento přístup odrazuje od upevňování vztahu s takovou osobou.
Vyhýbaví lidé se budou vyhýbat situacím, které by mohly vybudovat silnější vztahy s ostatními lidmi.
Lidé se závislou poruchou osobnosti projeví pocit bezmoci, podřízení se druhému ve vztahu, nedostatek vlastního názoru a ochotu přenést zodpovědnost za své činy na druhé. Lidé tak podřízení druhým nemohou fungovat samostatně, proto je jejich strach ze samoty extrémně silný.
Nulofobie se vyskytuje také u hraničních typů osobnosti. Pak může symptom jít do extrémů v sociálních vztazích (od lásky k nenávisti) nebo emoční nestabilita, která vždy stojí v cestě šťastnému vztahu.
Lidé s paranoidními poruchami budou maskovat strach z odmítnutí podezíravostí, nedůvěrou a dlouhodobým zadržováním odporu.
Příznakem úzkosti může být také odstupný postoj z jakéhokoli mezilidského vztahu, tendence žít osamoceně, nízká emocionalita znemožňující navazování bližších vztahů s ostatními. Je to obranný mechanismus na ochranu proti přílišné známosti.
Stojí za to vědětStrach z odmítnutí je často následován sníženým sebevědomím a nepochopením druhých. To se promítá i do jiných oblastí života. Nedostatek sebevědomí a motivace ztěžuje plnění ambiciózních úkolů a dosažení stanovených cílů. Při vysoké intenzitě poruch může být strach z odmítnutí začátkem neurózy nebo dokonce deprese.
Dokážete si poradit s nullofobií?
Strach z odmítnutí je nejen často těžké si uvědomit, ale takéje obtížné se s problémem vypořádat bez pomoci specialisty. Terapie je nejúčinnější metodou léčby, i když zde může být překážkou pacientův strach z odmítnutí. Tentokrát terapeutem.
Hlavním cílem terapie úzkosti z odmítnutí je pomoci pacientovi zůstat ve vztahu.
Principy terapie:
Nejprve se pacient musí vzdát svých obav a strachu z navázání užšího vztahu s terapeutem. Zde se pravděpodobně znovu objeví odtažitý postoj. Úkolem terapeuta je vést léčbu tak, aby tyto obavy přestaly být aktuální. Pacient musí pochopit, že vyprávění terapeutovi o obtížných zážitcích nezmění jeho postoj k pacientovi a nezpůsobí odmítnutí. Aby byla nullofobie eliminována, musí psychoterapeut pacienta ponechat v terapii a nenechat ho opustit léčbu.
Toto získání důvěry je největším úspěchem terapie a šancí pro pacienta pochopit problém. Samotná psychoterapie je dlouhodobá a vyžaduje přísnou důslednost. Je třeba připomenout, že pacienti jsou na sebe přecitlivělí, takže je velmi snadné ztratit jejich pozornost a odradit je od terapie. Jakmile však svůj problém pochopí, šance na odstranění strachu z odmítnutí je velmi dobrá. Po úspěšné a úplné terapii strachu z odmítnutí by si pacienti měli sebevědomě vybudovat blízké vztahy s ostatními lidmi a zapomenout na své předchozí obavy.