Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Homilopatická osobnost je obvykle připisována lidem, kteří trpí nějakým postižením. Může tělesný handicap skutečně vést k patologickým změnám charakteru?
Homilopatieje typ osobnosti. Někteří vědci se domnívají, žehomilopatická osobnostmá svůj zdroj právě v postižení, jiní zpochybňují obecný smysl léčby homilopatie jako samostatné formy patologie osobnosti. Proč? Protože většina rysů zmíněných ve výzkumných pracích, připisovaných homilopatické osobnosti, spadá do běžně přijímané koncepce paranoidní osobnosti. Kromě toho popisování homilopatické osobnosti jako charakteristické pro postižené je navíc stigmatizuje.
Homilopatická osobnost a postižení
Vzhled homilopatické osobnosti je vysvětlován tím, že postižený člověk, především z důvodu nepřijetí své odlišnosti ze strany okolí, ale také z důvodu neschopnosti přijmout vlastní handicap, rozvíjí specifické charakterové rysy a specifický přístup k životnímu prostředí.
Homilopatie: Charakteristické rysy
Jaké charakterové rysy mohou zhoršit a zvýraznit postižení? v prvé řadě je to nejistota a nedůvěra ve vlastní schopnosti, snížené sebevědomí (často komplex méněcennosti), nízká míra sebepřijetí. Homilopatičtí lidé jsou přecitlivělí, nedůvěřiví a přehnaně opatrní. Mají neustálý pocit ohrožení, zkreslený sebeobraz a smysl pro vnější kontrolu. Trpí změnami nálad. Jejich ego je slabé a přehnaně se soustředí na „já“. Svému okolí často připisují nepřátelské úmysly (někdy až klamné). Rádi jsou trpící a mučedníci.
Homilopatická osobnost: postoj k životnímu prostředí
Homilopat se vyznačuje zhoubným, agresivním nebo dokonce antisociálním chováním. Muž s homilopatickou osobností žije se závistí, vzpourou, nenávistí ke zdravým a šťastným, kteří si zle přejí a jsou schopni jim i aktivně ublížit.
Použil jsem práci prof. Andrzej Jakubik, publikováno v Zeszyty Naukowe WSS-M, 2002