Test na antinukleární protilátky (ANA) se používá jako primární test k posouzení stavu pacienta na autoimunitní poruchy pojivové tkáně. Jedná se o poruchy, které postihují mnoho tkání a orgánů v celém těle. Co ukazují výsledky testů? Co jsou ANA? Jaké nemoci dokáže ANA test odhalit?

Obsah:

  1. ANA test – co jsou antinukleární protilátky?
  2. ANA test - použití v diagnostice
  3. ANA test - přítomnost ANA v krvi zdravých lidí
  4. ANA test – jak se jmenuje?
  5. ANA test – kdy by měl být test ANA proveden?

ZkratkaANApochází z anglického názvu anti-nukleární protilátky, který se do polštiny překládá jako „antinukleární protilátky“. Tyto molekuly patří mezi proteiny nazývané autoprotilátky, tedy ty, které napadají organismus, který je produkuje.

ANA test – co jsou antinukleární protilátky?

Lidské tělo má mnoho obranných mechanismů proti patogenům. Jedním z nich je humorální imunita. Je založen na tvorbě ochranných protilátek. U zdravých lidí imunitní systém produkuje protilátky proti cizím antigenům.

Někdy však nastávají situace, kdy dochází k produkci autoantigenů, které jsou namířeny proti proteinům v našem vlastním těle. Tento proces je nezbytný pro vznik autoimunitních onemocnění.

Antinukleární protilátky napadají proteiny a další molekuly, které tvoří jádro.

Existuje mnoho různých typů ANA. Rozklad těchto protilátek je založen na typech jaderných složek, proti kterým jsou tyto molekuly namířeny. V závislosti na typu se ANA mohou vázat jak na jednotlivé proteiny, tak na komplexní komplexy.

Například existují protilátky proti jaderným kanálům a histonům, tj. molekulám, na kterých je navinuta DNA.

Útočící ANA lze rozlišit:

  • DNA
  • histonie
  • ribonukleoproteiny
  • Nukleární RNA
  • nehistonové proteiny

Všechny tyto komponenty jsou specifické pro buněčné jádro.

ANA jsou přítomny v krvi při různých onemocněních. Patří sem autoimunitní poruchy, rakovina a některé typy infekcí. To umožňujepoužití antinukleárních protilátek v diagnostice určitých chorobných stavů

ANA test - použití v diagnostice

Test ANA se používá k detekci antinukleárních autoprotilátek v krvi pacienta. Tento test je důležitý pro diagnostiku onemocnění, jako jsou:

  • systémový lupus erythematodes
  • Sjögrenova kapela
  • sklerodermie
  • polymyositida
  • dermatomyozitida
  • autoimunitní hepatitida
  • rolování vyvolané lékovou reakcí

Pozitivní výsledek testu ANA je diagnostický pouze v případě, že existují klinické příznaky, které jej potvrzují. Testování antinukleárních protilátek může být také užitečné pro sledování progrese onemocnění.

Typické testy používané k detekci a hodnocení ANA jsou:

  • nepřímá imunofluorescence
  • ELISA-enzymový imunosorbentní test

Metoda nepřímé imunofluorescence

Nepřímá imunofluorescence je jedním z nejpoužívanějších testů na přítomnost ANA. Tento test obvykle používá buňky Hep-2. Nanášejí se ve formě tenké vrstvy na mikroskopická sklíčka. Poté se na ně umístí sérum odebrané od pacienta a inkubuje se s buňkami Hep-2.

Pokud jsou v odebraném vzorku přítomny ANA, jsou detekovány po inkubační době ve formě spojené s antigeny v buněčném jádře. To lze vidět přidáním fluorescenční značky, která se váže na protilátky.

K tomuto účelu se nejčastěji používá fluorescein nebo rhodopsin B isothiokyanate (FITC) nebo rhodopsin B. Molekula fluoreskuje, když na ni dopadne paprsek světla o specifické vlnové délce. K pozorování a vyhodnocování fluorescence se používá mikroskop.

V závislosti na typu protilátky přítomné v lidském séru a na lokalizaci antigenu v buňkách HEp-2 lze pozorovat různé vzory fluorescence. Jejich analýza umožňuje určit typy protilátek přítomných ve vzorku

Hladiny protilátek se stanoví sériovým ředěním krevního séra. Test ANA je považován za pozitivní, je-li fluorescence pozorována při titru 1:40/1:80. Nicméně výsledek větší než 1:160 má významný diagnostický význam.

Enzymově vázaný imunosorbentní test (ELISA)

Enzymová imunoanalýza (ELISA) využívá mikrotitrační destičky, ve kterých jsou umístěny antigeny pro detekci ANA. Každá jamka destičky je potažena buď jedním nebo více antigeny. Jde o detekci specifických protilátek.

Krevní sérum se inkubuje vdestičky a poté z nich opláchněte. Pokud byly ve vzorku přítomny antinukleární protilátky, zůstanou po promytí navázané na příslušné antigeny na mikrotitrační destičce.

V dalším kroku testu se do jamky na destičce přidá druhá protilátka navázaná na enzym. Enzymatická reakce způsobí změnu barvy roztoku.

Barevný rozdíl je úměrný množství protilátky navázané na antigen v jamce destičky. Barvu získaného roztoku lze posoudit spektrofotometrickou metodou, tj. měřením intenzity světelného paprsku procházejícího roztokem.

ANA test - přítomnost ANA v krvi zdravých lidí

Odhaduje se, že u 5 % lidské populace jsou antinukleární protilátky přítomny v krvi v koncentracích považovaných za diagnosticky významné, bez ohledu na přítomnost chorobného stavu.

Jak se frekvence ANA zvyšuje s věkem, až 10-37 % zdravých lidí starších 65 let má pozitivní test na přítomnost ANA. Takové případy jsou častější u žen než u mužů.

ANA test – jak se jmenuje?

Charakteristickou hodnotou pro test ANA je titr. Označuje stupeň ředění séra, při kterém se antinukleární protilátky stávají nedetekovatelnými. Čím vyšší je koncentrace ANA v krvi, tím vyšší je titr přítomný ve výsledcích testu.

Pokud je titr nad 1:160, je vhodné provést test specificity antinukleárních protilátek. Tyto dodatečné testy by měly být prováděny ve spojení s analýzou klinické anamnézy a fyzikálním vyšetřením pacienta. Cílem těchto kroků je diagnostikovat nebo vyloučit autoimunitní poruchy.

Je však třeba poznamenat, že k takovému výsledku dochází u 5 % pacientů bez ohledu na stav onemocnění. Výsledek testu je diagnostický pouze v případě, že existují další příznaky onemocnění.

Negativní výsledek testu ANA naznačuje, že pacient pravděpodobně nemá lupus nebo jiné autoimunitní onemocnění.

ANA test – kdy by měl být test ANA proveden?

ANA test se objednává, když symptomy pacienta naznačují systémovou autoimunitní poruchu. Mohou být velmi nejasné a nespecifické, stejně jako se mohou v průběhu času měnit.

Příklady příznaků jsou:

  • Nízká horečka
  • Trvalá únava
  • Bolest podobná artritidě
  • Červená vyrážka
  • Citlivost kůže na světlo
  • Vypadávání vlasů
  • Bolest svalů
  • Necitlivost nebo mravenčení v rukou nebo nohou
  • Zánět orgánů a tkání (ledviny, plíce, srdce, srdeční výstelka, centrální nervový systémnerv nebo krevní cévy)
O autoroviSara Janowska, MA v oboru farmacieDoktorand mezioborového doktorského studia v oboru farmaceutických a biomedicínských věd na Lékařské univerzitě v Lublinu a na Biotechnologickém institutu v Białystoku Absolvent farmaceutických studií na Lékařské univerzitě v Lublinu se specializací Rostlinná medicína. Magisterský titul získala obhajobou práce v oboru farmaceutické botaniky o antioxidačních vlastnostech extraktů získaných z dvaceti druhů mechů. V současné době se ve své výzkumné práci zabývá syntézou nových protirakovinných látek a studiem jejich vlastností na rakovinných buněčných liniích. Dva roky pracovala jako magistra farmacie v otevřené lékárně.

Přečtěte si více od tohoto autora

Kategorie:

Výzkum