Hejt je jednání člověka na internetu plné nenávisti, pohrdání a hněvu. Nenávist může být namířena jak vůči konkrétní osobě, tak vůči představitelům daného národa, pohlaví, lidem s jiným světonázorem, než jaký reprezentuje kloboučník, vyznavačům daného náboženství či politické skupiny, ale i přátelům nenávidějící osoby – komukoli se může stát terčem nenávisti. Jaké jsou příčiny nenávisti a jak se s ní vypořádat, pokud se staneme její obětí?

Obsah:

  1. Důvody nenávisti
  2. Důsledky nenávisti
  3. Jak bojovat s nenávistí?
  4. Trestní odpovědnost za nenávist

Hejt(„nenávist“) z angličtiny znamená „nenávist“ a toto slovo popisuje její šíření na internetu. Hejt se může projevit nejen slovem, ale i grafikou (memy, gif.webpy) nebo filmy – v posledních dvou případech je bohužel snáze zapamatovatelný. Sluší se ale dodat, že obsah přidaný hatery nemá žádnou věcnou hodnotu, jde pouze o obsah namířený proti dané osobě nebo skupině lidí. I když, jak upozorňují autoři zprávy „Hate speech, contempt speech“1 , bylo by vhodnější hovořit o „pohrdání“ namísto „nenávist“, protože činy nenávistníků jsou postaveny na této emoci. Pohrdání vylučuje empatické reakce a má tendenci objektivizovat druhého.

Výraz "nenávist" se běžně používal na začátku 21. století.

Polští hatující jsou muž (muži tvoří 53 % haterů) ve věku 16 až 24 let (až 73 % haterů), který má všeobecné středoškolské vzdělání (35 %). Každý pátý má vysokoškolské vzdělání, několikrát týdně publikuje negativní příspěvky. Takový hater profil vytvořila Agentura SW Research Market and Opinion Research Agency na základě rozhovorů se skupinou přes 6,5 tisíce lidí. Uživatelé internetu.

Jak často nenávidíme na internetu? Navzdory zdání se ukazuje, že haterů není většina. Přestože na některých webech tvoří 25 % všech uživatelů, je tomu tak především u velkých a veřejně dostupných fór věnovaných politice, sociálnímu traumatu a světonázorovým problémům. Na odborných portálech věnujících se např. konkrétnímu koníčku nebo problematice však klobouk téměř vůbec nenajdeme

To se mi líbípodle údajů prezentovaných univerzitou SWPS se však každý čtvrtý člověk používající internet stal obětí kloboučníka a 11 % uživatelů internetu přiznává, že někdy „na internetu“ nenávidí2. Stojí za to připomenout, že nenávistný obsah pak sdílí mnoho dalších lidí a každá negativní zpráva, reakce nás ovlivňuje silněji než pozitivní prvky.

Jak dokazuje ve své studii „Špatné je silnější než dobré“3psycholog Roy F. Baumeister, každou negativní zkušenost vnímáme 5x silněji než pozitivní, např. zažijte ztrátu 100 PLN mnohem silnější než výhru stejné částky. Není divu, že nás nenávist tak ovlivňuje.

Důvody nenávisti

Proč nenávidíme internet? Důvodů může být mnoho:

1. Nenávist … přináší úlevu

Švýcarští vědci zkoumali mozky lidí podvedených v ekonomické hře pomocí magnetické rezonance. Tito lidé byli informováni o možnosti potrestání podvodníka a na tuto zprávu reagovalo … nucleus caudate, t. j. část t. zv. systém odměn umístěný v mozku. Vyhlídka na vykouření viníka vyvolala mezi účastníky sílu, euforii, úlevu a pocit spravedlnosti. Stejně tak naše mysl reaguje, když na internetu nenávidíme - s tím závažným rozdílem, že nejčastěji nám nenáviděná osoba skutečně neublížila a např. si dovolila mít na téma jiný názor, vypadat lépe, mít více peněz.

2. Každý je schopen páchat zlo

Kloboučník nemusí být nutně špatný a empatický člověk. Není neobvyklé, že lidé, kteří by se jinak nazývali dobrým skutkem, velmi odlišně, když se stanou účastníky určité situace. Nejlepším potvrzením této teze je experiment slavného psychologa Philipa Zimbarda. 24 účastníků, pečlivě vybraných ze skupiny dobrovolníků, s vysokou psychickou odolností, bylo rozděleno do dvou skupin: vězni a dozorci, každý měl hrát určitou roli. Účastníci experimentu byli umístěni do univerzitního sklepa, který měl připomínat vězení. „Vězni“ se druhý den experimentu vzbouřili, na což dozorci reagovali tak, že na ně nasměrovali oxid uhličitý z hasicího přístroje, svlékli je a vynesli jim lůžka z cel a „odsouzené“ rozdělili na více a méně. výsadní. Experiment musel být dokončen šestý den. Specifická situace znamenala, že se „obyčejní“ lidé proměnili v lidi ochotné a krutě ubližující druhým. Totéž se děje na internetu – když vidíme, že ostatní nenávidí, např. sdílením příspěvku nenáviděnou osobou, přidáme se k nim, přestože izolovaně od ostatníchUživatelé internetu, takový obsah bychom sami nevytvářeli ani jej nepředávali dál.

3. Anonymita a nepřímost

Psycholog Steven Pinker dokazuje, že ač by se to mohlo zdát jinak, ve skutečnosti čím modernější doba, tím méně inklinujeme k nenávisti – od biblických dob až po dnešek vidíme neustálý pokles násilí 4 . Až na to, že teď máme internet – médium, které umožňuje šíření nenávistného obsahu rychle, ale přitom anonymně a nepřímo – ne „do očí“. Těžko byste celebritě, kterou jste potkali, řekli, že je hloupá, ale není problém dát takový text na internet. „V síti“ můžeme být i anonymní – nenávist se bohužel k oběti efektivně dostane, ale oběť nebude vždy vědět, že jsme jejími pachateli. Cítíme se nepotrestáni.

Polský kloboučník je obvykle člověk ve věku do 24 let, žijící na venkově nebo v malém či středně velkém městě. Nejraději nenávidí veřejné osobnosti.

4. Stereotypy a předsudky

Obětí nenávisti se může stát konkrétní člověk, ale i skupiny lidí, nejčastěji zástupci menšin. Nenávist v Polsku zažívají zástupci národnostních a náboženských menšin (Židé, muslimové, Ukrajinci, Romové), sexuálních menšin, lidé jiné barvy pleti než bílé a také uprchlíci. Stereotypy a předsudky vznikají nejčastěji při nedostatečné znalosti daného tématu, kdy se daný člověk nikdy nesetkal s představitelem menšiny, kterou nenávidí, a z těchto důvodů používá zjednodušené myšlenkové vzorce. Je poháněn strachem z jinakosti – náboženské, kulturní, sexuální a také pocitem ohrožení a újmy způsobené přítomností „cizinců“.

5. Žárlivost

Nenávist může být také způsobena žárlivostí, nespokojeností s vlastní životní situací a nepříjemnými zážitky. Z tohoto důvodu jsou nenáviděny osobnosti veřejného života, známé osobnosti, ale i přátelé, kteří dosáhli finančního úspěchu, mají zajímavou práci nebo úspěšný soukromý život. Nenávist je v takových případech výsledkem frustrace, nedostatku naplnění v životě.

Důsledky nenávisti

I když se pouhé přidání nenávistného příspěvku na Facebook nebo internetové fórum nebo sdílení stejného pachatele může zdát neškodné, pro oběti nenávisti má obrovské důsledky. Klesá jí sebevědomí, stává se méně odolnou vůči obsahu, který čte na internetu, a začíná věřit, že odporovat nemá smysl. Člověk vystavený nenávistným projevům často trpí nespavostí, žije v neustálém stresu, začíná se bát vyjádřit svůj vlastní názor na internetu.Člověk vystavený internetové agresi se může dokonce izolovat od zbytku společnosti, může se u něj rozvinout neuróza, deprese a dokonce i pokusy o sebevraždu.

Jak bojovat s nenávistí?

Nejjednodušší a nejobtížnější odpověď zní: vyvarujte se čtení negativních názorů, a hlavně na ně neodpovídejte. Ne nadarmo mu heslo „nekrmte trolla“ dělá kariéru – reakce na agresi podněcuje ještě více agresorů. Pro nenáviděnou a neustále napjatou osobu je to však těžký úkol - není snadné ignorovat negativní komentáře o sobě.

Další možností je nahlásit plnou nenávist k příspěvku správci dané stránky, který může nejen smazat konkrétní komentář, ale také zablokovat účet dané osoby. Nenávist mohou nahlásit i uživatelé třetích stran.

Důležitá je také prevence – na internetu probíhá mnoho sociálních kampaní a workshopů o násilí zaměřených především na mladé lidi. Jedním z takových projektů jsou Kybernauti, realizovaný Nadací Moderní Polsko.

Trestní odpovědnost za nenávist

Ačkoli žádný z předpisů nehovoří konkrétně o nenávisti, existují právní důsledky pro chování, které spadá do jeho definice. Za pomluvu a urážku na internetu můžete dostat pokutu nebo vyslechnout trest omezení nebo odnětí svobody až na jeden rok. Podněcování k nenávisti a diskriminaci se rovněž trestá pokutou, omezením svobody nebo odnětím svobody, avšak až do věku 2 let. Oběť nenávisti může také z vlastní iniciativy podat žalobu pro porušení svých osobních práv ze strany nenávistníka.

Stojí za to vědět

Pozitivní stránka nenávisti?

Podle některých vědců může projev nenávisti na internetu ze strany haterů bránit její eskalaci v „reálném světě“. Někdo, kdo ventiluje svou agresi vytvořením online příspěvku, už možná nebude chtít toto chování opakovat ve skutečnosti. Člověk, který tráví hodně času na internetu, nutně vytváří méně problémů v reálném světě, protože fungují jen omezeně. Tyto teze však nijak nesnižují sílu nenávisti a nezlepšují pohodu lidí, kteří ji zažívají.

Zdroje:

1. Zprávu připravilo Centrum pro výzkum předsudků ve spolupráci s Stefan Batory a týkající se fenoménu verbálního násilí vůči zástupcům menšinových skupin je k dispozici na: https://www.rpo.gov.pl/sites/default/files/Raport%20Mowa%20Nienawi%C5%9Bci%2C%20Mowa% 20Pogardy% 2C% 2027.02.2017.pdf

2. Přístup k informacím na webové stránce: http://www.centrumprasowe.swps.pl/3840-nowe-imie-nienawisci-hejt

3. Přístup kvýzkum na webu: http://assets.csom.umn.edu/assets/71516.pdf

4. Projev psychologa na konferenci TED je k dispozici na tomto odkazu: https://www.ted.com/talks/steven_pinker_on_the_myth_of_violence?language=pl

O autoroviAnna SierantováRedaktorka odpovědná za sekce Psychologie a Krása a také za hlavní stránku Poradnikzdrowie.pl. Jako novinářka spolupracovala mj. s "Wysokie Obcasy", webové stránky: dwutygodnik.com a entertheroom.com, čtvrtletník "G'RLS Room". Spoluzaložila také internetový magazín „PudOWY Róż“. Provozuje blog jakdzżyna.wordpress.com.

Přečtěte si další články tohoto autora

Kategorie:

Psychologie