Asertivita není vrozená dovednost, ale získaná dovednost, takže asertivitu lze trénovat. Vědět, jak jednat, abychom si zachovali své vlastní limity a přitom neubližovat druhým, v kombinaci s cvičením a cvičením přinese ovoce v podobě péče o sebe, klidného vyjadřování svých myšlenek a pocitů a obratného říkat ne
Abyste pochopili, co jeasertivní chování , je důležité pochopit, co je agresivní a submisivní chování. Když jsme agresivní, jsme efektivní a sebevědomí, ale nerespektujeme potřeby druhých. Chceme upoutat pozornost nebo někoho ovládnout. Křičíme, ignorujeme, zesměšňujeme, přerušujeme nebo neposloucháme ostatní lidi. Často říkáme „nikdy se nemůžeš spolehnout“, „musíš mi pomoct“, „ty jako obvykle“. Na druhou stranu, když jsme submisivní, jsme ochotni pomoci, mírní a laskaví k partnerovi, ale máme pocit, že se vzdáváme svých práv, a tedy vlastně i sebe sama. Často jednáme sami proti sobě, například ještě jednou půjčíme své kamarádce šaty, ačkoliv nám již nejednou poškozené nebo neprané darovala. Cítíme se pak frustrovaní, bezmocní a vinní vůči sobě i okolí. Když se podvolíme, často říkáme: "bohužel nemůžu, omlouvám se za to," "dobře, udělám to."
Proč jsou ženy méně asertivní?
Ženy mají často problém se submisivním chováním. Odkud to přichází? Do značné míry kvůli tomu, jak jsme byli vychováni – měli jsme být slušní, vstřícní a milí, protože dívky takové být měly. Prodchnutí těmito stereotypy jsme jako dospělí někdy pasivní, nejistí a závislí na druhých. Když kolem sebe slyšíme, že jsme to slabší pohlaví, více emocionální a méně logické, někdy se ani nesnažíme jednat jinak. Nepodnikáme různé iniciativy, protože předem předpokládáme neúspěch. Jako matky a manželky se učíme být jemné, chápavé a trpělivé. Často také pomáháme starším rodičům, podporujeme děti – tyto pečovatelské a výchovné aktivity jsou vepsány do genderových rolí. I v práci, když dojde ke konfliktu, se často snažíme podlehnout. Je pro nás těžké signalizovat své potřeby, protože jsme byli naučení vcítit se a vcítit se do problémů druhých. Často je výsledkem také submisivní chovánínízké sebevědomí, které se formuje již v dětství ve vztazích s rodiči a dalšími pro nás důležitými lidmi (např. Když se nám v dětství nedostávalo dostatečné podpory, vřelosti, lásky nebo přijetí, naše přesvědčení o sobě samých jsou v mnoha případech negativní, myslíme si například: „Nezasloužím si, aby mě ostatní respektovali, nejsem důležitý, moje potřeby jsou méně důležité než jiné“. Submisivní chování je pak jednodušší. Naštěstí si jako dospělí můžeme posílit sebevědomí tím, že budeme čerpat sílu ze svých úspěchů a úspěchů nebo ve spolupráci s psychologem či psychoterapeutem. Usnadní nám to být asertivní.
Schopnost říci ne – jaká slova použít?
Stává se, že musíme říct ne svým příbuzným - např. bratrovi, který nás pozve na pozemek, a zrovna v tu dobu máme jmeniny kamaráda. Jak asertivně odmítnout? Příklad: maminka nás požádá, abychom k ní přišli v neděli na oběd, a my máme předem naplánovaný rodinný výlet do kina. Neomlouváme se jí, neříkáme "bohužel nemůžu, moc se omlouvám." Užitečné fráze jsou: „Budu“, „Rozhodl jsem se“, „Souhlasil jsem“, „Chci“, „Vybírám si“, „Je to pro mě důležité“. Asertivní odmítnutí je pevné, přímé a čestné. Jsou v něm tři prvky – slovo „ne“, prohlášení, co neuděláme a zdůvodnění odmítnutí: „Nepřijdu k vám na oběd, protože mám v plánu jít do kina“. Je důležité, abychom se odvolávali na naše plány, a ne na to, co říká máma, to znamená, že neříkáme: „Nepřijdu na večeři, protože jsem u tebe byl před týdnem na večeři“. Nemluvíme také o vnějších okolnostech, jako je špatné počasí nebo to, že to byl můj manžel, kdo mě přemluvil, abych šla do kina. Pokud chceme jít do kina, řekneme to upřímně. Pamatujte, že máme právo odmítnout a necítit se provinile, i když si máma začne stěžovat, že ji navštěvujeme příliš zřídka.
Jak uplatnit svá práva v práci?
Asertivita na pracovišti snižuje počet konfliktů, zabraňuje manipulaci ze strany druhých, snižuje nervové napětí a stres, usnadňuje komunikaci s kolegy, díky čemuž se zlepšuje pracovní atmosféra a my se můžeme soustředit na své profesní cíle. Pamatujte však, že asertivní odmítnutí se nevztahuje na šéfův příkaz. Příklad: pracujeme v kanceláři asi tuctu lidí. Můj přítel už nějakou dobu prosí o pomoc s drobnostmi, které nepatří k našim povinnostem. Pomáháme jí, ale čím dál víc se kvůli tomu na sebe navzájem zlobíme. Tento postoj je submisivní a frustrující. Měli bychom dbát na svá vlastní práva, ale zároveň neubližovat příteli agresivním způsobem. Promluvte si s ní klidně, ale neomlouvejte se a necíťte se provinile. Shell myřekněte: „Dnes vám nepomůžu, protože tyto práce nejsou moje práce. Už mě nežádej o pomoc. Cítím se použitý." Možná bude vaše kamarádka reagovat negativně - bude uražena nebo se bude cítit nepříjemně. Nemáme žádný vliv na její chování a emoce a neměli bychom se cítit vinni, pokud jsme asertivně prosazovali svá práva.
měsíčník "Zdrowie"