OVĚŘENÝ OBSAHAutor: lek. Tomáš Nęcki

Separační úzkost je porucha, při které se pacient extrémně bojí odloučení od své milované osoby. Separační úzkost je spojena také s vytrvalými myšlenkami na rozchod s blízkými, ale také s fyzickými neduhy. Tato entita se vyskytuje především u dětí, ale separační úzkost se vyskytuje i u dospělých. Jak poznáte, že trpíte separační úzkostí? Jaké jsou její příznaky?

Separační úzkostje typ úzkostné poruchy – jeden z nejčastějších problémů, s nimiž se psychiatři potýkají. Jedinci jako panické ataky nebo klaustrofobie jsou poměrně běžně známí, nicméně existuje mnoho různých duševních poruch souvisejících s pocitem úzkosti u pacientů.separační úzkost .

je jednou z méně známých – i když poměrně častých – úzkostných poruch

Co je separační úzkost?

V anglické literatuře je separační úzkost někdy označována zkratkouSAD , která je odvozena z anglického názvu „separation úzkostná porucha“. Podstatou separační úzkosti je, že pacient prožívá úzkost v situacích, ve kterých by se rozešel – byť na velmi krátkou dobu – s někým blízkým. Výskyt takového jevu je pro rodiče jistě pochopitelný – v raných fázích života (typicky kolem 9-11 měsíce věku) začíná dítě reagovat pláčem, vztekem či podrážděností, když rodič, většinou matka, ze svého zmizí. pohled. Během tohoto období svého vývoje se mohou batolata také stydět a vyhýbat se kontaktu s cizími lidmi.

Fáze separační úzkosti v určité fázi života dítěte je do jisté míry přirozený jev, ale pouze do té doby, dokud tento strach nedosáhne patologické intenzity. Je třeba také zdůraznit, že pokud jsou obavy z odloučení od rodičů přirozenou fází vývoje dítěte, tak po nějaké době (u různých dětí různé, obvykle mezi 3. a 5. rokem) tyto obavy jednoduše zmizí. V průběhu separační úzkosti je však situace jiná – dítě vyroste a stále pociťuje nepříjemné neduhy,když se jen ona musí na chvíli rozloučit se svými milovanými.

Separační úzkost se podle různých autorů vyskytuje u dětí s různou frekvencí, ale celkově se odhaduje, že jí může trpět až 5 % všech dětských pacientů. Stejně jako u jiných typů úzkostných poruch je separační úzkost častější u dívek než u chlapců. Příznaky separační úzkosti se mohou objevit u několikaletých dětí, ale je také možné, že se nepohodlí spojené s touto poruchou objeví, dokud dítě nevyroste a vstoupí do dospívání.

Příčiny separační úzkosti

Separační úzkost je způsobena kombinovaným působením tří skupin faktorů: biologických, psychologických a environmentálních. Biologický základ separační úzkosti by souvisel s geny zděděnými pacienty – je patrná větší tendence k výskytu separační úzkosti u těch dětí, v jejichž rodinách někdo (zejména matka nebo otec) sám nějakou úzkostnou poruchou trpěl. Děti, jejichž rodiče trpí jinými typy duševních poruch, jako je deprese, mají také zvýšené riziko rozvoje SAD.

V případě psychických faktorů ovlivňujících rozvoj separační úzkosti se jedná především o problémy se správnou reakcí psychiky pacienta na strach, který pociťuje. Neschopnost správně reagovat na nepříjemné emoce as tím spojená emoční přecitlivělost může vést k výskytu různých úzkostných poruch, včetně separační úzkosti.

Mezi faktory prostředí, které mohou být příčinou separační úzkosti, jsou zase různé problémy související s péčí rodičů, ale nejenom. Tuto úzkostnou poruchu může podporovat jak přemíra péče ze strany pečovatelů, tak i nedostatečná pozornost věnovaná malému človíčku. K separační úzkosti u dítěte může vést i nemoc rodiče, ztráta zaměstnání nebo rozchod manželů. Poukazuje se také na to, že separační úzkost se může objevit v souvislosti s prožitkem katastrofy nebo po účasti na nehodě (např. autonehoda). Riziko tohoto problému se také zvyšuje, když se dítě stane obětí obtěžování ze strany vrstevníků a když malý pacient zažije nějakou formu násilí doma.

Příznaky separační úzkosti

Separační úzkost - jak snadno tušíte - se vyskytuje především v situacích, kdy se pacient s tímto problémem musí rozloučit s někým blízkým. Příklad takovéhosituace může být tak, že rodič půjde do práce nebo – byť na chvíli – do obchodu. Pacient může také pociťovat příznaky separační úzkosti, když má opustit dům – v případě dětí to platí zejména, když se chystají jít do školy.

Separační úzkost se může projevovat různě v závislosti na věku dítěte s tímto problémem. Nejmenší děti, když vidí, že je jejich opatrovník opustí, mohou na to reagovat podrážděností, výbuchy vzteku nebo pláčem. Starší děti mohou vynaložit veškeré úsilí, aby zůstaly se svými rodiči - mohou si například stěžovat na některé somatické problémy (např. bolesti žaludku), aby se vyhnuly chození do školy.

Separační úzkost má několik problémů, jako například:

  • neopodstatněný strach z rozchodu s opatrovníkem - co je důležité, tento strach se objevuje nejen při dočasném odloučení, ale také při samotné myšlence na takovou možnost;
  • častý strach ze smrti nebo vážné nemoci blízké osoby;
  • noční můry o rozchodu s blízkými - děti mohou například snít, že budou uneseny a tím odděleny od svých blízkých.

V průběhu separační úzkosti se u pacientů mohou objevit i různé somatické potíže. Stejně jako pocit úzkosti se mohou objevit přímo v souvislosti s rozchodem, ale i při představě takové možnosti. Tyto druhy fyzických příznaků separační úzkosti mohou být:

  • bolesti hlavy,
  • bolesti žaludku,
  • poruchy spánku,
  • nevolnost,
  • zvracení,
  • fotofobie,
  • bolesti na hrudi,
  • závratě.
Důležité

Separační úzkost: rozpoznání

Úzkostné poruchy v podobě separační úzkosti jsou diagnostikovány především na základě identifikace problémů charakteristických pro tohoto jedince. Je však třeba zdůraznit, že podezření na separační úzkost nezbavuje lékaře povinnosti provést u pacienta důkladnou diagnostiku. Tato nutnost souvisí s tím, že u pacientů se SAD často koexistují další duševní poruchy. Mezi jedinci, kteří se častěji vyskytují u lidí trpících separační úzkostí, patří mj. depresivní poruchy, ADHD a bipolární porucha

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně procházky po svémse sluchátky v uších), kočky a knihy. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Separační úzkost u dospělých

Donedávna se věřilo, že separační úzkost je čistě dětská duševní porucha a že její diagnóza je nutná před dovršením 18 let věku pacienta. To znamenalo, že pacient se s příznaky separační úzkosti mohl vypořádat i v dospělosti, ale k nástupu poruchy muselo dojít před dosažením plnoletosti. V současné době se tento pohled změnil a separační úzkost lze rozpoznat u lidí, kteří kdykoli v životě pocítí příznaky charakteristické pro tohoto jedince.

Separační úzkost vyskytující se kdykoli v životě může jistě výrazně zhoršit její kvalitu, ale může být zvláště patrná u starších pacientů. Dospělý člověk trpící separační úzkostí může zažívat separační úzkost, ať už se svým partnerem nebo svými dětmi. Tento typ problému může jedinečným způsobem zasahovat do fungování pacienta - dospělí se SAD se mohou vyhýbat například chození do práce, což může mít zjevný dopad na fungování jejich vztahů nebo celých rodin.

Separační úzkost: léčba

Léčba separační úzkosti je založena na psychoterapeutických interakcích. Nelze indikovat jeden konkrétní typ terapie, která může pacientovi pomoci překonat separační úzkost – u některých pacientů jsou nejlepší výsledky dosaženy díky kognitivní terapii, u jiných pomáhá kognitivně-behaviorální psychoterapie. Psychoedukace také hraje extrémně důležitou roli při zmírňování příznaků separační úzkosti.

Farmakologická léčba se někdy provádí u lidí se SAD, ale ve skutečnosti je to rarita. Pacientům trpícím separační úzkostí je někdy doporučováno užívání antidepresiv (např. ze skupiny SSRI), tato léčba je však vyhrazena pouze těm s nejzávažnějšími příznaky úzkosti a těm, kterým nefarmakologické léčebné metody nepřinášejí očekávané výsledky…

Kategorie:

Zdraví dítěte