O psychosomatickém onemocnění hovoříme tehdy, když se na vzniku onemocnění podílejí psychické faktory. Nejčastější a nejtypičtější z těchto onemocnění jsou tzv chicagská sedmička. Mechanismy vzniku těchto poruch jsou různé, ale jedno je jisté – mezi psychikou a zdravím člověka existuje vztah. Mezi příčinné faktory psychosomatických onemocnění patří především stres, ale i další psychické problémy

Psychosomatikaje věda zabývající se zjišťováním vztahu mezi lidskou psychikou a jím prožívanými emocemi a výskytem somatických (tělesných) nemocí. Je třeba zdůraznit, že psychosomatická onemocnění jsou problémy, u kterých je možné objektivně potvrdit přítomnost symptomů takových onemocnění u pacientů a ke kterým vedou mj. psychické problémy. Právě tento aspekt odlišuje psychosomatické poruchy od různých neurotických poruch (včetně hypochondrických poruch), u nichž jsou symptomy, které pacienti zažívají, způsobeny duševními poruchami, nikoli organickými dysfunkcemi.

Termín "psychosomatický" v lékařské terminologii návštěvníků z první poloviny 19. století zavedl německý psychiatr Johann Heinroth

Psychosomatika se zabývá člověkem holisticky, tedy jako celkem. Specialisté v této oblasti si všímají přímé souvislosti mezi stavem lidské mysli a činností jednotlivých orgánů těla. Výskyt psychosomatického onemocnění může být důvodem k zamyšlení nad vaším psychickým stavem. Stává se, že si lidé neuvědomují, že prožívají nějaké nevyřešené emocionální konflikty, a teprve výskyt psychosomatických poruch je upozorní na jejich existenci.

Mechanismy způsobující psychosomatická onemocnění nejsou dodnes zcela jasné. Vědci však byli schopni provést některá pozorování o jejich patogenezi. Příkladem jsou dopady chronického stresu na lidský organismus. Stresové situace způsobují, že nadledvinky zvyšují uvolňování svých hormonů, což jsou glukortikosteroidy. Nadbytek těchto sloučenin v krvi (zejména pokud faktorstres vyvolávající je dlouhodobý) přispívá k výskytu mnoha zdravotních problémů, včetně hypertenze nebo diabetes.

Psychické poruchy mohou postihnout prakticky jakýkoli orgán. Vědci zabývající se psychosomatikou však rozlišili několik nemocí, u kterých je nejčastější vztah mezi jejich výskytem a stavem lidské psychiky. Tato skupina je označována jako chicagská sedmička (v anglicky psané literatuře mohou být tyto nemoci označovány jako Holy Seven Psychosomatic Diseases).

Stojí za to vědět

Chicago Seven - tvůrce teorie

Seznam sedmi nemocí, u kterých hrají významnou roli emoce prožívané pacientem, vytvořil F. G. Alexander v roce 1950. Alexander se zabýval jak čistě somatickými aspekty, tak lidskou psychikou – byl lékařem a psychoanalytikem. Je považován za jednoho z lidí, kteří se nejvíce zasloužili o rozvoj psychosomatické medicíny. Alexandr však nebyl jediným mužem, kterého zajímala souvislost psychických konfliktů se stavem lidského zdraví - tímto aspektem se zabývali mj. Sigmund Freud.

Chicago Seven – nejčastější psychosomatické nemoci

Chicagská sedmička zahrnuje:

  • žaludeční vřed,
  • hypertenze,
  • bronchiální astma,
  • revmatoidní artritida,
  • zánětlivá onemocnění tlustého střeva,
  • hypertyreóza,
  • atopická dermatitida.

Předpokládá se, že u výše uvedených nemocí je souvislost mezi jejich výskytem a psychickými poruchami nejzřetelnější. Koncept chicagské sedmičky však vznikl již poměrně dávno, nyní – s největší pravděpodobností – by se tento seznam mohl rozšířit o další problémy, které jsou často považovány za psychosomatické jednotky. Mezi příklady dalších onemocnění, jejichž výskyt může silně souviset s fungováním lidské psychiky, patří:

  • obezita,
  • poruchy spánku,
  • poruchy chuti k jídlu,
  • migrény,
  • ischemická choroba srdeční,
  • tické poruchy,
  • závislost na různých látkách,
  • autoimunitní onemocnění (např. systémový lupus erythematodes).

Chicago Seven – proč to vyniknout?

Problémy identifikované v chicagské sedmičce jsou entity, u nichž jsou známy biologické mechanismy, které tyto nemoci způsobují. Jsou známé i metody léčby těchto nemocí – nebo vv tom případě má existence popsané klasifikace nějaké opodstatnění?

Problém

Ukazuje se, že pravděpodobně stojí za to zvážit roli stresu a dalších psychologických faktorů v patogenezi zmíněných onemocnění. Příkladem toho je vředová choroba trávicího traktu. V naprosté většině situací (dokonce u 8 z 10 pacientů) je vřed způsoben infekcí bakterií Helicobacter pylori. Zajímavé však je, že u většiny lidí infikovaných tímto patogenem se během života nevyvine vředová choroba. Dalším aspektem je, že 20 % pacientů s vředy nemá infekci Helicobacter pylori. Výše uvedené údaje mohou naznačovat, že na vzniku vředové choroby se podílejí i jiné faktory než bakteriální infekce – podle výše zmíněného F.G. Alexandra a další lidé zabývající se psychosomatikou, za takové faktory lze považovat psychické poruchy.

U zbývajících nemocí zařazených do chicagské sedmičky je někdy možné zaznamenat poměrně přímý vztah mezi psychologickými aspekty a jejich průběhem. Například u pacientů s astmatem se mohou objevit záchvaty tohoto onemocnění, projevující se mj výrazná dušnost. Takové záchvaty mohou být vyvolány infekcí nebo vdechnutím znečištěného vzduchu u pacienta, ale mohou být také způsobeny prožitkem extrémního stresu. Podle psychosomatiků mohou být záchvaty dušnosti u astmatiků způsobeny nevyřešenými dětskými problémy souvisejícími se vztahem k matce a z tohoto pohledu by tyto záchvaty byly ekvivalentem potlačeného pláče.

Podobné je to v případě arteriální hypertenze – prožívání silných emocí totiž může vést k výraznému zvýšení krevního tlaku. Arteriální hypertenze je nejčastěji idiopatické onemocnění, tedy onemocnění, jehož přímou, jedinou příčinu nelze nalézt. Velký význam pro rozvoj tohoto problému mají dědičné rodinné zátěže (zvýšené riziko hypertenze se vyskytuje u lidí, jejichž příbuzní s tímto onemocněním bojují), ale jistě hrají roli i další faktory - potenciálně jsou u nich důležité psychologické aspekty.

Je také poměrně snadné zařadit atopickou dermatitidu mezi sedm nejčastějších psychosomatických onemocnění. Změny na kůži (jako je ekzém a výrazná suchost kůže), obvykle doprovázené silným svěděním, se mohou objevit u pacienta po prožití některých stresujících událostí. Na druhé straně, v případězánětlivá onemocnění střev (jako je např. ulcerózní kolitida), jejich patogeneze není dosud jasná. Existuje podezření, že jejich výskyt může být ovlivněn poruchami imunitního systému a tyto poruchy se mohou objevit v důsledku vystavení silným stresorům

Zohlednění vlivu psychiky na vznik somatických onemocnění je natolik důležité, že by mohlo být vodítkem pro rozhodování o způsobech léčby jeho problému, které by byly pro daného pacienta vhodné. V situaci, kdy za vznik onemocnění mohly psychické problémy, mohlo jejich řešení zmírnit průběh těchto onemocnění. Snížení stresu, který pacient prožívá, lze dosáhnout například pomocí relaxačních cvičení, ale také pomocí psychoterapeuta

Je třeba zdůraznit, že využití pomoci specialistů na duševní zdraví by se nemělo rovnat ukončení návštěvy lékaře, který dříve danou nemoc u pacienta léčil. Podpůrnou roli má hrát vliv na psychiku - zanedbání např. užívání dříve předepsaných léků by mohlo vést ke zhoršení pacientova stavu

Kategorie:

Psychologie