Stěhování je vždy událost a postupem času se může stát jen větší výzvou. Vždyť zavazadla nejen převážených věcí léty přibývají, ale i zvyků, vazeb k danému místu, mezilidských vztahů, ale i strachu z neznámého. Ještě důležitější je, aby starší člověk, který se potýká se změnou bydliště - nejen starý nebo nemocný, ale i energický a plný síly, ve věku 50 nebo 60 let účinně pomáhal při stěhování, a to jak od organizační a psychologické hledisko

Obsah:

  1. Stěhování seniora - důvody
  2. Stěhování seniora – je to dobrý nápad?
  3. Stěhování seniora – nastěhovat se společně nebo samostatně?
  4. Stěhování seniora - dům s pečovatelskou službou
  5. Jak mluvit se seniorem o přesunu?
  6. Stěhování seniora – co dělat se spoustou věcí?
  7. Stěhování seniora – jak pomoci se stěhováním?
  8. Stěhování seniora – jak se zbavit stresu?

Lidé, kteří odcházejí z rodinného domu za studiem, se i několikrát do roka stěhují z bytu do bytu se svým obvykle malým majetkem. Hodnotou je pak právě experimentování, sbírání zkušeností, hledání radosti ze života v nových situacích, také na nových místech. Když si po promoci postupně zorganizuje svůj dospělý, samostatný život, každých pár let se stěhuje s trochu větším úsilím. Nakonec ale potřeba zapustit kořeny většinou podlehne, zvláště když je tu vytoužená nebo prostě atraktivní práce, trvalý vztah, děti, milovaná zvířata, parta přátel či blízkých známých a celý mikrokosmos všedního dne. . Čím je stabilnější, tím efektivněji poskytuje pocit bezpečí.

Skutečná potřeba změnit prostředí, tak jasná, že prosadit změnu, takže se obvykle s věkem snižuje. K tomu, aby se vrátil, musí existovat vážné důvody, nebo – řečeno pojmami používanými sociology – faktory tlačící (vybízející lidi k vystěhování ze svého současného bydliště) nebo faktory přitahující (které určují atraktivitu nové lokality a celý obtížný proces změny místa bydliště).

Stěhování seniora - důvody

Zdá se, že když jde o Fr.při stěhování seniorů se tlačící faktory ukazují jako zásadní v případě starších lidí (75-90 let) a některých starších lidí (60-74 let), trpících vážnými nemocemi nebo v obtížné životní situaci

Staré stromy nejsou přehnané – v tomto přísloví je mnoho důvodů. Člověk vyloučený z širšího života, například kvůli nemoci, může být i zdánlivě malá změna v zařízení nebo výzdobě pokoje, jako je přemalování stěn, vnímána jako revoluce - když naruší podobu jejího světa, v bezpečí, protože roky zůstal nezměněn. Život vás však často nutí sekat i dávno zapadlé kořeny.

Důvody mohou být různé, nejčastěji se však vrací chronické onemocnění, které omezuje samostatnost daného člověka a generuje potřebu neustálé péče - u dětí žijících v jiném městě nebo, které je v ČR stále považováno za poslední možnost. Polsko, v pečovatelském domě.

Stěhování je často vynuceno náhlým snížením kvality života v důsledku např. úmrtí manžela nebo dlouholetého partnera a s tím spojeným pocitem osamělosti, materiálních nedostatků, organizačních potíží, atd.

Konečně - zvýšení životních nákladů nad finanční možnosti (např. vznik potřeby užívat nové léky, podstoupit operaci, provést velkou rekonstrukci).

Stále slyšíte o seniorech, kteří se stěhují z bytů, které jsou již několik desítek let obývané kvůli změnám ve vlastnictví činžovních domů a s tím souvisejícím radikálním, mnohonásobným nárůstem nájmů.

A na druhou stranu, protože "senior" je pojem pro každého člověka nad 50 let, stěhování nemusí být nic jiného než začátek nového, lepšího, plnějšího a šťastnějšího života - zvláště když mluvíme o lidech kteří již patří do éry globalizace a mobility související jak s rychlým tokem informací, tak se snadným pohybem po světě, zejména v rámci Evropské unie.

Někdy také touha najít si lepší nebo zajímavější práci nebo potřeba hledat novou práci po propuštění. Občas se v souvislosti s vylétáváním dětí z hnízda objeví i téma osvobozování od závazků a stěhování za splněním snů, např. o bydlení na venkově či blíže přírodě, nebo naopak - o využití výhod. velkého města s jeho kulturní nabídkou (divadla, muzea, koncertní sály),vzdělávací (včetně univerzit třetího věku), také lékařské.

Atraktivní perspektivou se v takovém případě ukazuje být výměna např. prostorného domu se zahradou, která vyžaduje práci, nebo zejména farmy, za malý, ale výhodně umístěný byt ve velkém centru.

Zde nastíněná recenze samozřejmě nevyčerpává možné premisy pro rozhodnutí přestěhovat seniora a převaha tlačících či přitahovacích faktorů v jednotlivých věkových skupinách není bez výjimek pravidlem. Navíc mnohé z nich lze zvrátit záměrným zdůrazněním buď výhod, nebo nevýhod; například „tlačení“ lidí k přesunu umístěním bytu ve vyšším patře bez výtahu může být prezentováno jako „přitahování“ výhodněji umístěným bytem.

Tento úvodní nástin však ukazuje, že mnohostranný fenomén seniorského stěhování nelze zapouzdřit do přísloví „staré stromy se nepřehánějí“ (ne bez pravdy!). Někdy je lepší „přehánět“ než „nepřehánět“ – a především se moderní senioři stále častěji pohybují sami, aby fungovali pohodlněji.

Rozsah asistence nutné k pohybu seniora může být tedy velmi odlišný, od nuly (v případě mladých seniorů plně samostatných, energických, podnikavých, organizovaných) až po 100 % (pokud se jedná o seniory osoba s Alzheimerovou chorobou nebo demencí). Následující tipy by však měly být analyzovány v každém případě - pro usnadnění přesunu starší matky, starého otce, nebo možná … sám nebo sám, stále v nejlepších letech a s hlavou plnou plánů.

Stěhování seniora – je to dobrý nápad?

Na tuto otázku samozřejmě nejenže neexistuje jediná odpověď, ale také její nalezení v každém konkrétním případě je obvykle problematické. Psychika staršího člověka hůře snáší tak zásadní změny, jako je stěhování. Existují obě, mj. zvyky, vazby s daným místem a mezilidské vztahy, ale také strach z neznámého – tím spíše, že vědomí možných problémů či ohrožení roste s věkem, fantazie naznačuje spíše černé scénáře a síly se nezdají tak silné a nevyčerpatelné, jako když jeden má 20, 30 let.

Nejmenší problém se ukazuje být v extrémních případech - nejpříznivější a paradoxně nejméně úspěšný

Mezi první samozřejmě patří stěhování mladého seniora (50, 60), zdatného, ​​relativně zdravého, plného fyzických i psychických sil, s finančními možnostmi odpovídajícími rozsahu celého projektu.

Do druhého -kritické situace, kdy například staršího nebo velmi nemocného rodiče prostě musí vyvést z bytu, který nesplňuje problémy s pohyblivostí, Alzheimerovou chorobou, demencí atd.

Pochybnosti se pak mohou týkat spíše volby mezi umístěním do bytu někoho blízkého nebo hledáním místa v pečovatelském domě - i když v některých situacích by se dalo uvažovat i o zaměstnávání doplňkové péče.

Jak vidíte, existuje mnoho pochybností a ještě více v nepřímých případech. Zvláště, když senior – dosud dokonale uvědomělý a se silnou potřebou samostatnosti – postupně ztrácí síly nebo se pomalu stává zajatcem svého nevyhovujícího bytu (nevýhodně umístěného, ​​nefunkčního, příliš nákladného na údržbu, nevyhovujícího apod.), ale nesouhlasí s přestěhováním např. ke své dceři nebo synovi. Mezitím je tento souhlas zásadní.

Pokud tedy vidíme výraznou potřebu, aby se máma, táta, babička nebo dědeček přestěhovali na jiné, vhodnější místo, měli bychom si o tom v klidu promluvit. Rozhodovat můžete pouze za člověka, který se o sebe není schopen postarat např. kvůli demenci nebo Alzheimerově chorobě (pak je třeba konverzaci nahradit jednoduchými vzkazy bez prostoru pro diskusi, uklidňujícími odpověďmi, navíc podpořenými pocitem lsti)

Stěhování seniora – nastěhovat se společně nebo samostatně?

Určit, že senior nemůže, neměl by nebo prostě nechce žít tam, kde byl, je jedna věc. Pak se rozhodněte, kam se přesunete – to druhé.

Když iniciativa přichází od samotného seniora, je efektivní a organizovaná, věc je docela jednoduchá. Jen je potřeba věnovat pozornost tomu, zda je toto vysněné nové bydlení dobře propojeno s obchodem, lékárnou, poliklinikou, nemocnicí. Jejich dosažení by nemělo vyžadovat dlouhou cestu, protože naše schopnosti v této oblasti se s věkem zhoršují.

Proto je také tak důležité, aby se k výše uvedeným objektům dalo dojít pěšky nebo veřejnou dopravou. Zásadní je také – zejména v případě starších seniorů – snadný a rychlý přístup k blízkým příbuzným. V případě nouze by vám to mohlo (také doslova) zachránit život.

A co dělat v typičtější situaci – když pokročilý věk, nemoc, zhoršující se kondice či materiální nedostatky takového člověka donutí k přestěhování ze svého současného místa na zemi? Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují odpověď na tuto otázku.

Je třeba vzít v úvahu jak situaci samotného seniora (zdravotní stav, míru samostatnosti, finanční situaci,obecné preference, jak žít ve městě nebo na venkově, doma nebo v bytě, ať už sám nebo s příbuznými, a konečně - zda je sám nebo ve vztahu, stejně jako naše možnosti (rodinné prostředí a postoj rodiny k potřebám seniora a také ve vztahu k možné perspektivě společného bydlení, druh a velikost bytu včetně případné rezervy volného prostoru, finanční možnosti, charakter práce a množství volného času, který můžeme věnovat seniorům).

Modelově jsou tři možnosti:

  • bydlení s blízkými (např. s dcerou, synem, vnukem, vnučkou nebo jiným členem rodiny)
  • samostatný byt, ale nedaleko od milovaných
  • konečně - dům s pečovatelskou službou

Ideálním řešením je samostatný byt (přímo nebo i nepřímo) sousedící s bytem příbuzných; nikdo pak neztrácí současnou svobodu a nemusí svůj způsob fungování přizpůsobovat ostatním. Na druhou stranu, pokud je nějaká potřeba, vaši blízcí jsou vám opravdu na dosah.

V polských podmínkách a se známými materiálními omezeními je však v takových situacích standardem bydlení s rodinou. Pokud nás senior (máma, táta, dědeček, babička, někdy jeho srdci obzvlášť blízká teta nebo strýc) dříve navštívil, a hlavně u nás zůstal, získají obě strany alespoň částečnou představu, k čemu se hlásí . To je důležité, protože nová situace je významnou výzvou pro všechny členy rodiny, zejména s ohledem na zhoršení zdraví a míru nezávislosti nového člena domácnosti.

Je to samozřejmě ještě těžší, když u nás starší člověk nezůstal déle - byl jen procházejícím hostem. Aby se nestala nepříjemná (a pro všechny) chyba, vyplatí se seniora pozvat například na pobyt o prázdninách či prázdninách nebo na prodlouženou dovolenou.

Přijímající rodina by měla bedlivě sledovat, jak babička či dědeček v nových podmínkách funguje (nereflektuje chování seniora ztrátu nebo vnímání změny situace jako „konce světa“?), ale také jejich vlastní pocity, emoce a reakce. Vzájemná láska, a dokonce i prostý respekt k druhé osobě, pomůže překonat mnoho z těchto protivenství.

Navzdory vzájemným citům mezi příbuznými a blízkými se nové uspořádání může ukázat jako obtížné, nebo dokonce nemožné - ze zdánlivě triviálních a v praxi někdy těžko překonatelných důvodů, jako jsou rozdíly ve vnímání „ticha“ nebo „míru“ nejmladší a nejstarší generace nebo různých denních a nočních funkcí.

Proto před odběremzávazných rozhodnutí by si měli všichni účastníci vztahu odpovědět na otázku, zda jsou za daných podmínek schopni spokojeně a bez stresu fungovat. Pokud ne, zkuste najít jiné řešení – třeba přestěhování k jiné dceři nebo synovi, hledání levného ateliéru v okolí, nebo třeba i dočasné pozastavení stěhování a najmutí chůvy, která pomůže s péčí o seniora v jeho vlastním bytě?

Přivedení seniora do vlastního bytu i přestěhování do samostatného bytu musí předcházet rozbor tohoto prostoru. Klíčovou otázkou je samozřejmě snadný a pro seniora bezpečný a pohodlný přístup do jednotlivých pokojů a veškerého nádobí. Překážkou by jistě byly vnitřní schody, úzké chodby a nevyhovující koupelna. Přemístění starší osoby do bytu ve vyšším patře činžovního domu bez výtahu není možné. Na co dalšího byste si měli dát pozor? Podrobnosti v článku o bytě pro seniory

Stěhování seniora - dům s pečovatelskou službou

Přestože si jako společnost postupně zvykáme na instituce pečovatelských domů, zařízení tohoto typu, zejména u starší generace, mají špatné asociace - s odmítáním, zapomněním, nedostatkem lásky k rodičům či prarodičům.

V rozhovorech s lidmi, kteří se kvůli svému zdravotnímu stavu rozhodli dát svou matku nebo otce do pečovatelského domu, se téma záhady kolem tohoto rozhodnutí často vrací, protože „co by tomu řekli sousedé?“

K tomuto typu zařízení se samozřejmě negativně staví i samotní senioři, zejména ti, kteří neměli možnost poznat žádný domov sociální péče nebo soukromý domov s pečovatelskou službou a podobná zařízení si představují jako tristní „důchodce“. domovy“ nebo dokonce „smrtící“ „.

Proto je zvláště v případě domovů pro seniory a domovů pro seniory tak důležitá delší seznamovací návštěva, která pomůže překonat alespoň některé obavy postavené prostě na neznalosti. Více o tomto tématu v další části článku.

Jak mluvit se seniorem o přesunu?

Když se věc týká nových perspektiv našich 50 nebo 60letých rodičů, obvykle s tím není žádný problém – pokud nejsou v pozadí naše frustrované plány (např. jejich podpora v péči o naše děti ) nebo vlákno osud rodinného domu. To je však téma na samostatný článek. Zde se zaměříme na náročnější situaci, kdy je naším úkolem přesvědčit seniora, aby pro své dobro změnil své dosavadní místo na zemi – pokoj v dětském bytě, malý byt vedle nebo dům s pečovatelskou službou.

Chtít seniora k takovému nápadu především přesvědčitkaždý potřebuje vizuálně představit mínusy současného řešení a plusy toho, které navrhujeme. Poselství musí být v každém případě jasné: jde o zlepšení životních podmínek. Za zmínku stojí i výhody současného bytu, které lze zachovat nebo opakovat v novém (např. přítomnost milovaného mazlíčka; perspektiva vzájemných návštěv s přáteli či sousedy; stěhování oblíbeného nábytku, obrazů, knih , suvenýry atd.).

Nejlépe je také zdůraznit výhody pro blízké (dcera ani syn se nebudou bát, vnoučata budou mít na místě dědečka, nikdo je neuvidí jako babičku apod.), ačkoli ve skutečnosti mohou být pouze další výhodou stěhování a ne jeho hlavním důvodem.

Kdykoli je to možné, stojí za to předložit alternativu – možnost vybrat si i ve zdánlivě maličkostech dává nesmírně důležitý pocit sounáležitosti (např. bydlení se synem nebo v samostatném bytě poblíž, přesun všech důležitých věcí z domu původní byt nebo ponechání beze změny).

Nemůžete urážlivě přesvědčovat, očekávat rychlé, zejména okamžité rozhodnutí, projevovat netrpělivost. Musíte však vyslechnout důvody samotného seniora, pokusit se pochopit jeho motivace a obavy, dát si hodně času na promyšlení tématu a případně se k němu vícekrát vracet. Nesmíte přijmout odmítnutí přivést si vlastní dceru nebo syna domů, cítit se uraženi nebo zvláště uraženi. Nesmí se zapomínat, že nás lze odmítnout i po získání předchozího souhlasu. A to je třeba respektovat. Pouze v situacích typu „pět až dvanáct“ můžeme uvažovat o tom, že senior mluví o (srozumitelných) nervech.

Kromě toho byste si měli uvědomit, že tvrdohlavost starého rodiče nebo dědečka zůstat ve vlastním bytě nebo domě, kde čas od času zná každý kout, není rozmar nebo projev dětinství letitý stařík. Vyhlídka na opuštění vlastního místa na zemi, svého okolí, blízkých lidí i jedné ze složek své identity a postavení („tady jsem pan Wiśniewski, tam budu jen dědeček“) dává vzniknout enormním stres.

Zmírnění tohoto stresu je nesmírně důležité, protože pokud se ukáže, že je příliš silný, trauma může skončit nemocí nebo dokonce smrtí. Tím spíše, že stěhování nejen do domu s pečovatelskou službou, ale i pod křídla mnoha nejbližších seniorů, je vnímáno jako „nástup do poslední fáze“, což rozhodně neprospívá aklimatizaci na nové podmínky. Pro snížení tohoto stresu se vyplatí seznámit seniora s novými podmínkami šetrně - zpočátku nezávazně, pouze "na zkoušku".

Pokud ještě není časať má matka přijde do našeho bytu, ať přijede na pár týdnů jako hosté. Rozhlédne se, pozná atrakce, které jsou zde k dispozici, prohlédne si obchody, lékárnu, polikliniku, kostel, kino nebo koupaliště.

Pokud má táta starosti s pečovatelským domem, pojďme tam společně setkat se s vedením a strávit pár hodin v novém prostředí a nejlépe zůstat na obědě. Je-li to nutné, pojďme tam ne jednou, ale dvakrát nebo třikrát. Zeptejme se na podrobnosti předpisů a všech přijatých pravidel života na tomto místě (pro mnoho seniorů je důležité, zda si tam můžete vzít vlastní nábytek, obrazy, suvenýry - většinou ano). Možná se při takové návštěvě podaří navázat i povrchní vztahy - v příjemné atmosféře prohodit s tím či oním obyvatelem pár vět, díky nimž se senior na centrum podívá jinak, např. prizmatem vzpomínky ze zaměstnaneckých dovolených nebo sanatoria?

Prezentaci námi doporučeného řešení - jasně zdůrazňující různá faktografická pozitiva - samozřejmě musí doprovázet rozhovory o dalším osudu domova či bytu seniora spolu s cennými věcmi nasbíranými v něm, vztazích s příbuznými a přáteli, dostupný rozsah svobody atd. Musíme na to být připraveni a umět poskytnout co nejpodrobnější odpovědi, případně zjistit, určit, domluvit si schůzku se seniorem

Stěhování seniora – co dělat se spoustou věcí?

Stěhování může být dobrou příležitostí pro důkladný úklid, včetně výběru věcí, které se v bytě za ta léta hromadí. Je však třeba zdůraznit, že je to dobrá příležitost, ale ne vždy. Rozhodnutí, zda předmět zanechat, vyhodit nebo vrátit (a pokud ano, komu, kdy, v jaké formě), vyžadují reflexi, a to - klid v duši. Může se stát, že kvůli stresu, který stěhování, byť všemi stranami nejočekávanější, nevyhnutelně doprovází, se senior nebude moci rozloučit ani s věcmi z našeho pohledu zcela nepotřebnými.

V takové situaci existuje několik možných scénářů. Nejjednodušší, ale nejméně efektivní, je zavolat specializovanou přepravní společnost, která na základě našich pokynů uvedené věci odborně zabalí a přepraví na nové místo. Pak se však nevyhnutelný výběr pouze odloží a nový byt se může díky množství nábytku, krabic, kufrů úplně „zaseknout.“

Je tedy lepší například zařídit, aby všechny děti přijely na týden do jejich RD, byly spolu s tatínkem či maminkou (případně samy, pokud je zdravíseniorům bránila jeho aktivní přítomnost) co nejefektivněji zařídit pokoje a společně činit obtížná rozhodnutí. Bude tak snazší analyzovat - co si chce senior ponechat u sebe, co stojí za to sdílet mezi děti, co lze nechat v RD, pokud se to nemusí hned prodat a za co třeba vrátit do místního, regionálního nebo dokonce celostátního muzea (nejde pouze o umělecká díla, ale také o historické oblečení, domácí spotřebiče, také fotografie a dokumenty.

Další možností je převoz základního nábytku na začátku a věcí, které na začátku senior považuje za nezbytné pro život (vyplatí se však v tomto procesu poskytnout podporu, aby se nezapomnělo na přiměřené množství převlečení, oblečení a za teplejší, v chladnějších dnech různé druhy svrchního oblečení a obuvi) a v následujících dnech dodání nového, když bude potřeba.

Pokud je naopak zásadní okamžik vyprázdnění bytu - alternativou je odvoz sbírek seniorů do pronajatého samoobslužného skladu, tedy ekvivalentu "úložišť", avšak v tzv. komerční verze - od cca 100 PLN měsíčně za krabici 1 m2, vždy levnější s většími plochami.

A měl by být senior zapojen do procesu stěhování? A na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Jsou dvě školy – jedna radí zapojit seniora do procesu, aby měl pocit kontroly nad situací a agenturou; jiní doporučují, abyste tyto záležitosti řešili sami, i za zády seniora, aby byl méně vystaven stresu.

Kterou z těchto dvou cest byste si měli vybrat? Zdá se, že první bude vhodnější v případě mladších, plně při vědomí a zdatných seniorů a druhý - starší nebo vážněji nemocní. Těžko však mluvit o nějakém pravidle. Tváří v tvář této výzvě se zdánlivě křehký stařík může ukázat jako nejlepší organizátor a nešťastný a dokonale racionální důchodce se při pohledu na holé stěny bytu rázem stane nesmírně sentimentálním. Proto se vyplatí řídit se svou intuicí - vycházet z toho, co o osobnosti seniora víme - a zároveň pružně reagovat na vývoj událostí.

Stěhování seniora – jak pomoci se stěhováním?

Bez ohledu na to, zda využijeme pomoci profesionálního stěhovacího týmu, služeb běžného dopravce nebo vlastní dopravu (například cestování osobním autem, nebo pronajatým velkým autem mezi dvěma byty) - příprava na přepravu zboží vypadá vždy stejně. Vyplatí se provádět co nejpečlivěji, protože na rozdíl od zdání nám ušetří čas anervy.

Měli byste začít tím, že určíte, co přesně se má přepravovat – kolik a jakých věcí. Optimální by bylo shromáždit je v jedné místnosti, abyste měli snadnou kontrolu nad postupem prací. Měli by se rozdělit minimálně do dvou skupin – velké rozměry (najdete zde mimo jiné nábytek, elektroniku, případně vybrané domácí spotřebiče) a drobnosti. Ujistěte se, že větší předměty nelze rozebrat – to by usnadnilo přenášení těchto věcí a jejich umístění do kapacity vozu.

Drobnosti je nutné sbírat do kartonových krabic, krabic, kufrů nebo tašek (zde nerozbitné - oblečení, ručníky, lůžkoviny). Ty křehčí by měly být zajištěny tak, aby se o sebe nepoškrábaly (musí být zabaleny nebo přeloženy např. bublinkovou fólií, látkou nebo i kousky papírové utěrky) a aby se o sebe neklepaly (musí tedy být imobilizovaný). Krabice nebo přepravky s nimi by měly být jasně označeny, aby nebylo pochyb o tom, že budou nahoře, nikoli dole na hranolu.

I pro velké prvky platí pravidlo, že se jednotlivé spotřebiče nemohou poškrábat ani o sebe klepat. Bez ohledu na to je třeba věnovat zvláštní pozornost hranám a rohům nábytku - ty se nejsnáze poškodí při manipulaci nebo přepravě, proto je třeba je chránit samostatně

A jak najdete dobrou stěhovací firmu nebo zodpovědného dopravce? Stojí za to mluvit s přáteli - možná budete moci použít osvědčenou, doporučenou adresu. Pokud ne, druhým krokem bude samozřejmě vyhledávání na internetu – nejjednodušší je zadat „odvoz“ nebo „přeprava zboží“ a název města. A zde byste měli věnovat pozornost názorům, komentářům, hvězdám - mohou se ukázat jako cenná nápověda.

Po prvotním výběru dvou nebo tří společností se vyplatí jim zavolat nebo poslat e-mail s hrstkou základních otázek - o ceně dopravy na uvedené trase, nákladech na zvedání a přivezení věcí , případně balení, případně i instalace základního vybavení. Chcete-li zjistit více, musíte být schopni specifikovat počet přepravovaného nábytku, krabic s věcmi a dalšího vybavení.

Abyste předešli překvapením, je dobré se se zástupcem firmy setkat přímo na místě, tedy v bytě seniora. Nepostradatelnou zárukou služby na uspokojivé úrovni bude písemná smlouva - s iniciativou pravděpodobně vystoupí profesionální stěhovací tým; pokud na to dopravce „zapomene“ (např. z daňových důvodů), je nutné se připomenout.

Stěhování seniora – jak se zbavit stresu?

Každý pohyb, dokonce i na dříve známé místo (jako byt jednoho z dětí),znamená to přizpůsobit se nové situaci. Stejně jako před stěhováním bude k tomu zapotřebí podpora. Musíte se začít seznamovat s novým místem. I z tohoto důvodu – a to nejen z důvodů striktně pragmatických – se tam vyplatí přestěhovat váš oblíbený či upomínkový nábytek, dekorační předměty, ale i různé drobnosti, které mohou prostor i trochu zaneřádit nebo znesnadnit úklid, ale budou evokovat příjemné vzpomínky nebo vyprovokovat příběhy.

Samotný proces plánování nového pokoje a práce s ním spojené by měly pomoci prolomit ledy a dokonce zakořenit seniora na novém místě. Nelze se však divit, když senior sám nečekaně prohlásí, že na novém místě nic z předchozího bytu nechce. Lidé všech věkových kategorií někdy potřebují nový obchod, nový impuls, odpoutání se od minulosti. Stěhování se může stát takovým osvěžujícím uvolněním.

Druhým krokem je seznámit se s prostředím – prostorovým a sociálním. O procházkách po okolí nového bytu a důkladné znalosti domu s pečovatelskou službou již byla řeč. To vše je samozřejmě velmi důležité, ale obecně se mezilidské vztahy ukazují jako ještě důležitější. Základem jsou samozřejmě příbuzní, takže v prvním období po změně bydliště je potřeba rodičům či dědečkovi projevit speciální podporu, zejména v podobě častějších návštěv a telefonátů

Usilujme o to, aby se senior, který začíná pobyt v domově pro seniory, necítil opuštěný. Pozornost bychom měli věnovat i tomu, zda samotné zařízení věnuje nově příchozím obyvatelům zvláštní pozornost a snaží se jim usnadnit adaptaci, například integračními aktivitami s ostatními seniory nebo podporou psychologa. Pokud k nám do bytu naopak sestoupí starý rodič nebo dědeček, najdime si čas na chvíli před odchodem do práce a na společné odpoledne či večer po návratu. Během dne vám zavoláme jednou nebo dvakrát. Učiňme děti vnímavé k potřebám nového člena domácnosti. Pojďme se navzájem opatrně vést.

V závislosti na typu osobnosti, aktuální rodinné a sociální situaci může být pro seniora další prioritou jak udržování stávajících vazeb, tak možná i obnovování starých známostí – nebo hledání nových. Všechny tyto aktivity by měly být plánovány společně se seniorem tak, aby dobře odpovídaly jeho libosti (či nelibosti).

Zejména v prvním období se vyplatí investovat do tohoto tématu vlastní čas a energii, organizovat schůzky např.setkat se s maminkou nebo tatínkem s oblíbenou prodavačkou z místního obchodu, pozvat milou sousedku v podobném věku na čaj a také zajít na kulturní akce či společenská setkání, která pro seniory pořádají různé městské instituce.

V druhém případě je však nejlepší jít ne dva, ale tři. Pak nás senior nebo senior nebude váhat nechat nás na chvíli o samotě, když najednou přeskočí jiskra a na chvíli se rozběhne nějaký společenský vztah.

Po stresu ze stěhování si však senior pravděpodobně bude chtít trochu odpočinout, být ve své společnosti, v klidu a pohodě - vyplatí se ho včas sledovat, aby zasáhl do jeho nového života (zejména po stěhování z velkého domu se zahradou, kde je vždy spousta aktivit, do malého, perfektně udržovaného bytu v paneláku) se vloudila nuda.

Poté si musíte vytvořit seznam místních atrakcí, které si můžete užít sami nebo ve větší skupině – nejlépe ve společnosti různých členů rodiny, ale podle příležitosti i starých a nových přátel. Moderní stáří je také radost, proto nevynechejme posilovnu, bazén a taneční restauraci. Pomozme našim blízkým užít si rozkvět života a konečně volný čas.

Co dělat, když senior se stěhováním nesouhlasí?

Můžete si zažádat o návštěvu, najmout si soukromou péči (i na hodinu denně, vyřídit složitější aktuální záležitosti) nebo zaplatit někomu důvěryhodnému z okolí, aby vám pomohl s nákupem, úklidem, případně vařením , a hlavně – ujistěte se, že užíváte léky nebo měření tlaku. Budeme tak mít i záruku, že jsou uspokojeny základní potřeby maminky, tatínka, babičky či dědečka a zároveň je načase stěhování připravit v klidu. Tento čas se vyplatí využít k tomu, abychom seniora lépe seznámili s perspektivou bydlení jinde, např. pozvat hosty na pár týdnů, pronajmout si na měsíc garsonku v okolí našeho domu, využít den otevřených dveří či tzv. tzv adaptační návštěva v předem vybraném domě s pečovatelskou službou. Kapka kousne do skály – čím pozitivnější důvody pro krok senior dostane a čím klidněji je dokáže analyzovat, tím větší je šance, že se rozhodne řídit našimi radami či doporučeními.

O autoroviPavel KalińskiAbsolvent Fakulty žurnalistiky a politologie Varšavské univerzity, v současnosti redaktor webu o interiérovém designu Urzadzamy.pl a stálý spolupracovník měsíčníků „M jak Mieszkanie“ a „Dobrenętrz“.

Přečtěte si další články tohoto článkuautor

Kategorie:

Geriatrie