Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Hluchota (ztráta sluchu), ať už je náhlá nebo postupná, by vás měla vždy přimět, abyste co nejdříve navštívili lékaře. Některé příčiny hluchoty jsou vážné stavy, jako je rakovina nebo roztroušená skleróza, které mohou vést k nevratné ztrátě sluchu. Zjistěte, co způsobuje hluchotu.

Hluchota , tj.ztráta sluchu,ve většině případů nastává postupně. Výzkumy ukazují, že frekvence pomalé ztráty sluchu se zvyšuje s věkem. U dětí do 18 let je to <2 %. U lidí starších 65 let - více než 30% a nad 75 let - 40-50%. Vzácně je<2 proc. U ludzi w wieku powyżej 65 lat - ponad 30 proc., natomiast po 75. roku życia - 40-50 proc. Rzadko diagnozowana jest náhlá hluchotatěžká senzorineurální porucha sluchu, která se rozvine během několika hodin nebo je zjištěna krátce po probuzení. V tomto případě je ztráta sluchu zpočátku obvykle na jedné straně (kromě ztráty způsobené některými léky) a může mít mírnou až závažnou intenzitu. Příčiny náhlé hluchoty se obvykle liší od těch, které způsobují chronickou ztrátu sluchu.

Hluchota (ztráta sluchu) – jak se to stane?

Okolní zvuky zachycuje vnější ucho. Poté se ve formě zvukových vln dostávají zvukovodem do středního ucha. Tam se díky třem sluchovým kostem (kladivo, kovadlina a třmen) přeměňují na elektrické impulsy. Stimulují sluchové receptory ve vnitřním uchu, takže mohou putovat vestibulokochleárním nervem (VIII hlavový nerv) do jader v mozkovém kmeni. Tato jádra fungují jako prostředník v toku informací o sluchovém podnětu do primární sluchové kůry umístěné ve spánkovém laloku. Dysfunkce jednoho z výše uvedených komponenty mohou způsobit hluchotu.

CHECK>>Vnější, vnitřní a střední ucho - struktura

Hluchota (ztráta sluchu) - vodivá a senzorineurální

Konduktivní hluchota je výsledkem změn zevního zvukovodu, ušního bubínku nebo středního ucha. Tyto změny brání správnému přenosu zvuků do vnitřního ucha.

Senzorineurální hluchota vzniká v důsledku poškození vnitřního ucha (smyslová hluchota) nebo osmého nervukraniální, tj. sluchová (neuroderivátní hluchota). Senzorická ztráta sluchu může být reverzibilní a zřídka ohrožuje život. Neurogenní ztráta sluchu je na druhé straně zřídka zvrácena a může být způsobena přítomností život ohrožujících stavů.

Konduktivní hluchota (ztráta sluchu) – příčiny

Příčinou konduktivní hluchoty může být neprůchodnost zevního zvukovodu např. ušním mazem (tzv. vosková zátka), cizí těleso, zánět zevního ucha (tzv. plavecké ucho), méně často nádorem.

Převodní ztráta sluchu ve středním uchu může být způsobena:

  • akutní zánět středního ucha je nejčastější příčinou dočasné ztráty sluchu u dětí. Pokud se neléčí, může vést k trvalé hluchotě, zvláště pokud se rozvine cholesteatom (hrudkovitý zánět);
  • exsudativní zánět středního ucha – bolest nebo pocit plnosti ucha, někdy tinitus, změněný vzhled bubínku. Rizikovými faktory jsou akutní zánět středního ucha nebo jiné zánětlivé stavy, které přispívají k tomuto onemocnění;
  • chronický zánět středního ucha - charakteristický je dlouhotrvající únik z ucha, obvykle viditelná perforace (perforace) bubínku, přítomnost změn na zevním zvukovodu, někdy přítomnost cholesteatomu;
  • trauma ucha – často viditelná perforace ušního bubínku a/nebo přítomnost krve mimo něj;
  • otoskleróza – dysfunkce sluchových kůstek (často související s těhotenstvím);
  • nádory (benigní nebo maligní) - charakteristika jejednostranná hluchota;

Senzorineurální hluchota (ztráta sluchu) – příčiny

Senzorineurální ztráta sluchu, tj. ztráta sluchu vnitřního ucha, může být způsobena:

  • genetická onemocnění (např. mutace connexinu 28, Waardenburgův syndrom) - u Waardenburgova syndromu se někdy objevují bílé pruhy vlasů na čele nebo oči různých barev;
  • vystavení silným zvukům – u některých pacientů se také rozvine tinnitus. V tomto případě je ztráta sluchu dočasná, pokud nedojde k poškození ušního bubínku a kůstek a trvá několik hodin nebo dní;
  • senilní porucha sluchu (presbyakúzie) - progresivníoboustranná ztráta sluchu ;
  • infekce, např. meningitida, purulentní labyrintitida;
  • autoimunitní onemocnění, např. revmatoidní artritida, amyotrofická laterální skleróza;
  • Meniérova nemoc - po každém záchvatu nemoci ztráta sluchu (obvykle jednostranná)tinnitus a závratě jsou také charakteristické;
  • barotrauma (barotrauma) - prochází náhlými změnami okolního tlaku. Občas se objeví silná bolest a závratě. V tomto případě jsou rizikovými faktory pro rozvoj neslyšících předchozí epizoda ztráty sluchu a/nebo ztráta sluchu u blízkých příbuzných;
  • trauma hlavy (se zlomeninou spodiny lební nebo otřesem hlemýždě - nejdůležitější části vnitřního ucha) - poruchy labyrintu (zvýšené závratě s pocitem točení nebo lineárního pohybu), někdy defekty v obličeji nebo trojklaný nerv;

Recepční hluchota může být způsobena i tzv ototoxická léčiva (způsobující poškození vnitřního ucha), např. kyselina acetylsalicylová, aminoglykosidy, vankomycin, cisplatina, furosemid, kyselina etakrynová, chinin.

Neurogenní hluchota (ztráta sluchu) – příčiny

  • nádory postcerebelárního úhlu (např. neurom sluchového nervu, meningiom) - jednostranná hluchota, často s tinnitem, vestibulární poruchy (obtížná orientace ve tmě, závratě), někdy defekty lícní nerv nebo nerv tripartitní;
  • demyelinizační onemocnění, např. roztroušená skleróza - charakteristická je jednostranná hluchota, objevují se i multifokální příznaky. Tyto nemoci se periodicky zvyšují a mizí;

Náhlá hluchota – příčiny náhlé hluchoty

Náhlá hluchota může mít idiopatické pozadí, což znamená, že není zcela jasné, co ji způsobuje. V takových případech je obvykle podezření:

  • virová infekce (zejména virus herpes simplex);
  • paroxysmální autoimunitní poruchy;
  • ostrá obstrukce malých cév vnitřního ucha;

Mezi zřejmé důvody patří:

  • akutní infekce, např. bakteriální meningitida, lymská borelióza, epidemická parotitida, tj. příušnice, pásový opar. Náhlá ztráta sluchu může nastat během akutní fáze onemocnění nebo bezprostředně po jejím ukončení;
  • vážné poranění hlavy - se zlomeninou spánkové kosti nebo v kombinaci s poraněním kochleární po silném otřesu mozku;
  • trauma ucha, včetně barotraumatu při potápění do velkých hloubek, nebo násilná námaha (např. zvedání závaží) způsobující parafilakickou píštěl mezi středním a vnitřním uchem, což má za následek náhlou hluchotu. Parafytická píštěl může být také vrozená a způsobí náhlou ztrátu sluchu buď spontánně nebo podvliv zranění nebo velkých změn okolního tlaku;
  • ww. ototoxické léky mohou vést k hluchotě i jeden den po jejich užití, zvláště pokud jsou předávkovány;

Příčiny hluchoty mohou být latentní, tj. hluchota může být samostatným prvním příznakem určitých stavů, které se obvykle projevují jiným způsobem:

  • akustický neurom;
  • autoimunitní poruchy, např. Coganův syndrom, různé formy vaskulitidy;
  • cerebelární mrtvice;
  • Meniérova nemoc;
  • roztroušená skleróza;
  • reaktivace syfilitické infekce u HIV infikovaných;
  • vzácné hematologické poruchy – Waldenströmova makroglobulinémie, srpkovitá anémie a některé formy leukémie;

Na základě: Příručky společnosti Merck. Klinické příznaky: Praktický průvodce diagnostikou a terapií, str. vyd. Porter R., Kaplan J., Homeier B., Wrocław 2010

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

ENT