Paralýza (ochrnutí) je situace, kdy dojde ke ztrátě funkce jednoho, několika svalů nebo celé skupiny svalů. Tento stav (zejména pokud je rozsah ochrnutí rozsáhlý) může významně zhoršit každodenní fungování pacientů a může být způsoben mnoha různými patologiemi.

Paralýza( paralýza ) je ztráta schopnosti pohybovat svaly postiženými tímto procesem.

Člověk zbavený správné funkce svalů nemůže existovat sám o sobě - ​​vždyť i tak elementární proces, jako je výměna plynů, je zodpovědný i za svaly, protože právě pohyb dýchacích svalů umožňuje dýchání.

Paralýza může být způsobena mnoha různými faktory, za její vznik může jak mozková mrtvice utrpěná v průběhu života, tak vrozená spina bifida. Diagnostika základu ochrnutí je důležitá, protože umožňuje zvolit vhodnou léčbu pro daného pacienta - v některých případech se bude jednat o rehabilitaci, v jiných je možné ochrnutí dokonce vyřešit a vrátit pacienta do jeho dřívější zdatnosti.

Paralýza: příčiny

Příčinou ochrnutí může být jakékoli onemocnění, které narušuje přenos vzruchů mezi nervovými a svalovými buňkami. V průběhu paralýzy se k nim signály z nervového systému, které stimulují svaly k práci, jednoduše nedostanou.

Cévní mozková příhoda je nejčastější příčinou ochrnutí – podle statistik jsou ve Spojených státech nemoci z této skupiny zodpovědné za téměř 30 % případů tohoto problému. Dalšími nejčastějšími příčinami svalové dysfunkce jsou poranění míchy a roztroušená skleróza Paralýza může být důsledkem mnoha různých onemocnění, kromě výše uvedených se problém vyskytuje také v průběhu:

  • obrna
  • dětská mozková obrna
  • periferní neuropatie
  • Parkinsonova nemoc
  • amyotrofická laterální skleróza
  • Spina bifida
  • týmu Guillain-Barre
  • otrava (např. hadím jedem nebo v důsledku vystavení jiným jedům, např. kurare)
  • poranění hlavy
  • novotvary a neoplastické metastázy do nervového systému (zejména ty, které se nacházejí v blízkosti motorických center a strukturmozek nebo mícha)
  • Friedreichova ataxie
  • borelióza

Paralýza: příznaky

Dominantním problémem v průběhu ochrnutí je zhoršení schopnosti vykonávat motorické aktivity. Pacient se nemusí pomocí daných svalů vůbec hýbat (totální ochrnutí) nebo může mít výrazně omezenou schopnost (částečné ochrnutí) Obrna je spojena nejen s poruchami hybnosti. Ochrnutý pacient může mít také sníženou citlivost, někteří pacienti mohou pociťovat mravenčení nebo pocit necitlivosti. Další problémy, které mohou nastat v důsledku ochrnutí (zejména pokud postihuje dolní polovinu těla), jsou:

  • inkontinence moči
  • fekální inkontinence
  • sexuální dysfunkce (např. impotence)

Paralýza: typy

Nejjednodušší rozdělení obrny je, zda jsou lokální (například pouze obličej nebo i jeho část, případně jedna ruka) nebo generalizované. Obrna může být trvalá, nevratná, ale i dočasná – to druhé je například v případě obrny lícního nervu. Paralýza pokrývá i jejich rozsah a z tohoto důvodu se vyznačuje:

  • monoplegie : ochrnutí jedné končetiny
  • hemiplegie : ochrnutí horních a dolních končetin patřících jedné straně těla
  • paraplegie : ochrnutí obou dolních končetin, případně doprovázené ochrnutím struktur pánevní oblasti
  • tetraplegię (akakvadruplegie ): kvadruplegie

Další dělení se vyznačuje:

  • spastická paralýza : spojená s poškozením struktur řídících motorické aktivity v centrálním nervovém systému, se zvýšeným svalovým tonusem, patologickými reflexy, ale bez svalové atrofie,
  • ochablá paralýza : vyplývá z poškození nervů dodávajících impulsy svalům, při ochablé paralýze je snížen svalový tonus, jsou zrušeny reflexy a časem se u pacienta vyvine svalovina atrofie

Paralýza: diagnostika

Paralýza je symptom, jehož příčina by měla být jednoznačně identifikována. Příkladem jsou stavy spojené s ischemií centrálního nervového systému: hemiplegie může být projevem lehké mozkové příhody a spontánně (po čase) odezní. Pokud se setkáte s tímto typem problému, můžete získat léčbu, která pomůže předejít rozsáhlejšímu mrtvici v budoucnu.Základem diagnózy ochrnutí je lékařské vyšetření – jak subjektivní (anamnéza), tak fyzické. U posledně jmenovaného je nejdůležitějším faktorem neurologické vyšetření, při kterém se hodnotí mj. reflexů, kontroluje se také, zda pacient nemá poruchy čití.V diagnostice obrny se samozřejmě používají zobrazovací vyšetření, jako je počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI). Nápomocný je i standardní rentgenový snímek, který např. po úrazu může prokázat přítomnost zlomenin páteře, což může mít za následek porušení kontinuity míchy nebo tlak (např. úlomky kostí) na tato struktura. Jako doplněk k diagnostickému procesu se používají elektrofyziologické testy, jako je elektromyografie (EMG). Pacienti podstupují i ​​laboratorní vyšetření, jejich rozsah závisí na suspektní etiologii obrny (např. při podezření na Guillain-Barreův syndrom se používá lumbální punkce, při které se odebírá mozkomíšní mok k posouzení) mícha, je možné odvodit, kde k poškození došlo na základě symptomů prezentovaných pacientem:

  • ochrnutí všech končetin s ochrnutím nebo poruchou funkce dýchacích svalů - možná poranění na úrovni C1-C4 míchy,
  • ochrnutí dolních končetin s možností ohnutí loktů a (případně) schopností hýbat prsty na rukou - trauma v úrovni C7 páteře,
  • zachovaná funkce horních končetin s obrnou dolní poloviny těla - poranění páteře v segmentu T2-T12,
  • zhoršená pohyblivost dolních končetin (poruchy hybnosti kyčlí, kolen a chodidel): trauma v segmentu L1-L5

Paralýza: léčba

Problém ochrnutí, jak již bylo zmíněno dříve, je nejčastěji spojen s mrtvicí. Zlepšení motorické aktivity u pacientů s paralýzou je možné pravidelnou rehabilitací. V tomto případě lze dosáhnout dobrých výsledků díky fenoménu plasticity nervového systému - pod vlivem cvičení mohou určitá centra mozku získat nové funkce, v důsledku čehož je rozsah pohybů možný pro pacienta se zvýší. V situaci, kdy je ochrnutí pacienta trvalé, jsou k dispozici přístroje pro zlepšení jeho pohyblivosti, jako jsou specializované invalidní vozíky nebo tzv. chodící rámy (optimální typ zařízení pro pacienta závisí na stupni jeho postižení). Je velmi důležité pro pacienty s drastickýmiomezená pohyblivost (související např. s tetraplegií), věnovat pozornost následkům chronické imobilizace. Patří mezi ně dekubity, které se při vzniku obtížně zvládají a mají tendenci dlouhodobě přetrvávat. Aby se tomu zabránilo, je třeba pamatovat na časté změny polohy pacienta s ochrnutím a v prevenci chronických ran hrají pomocnou roli i speciální protiproleženinové matrace.Jak již bylo řečeno, některé ochrnutí je přechodné a je poměrně snadno vést k vyřešení problému, který pacient pociťuje – ano je to např. v případě Guillain-Barre syndromu, kdy paralýza může ustoupit po intravenózním podání imunoglobulinů pacientovi

Kategorie:

Neurologie