Klaustrofobie je strach z uzavřených místností (např. výtahů), ale nejen - příznaky klaustrofobie můžete zažít i tehdy, když se ocitnete v davu lidí nebo při řízení malého auta. Ale odkud tato fobie pochází? Některým klaustrofobickým situacím se lze vyhnout, jiným rozhodně ne - dá se klaustrofobie nějak léčit? Naučte se příčiny a příznaky klaustrofobie a naučte se, jak se vypořádat se strachem z uzavřených prostor!

Klaustrofobieje klasifikována jako jedna z nejčastějších fobií - podle statistik může klaustrofobií v různé míře trpět až 7 % lidské populace. Název této poruchy je odvozen ze dvou slov: "claustrum" (odvozeno z latiny a chápáno jako "být uzavřen na nějakém místě") a "phobos" (odvozeno z řečtiny a znamená "strach").

Klasicky klaustrofobie, spojená se skutečností, že pacient, který jí trpí, zažívá úzkost, když je uzavřen ve stísněné místnosti (zejména v místnosti bez oken) - příkladem je výtah, městská toaleta nebo zobrazovací komora (např. rezonanční zobrazování). Ve skutečnosti však může být klaustrofobický záchvat vyprovokován mnoha dalšími situacemi – stává se, že pacienti pociťují úzkost související s touto fobií, pokud se ocitnou v:

  • davy (strach se může objevit zejména při opuštění takového místa by bylo velmi obtížné);
  • malé auto;
  • letadlo;
  • mytí auta;
  • tunel;
  • dílna.

Obecně by se seznam situací, které mohou vyvolat úzkost z klaustrofobie, mohl rozšířit a prodloužit – existují dokonce příklady pacientů, kteří pociťují úzkost, když stojí v dlouhé frontě v obchodě nebo když zůstávají v zubařském křesle. Příznaky klaustrofobie se v podstatě objevují, když je pacient na místě, odkud by se jen těžko dostal ven – každý z nás to však může považovat za úplně jiné místo

Klaustrofobie se může vyvinout v jakémkoli věku, ale obvykle se strach z pobytu uvnitř objeví v každém věkudospívající.

Klaustrofobie: příznaky

Klaustrofobický pacient může zažít různé poruchy, když se ocitne v situaci, která vyvolává úzkost. Mezi nejčastější příznaky klaustrofobie patří:

  • návaly horka,
  • silné zvýšení pocení,
  • potřesení rukou,
  • zvýšená tepová frekvence,
  • zrychlení dechové frekvence,
  • pocit dušnosti,
  • pocit tíhy nebo bolesti na hrudi nebo břiše
  • závratě,
  • nevolnost.

Výše ​​jsou somatické příznaky úzkosti související s klaustrofobií. Pacient však může při takovém záchvatu bojovat i se zmatkem a také může mít pocit, že brzy zemře. V extrémních situacích může dojít i k panickému záchvatu.

Klaustrofobie: příčiny

Existuje přinejmenším několik různých teorií o možných příčinách klaustrofobie. Stejně jako v případě mnoha jiných organických onemocnění a duševních poruch existuje podezření, že geny, které zdědíme, mají vliv na rozvoj klaustrofobie. Můžeme se nakazit i klaustrofobií. Hovoříme o fenoménu podmiňování. Související možností je, že pokud jsou naši rodiče klaustrofobičtí, my sami jsme ve zvýšeném riziku, že se tento problém objeví i u nás. V případě takové příčiny klaustrofobie by dítě pozorující svého opatrovníka, bojující s touto fobií, nějak převzalo jeho chování, naučilo se je a po nějaké době by se stalo klaustrofobií, pacienti zažívají svůj život. Události, které – prožité později – vedou k výskytu symptomů klaustrofobie, mohou vést k rozvoji klaustrofobie. Jako příklad můžete uvést situaci, kdy byla osoba (zejména dítě) za trest zavřena ve stísněné místnosti, nebo událost, kdy osoba zablokovala toaletu a nemohla se z ní dlouhou dobu dostat.

Je také možné, že klaustrofobie je organická. K takovému závěru došlo na základě pozorování, že u některých lidí trpících touto fobií je jejich amygdala - struktura mozku související např. s pocitem strachu a zapojeným do reakcí bojuj a uteč – menší než u lidí bez klaustrofobie.

Stojí za to vědět

Klaustrofobie: uznání

Je možné konstatovat, že pacient je klaustrofobickýpoté, co s ním shromáždí podrobný rozhovor o situacích, ve kterých se u něj rozvíjí úzkost a jak se tento strach projevuje (tj. zda se u něj rozvinou příznaky klaustrofobie popsané výše). Důležité jsou i další aspekty, jako zda se pacient snaží co nejvíce vyhýbat situacím, které v něm vyvolávají úzkost (např. zdrží se používání výtahu, i když musí do desátého patra dojít pěšky). Důležité také je, zda pacient pociťuje úzkost nejen tehdy, když prožívá nepříjemnou situaci, ale i když si ji představuje, ale než je u každého pacienta diagnostikována klaustrofobie, je nutné vyloučit další potenciální příčiny, které se u pacienta mohou objevit. neduhy. Diferenciální diagnostika klaustrofobie primárně zohledňuje posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) a obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD).

Jak vyléčit klaustrofobii?

Někdy se stává, že klaustrofobie sama zcela vymizí a pacientovo fungování se zcela vrátí do normálu. U některých lidí se to ale nestává – takovým lidem lze rozhodně doporučit využít některou z možností léčby klaustrofobie. O tom, že terapie může zlepšit fungování, asi není třeba nikoho přesvědčovat – vždyť klaustrofobický pacient se některým situacím skutečně může vyhnout (např. použití výtahu), ale jiné (např. řízení auta nebo pobyt v davu) je obtížnější. vyhnout se.

Psychoterapie hraje nejdůležitější roli v léčbě klaustrofobie. U lidí s touto fobií lze využít různé druhy psychoterapie, jednou z nejčastěji používaných je kognitivně-behaviorální psychoterapie. Další terapeutickou metodou, někdy doporučovanou pacientům s klaustrofobií, je expoziční terapie. Spočívá v tom, že – za kontrolovaných podmínek – je pacient vystaven situaci, která v něm vyvolává úzkost. Osoba provádějící terapii pak pacientovi naznačí, že je v dané situaci zcela v bezpečí – expoziční terapie má za cíl „odnaučit“ pacienta prožívat úzkost.

Mimochodem, ale ve skutečnosti zřídka, farmakologická léčba je někdy doporučována lidem trpícím klaustrofobií. V tomto případě se používají především antidepresiva a anxiolytika, pokud se však doporučují lidem s klaustrofobií, pak pouze těm s nejsilnějšími příznaky úzkosti. Je třeba zdůraznit, že farmakoterapie může být pouze doplňkem léčby klaustrofobie – základ je psychoterapie

Stojí za to vědět

Jak se vypořádat s klaustrofobií?

Ne.všichni pacienti těží z možnosti léčby klaustrofobie a ti, kteří podstupují terapii, mohou stále trpět záchvaty úzkosti před jejím dokončením. Pro obě tyto skupiny pacientů lze poskytnout několik tipů, co dělat, když zažijí záchvat úzkosti. Můžete doporučit techniky jako:

  • hluboké dýchání : během záchvatu stojí za to zkusit dýchat zhluboka a velmi pomalu – to vám může pomoci uklidnit se,
  • zaměření na něco : odvedení pozornosti od děsivé situace může pomoci obnovit rovnováhu (můžete přesunout svou pozornost na velmi jednoduché věci, jako jsou pohyblivé ručičky hodinek),
  • přemýšlení o nějakém příjemném jevu : podobná činnosti popsané výše, jde o rozptýlení pacienta,
  • opakování si, že strach je neopodstatněnýa v dané situaci opravdu žádné reálné nebezpečí nehrozí.
O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychiatrie