Obavy těhotných žen ze ztráty svobody, porodu, zdraví dětí a výchovy jsou zcela přirozeným jevem. Někdy se však strach může stát problémem. Agnieszka Roszkowska mluví o nejčastějších obavách budoucích matek s vývojovou psycholožkou a psychoterapeutkou Małgorzatou Ohme.
Když žena zjistí, že je těhotná, obvykle se dostaví nejprve strach ze ztracené svobody, vědomí, že je „svázána na celý život“ a že už nikdy nic nebude jako dřív. Jsou tyto myšlenky normální?
Rozhodně. Řeknu více, je dobře, že se tyto myšlenky objevují. Takováúzkostje důkazem zralosti, protože žena začíná přemýšlet o tom, co se změní, začíná plánovat svůj život s ohledem na změny. Představuje si nové místo a hledá řešení. To je takový moment zralého myšlení. Na druhou stranu situace, kdy nevznikají žádné úzkostné myšlenky (kromě případů, kdy jde např. o dalšídítě ), může být znepokojivá, protože může naznačovat, že žena není schopnost vizualizovat si důsledky této velké změny a následný střet s realitou pro ni může být velkým překvapením.
Co může pomoci těhotné ženě zvyknout si na to, že budu matkou, přijmout tuto novou situaci?
Určitě kontakt s ostatními matkami malých dětí. Nastávající maminka pak vidí, jak to doopravdy je, a nejen na základě představ. Vidí, že se svět s příchodem miminka mění, ale není to zhroucení celého světa, protože tyto maminky se s tím nějakým způsobem vyrovnávají. Ženy, které mají vysokou míru úzkosti, mají pravděpodobně omezený přístup k realitě nebo vidí pouze negativní vzorce. Proto by měly vyhledávat kontakt s jinými matkami. Kluby mladých maminek fungují například při ženských nadacích a sdruženích. Populární jsou také internetová fóra, kde si ženy vtěhotnénebo již maminky vyměňují poznatky, názory a především se navzájem podporují. Nebo si můžete jen tak sednout na hřiště a popovídat si s jednou z maminek. Obvykle velmi rádi mluví.
Vidíte roli svého partnera v tomto zkrocení úzkosti během těhotenství?
Rozhodně. Výzkumy a zkušenosti jasně ukazují, jak důležité je mužské držení těla. Pokud partner od začátku,už v prenatálním stadiu myslí na miminko, které se má narodit, představuje si ho, zvyká si na myšlenku na své otcovství, chodí do porodnice, k lékaři - to je pro ženu nesmírně důležitá podpora, protože se cítí že není sama. Žena, která tuto podporu nemá, je de facto sama a má mnohem větší strach.
Co umí? Je možné přesvědčit svého partnera, aby se více zapojil?
Muž přirozeně nemá takový biologický instinkt jako žena. Někdy se za příznivých okolností - při vhodném modelu výchovy, kdy má takové vlastnosti, jako je citlivost, empatie - chce muž zapojit do prožívání těhotenství sám. Ale myslím si, že většinu mužů je k tomu potřeba povzbuzovat nebo dokonce donutit. Musíte stimulovat jejich uvědomění a zapojit je do co největší aktivity související s přípravou na porod a příchodem miminka. Nemůžete však partnera k porodu nutit – jde o velmi individuální, intimní záležitost –, ale podporovat povídání o miminku, společné návštěvy lékaře, účast na porodních kurzech. Pak si budoucí tatínek přirozeně zvykne na roli, kterou bude muset hrát, ztotožní se s rolí otce. Nedávné studie ukazují, jak důležitý je obraz dítěte ve fázi těhotenství – pro matku i otce. Je dobré, když tento obraz, jako je váš vlastní obraz dítěte, existoval co nejdříve – pak je snazší převzít roli rodiče. Ale na druhou stranu by neměl být moc tuhý, protože pak se ukazuje, že mu naše dítě nesedí. Musí být flexibilní.
Je také přirozené mít obavy z toho, jak se vztahy ve vztahu změní. Na co si musí dát partneři pozor, aby je narození dítěte od sebe nevzdálilo? Co je zde nejdůležitější?
Nejdůležitější je, že jsou otevřeni změnám; s vědomím, že mnoho věcí už nebude stejných. Tuto skutečnost nelze ignorovat, nemůžete klamat sami sebe. To je velmi těžký, krizový moment, protože diáda otce a matky se mění v triádu, trojúhelník. A každý člen rodiny se musí v tomto novém systému změnit, musí rozšířit své kompetence o nové role, musí rozšířit svou pozornost na dalšího člověka. Pro pár je to těžké období, a pokud se toho oba bojí, znamená to, že na to myslí a připravují se na to. A to je velmi důležité, totéž je terapeutické. Je důležité o tom mluvit. Připravte se na to, že žena bude unavená, emočně labilní, že ze začátku nebude moc sexuální bytost, že jejich život bude složitější. Pokud to oba vědí, už plánují, co budou dělat, v hlavě si přehodnocují různé scénáře této situace, a to je moc dobře.Otec bude hledat své místo v tomto velmi silném systému, který vytváří matka a dítě. Jeho účast by měla být založena zejména na podpoře jeho matky.
Čím blíže porodu, tím větší strach ze samotného porodu. Myslím, že úplně se toho zbavit nejde. U některých těhotných žen však přechází v paniku, až fobii. Jak to poznat?
Strach z porodu je přirozený. Problém se stává vážným, když související obrazy a myšlenky obsahují mnoho drastických scénářů a vyplňují většinu dne. Když je těchto myšlenek hodně, objevují se samy, není nad nimi žádná kontrola a jsou to katastrofické vize, např. že se dítě narodí mrtvé nebo je bolest tak nesnesitelná, že to neunesu a zemřu.
Je možné zvládnout tolik úzkosti bez pomoci specialisty?
Myslím, že ano. Opět platí, že podpůrné skupiny, ne nutně formální, jsou velmi užitečné. Podobně funguje i povídání s racionálními ženami, které mají pozitivní přístup a dobré zkušenosti. Můžete se takové ženy i zeptat: řekněte mi o porodu něco hezkého, pozitivního. To může být zpočátku obtížné, ale musí se to udělat. Abyste úzkost zkrotili, nemůžete se před ní uzavírat, naopak – potřebujete se o porodu dozvědět co nejvíce, ale za předpokladu „pozitivního filtru“ v hlavě, který vám otevírá pozitivní informace. Bez toho žena s vysokou mírou úzkosti zachytí pouze drastický obsah, který její obavy prohloubí. Myslím, že dokonce stojí za to zapisovat si do tabulky pozitivní informace o porodu, vše, co se o porodu dá říct. Můžete si dát například úkol: dnes si musím na internetu najít a sepsat nějaké pozitivní stránky porodu. Pouhé psaní nás upozorňuje na pozitivní aspekty události a časem se jejich zachycení stává automatickým. Žena se vymaní z takového negativního myšlení, že „to bude určitě špatné“, ale začne v hlavě hledat, přijímat a zpracovávat pozitivní informace. Jsou zaznamenány na podvědomé úrovni, a i když se zdá, že to nic neudělalo, po mnoha takových cvičeních se ukáže, že ano. Navíc takový člověk musí mít oporu při samotném porodu, někdo by s ním tehdy měl být - manžel, přítel nebo jiná blízká osoba. Musíte také vědět, jak porod vypadá, proto se vyplatí číst publikace na toto téma a hlavně chodit do porodní školy. Stojí za to si uvědomit, že z lékařského hlediska nebyly těhotenství a porod nikdy v historii tak bezpečné jako nyní.
Bude moje dítě zdravé? Zde jsou další obavy těhotných žen.
Zde je třeba vzít v úvahu různé situace. Protože pokud žena již zažila nemocné dítě nebo nemohla mít dítě delší dobu ze zdravotních důvodů, bývá její úzkost oprávněná. Na druhou stranu úzkostní lidé, jejichž těhotenství je dokonce zcela normální, tento strach většinou zveličují – jde o tzv. imaginární strach. Zde je potřeba kontrovat, protože přemíra strachu se může přenést na dítě, být spojena s přehnanou ochranou, objímáním dítěte, vyhledáváním nemocí. Žena, jejíž strach nemá racionální základ, musí odpovědět na otázku: jaké mám argumenty pro to, že je moje dítě nemocné, a jaké argumenty pro to, abych byl zdravý. A také je můžete odhlásit. Těchto pozitivních premis bude mnohem více, např.: mám zdravou genetiku (žádná závažná onemocnění v rodině), vedu regulovaný životní styl, hodně spím, zdravě jím, chodím pravidelně k lékaři, dělám všechny testy. Také stojí za to si položit otázku, odkud tyto obavy pocházejí. Může se jednat například o to, že těhotná žena prodělala nemoc někoho blízkého nebo že její matka či sestra ztratila dítě – pak může zažít projekci, tedy přenesení pocitu strachu a ohrožení na své dítě. Ale to je třeba si uvědomit – jakmile si uvědomíme, že jde o přenesený strach, pochopíme, že není racionální ani oprávněný. Vědět, odkud tyto obavy pocházejí, nám umožňuje je více ovládat.
Ale když nás přemůže strach, stojí za to vyhledat pomoc?
Nadměrný strach narušuje naše fungování. Když se špatné myšlenky objevují neustále, nemáme nad nimi kontrolu, když hrozí přenesení strachu na dítě a sami si s ním neumíme poradit, je potřeba vyhledat pomoc odborníka. Mohou to být podpůrné skupiny pro těhotné nebo individuální setkání s psychologem. Toho se bát nemusíte. Takové rozhovory v rámci těhotenství mohou být velmi zajímavým, pěkným psychologickým zážitkem, otevírajícím různé obzory. Umožní vám nahlédnout do vaší nové role a lépe se na ni připravit.
Jedním z nejsilnějších strachů je strach být dobrou matkou. V Polsku jsou očekávání vůči matkám velmi vysoká a model polské matky, která se věnuje svému dítěti a rodině, zapomíná na sebe, je stále silný. Je zdrojem frustrace pro mladé, nezávislé ženy.
Nejprve musíte odmítnout sociální model. Musíte se vzdát společenského tlaku a vybrat si to, co je pro vás dobré. Každá žena je přeci jiná – má jiné zdroje, možnosti, schopnosti, jiný temperament. Mohu vám říci o svých vlastních zkušenostech. Když jsem se chystala stát se poprvé matkou, také jsem si představovala, že si vezmu dlouhé prázdniny, abych mohla být s miminkem, protože to je pronejlepší ze všeho je to sociální model. A po 10 dnech jsem měl dost! Chtěl jsem odejít z domu a jít na procházku nebo na nákup. Doprovázela to hrozná vina. Mezitím si ujasněme: neexistuje jeden dobrý model – jedna žena může zůstat 3 roky doma a druhá se po 4 měsících vrátit do práce a být šťastnou a dobrou matkou. Ani jeden z těchto modelů není lepší ani horší. Pro jednu matku budou 3 roky s dítětem nádherný, krásný čas a pro druhou - vězení. Nedejme ji do tohoto vězení! Mnoho žen trpí poporodní depresí právě proto, že chtějí naplnit očekávání ostatních o tom, jaká by jejich matka měla být, a to nemusíte dělat - pro ženu to není dobré.
Je těžké být dokonalou mámou …
Dovolte mi říci toto: nebuďme dokonalá máma, protože ona je často knižní máma, nepřizpůsobivá. Má určitou vizi, jaké by to mělo být, a těžko přijímá odchylky. Taková matka není opatrná, někdy může být i dítě odsunuto do pozadí, protože nejdůležitější je žít podle ideálu. Nejprve si pamatujte, že typ vazby mezi matkou a dítětem nezávisí na společně stráveném čase, ale na kvalitě kontaktu.
Moderní ženy chtějí nebo potřebují spojit mateřství s prací a platí vysokou cenu za emancipaci. Jak to sladit za nejnižší cenu?
Nejprve si musíte uvědomit, že se to dá sladit. Dokonce to stojí za to. Kdysi byla žena matkou a manželkou. Dnes má mnohem víc rolí – musí být matkou, manželkou, milenkou, kamarádkou, zaměstnankyní. Důležitá je také role zaměstnance. Emancipace, která změnila postavení ženy, probudila její ambice a potřeby, velmi důležité potřeby. Nemá cenu se jich vzdát. Při tolika rolích ale nepředpokládejme, že ve všech budeme dokonalí, že je dokážeme naplnit na sto procent – takové snažení se může stát osudným. Ženy opravdu chtějí dokázat, že dokážou něco velkého, dokážou skloubit mnohé z těchto ambicí a činností. A to se dá sladit, pokud se nebudeme snažit dělat vše na 100 %. Dítě nemusí mít například naškrobené, vyžehlené prádlo, a když se trochu zašpiní, nemusí se hned převlékat a já nemusím chodit do práce nalíčená a v bezvadných kostýmech. Musíte si stanovit priority a určité věci trochu opustit, to znamená udělat je řekněme na 80 nebo dokonce 50 %. Stres a úzkost pak budou mnohem menší a pocit spokojenosti se sebou samým a s vykonanými úkoly mnohem větší.
měsíční "M jak máma"