Rakovina na pracovišti je téma, které vyvolává strach, nejistotu, někdy i stud a mnoho dalších emocí. To platí nejen pro člověka bojujícího s rakovinou, ale i pro jeho kolegy a zaměstnavatele. Jak se v takové situaci zachovat? Měl by nemocný hlásit svou nemoc? Marcelina Dzięciołowska mluví s psychoonkoložkou Adriannou Sobolovou.
Marcelina Dzięciołowska: Pacienti, kteří dostanou diagnózu rakoviny, se ptají, jak to bude dál. Objevují se otázky, jak bude vypadat léčba, dříve nebo později se pacient také ptá, co bude s jeho prací dál. Práce je totiž na rozdíl od zdání velmi důležitým prvkem v životě každého člověka.
Adrianna Sobol, MA, psychoonkoložka:Práce, i když ji někdy proklínáme a nenávidíme, se tváří v tvář chronické nemoci stává opravdu velmi důležitou. V práci naplňujeme sami sebe, budujeme sebeúctu, dává nám to pocit bezpečí, naplnění a finanční stability. V hlavě pacienta se tedy objeví důležitá otázka: „Budu schopen pracovat?“
Před pár dobrými lety jsem chtěl vést školení v korporaci o tom, jak být dobrou oporou tváří v tvář chronické nemoci, obtížné zdravotní situaci a často jsem od HR oddělení nebo zaměstnavatelů slýchal, že každý v jejich společnosti je zdravý a nikdo neonemocní. Pak jsem si myslel, že je to docela podvod a že pacienti prostě nepřiznají, že jsou nemocní.
Proč?
Kvůli strachu. Bojí se, že přijdou o práci. Vše se mění krok za krokem. Nemoc na pracovišti nás ovlivňuje v různých prostorech. Může se objevit nemocný zaměstnanec, který chce nebo nechce pracovat – v takové situaci musí být prostor o tom mluvit. Dalším příkladem je kolega, který sedí vedle kamaráda, který právě dnes přišel do práce v šátku a neví, jak se má zachovat.
Emoce spolupracovníka mají také obrovský dopad na situaci pacienta. K tomu všemu pečovatel o nemocného – pokud je nemocné naše dítě, manžel nebo rodič, ovlivňuje i fungování takového člověka na pracovišti.
A k tomu všemu je tu manažer, který také musí tuto situaci zvládat, zachovávat spravedlnost v práci, umět se v ní náležitě vyznatmluvit, ne vytvářet tabuizované téma. Také bojuje se svými vlastními emocemi a strachy.
Pravdou je, že se všichni bojíme smrtelnosti, bojíme se nemoci nebo nehody, situace, která změní naše myšlení, zdraví a fungování.
Problém je tedy v mnoha případech nedostatečná adekvátní příprava na tak obtížnou, neobvyklou situaci?
Existuje mnoho problémů, na které zaměstnanci a zaměstnavatelé prostě nejsou připraveni. Přístup k moderním terapeutickým formám umožňuje dnešním pacientům udržet si profesionální činnost. Umožňuje těmto pacientům být aktivní, což se promítá do jejich emoční rehabilitace, do pocitu bezpečí a umožňuje jim zůstat v běžném denním rytmu.
Psal jsi o tom ve své knize, že?
V knize„Zkroťte si rakovinu“, , kterou jsem napsal s Agnieszkou Matolicz-Witkowicz, je kapitola o profesionální činnosti. Za prvé to říká, že v tom všem musíte být upřímní a poctivě posuzovat svou schopnost být aktivní.
A pokud pacient svou nemoc skrývá?
Skrývání tohoto tématu není dobrý směr. Existují také pacienti, kteří se potřebují zastavit, přerušit, soustředit se pouze na sebe, takže tyto příběhy jsou velmi odlišné.
Jak by to podle vás mělo vypadat?
Ve zdravém podniku se téma rakoviny nestává tabuizovaným tématem, je otevřené pacientovi a diskutovat o tom, co je nejlepší pro pracoviště i pacienta.
Vzpomínám si na setkání organizované Nadací OnkoCafe. Byl to workshop, kterého se zúčastnila moje pacientka, která měla rakovinu prsu. Přišla s ní půlka kanceláře! Něco tak krásného, statečného a tak obrovské podpory nelze slovy vyjádřit. Přijeli zjistit, jak být touto podporou, naučit se tuto podporu organizovat, co říkat a co neříkat, na jaká slova si dát pozor a mnoho dalších aspektů.
Je to skutečný akt odvahy, jak ze strany pacientky, tak jejích kolegů!
Bylo to tak krásné a tak posilující. Jednalo se o relativně malou ordinaci, tato pacientka nedala výpověď, přestože byla léčena systémově, měla chemoterapie, operace, radioterapie, tedy vícestupňová léčba. Při radioterapii přišla o vlasy a byla to chvíle, kdy přišla do práce v šátku, šátky měli i všichni spolupracovníci. Udělali to proto, aby jí ukázali, že jsou s ní, že je krásná, že je kolegyně z práce a že by se za to neměla stydět.
Jako takovýfunguje podpora pro pacienta?
Buduje motivaci nemocného vyléčit se, vrátit se do svého starého života. Tohle je opravdu ta největší věc.
Jednou jsem mohl absolvovat školení ve velké farmaceutické společnosti - myslím, že to všechno začalo u nich. Ve svých pobočkách po celém světě zavedli akci kvůli nemocnému zaměstnanci a otevřenosti. Pamatuji si, že když jsem dělal školení pro liniové manažery, tak mi za toto školení děkovali, i když uznali, že osahat si taková témata je docela těžké a není lehké o tom mluvit, tím spíš, že jsou pořád „nabití“ prací, ale bylo to první školení, které naplnilo jejich potřeby.
Je dobré mít na paměti, že to, že jsme dnes zdraví, neznamená, že v budoucnu nebudeme také pacienty s chronickým onemocněním. Takové školení nepochybně přináší výhody pro celý tým.
Je to něco, co vytváří velkou hodnotu i samotné pracoviště jako zdravý podnik, ale také samozřejmě poskytuje velkou podporu pacientovi a jeho rodině.
Pokud je pacient zaneprázdněn nejen tím, že je nemocný, ale také tím profesionální úkoly, to se promítá do jeho emočního stavu, jeho postoje k léčbě a mnoha dalších aspektů, které ovlivňují účinnost léčby.
Setkali jste se někdy se situací, kdy byl chronicky nemocný pacient propuštěn kvůli své nemoci?
Samozřejmě jsou situace, kdy jsou firmy na nemocného zaměstnance naprosto nepřipravené, někdy firmy, které propouštějí zaměstnance a to jsou obrovské tragédie, situace, kdy pacient bojuje nejen s nemocí, ale i s nějakým odmítnutím.
Nyní mám pacienta, který je lékařem a svou kliniku vede s jiným lékařem. Po obdržení diagnózy rakoviny partnerka řekla, že v souladu s diagnózou a prognózou okamžitě chtěla, aby můj pacient prodal její akcie. Žena v kanceláři o nemoci nemluvila. Přihlásila se, protože nad ní vynesl rozsudek někdo jiný, někdo, kdo jí měl být nejbližší, někdo, s kým 20 let budovala obchod.
Pouhá ztráta zaměstnání je vždy něco nepředstavitelně těžkého. Tváří v tvář vážné nemoci to musí být obrovská rána!
Ztráta zaměstnání je v první desítce největších krizí v životě a kombinace nemoci a ztráty zaměstnání zohledňuje obrovské obavy, které s sebou přináší.
Z vaší iniciativy vzniká nový portál „Péče o nemocného zaměstnance“. Můžete nám o tomto projektu říci více?
To je onoportál pro všechny chronicky nemocné pacienty. V současné době se zaměřujeme na onkologii, obezitu, deprese a mnoho dalších chronických onemocnění. Má to být portál pro každého a má fungovat v mnoha ohledech. Aby si pacient mohl udržet svou odbornou činnost, musí mít přístup k moderním terapeutickým formám, moderním formám diagnostiky a formám medicíny. Lékaři, kteří přijímají takové pacienty, musí být také otevření, musí fandit pacientům, kteří chtějí zůstat profesně aktivní, dávat jim na výběr a ne hned vydávat nemocenskou.
Bude zde také mnoho rad o personálním oddělení, pracovním právu, účetnictví a historii pacientů, kteří tváří v tvář nemoci zcela přeformátovali způsob své práce a často se změnili průmyslová odvětví. Podporu budou mít psychologové, právníci, personalisté, kteří budou mluvit o tom, že nemocný zaměstnanec je stále plnohodnotným člověkem, že se může ucházet o novou práci, změnit zaměstnání, povýšit se a mnoho a mnoho dalšího.
Na tuto platformu budu zvát specialisty, pacientské organizace a samozřejmě i samotné pacienty, abychom vybudovali něco, o čem si myslím, že se stane otevřeností a ukáže, že práce je důležitá a často ještě důležitější nemoci.
To může být obrovský úspěch pro pacienty i zaměstnavatele. Doufám, že se zprávy o této myšlence budou šířit dále a přispějí ke změně postoje a probudí otevřenost mluvit o nemoci a potřebách z ní vyplývajících, aniž by došlo k narušení rovnováhy v profesním životě.
Nikdo nás ve škole neučil, jak mluvit s nevyléčitelně nemocným člověkem, jak se chovat, když pacient oznámí, že je nemocný. Toto bude prostor, jak to udělat.
Děkuji za rozhovor
Expert
Adrianna Sobol, psychoonkoložka, přednášející na Lékařské univerzitě ve Varšavě Psychoonkolog a přednášející na Lékařské univerzitě ve Varšavě na Klinice onkologické prevence. Pracuje v Onkologické nemocnici LuxMed ve Varšavě. Je členkou správní rady Nadace OnkoCafe – Společně lépe, psychoterapeutkou a zakladatelkou Centra psychologické podpory Ineo. Vytvořila online školicí platformu He alth Begins In The Head. Autor řady publikací z oblasti psychoonkologie a psychologie zdraví. Spoluautor knihy "Krotká rakovina. Inspirativní příběhy a průvodce emocemi" (Znak, 2022). Působí jako expertka na televizní programy, spoluvytváří kampaně a sociální kampaně. Vede četná školení a workshopy v oblasti psychologie a osobního rozvoje.
Přečtěte si také:
- Psychoonkologie: cesta k přijetí rakoviny
- Psychoonkologie: emoce u rakoviny a jejich dopad na léčbu
- Psychoonkologie a moderní formy terapie rakoviny
- Psychoonkologie: existuje život po rakovině?
- Psychoonkologie: Sexualita tváří v tvář rakovině
Marcelina DzięciołowskaEditor po mnoho let spojený s lékařským průmyslem. Specializuje se na zdraví a aktivní životní styl. Soukromá vášeň pro psychologii ji inspiruje k tomu, aby se v této oblasti zabývala obtížnými tématy. Autor série rozhovorů z oblasti psychoonkologie, jejichž cílem je budování povědomí a boření stereotypů o rakovině. Věří, že správné mentální nastavení dokáže zázraky, proto prosazuje odborné znalosti založené na konzultacích s odborníky.