Exogenní (reaktivní) deprese je forma deprese způsobená vnějšími faktory. Takovými faktory mohou být různé situace, které pacientovi způsobují značný stres, jako je smrt blízké osoby, účast na nehodě nebo dokonce … odchod do důchodu. Exogenní deprese může být ve srovnání s jinými typy deprese relativně mírná – i když by se každopádně neměla podceňovat.

Exogenní depreseje jednou z afektivních poruch. Z hlediska příčin jejího vzniku lze depresi rozdělit mj. pro exogenní depresi a endogenní depresi. Ve výše uvedeném příkladu se při rozlišování mezi těmito dvěma formami depresivních poruch bere v úvahu faktor, který vedl k epizodě depresivní nálady: u endogenní deprese jsou příčinou pacientova stavu abnormality ve fungování jeho těla, zatímco v případě exogenní deprese jsou její příčiny považovány za prožívání stresujících událostí pro pacienta.

V dnešní době se dělení deprese na endo- a exogenní fakticky stírá, nicméně je skutečně vždy důležité při psychiatrickém vyšetření ověřit, zda zhoršení psychického stavu pacienta není způsobeno nějakými těžkými zážitky. Je to důležité, protože u exogenní deprese lze pacientům doporučit použití specifické léčby deprese.

Deprese jako reakce na těžké životní události: příčiny exogenní deprese

Obecně lze říci, že exogenní deprese (známé také jako reaktivní) jsou způsobeny obtížnými životními situacemi. Není možné vyjmenovat všechny konkrétní události, které mohou vést k reaktivní depresi. Je to dáno tím, že každý člověk je jiný a tak jako jeden člověk bude schopen fungovat po smrti blízkého člověka, u jiného se taková nepříjemná událost může stát základem pro rozvoj exogenní deprese.

Kromě výše uvedených příkladů různých událostí, které mohou být příčinou exogenní deprese:

  • rozloučení s partnerem,
  • finanční potíže,
  • ztráta zaměstnání,
  • konflikty v rodinném prostředí,
  • obtěžování okolím (takový jev můžezpůsobit reaktivní depresi, zejména v populaci dětí a dospívajících),
  • nemoc (např. diagnóza chronického onemocnění nebo rakoviny u pacienta),
  • závažné životní změny (např. změna místa bydliště nebo změna zaměstnání),
  • se stane obětí loupeže nebo krádeže,
  • odchod do důchodu (toto je obvykle vnímáno jako pozitivní životní událost, i když pro některé lidi může ukončení pracovního života vést k významným psychickým problémům),
  • účastník nehody,
  • setrvání v toxickém vztahu.

Exogenní deprese tedy může být způsobena různými stavy, které pacienta významně ovlivňují a se kterými si není schopen sám poradit

Exogenní deprese: příznaky

Příznaky reaktivní deprese se neliší od těch, které se mohou objevit u lidí s jinými formami depresivních poruch. U pacientů s exogenní depresí se může vyskytnout následující:

  • apatie, výrazná deprese,
  • stažení se do sebe, omezení sociálních kontaktů,
  • autoagresivní chování,
  • užívání psychoaktivních látek (např. alkoholu - užívání stimulantů má obvykle zdánlivě odvést pozornost pacienta od mučivých, smutných myšlenek),
  • porucha koncentrace, pozornosti, paměti,
  • poruchy spánku a chuti k jídlu (můžete zaznamenat nadměrnou ospalost nebo nespavost, stejně jako extrémně sníženou nebo naopak zvýšenou chuť k jídlu),
  • sebevražedné myšlenky (a v nejtěžších situacích i pokusy o sebevraždu),
  • anhedonii (ztráta potěšení),
  • zvýšená podrážděnost.

Může být uklidňující, že exogenní deprese je obvykle mnohem mírnější než její opak, tedy endogenní deprese. Jednak je to dáno tím, že po odeznění stresového faktoru (např. poté, co pacient přestal obtěžovat okolí) nebo poté, co se pacient s danou událostí vyrovnal (např. po vyrovnání se s rozchodem s dlouhodobým partnerem ), depresivní příznaky mohou – i spontánně – ustoupit. Navíc, jak již z názvu této formy deprese vyplývá, primární příčinou pacientových obtíží je vnější faktor, nikoli porucha fungování organismu – a obvykle je snazší řešit životní situace než abnormality v těle. neurotransmiterové systémy ve strukturách nervového systému

Exogenní deprese: léčba

Rozlišení reaktivní deprese od jiných typů depresivních poruch je důležité především kvůli jejím aspektůmterapeutický. No a u této formy deprese se využívá hlavně psychoterapie. Pacientům jsou nabízeny různé psychoterapeutické techniky, mohou například těžit z kognitivně behaviorální terapie. Účelem návštěvy terapeuta je, aby pacient pochopil, jaká událost vedla k jeho poruše nálady. Kromě toho má psychoterapie také pomoci pacientovi porozumět jeho pocitům a pomoci mu je vypořádat.

Psychoterapie je skutečně základem léčby exogenní deprese, není to však jediná možná metoda léčby tohoto problému. Pacientům – zvláště když jsou příznaky deprese závažné – lze také doporučit, aby užívali antidepresiva. U reaktivní deprese se však obvykle používají nižší dávky těchto léků než u jiných forem depresivních poruch.

Bylo zmíněno, že reaktivní deprese může dokonce zcela sama odeznít – mohou příbuzní pacienta ignorovat jeho problém a jen čekat, až depresivní nálada pomine? Tedy pevně a rozhodně ne. Exogenní deprese může, ale nemusí sama odeznít. Navíc, stejně jako u jiných forem deprese, vždy existuje riziko, že pacient spáchá sebevraždu. Z těchto důvodů by měl být blízký člověk s reaktivní depresí podporován a pečlivě sledován. Její problémy by se rozhodně neměly podceňovat – exogenní depresi může spustit událost, která bude pro ostatní triviální a pacientovi způsobí značné potíže ve fungování. Pokud tedy zaznamenáte reaktivní depresi u blízkého člověka, měli byste být obzvláště opatrní a pokud si všimnete, že příznaky deprese jsou velmi závažné nebo se stav pacienta dlouhodobě nelepší, přesvědčte takového člověka, aby vyhledal pomoc specialisté na duševní zdraví.

Kategorie:

Psychiatrie