Závislá porucha osobnosti je porucha osobnosti charakteristická pro závislé lidi, s nízkým sebevědomím, kteří se vyhýbají odpovědnosti za svá rozhodnutí. Závislí lidé si málokdy uvědomují, že jde o léčivou bytost. K psychoterapeutovi jdou většinou jen tehdy, když jim porucha brání normálně žít.

Závislá porucha osobnostiobvykle zahrnuje lidi se specifickou strukturou charakteru. K typickým rysům takových lidí patří mj snížené sebevědomí, závislost, podřízenost, bázlivost, vnímání sebe sama jako bezmocného, ​​neschopného, ​​zbaveného sil a dovedností. Závislí lidé jsou tak prodchnuti strachem z opuštění, že schvalují téměř každé rozhodnutí osoby, na které jsou závislí. I když cítí nějaký nesouhlas, nedokážou ho dát najevo a v určitých situacích mohou jednat i ke své vlastní škodě. Pokud neztratíte svou současnou „podporu“.

Symptomy závislé osobnosti

Závislá porucha osobnosti je onemocnění zahrnuté v oficiální Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-10 pod symbolem F60.7. Jeho diagnóza musí zahrnovat alespoň tři z následujících příznaků:

  • Podřízení svých potřeb potřebám ostatních lidí;
  • Pocit osamělosti, neopodstatněný strach ze ztráty osoby, na které závisíte;
  • Pocit neschopnosti rozhodovat se sám za sebe;
  • Žádné požadavky na lidi, na kterých závisíte;
  • Souhlasíte s tím, že budete pomáhat ostatním dělat důležitá rozhodnutí;
  • Neschopnost činit rozhodnutí bez rady a podpory ostatních;
  • Neschopnost vyjádřit nespokojenost s lidmi, na kterých závisíš;
  • Nedostatek důvěry ve vlastní schopnosti a dovednosti;
  • Snažit se za každou cenu potěšit lidi, na kterých závisíte;
  • Častý pocit bezmoci;
  • Namáhavé hledání nových známých tváří v tvář vidině ztráty těch předchozích.

Nejdůležitějším rysem závislé osobnosti je závislost na druhých. Člověk s touto poruchou se téměř neustále snaží být nablízku tomu, na koho chce přenést odpovědnost za svá životní rozhodnutí. Ten čin je abnormální – jenutkavější než přirozený způsob udržování pouta. Největším nepřítelem lidí se závislými poruchami osobnosti je vidina samoty a potřeba samostatně se rozhodovat, nespoléhat se na rady druhých. Takoví lidé, když jsou sami, se cítí ztraceni a bezmocní, nemohou sami dělat žádná rozhodnutí – jak jednoduchá, jako je výběr oblečení pro danou příležitost, tak složitější, jako je výběr povolání.

Závislá porucha osobnosti - příčiny

Závislou osobnost může ovlivnit několik faktorů, od biologických až po determinanty zkušenosti. S ohledem na biologické faktory může být závislá osobnost jednoduše podmíněna temperamentem, se kterým se člověk narodí. To však často není chyba samotných genů. Psychiatři se domnívají, že často je příčinou této poruchy specifická výchova. Za závislou osobnost dítěte obvykle zodpovídají rodiče, kteří představili autoritářský nebo přehnaně pečující výchovný model. Rodiče, kteří se o své děti starají na každém kroku, neumožňují jim samostatně rozhodovat o sobě v triviálních věcech, jako je výběr hračky nebo barvy ponožek, neutvářejí jejich individualitu a neumožňují jim rozvíjet přirozenou zvídavost.

Dítě, které není naučené rozhodovat se samo, s tím může mít problém i v dospělosti a bude v této věci ponecháno na ostatních. Jen málokdo má šanci „dosáhnout nezávislosti“, např. prostřednictvím vzpoury mládeže, a rozvíjet tak svou identitu. Na to však neexistuje žádné pravidlo.

Stojí za to vědět

Závislá porucha osobnosti – kam se obrátit o pomoc?

Lidé se závislou osobností velmi zřídka sami žádají o pomoc, pokud jim v běžném životě vyhovuje postoj, který si osvojili. Problém se většinou zpozoruje, když se v důsledku této poruchy ztrácí radost ze života a věci se zbytečně komplikují. Někdy může být důsledkem pocitu závislosti deprese nebo neuróza – nejčastěji tehdy, když člověk ztratí člověka, na kterém byl dosud závislý, a nedokáže se s tím vyrovnat. S problémem závislé poruchy osobnosti je nejlepší obrátit se o pomoc na psychoterapeuta. V závažnějších případech, kdy jsou poruchy provázeny příznaky duševních onemocnění, je pomoc psychiatra nepostradatelná.

Závislá porucha osobnosti - léčba

Účinnou formou pomoci při léčbě závislé poruchy osobnosti je psychoterapie určená psychologem. Farmakologická činidla se v léčbě používají velmi zřídka. Obvykle pouze tehdy, když jsou poruchy doprovázeny neopodstatněnou úzkostí nebo depresí.

Nejdůležitější věcí v psychoterapii závislé osobnosti jeaby si pacient uvědomil, že má právo rozhodovat sám za sebe, že je samostatnou osobou, která se může zodpovědně rozhodovat a uspokojovat své vlastní potřeby, a povinností ostatních je tuto autonomii respektovat.

Délka terapie je obvykle poměrně dlouhá, což souvisí s obtížností budování správného vztahu mezi terapeutem a pacientem. Hrozí, že se z psychoterapeuta stane další člověk, který se na pacientovi stane závislým. Proto je důležité zachovat správný postoj v práci psychologa. Na jedné straně - jako terapeut - musí pacienta podporovat, na druhé straně ukazovat a vyžadovat, aby se samostatně rozhodoval a byl méně submisivní

Udělejte si test závislé osobnosti a zjistěte, zda se vás týká

Pokud máte podezření, že vy nebo váš blízký máte závislou osobnost, stojí za to položit si několik otázek. Kladná odpověď na většinu z nich může být příznakem poruchy osobnosti.

Máte závislou osobnost? - test

  • Považuji se za zranitelnou osobu.
  • Do vztahu hledám člověka, který bude mít nade mnou výhodu a poskytne mi jistotu
  • Idealizuji si svého partnera, přítele.
  • Když chybí osoba, která je pro mě nejdůležitější, cítím se špatně a nedokážu se s touto osamělostí vyrovnat.
  • Kdyby mě někdo ze svých blízkých opustil / zavrhl, byl by to konec světa.
  • O svůj vztah pečuji za každou cenu, často dělám ústupky a vzdávám se svých vlastních potřeb.
  • Když je ve vztahu nebo vztahu s přítelem vzdálenost, cítím obrovskou úzkost.
  • Pro svůj vztah jsem schopen obětovat i vztahy s dětmi nebo přáteli.
  • Často nemohu jít proti svému partnerovi, příteli.
  • Jsem žárlivý a podezřívavý (často bez důvodu).
  • Když jsem sám, mám deprese.
  • Když vztah skončí, rychle hledám svou další lásku.
  • Rád dělám práci na doporučení ostatních, preferuji, když mi někdo stanoví cíle.
  • Mohu udělat hodně pro získání sympatií s ostatními.
  • Nejraději jsem mezi lidmi.
  • Zpanikařím, když najednou musím sám něco udělat, např. vyřídit nějakou důležitou věc.
  • Často mi chybí sebevědomí, to mě demotivuje.
  • Jsem sebekritický.
  • Rád se radím s ostatními, i v osobních záležitostech.
  • Jsem učenlivý, krotký.
  • Vyhýbám se odpovědným funkcím a úkolům – i v práci.
  • Často předstírám, že jsem šťastný.

Kategorie:

Psychologie