Co je spoluzávislost a jak s ní zacházet, abyste se úspěšně vymanili z toxického vztahu a našli nový smysl ve svém vlastním životě? Anna Krasuska hovoří o tom, jak alkoholismus (nebo jiná závislost) ovlivňuje životy lidí, kteří jsou s narkomanem nejblíže spjati s Lubomirou Szawdyn.

Když člověk žije se závislým člověkem, nemůže si pomoci, ale nezažije hrozné následky jeho nemoci. Závislost je nemoc, která postihuje celou rodinu. Emocionální ztráty ovlivňují každého a jejich náprava vyžaduje dlouhodobou terapii.

Co je spoluzávislost?

Je to úplné odevzdání života druhému člověku az toho plynoucí utrpení. Spoluzávislá osoba žije život svého závislého partnera (nebo jiné milované osoby), nikoli svůj vlastní.

Přizpůsobí tomu své chování, přizpůsobí se rytmu pití (či jiné činnosti), vzdává se vlastních snů a přestává se řídit. Takový člověk má se svými blízkými silný vztah a považuje to za přirozené.

Vztahuje se spoluzávislost pouze na alkoholismus?

Původně se tento termín používal k označení lidí trpících alkoholismem jejich příbuzných. V současné době pokrývá všechny typy závislostí, včetně drog, hazardních her, sexu atd.

Dokážete žít s alkoholikem a zároveň nebýt spoluzávislý?

Je to možné, ale jen málokomu se podaří udržet si vlastní limity bez odborné pomoci. Spoluzávislá osoba ztrácí svou vlastní identitu. V rodině je chaos, lidé se ztrácejí ve svých emocích.

Hranice mezi mým individuálním „já“ a „já“ mého partnera se stírají. V takové situaci je těžké uspokojit své vlastní potřeby, které často spoluzávislá osoba ani nedokáže definovat.

Stojí za to vědět

Termín "spoluzávislost" se objevil ve Spojených státech v 70. letech 20. století v centrech drogové závislosti v Minnesotě, která zahájila léčbu drogové závislosti ve dvanácti krocích.

Jak se chová spoluzávislá osoba?

V závislosti na fázi závislého zažívají jeho příbuzní extrémní emoce. Lidé zůstávající v pacientově kruhu fungují jako on: mezi euforií, depresí a úzkostí.

Spoluzávislost je plné emocionální spojení s jinou lidskou bytostí, přehnaně citlivá a starostlivájeho nálady, ovládání, ospravedlňování a ochrana, když se mu hroutí důležité věci v životě.

Je to také převzetí odpovědnosti za fungování rodiny. Spoluzávislí lidé mají přehnaný pocit viny, jsou snadno manipulovatelní a mají nízké sebevědomí.

Také nejčastěji popírají, co se děje. Žena alkoholika má iluzi, že tím, že bude ovládat pití svého manžela a obětovat se pro něj, zachrání jeho i jeho rodinu.

To však není tento případ. Když manžel pije, bojí se a jedná slepě, utíká nebo hledá pomoc. Když přestane pít, ona si to užívá, pomáhá mu „zahladit stopy“ a napravit ztráty způsobené jeho pitím. Po nějaké době, v očekávání dalšího přírazu, se manželka znovu ovládne.

Potřebují terapii i spoluzávislí?

Závislostí onemocní celá rodina, takže by se měla léčit i celá rodina. Účast na terapii všech jejích členů dává cca 80% šanci, že se závislý ze závislosti dostane a napraví vzájemné vztahy

Když se léčí pouze závislý člověk nebo jen jeden z jeho příbuzných, pak se šance sníží na polovinu. Léčba rodin obvykle zabere více času než léčba závislých.

Proces uvědomování si problému je delší a motivace ke změně chování je obtížnější. Spoluzávislí lidé často ukončují terapii, protože někde v podvědomí mají zakódované přesvědčení, že ji nepotřebují.

Jaká je terapie pro spoluzávislé?

Terapie pro rodiny je stejná jako pro závislé, i když se neprovádí společně. Kromě individuálního kontaktu s terapeutem jsou nutné i skupinové aktivity

Je to velmi důležité, protože pouze konfrontace s ostatními vám umožní najít vzdálenost potřebnou k zavedení změn. Skupina dává možnost ztotožnit se s vlastním problémem. Dává také pocit síly, dává radost a pomáhá přežít ty nejtěžší chvíle. Někdy se dokonce na chvíli stane pěstounskou rodinou.

Co je cílem terapie? Pomoci závislému partnerovi? Zachránit vztah?

Ne. Cílem terapie je změnit sami sebe – uvědomit si, že jsme schopni řídit svůj vlastní život. Nejprve však musíte rozpoznat svůj problém a být ochotni mu čelit. Spoluzávislý člověk si vyvine celý systém obranného chování, které mu umožňuje přežít v abnormální situaci.

Toto chování se scvrkává na udržení rodiny relativně stabilní – to znamená na ochranu alkoholika, což mu umožňuje pokračovat v pití. Pokud dojde k porušení tohoto systému, to znamená, že začneme čelit problémua děláš něco, aby se to vyřešilo, celý tvůj dosavadní život se hroutí.

Jde o to najít odvahu a sílu vybudovat něco nového. Terapie je o učení se novému chování – vč. "Tvrdá láska" - a jejich důsledné provádění. Spoluzávislý člověk se však musí především postarat sám o sebe, uspořádat si emoce a naučit se oddělit svůj vlastní život od života někoho jiného.

Co se stane s vaším partnerem, když se vyléčíte?

Paradoxně také tehdy může toužit po změně. Zpočátku se pravděpodobně setkáte s rebelií a snahou vás od terapie odradit. Závislý manžel změny nepřijme. Aby mohl nadále beztrestně pít, bude bojovat za zachování starého vzorce, protože každá změna znamená čelit nemoci.

Partner se může pokusit manipulovat s vašimi pocity a dělat zlomyslné komentáře o tom, co děláte. Postupem času se ale jeho vztek pravděpodobně změní ve zvědavost a touhu udělat něco také pro sebe. To ho může přivést k terapii.

Kategorie:

Psychologie