Antipsychotika (neuroleptika) typická a atypická. Akce a vedlejší účinky

Antipsychotika (neuroleptika) se používají nejen při léčbě různých psychóz. Mohou být také podávány pacientům trpícím některými formami deprese. Je to velmi heterogenní skupina léků, protože interagují s různou silou na různých typech receptorů v nervovém systému.

Antipsychotikabyla objevena v podstatě náhodou. První z nich – chlorpromazin – byl původně zamýšlen jako anestetikum (anestetikum). V 50. letech 20. století se ale zjistilo, že tento přípravek má i uklidňující účinek, a právě tehdy se chlorpromazin začal používat u pacientů s psychiatrickými onemocněními. Lékaři, kteří jako první použili tento lék k léčbě problémů s duševním zdravím, byli dva Francouzi: Jean Delay a Pierre Deniker.

Termín "neuroleptika" je odvozen ze dvou řeckých slov: první je neuro, což znamená "nerv", a druhé lepsis, což znamená "útok / záchvat".

V současné době se chlorpromazin používá jen zřídka. Kromě toho se používají další antipsychotické přípravky s méně charakteristickými vedlejšími účinky a mnohem snadnějším použitím

Druhy antipsychotických léků

Farmakologové rozdělují antipsychotika do dvou skupin. Existujeklasických (1. generace) neuroleptikaatypických (2. generace) neuroleptik .

Mezi klasická antipsychotika patří :

• chlorpromazin,
• haloperidol,
• droperidol,
• pimozid,
• levpromazin,
• promethazin,
• thioridazin,
• sulpiryd.

Tyto látky mají tendenci vyvolávat typické vedlejší účinky neuroleptik, kterými jsou tzv.extrapyramidové příznaky(svalová ztuhlost, pomalost, třes, problémy s chůzí).

Preparáty, které jsou pacienty lépe snášeny a méně často vedou ke zmíněným neduhům, jsou naopak novější antipsychotika, tedy atypická neuroleptika. Mezi ně patří především následující léky:

• aripiprazol,
• amisulpryd,
• klozapin,
• quetiapin,
• olanzapin,
• risperidon,
• sertindol,
• ziprasidon,
• zolepina.

Antipsychotika lze také rozdělit podle způsobu jejich podávání. Neuroleptika jsou dostupná ve forměperorálněpřípravků (např. tablety nebo roztoky) aintramuskulárních injekcí . Poslední jmenované jsou někdy zvláště zajímavé pro pacienty, protože dlouhodobě působící léky (tzv.depot ) lze podávat injekčně. Tato forma medikamentózní terapie má však výhody i nevýhody. Mezi výhody dlouhodobě působících (depotních) neuroleptik patří, že díky použití antipsychotik ve formě depa je možné získat v těle konstantní množství léčiva. Mezi nevýhody takové terapie patří nutnost pravidelně navštěvovat lékaře v naplánovaných časech za účelem podání dalších dávek neuroleptik.

Účinky antipsychotik

Obecný mechanismus účinku všech neuroleptik je jeden: tato léčiva blokují dopaminergní D2 receptory v centrálním nervovém systému. Tato akce je prospěšná mj. jsou-li u pacienta produktivní příznaky, které vznikají následkem nadbytku dopaminu ve strukturách tzv. mezolimbického systému. Klasická neuroleptika blokují D2 receptory v tomto systému, stejně jako v jiných oblastech mozku - blokování aktivity těchto struktur v místech, jako je mezokortikální dráha, vede k výskytu nežádoucích účinků neuroleptik, jako jsou extrapyramidové symptomy.

Atypické přípravky fungují trochu jinak - jsou specifičtější. Ovlivňují především ty D2 receptory, které existují ve strukturách mezolimbického systému. Antipsychotika ovlivňují nejen výše uvedené receptory - jejich působení zahrnuje i modifikaci aktivity některých serotoninových, adrenergních, cholinergních a histaminergních receptorů. Atypická neuroleptika však primárně působí na serotoninové receptory. Tato informace je důležitá především proto, že díky zablokování serotoninových receptorů 5-HT2A dochází v oblastech mozku regulujících motorické aktivity (např. v nigrostriatální dráze) ke zvýšení dopaminergní aktivity – díky tomu mají atypické přípravky mnohem nižší aktivitu .než klasické léky má u pacientů tendenci vyvolávat extrapyramidové příznaky.

Antipsychotika: indikace pro použití neuroleptik

Jak jejich název napovídá, antipsychotika se primárně používají u lidípacientů s různými psychózami. Neuroleptika lze použít jak k léčbě pacientů s halucinacemi, tak k léčbě pacientů trpících bludy. Hlavní indikace pro terapii antipsychotiky jsou:

• různé formy schizofrenie (neuroleptika se používají jak v akutní fázi těchto onemocnění, tak v chronické udržovací terapii k prevenci epizod psychóz),
• bipolární porucha (zejména v případě manických epizod a smíšených epizod),
• psychotická deprese,
• schizoafektivní porucha.

Neuroleptika se používají i u pacientů s depresí – zapínají se však pouze tehdy, když jiné léky nemoc nezvládají a pak představují doplňkovou, nikoli základní metodu léčby. U pacientů s nervovými tiky lze také použít antipsychotika. Neuroleptika, vzhledem k tomu, že mají i uklidňující a sedativní účinek, se někdy používají při nespavosti, úzkostných poruchách a u pacientů s různou demencí – nasazují se však pouze tehdy, když jiné možnosti léčby selhávají.

Antipsychotika: kontraindikace

Existuje poměrně málo stavů, u kterých by byla všechna neuroleptika kontraindikována. Je to dáno tím, že existuje mnoho různých antipsychotik a prakticky každé z nich může působit trochu jiným způsobem (je to dáno rozdílným účinkem jednotlivých neuroleptik na různé receptory).

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou pacienti, kteří jsou otráveni látkami tlumícími nervový systém, jako je alkohol nebo narkotická analgetika – u nich by se neměla užívat neuroleptika. Existuje také mnoho problémů, jejichž existence vyžaduje pečlivý výběr antipsychotického léku – přípravek musí být pro daného pacienta bezpečný.

Kontraindikace užívání antipsychotik zahrnují:

• Parkinsonova nemoc, neuroleptický maligní syndrom v anamnéze a rakovina prsu spojená s hyperprolaktinémií (lidé s těmito onemocněními by neměli užívat klasická neuroleptika, ale atypické léky jsou dostupné),
• agranulocytóza,
• hypertrofie prostaty,
• glaukom s uzavřeným úhlem,
• myasthenia gravis,
• adrenální insuficience,
• kardiovaskulární onemocnění,
• epilepsie,
• dysfunkce jater,
• poškození ledvin,
• hypotyreóza

I když pacientmá některý z výše uvedených problémů, je ještě možné, aby užíval neuroleptika, ale ne žádné. Například u pacienta, který měl epizodu agranulocytózy, by se klozapin neměl používat – toto neuroleptikum má mezi svými vedlejšími účinky způsobující tuto hematologickou poruchu.

Antipsychotika: vedlejší účinky neuroleptik

Neuroleptika mohou způsobit širokou škálu vedlejších účinků. Následuje sbírka různých stavů, které mohou obecně vzniknout při užívání antipsychotických léků – není pravda, že každé neuroleptikum může způsobit všechny následující nežádoucí účinky. Závisí totiž na tom, které konkrétní receptory jsou daným lékem ovlivněny. Například léky blokující adrenergní receptory mohou způsobit pokles krevního tlaku, jiné léky blokující histaminové receptory mohou způsobit například výraznou ospalost. Možné vedlejší účinky během neuroleptické terapie mohou být:

• únava,
• sedace (ve formě těžké ospalosti a snížení celkové úrovně aktivity),
• zhoršení paměti,
• extrapyramidové příznaky,
• kožní vyrážky,
• přecitlivělost pokožky na sluneční záření,
• přírůstek hmotnosti,
• metabolické poruchy (např. zhoršená glukózová tolerance),
• ortostatická hypotenze (poklesy krevního tlaku spojené se stáním),
• poruchy libida (jeho zvýšení i snížení),
• Neuroleptický maligní syndrom,
• poruchy potence,
• hyperprolaktinémie a její následky (jde o vedlejší účinek především klasických neuroleptik, u mužů může vést např. ke gynekomastii, u žen může způsobit např. poruchy menstruace),
• sucho v ústech,
• bolesti hlavy,
• průjem,
• zácpa,
• slintání,
• závratě,
• porucha srdečního rytmu.

Vedlejší účinky neuroleptik ve formě extrapyramidových symptomů a neuroleptického maligního syndromu vyžadují více informací

Extrapyramidové příznakypatří mezi nejčastější vedlejší účinky neuroleptik. Objevují se jako důsledek neselektivní blokády dopaminergních receptorů v mozku a týkají se především pacientů užívajících klasická neuroleptika (atypické preparáty mohou také – zvláště po delším užívání – vést k extrapyramidovým příznakům, mají všakmnohem menší tendence k tomu). Historie extrapyramidových příznaků je poměrně zajímavá, protože v počátečním období užívání neuroleptik se věřilo, že se objevují, když byla pacientovi podána odpovídající dávka neuroleptika. Dokonce bylo prováděno postupné zvyšování dávky antipsychotik, dokud pacient nezaznamenal extrapyramidové příznaky. V dnešní době jsou tyto neduhy rozhodně považovány za vedlejší účinek užívání neuroleptik.

Extrapyramidové příznaky jsou různé typy mimovolních pohybů, jako například:

• dystonie (nutkání kroutit a ohýbat různé části těla),
• časná a pozdní dyskineze (nekoordinované pohyby),
• svalové třesy,
• akatizie (motorické vzrušení a nutkání být v neustálém pohybu).

Kromě těch, které jsou uvedeny, patří mezi extrapyramidové příznaky také bradykineze (zpomalení pohybu) a zvýšení svalového tonu.

Nejběžnější vedlejší účinek neuroleptik byl popsán výše a je třeba zmínit nejnebezpečnější z nich,neuroleptický maligní syndrom . Statisticky se vyskytuje u méně než 1 % pacientů užívajících antipsychotika, ale je třeba jej zmínit, protože výskyt neuroleptického maligního syndromu vyžaduje okamžité vysazení neuroleptik a léčbu v nemocničním prostředí. Patogeneze této jednotky bere v úvahu náhlé změny koncentrace dopaminu v mozku a příznaky neuroleptického maligního syndromu mohou být:

• porucha vědomí (i ve formě kómatu),
• tachykardie,
• zvýšení krevního tlaku,
• pocení,
• extrémně výrazné zvýšení svalového tonusu,
• výrazné zvýšení tělesné teploty,
• bledá pleť,
• laboratorní abnormality (např. leukocytóza, zvýšení kreatinfosfatázy nebo aminotransferáz).

Neuroleptický maligní syndrom je považován za nejnebezpečnější vedlejší účinek neuroleptické terapie, protože pokud se neléčí, riziko úmrtí na něj je až 20 %.

Antipsychotika: neuroleptika a těhotenství

Antipsychotika by se u těhotných žen měla vyvarovat, pokud to není nezbytně nutné. Pokud však pacientka vzhledem ke svému duševnímu stavu vyžaduje léčbu neuroleptiky, měl by být výběr konkrétního léku proveden se zvláštní opatrností.

Mezi antipsychotické přípravky jsou takové, které jsou klasifikovány jako kategorie D podle FDA (tj.s důkazem, že mohou mít nežádoucí účinky na plod) - takovým lékem je např. zolepin.

Existují také bezpečnější látky, klasifikované jako kategorie B podle FDA (kategorie B znamená, že studie na zvířatech nezjistily žádné ohrožení jejich plodů, zatím nebyly provedeny žádné studie na lidech) - příklad neuroleptikem zařazeným do této kategorie je klozapin

Antipsychotika: neuroleptika a jejich použití u dětí

Neuroleptika u dětí lze použít, ale rozhodně to nejsou léky první volby v této věkové skupině. Než se zahájí léčba dětí antipsychotiky, zkoušejí je léčit jinými léky – teprve když se nepodaří zlepšit psychický stav dítěte, je možné uvažovat o podání neuroleptik

Antipsychotika: lze získat závislost na neuroleptikech?

Antipsychotické přípravky nevykazují narkotický účinek na centrální nervový systém, takže nehrozí, že by si na nich pacient mohl vytvořit závislost. Za zmínku však stojí, že při jejich užívání působí na organismus léčené osoby ve zvýšené míře alkohol nebo drogy – neuroleptika by proto rozhodně neměla být kombinována s výše uvedenými látkami