Plíce se nacházejí v hrudníku a jsou součástí dýchacího systému. Jejich nejdůležitějším úkolem je přenášet kyslík ze vzduchu do krve a odvádět oxid uhličitý z krve ven. Plíce hrají také jinou roli – brání tělo před škodlivými látkami ve vzduchu, jako je znečištění, tabákový kouř, bakterie a viry. Zjistěte, jak jsou plíce stavěny, jaká je jejich práce a s jakými chorobami tento orgán souvisí.

Obsah:

  1. Struktura plic
  2. Funkce plic
  3. Kapacita plic
  4. Onemocnění plic

Plícejsou hlavní částí dýchacího systému. Mají tvar kuželů s vezikulární (houbovitou) strukturou a zabírají většinu hrudníku.

Jsou obklopeny žebry a mezižeberními svaly a zespodu jsou omezeny bránicí. Obě plíce jsou od sebe odděleny mediastinem, ve kterém leží mj. srdce.

Tento párový orgán hraje v těle důležitou roli. Díky plícím dýcháme, ale nejen to.

Plíce jsou jakýmsi filtrem, který zabraňuje vnikání nečistot a jiných nežádoucích látek do našeho těla.

Struktura plic

Dvě plíce se od sebe mírně liší.

Pravá plícese skládá ze tří laloků: horního, středního a dolního, oddělených horizontálními a šikmými štěrbinami.

Levá plíce- ze dvou laloků: horního a dolního, oddělených šikmou štěrbinou - a je menší než ten pravý. Má dokonce speciální srdeční vybrání (srdeční zářez, srdeční otisk) obklopené osrdečníkem.

Vnější stěna plic se nazývá pleura. Je vyrobena z pojivové tkáně a pokrývá nejen plíce, ale také vystýlá vnitřek hrudníku. Produkuje speciální tekutinu, která umožňuje volný pohyb plic během dýchacích pohybů v hrudníku.

  • parietální pleura- vnější pleura pokrývající hrudní stěny
  • plicní pleura- vnitřní pleurální vrstva pokrývající plíce

Prostor mezi nimi je pleurální dutina, do plic zasahuje průdušnice, tedy dýchací trakt, který prochází krkem. Mezi plícemi se rozděluje na dvě části, tedy hlavní bronchus.

Stejně jako průdušnice jsou hlavní průdušky obklopeny vrstvou hladkého svalstva,Reisessenova membrána (pod vlivem určitých faktorů, např. dráždivých látek, se tyto svaly mohou stáhnout, což je jeden z faktorů vedoucích k bronchiálnímu astmatu).

Každý bronchus sahá do jedné plíce spolu s plicní tepnou a plicní žílou v místě zvaném dutina.

V plicích se hlavní průdušky větví do lobárních průdušek

Pravý hlavní bronchusje rozdělen na tři lalokové průdušky vstupující do pravé plíce alevý hlavní bronchusna dva lalokové průdušky vstupující do pravé plíce do levé plíce.

Každý lalok bronchus je pak rozdělen nasegmentální bronchus(obsahující malé žlázky a chrupavku ve stěně) a ty se dále dělí na ještě menšíinterlobulární bronchynásledovanébronchioles(které již neobsahují chrupavku ani žlázy). Jedná se o úzké trubičky o průměru cca 1 mm.

Na konci každého bronchiolu jeplicní shluk , což je asi 300 milionů drobných alveolů (průměr alveolárních sklípků je 150-250 µm) obklopených drobnými kapilárami ( kapilárami ).

Alveolyjsou vystlány epiteliálními buňkami (pneumocyty typu I, II a III), které mají tenké výběžky zvané řasinky. Díky alveolům je plocha plic cca 90-100 m22 .

Plíce tvoří látku složenou z tuků a bílkovin, která se nazývá povrchově aktivní látka. Je to povrchový prostředek, který snižuje napětí v alveolech.

Pokrývá jejich povrch a usnadňuje jejich plnění a vypouštění při každém nádechu. Skládá se z lipoproteinových molekul vylučovaných pneumocyty.

Povrchově aktivní látkazabraňuje přílišnému natahování bublin při nádechu a jejich stěny se při výdechu neslepují.

Nedostatek povrchově aktivní látky je mimo jiné příčinou novorozenecký syndrom dechové tísně. Je spojena s nezralostí plic a je běžná u předčasně narozených dětí.

Nedostatek této tekutiny způsobuje snadný kolaps alveolů a tvorbu atelektázy. Proto je výměna plynů bráněna a dochází k hypoxii.

Funkce plic

  • Dýchání- Primární funkcí plic je dýchání. Proces výměny plynů je založen na tom, že vzduch, který dýcháme pomocí sacích a tlakových pohybů hrudníku nosem nebo ústy, prochází postupně průdušnicí, průduškami a průduškami do alveolů. Právě tam dochází k absorpci kyslíku, který vstupuje do krve a je distribuován s hemoglobinem do všech buněk těla. ZatímcoPři výdechu se oxid uhličitý odstraňuje alveoly.
  • Filtrace- spolu se vzduchem se do plic dostávají i různé nežádoucí látky jako viry, bakterie, škodliviny (např. výfukové plyny), tabákový kouř, alergeny. Plíce však produkují hustý hlen, který může zcela nebo částečně zachytit řasinky bronchiolů a učinit tyto látky neškodnými. Většiny z nich se zbavíme chrčením a polykáním nebo kašláním.

Kapacita plic

Během testu zvaného spirometrie si můžete otestovat kapacitu plic (TLC - total lungs capacity). Zařízením k tomu je spirometr a záznamem spirometrie je spirogram.

Spirometr je vybaven analyzátorem plynu, naplněným 10% směsí helia. Lidská (dospělá) TLC je přibližně 5 litrů vzduchu. Během jedné minuty udělá dospělý 16 až 20 nádechů a výdechů a např. novorozenec kolem 40.

I při nejhlubším výdechu zůstává v plicích asi 1,2 litru vzduchu. Jinak by se plíce zhroutily. Tomu se říká zbytkový objem plic

Během průměrného dechu se do plic dostane asi 500 ml vzduchu, což se nazývá dechový objem. Pokud se však maximálně, zhluboka nadechneme, mohou se k nim dostat i asi 4 litry vzduchu (tzv. vitální kapacita).

Onemocnění plic

Následující příznaky mohou ukazovat na onemocnění plic:

  • dušnost
  • kašel
  • sípání
  • dušnost
  • zrychlené dýchání (lapání po dechu)
  • zrychlený tep
  • bolest na hrudi
  • vtahování do mezižeberního prostoru
  • zvýšená tělesná teplota

Plíce trpí virovými, bakteriálními nebo plísňovými infekcemi, ale také kvůli genetickým podmínkám - např. cystická fibróza - nebo rakovině. Nejčastějším onemocněním jsou záněty různé etiologie, tedy zápal plic.

Rozlišujeme mimo jiné:

  • environmentálně získaná pneumonie (způsobená např. pneumokoky nebo H.Influenzae )
  • environmentálně získaná atypická pneumonie (způsobená mykoplazmaty, chlamydiemi, viry)
  • nozokomiální pneumonie
  • aspirační pneumonie (jako následek poruch polykání, zvracení nebo patologie jícnu)
  • chronický zápal plic
  • zápal plic u imunokompromitovaných lidí (např. v průběhu AIDS nebo pokročilé rakoviny)

Mezi další plicní onemocnění patří:

  • chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN)
  • pneumokonióza
  • rakovina plic
  • emfyzém
  • astma
  • tuberkulóza
  • Syndrom respirační poruchy u novorozenců
O autoroviMarta UlerováNovinářka specializující se na zdraví, krásu a psychologii. Vzděláním je také dietoterapeutka. Mezi její zájmy patří medicína, bylinkářství, jóga, vegetariánská kuchyně a kočky. Jsem maminkou dvou kluků - 10letého a 6měsíčního.

Přečtěte si další články tohoto autora

Kategorie:

Dýchací systém