Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Psychologie davu – co to je? Jaká jsou pravidla, kterými se řídí velké shromáždění lidí, a jak se s tím vypořádat, když se v něm ocitneme? Jak se neřídit psychologií davu a při účasti na koncertu či zápase nepropadat panice?

Psychologie davuse snaží odpovědět na otázku o emocích řízených lidmi shromážděnými ve velkých skupinách.Davprobouzí v lidech skryté instinkty, např. pud přežití, který je často tragický - každý rok slyšíte o případech, kdy někdo přišel o život nebo zdraví, pošlapán tlakovou vlnou lidé.

Být ve velké skupině však může být nebezpečné nejen proto, že dav jako masa je element, který nás může unést proti naší vůli. Když jsme v davu, sami jsme schopni dělat hrozné věci, ze kterých bychom sami sebe nikdy nepodezřívali. Lidé se totiž ve skupině chovají úplně jinak než sami – do popředí se dostává psychologie davu.Skupinamá svá vlastní pravidla, nezávislá na jednotlivých jednotkách, které ji tvoří.

Podívejte se, o čem je psychologie davu a jaké změny probíhají v psychice, když jsme obklopeni lidskými davy.

Psychologie davu: probouzení skrytých instinktů

Psychologie davů říká, že jednou z prvních reakcí na velkém shromáždění je emocionální vzrušení. Dav vzrušuje. Být mezi lidmi obecně je stimulující. Dav má však sílu vyvolat extrémní pocity. Panika, vztek, nespoutaná radost – takové emoce se snáze prožívají ve skupině než o samotě. Potvrzují to objektivní ukazatele: v davu máme vyšší krevní tlak, rychleji dýcháme, zrychluje se nám tep. Je to velmi často příjemné. Vědci zjistili, že lidem se film líbil víc, když ho mnoho lidí sledovalo s nimi v kině, než když je sál prázdný nebo je tam jen málo diváků. To je jeden z důvodů, proč tvůrci komediálních seriálů o tasemnici do těchto seriálů zařadili smích - lidem je film vtipnější, když slyší, že se smějí i ostatní, i když se téměř nikdo rád „směje konzervám“.

Naše reakce v davu jsou prudší. Pokud se vyděsíme, náš strach se na velkých shromážděních změní v paniku.

Psychologie davu platí i pro sportovní akce- na stadionu si fanoušci užívají gól silněji a křičí hlasitěji, než kdyby stejný zápas sledovali doma. Snad proto lidé stále častěji sledují zápasy s přáteli nebo na velké obrazovce? Bohužel v davu zažíváme i silnější negativní emoce. Když je soudce nespravedlivý nebo v ikonoklastickém filmu, lidé pociťují větší vztek a pobouření, když jsou ve skupině, než když sledují incident izolovaně.

Psychologie davu: vnímání individualismu

Velké skupiny lidí mají jinou sílu: vnímají pocit individualismu. Lidé se cítí anonymní, protože mají pocit, že jsou k nepoznání. Účinek davové psychologie je navíc umocněn nasazením kukel před ukázkou, natřením obličeje před zápasem a nasazením šátků či „válečných barev“ vašeho klubu. A když má člověk smysl pro anonymitu, nedodržuje společenská pravidla, dovoluje si častěji dělat nemorální činy a jednoduše snáze podléhá pudům.

Pocit anonymity oslabuje vliv morálních zásad. Například uživatelé internetu, kteří píší pod pseudonymem, používají více nadávek a je pravděpodobnější, že budou hrubí, než když použijí svá vlastní jména. Zprávy jsou psány anonymně. Díky našemu smyslu pro anonymitu se špatné jednání zdá méně špatné. Aby nevznikl pocit anonymity, ulice jsou v noci osvětleny, v obchodech jsou instalována zrcadla, na stadionech kamery (i figuríny). Díky tomu je méně trestných činů.

Důležité

Jak se bezpečně dostat z davu?

  • Než půjdete na hromadnou akci, zkontrolujte plán zařízení, zjistěte, kde jsou východy. Popřemýšlejte, kam v případě paniky, kdy zavládne psychologie davu, poběží více lidí, a zkuste vymyslet alternativní plán. Zapamatuj si cestu ven.
  • Myslete mimo rámec, nedělejte to, co dělají ostatní. Většina jedná bezmyšlenkovitě (např. běží směrem, aniž by věděli proč). Nenechte se strhnout ovčím spěchem. Pokud nevíte, kam všichni jdou, vyberte si svůj vlastní směr. Důvěřuj své mysli, ne psychologii davu.
  • Když vidíte, že lidé kolem vás začínají být agresivní, mají tendenci se konfrontovat – stáhnout se na bezpečné místo.
  • Snažte se nenechat v sobě vyvinout velmi silné negativní emoce. Když máte pocit, že nebezpečně rostou, opusťte oblast události.
  • Pokud můžete, opusťte místo události jako první, možná pět minut před koncem akce, dokud se většina lidí stále baví.

Psychologie davu: šíření odpovědnosti

Přítomnost davu způsobuje rozptýleníodpovědnost. Věříme, že nejsme zodpovědní za to, co jsme v davu udělali. Není také na nás, co se stane. Pokud například někdo omdlí, většina lidí v davu má pocit, že nejsou zodpovědní za poskytování pomoci. To je paradox! Čím více svědků tragické události, tím menší pravděpodobnost, že někdo zareaguje, například zavoláním policie. Pokud je jen jeden člověk svědkem události, téměř vždy se snaží něco udělat. Kvůli rozptýlení odpovědnosti se mohou lidé v davu chovat jako "hejno beranů" - bezmyšlenkovitě napodobovat ostatní nebo se tlačit k jednomu východu, ačkoli ostatní nejsou vůbec přeplněni.

V davu se necháváme unášet ostatními lidmi, napodobujeme je, mylně předpokládáme, že ostatní vědí, co dělají.

Psychologie davu: nedostatek emoční kontroly

Bohužel směs vzrušení, anonymity a rozptýlení odpovědnosti je výbušná. Když se objeví emoce a zároveň zmizí odpor k nemorálnímu chování a lidé se necítí zodpovědní za to, co se děje, dav se stává živlem a je opravdu nebezpečný – jako rozzlobené, divoké zvíře. Chování lidí se stává násilným, emoce jsou extrémní a nekontrolovatelné. Je to psychologie davu, díky které je skupina roztřesených fanoušků schopna dělat hrozné věci, které by ani jeden z nich nepodporoval jednotlivě, jen kdyby byli sami, ne ve skupině.

Psychologie davu: nedostatek empatie

Také stojí za to podívat se na celou situaci z jiné perspektivy: v davu se nejen vystavujeme nebezpečí, ale sami jsme schopni i ohavných činů, přestáváme si všímat druhých a dokážeme kopat, mlátit, strkat, dokonce i kousat vnímané jako něco naprosto normálního. Je to proto, že v davu necítíme empatii, soucit a zájem o druhé. Abychom totiž sympatizovali, musíme druhého vnímat jako jednotlivce. Chce to čas a soustředění na jednoho člověka. V davu je to nemožné. Proto, když vidíme tvář muže zdrceného bolestí, nenapadne nás mu pomoci. Prostě se stáváme necitlivými. Může se ukázat, že si po zbytek života poneseme ve svědomí vědomí, že jsme dopustili, aby se stalo něco zlého, že jsme nereagovali, ačkoli jsme neměli dopustit, aby se něco stalo.

Bude to pro vás užitečné

Pokud vás dav unesl

  • Když se ocitnete v situaci psychologie davu, nesnažte se jít proti proudu, raději se systematicky přesouvejte do nejméně hustých oblastí.
  • Vyhněte se stání u zdi,kovové pletivo, zábrany atd. Pro dav je lepší, aby vás přitiskl k jiným lidem než k tvrdým předmětům.
  • Dávejte pozor, abyste se nepřevrhli.
  • Snažte se zůstat na okraji davu, vyhýbejte se středu.
  • Snažte se přesto zůstat v pohodě. Nepodléhejte svým emocím. Nespěchejte.
  • Hledejte nouzové východy, požární dveře, nevstupujte do uzavřených prostor s velkou skupinou lidí.
  • Využijte první příležitost opustit dav.
měsíčník "Zdrowie"

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Psychologie