Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Adopce dítěte je nejlepším řešením, když biologičtí rodiče nejsou ochotni nebo schopni dostát svým povinnostem. V Polsku je adopce možná konvenční nebo přímou adopcí (adopce s indikací). Zjistěte, jak probíhá adopce dítěte a jaké podmínky musí splňovat budoucí osvojitelé

Adopce dítěteje rozhodnutí rodičů s 3,6 tisíci ročně. děti. To není mnoho, vezmeme-li v úvahu, že na své rodiče v dětských domovech čeká 20 000 dětí. děti. Většinu z nich však nelze z důvodu neupraveného právního stavu přijmout. O novorozence či kojence se nejčastěji hlásí páry se zájmem o adopci dítěte, aby si co nejdéle užily dětství a zároveň se obávaly špatných zkušeností dítěte. Pro ty, kteří nenašli rodiče u nás, je zahraniční adopce šancí na normální život. Obvykle ji navštěvují děti starší 7 let, nemocné, vývojově opožděné, geneticky zatížené, např. duševním onemocněním, a početné sourozence (sourozenci se nerozcházejí).

Existují dva způsoby adopce dítěte:častější, podporované psychology a pedagogy, konvenční adopce, tedy adopční a pečovatelské centrum, a kontroverzní přímá adopce, když matka sama rozhodne, komu dítě předá (adopce s indikací). Většina specialistů tvrdí, že s indikativní adopcí je spojeno mnoho nebezpečí, a jsou proti. Vyvolává to podezření, že jsou ve hře peníze, což je prostě obchodování s dětmi. Protože biologičtí rodiče kontaktují adoptivní rodiče, setkávají se u soudu, znají jejich osobní údaje, zatímco při běžné adopci zůstávají adoptivní rodiče pro přirozené rodiče anonymní.

Pravidla pro adopci dítěte

1. Osvojit lze pouze opuštěné dítě , tedy takové, jehož biologičtí rodiče zemřeli nebo jsou naživu, ale zřekli se své rodičovské zodpovědnosti nebo je soud tohoto práva zbavil. Nejlepší je, když se matka, která se nedokáže a nechce s výchovou dítěte potýkat, rozhodne dítě předat hned po porodu, protože to zkracuje dobu čekání na nové rodiče.

2. Rozhodnutí o svěření dítěte je třeba pečlivě zvážit, protože je jejínásledky budou nevratnéŽena, která opustila dítě, si to může do 6 týdnů rozmyslet. Pro uchazeče o adopci to znamená, že není možné adoptovat dítě dříve, než mu bude 6 týdnů. Jakékoli předchozí dohody s matkou, a to i písemné, jsou nezávazné. Neexistuje ani možnost uzavřít právně závaznou smlouvu během těhotenství, což se praktikuje například ve Spojených státech.

3. Někdy se ukáže, že problém, který se biologickým rodičům zdál beznadějný, lze vyřešit a dítě se vrátí do své vlastní rodiny. Poté je miminko volné a během několika dní může prostřednictvím adopčního centra odejít do nové rodiny, kde čeká na adopční jednání.

4. Nelze adoptovat opuštěné děti(to platí i pro děti nacházející se v tzv. oknech života), dokud se nezjistí, kdo jsou jejich biologičtí rodiče a kde jsou. Cesta k adopci těchto dětí je proto obzvláště dlouhá. Případy zbavení rodičovské autority se mohou táhnout roky, kdy se rodiče, kteří zanedbávají dítě, nechtějí vzdát svých práv a nedělají dost pro to, aby se o ně zodpovědně starali.

Přitom čím dříve je dítě adoptováno a obklopeno láskou, tím větší je šance, že jej bude možné ochránit před následky osiřelé nemoci. Odebrání dítěte rodičům je však vždy až to poslední řešení. Pokud je nějaká šance na zlepšení rodinné situace, soud práva rodičů omezuje, nikoli je zbavuje. S adopcí musí souhlasit dítě, kterému je 13 let.

Jak dlouho trvá adoptovat dítě?

Úkolem adopčních a pečovatelských center je najít pro dítě ty nejlepší rodiče. Toho je dosaženo prostřednictvím obvykle 9měsíčního systému ověřování a školení. Během této doby psychologové a pedagogové prověřují předpoklady kandidátů na rodiče, zda jsou schopni zajistit dítěti nejen materiální existenci, ale i citový pocit bezpečí, a připravují je na adoptivní rodiče. V Polsku zákon umožňuje adopci svobodným osobám.

Při vstupním pohovoru uchazeči prezentují důvody svého rozhodnutí a preference související s dítětem – někteří chtějí adoptovat pouze kojence, jiní chtějí především to, aby biologická rodina byla bez závislostí či genetických chorob. Čekací doba na dítě se pohybuje od jednoho do několika let.

Kdo se může stát adoptivním rodičem?

K adopci může dojítzkuste páry, které mají alespoň 5 let manželství. Proč? Podle statistik bylo nejvíce rozvodů zaznamenáno v prvních 5 letech. Zaměstnanci center zdůrazňují, že nejde o to házet polena potenciálním rodičům, ale zajistit rodinnou stabilitu pro již opuštěné dítě

Věkový rozdíl mezi budoucími rodiči a dítětem nesmí přesáhnout 40 let

Rodiče by měli být bez závislostí, mít stabilní příjem, mít dobré mínění z práce. Vyžaduje se lékařské potvrzení o léčbě neplodnosti (poslední požadavek je flexibilní, osvojit si dítě mohou i manželé, kteří mohou nebo již mají biologické děti). Každý případ je řešen individuálně. Zaměstnanci centra dávají zájemcům během školení na vědomí, že péče o dítě, jeho bezpodmínečná láska, od nich bude vyžadovat velké úsilí. Každé opuštěné dítě je nějak psychicky zmrzačené. I ten, který se vzdal v dětství. Matka takového dítěte byla po celé těhotenství nejčastěji ve stresu, často pila nebo brala drogy, špatně se stravovala a pracovala nad své síly. To vše zanechává stopy na dětské psychice. Účinky se mohou lišit a záviset na typu traumatu, rozsahu a trvání jevu a citlivosti dítěte. Agresivita, neschopnost navazovat citové vazby, které se vytvářejí mezi biologickými rodiči a dítětem, neschopnost fungovat ve skupině – to jsou problémy, se kterými bude třeba se vypořádat. Devět měsíců je čas přemýšlet o svém rozhodnutí. Musíte si být jistí, že miminko nevyhodíte, když se objeví první potíže. Velkou podporou pro nejisté jsou psychologické workshopy a také setkání s rodiči, kteří již dříve adoptovali děti.

Důležité

10 kroků k adopci

Jaké jsou hlavní fáze adopčního procesu (přesný postup v jednotlivých centrech se může mírně lišit):

1.Vstupní pohovor a vyzvednutí dokumentů (např. oddací list, potvrzení o zdravotní nezávadnosti, že nejste registrováni v protidrogové ambulanci, výdělek, bez trestního rejstříku, posudek z pracoviště ).

2.Setkání s pedagogem a psychologem (poznání motivů adopce, možností a psychických dispozic kandidátů na rodiče).

3.Komunitní pohovor (návštěva doma je zaměřena na prověření sociálních podmínek a lepší seznámení s kandidáty)

4.Účast na školení (prezentace problémů spojených s adopcí dítěte a způsobů jejich řešení)

5. Kvalifikační kandidáti k adopci (komise pro umístění centra připraví posudek, který je třeba předložit rodinnému soudu).

6.Prezentace informací o vybraném dítěti (diskuze o jeho rodinné situaci, zdravotním stavu).

7.První kontakt budoucích rodičů s dítětem tam, kde se nachází, např. v dětském domově (můžete si promluvit s vychovatelem, psychologem, lékařem zařízení , od nynějška dítě).

8.Příprava žádosti k rodinnému soudu o osvojení dítěte a její předložení s dokumentací shromážděnou v centru (účastní se zaměstnanci centra společně s rodiči v soudním řízení).

9.Nejčastěji soud výslovně souhlasí s převzetím dítěte domů na tzv. období před osvojením, při druhém slyšení - adopce - je vyhlášena adopce

10.Po nabytí právní moci rozhodnutí (21 dní) je připraven nový rodný list

Rozdíly mezi konvenční adopcí a adopcí s označením

Náš zákon umožňuje postup, kdy biologická matka sama vyhledá dítěti rodiče. Donedávna se adopce s indikací používala pouze v rámci rodiny, např. umírající matka chtěla, aby se její sestra postarala o její dítě. V současnosti ji podobně jako v západních zemích stále častěji využívají lidé, kteří nejsou v příbuzenském vztahu. Odhaduje se, že tento způsob adopce ročně volí přibližně 1000 rodin, tedy každý třetí osvojuje si dítě. Často se jedná o páry, které byly v adopčním centru odmítnuty. Rodiče hledající dítě jsou připraveni za něj zaplatit nemalé peníze. jaký je zákon? O obchodu lze uvažovat pouze tehdy, pokud souvisí se záměrem využít osobu, např. k prostituci, prodeji pro orgány.

Osoba, která organizuje adopci za hmotné výhody, může být poslána na 5 let do vězení. Takové případy se stávají a zprostředkovatelé kontaktují rodiče na internetových fórech.

Adopce s indikací s sebou nese mnoho dalších nebezpečí. Matky své děti nehlásí do center ani je nenechávají v nemocnicích, ale rodiče hledají většinou přes internet. Biologičtí a adoptivní rodiče se navzájem kontaktují na fórech, telefonují (při běžné adopci vědí adoptivní rodiče o biologických rodičích tolik, co se o nich centru podařilo zjistit, a přirození rodiče o adoptivních rodičích nevědí nic). Otázkou je pouze to, zda matka oznamující: „Dám dítě do dobrých rukou“ říká budoucím rodičům, že v těhotenství pila, takže dítěmůže mít fetální alkoholový syndrom (FAS), byla na drogách, užívá psychofarmaka? Stejně jako se kandidáti na rodiče snaží ze všech sil (ne vždy poctivě) prezentovat své biologické matce, i ona může něco skrývat. V centru je čas dozvědět se pravdu a zkušení zaměstnanci. Biologická matka, která zná novou adresu dítěte, může napadnout adoptivní rodiče, vyhrožovat odebráním dítěte a požadovat peníze. Sice na to ve světle zákona není šance, ale už samotné vědomí toho všeho vyvolává v adoptivních rodičích strach a narušuje rodinný klid. Můžete najít matku, která hned po narození umožní novorozeněti žít v nové rodině a dítě si vyzvedne do 6 týdnů, protože chtěla vymámit peníze.

Ženy, které se rozhodnou pro tento typ adopce, si myslí, že pro své děti vyberou ten nejlepší domov. Problém je v tom, že se obvykle nedokážou vyrovnat se svým vlastním životem a nemají ani znalosti, ani schopnost provést řádné ověření. Je pravda, že v případě pochybností může soud potenciální rodiče odkázat na psychologické testy a pohovor v komunitě do adopčního centra. To vám umožní věřit, že dítě neskončí mezi nesprávnými lidmi. Ale půjde to k nejlepšímu? Řádnou přípravu osvojitelů zajišťuje zákon o podpoře rodiny a systém pěstounské péče. Podle ní musí všichni lidé žádající o adopci projít školením v adopčním centru.

Kdy svému dítěti řeknete, že bylo adoptováno?

Adoptivní rodiče obdrží na matričním úřadě kopii nového rodného listu s příjmením a poznámkou, že jsou rodiči. Starý soubor je klasifikován. Když dítě dosáhne 18 let a bude chtít zjistit, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, bude moci požádat o odtajnění. Ale utajit znalosti biologických rodičů je jedna věc a informovat dítě o adopci je věc druhá. Podle specialistů by se mělo dítě co nejdříve dozvědět, že je adoptované, nejlépe v předškolním věku. Život ukazuje, že udržet tajemství většinou selže a dítě se dříve nebo později o všem dozví od těch „laskavých“, což přichází s vážným šokem.

Jak říct pravdu? Důvěřujte své intuici a kreativitě. Klima takového rozhovoru by mělo být teplé, plné laskavosti. Mluvte transparentně, pravdivě: Já jsem vaše matka a vy jste vaše adoptovaná dcera. Když se vaše dítě zeptá, co to znamená, klidně vysvětlete, zatímco budete překládat další slova. Můžete vyprávět pohádku o adoptované dívce a zdůraznit, že její rodiče na ni velmi čekali. Je důležité mít jasno: Máma tě neporodila, ale máme tě rádi a ty jsinaše dítě. Batole to přirozeně přijme a adopce pro něj nebude negativní. Nesmíte svému dítěti říkat, že bylo opuštěno, protože to vytváří trauma. Lépe řečeno, není přesně známo, proč se o ně vaši rodiče nemohli postarat, a ujistili vás: Máma vás určitě milovala, protože vás porodila.

Podle odborníkadr. Aleksandra Piotrowska, doktorka psychologie z Varšavské univerzity

Správné fungování člověka v životě, ve škole, ve skupině vrstevníků, v rodině, v profesní práci začíná šťastným dětstvím. Nejranější období má zvláštní význam. Vazba, která se rodí mezi miminkem a milujícími rodiči, dává miminku pocit bezpečí, který je stejně důležitý jako jeho ostatní základní potřeby. Dítě, cítíc se milováno a v bezpečí, poznává svět, pozoruje a dotýká se ho stále odvážněji. Získává nové znalosti a dovednosti, rozvíjí svou inteligenci. Výchova mimo rodinu, v různých pečovatelských centrech nebo v patologické rodině, kde dítě kromě jídla nedostává nic, brání citovým vazbám, zvyšuje pocit strachu, ztráty a osamělosti.

Rozvíjí se osiřelá nemoc, stejně jako termín pro soubor příznaků, které vyplývají z nedostatku lásky. Dítě roste pomaleji, váží příliš málo a je méně fyzicky zdatné než jeho vrstevníci. Má špatnou imunitu, takže častěji onemocní. Rozvíjí se o poznání pomaleji, má horší soustředění, vnímavost, problémy s analytickým myšlením, zapamatováním a asociováním faktů, v důsledku toho se od dětství do dospělosti učí pomaleji. V extrémních případech může dojít k mentální retardaci. Emocionální a sociální sféra je také narušena.

Ukazuje se, že nestačí být člověkem, abychom dokázali milovat, soucítit a prožívat. To vše se musíme naučit v kontaktu s něžným, milujícím člověkem. Když se nám takové péče nedostává, jsme do určité míry emocionálně handicapovaní. Jednoduché emoce jsou dány biologií, takže člověk s těžkou osiřelou nemocí pociťuje spokojenost, nespokojenost, vztek, vztek, strach, ale ne ty sofistikovanější, kterým říkáme city. Nezobrazují se automaticky. Děti se osiřelým onemocněním jsou apatické, lhostejné, je jim jedno, co se s nimi děje, nebo jsou agresivní, vzpurné. Někdy se nemoc může projevit jako autoagrese – batole si kouše prsty, trhá si vlasy, mlátí hlavou o podlahu, starší dítě se mrzačí, aby přilákalo pozornost, objímalo, pečovalo a pečovalo.

Zhoršený pocit jde ruku v ruce s nízkou úrovní socializace. Lidé s osiřelým onemocněním se s tím nemohou vyrovnatkontakty s jinými lidmi, neumí fungovat ve skupině. I když se snaží vytvořit trvalá pouta, často se jim to nedaří a vztahy selhávají. Vývoj a účinky vzácného onemocnění závisí na jeho délce. Jediný způsob, jak ji zastavit, je dát opuštěné dítě co nejdříve do rodinné péče. Je důležité vědět, že zotavování se z nemoci je zdlouhavý proces, vyžaduje trpělivost a znalosti rodičů, jak se s ní vypořádat. Obvykle je potřeba pomoc psychologa.

„Zdrowie“ měsíčně

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Psychologie