Je ti líto rodičů? TÁTA byl příliš přísný, máma nevěděla, jak mě má milovat. Přistřihli mi křídla – často obviňujeme rodiče ze svých neúspěchů. Věříme správně, že od té doby, co jsme měli špatné dětství, už můžeme odepsat celý svůj život?

"Kvůli otci mám problémy s muži, kvůli matce si nevěřím a oba rodiče mě špatně vychovávali a teď si nevím rady s vlastním synem" - říkají ti, kteří pociťovatzášť vůči mým rodičům . - To je přirozená tendence - vysvětluje psycholožka Anna Dzierżawska - Lidé kladou pocit odpovědnosti za neúspěchy mimo sebe a za úspěchy ve svém vlastním „já .“ Rodiče s námi zůstávají roky, mají svůj podíl na budování naší identity, a tak se stávají „ve službě“ vinnými za naše selhání v dospělosti. Ve skutečnosti za ně ale nejsou zodpovědní. Psychoanalytici se domnívají, že skutečně existují prvky dětství v lidském vývoji, které pokládá základ pro celý náš dospělý život. Ale tyto faktory nás vedou, to znamená, že dětství nás neutváří navždy a my jako dospělí můžeme své životy vždy změnit.

Důležité

Mám zášť vůči svým rodičům ohledně…

Komentáře Anna Dzierżawska, psycholožka.

1. MONIKA (32): „Kvůli tátovi si nemůžu najít manžela.“ RADA: Možná vám táta s mámou neukázali, jak budovat uspokojující a naplňující vztah mezi mužem a ženou. Naštěstí se to můžete naučit od jiných, třeba od dědy a babičky nebo tety a strýce? Někdy se můžete inspirovat rodiči kolegů. 2. BOŻENA (45): „Moji rodiče vždy říkali, že jsem neúspěšný. Kvůli nim si pořád nevěřím.“ RADA: Neznám rodiče, kteří úmyslně ubližují svým dětem. Někdy je řešením myslet si, že nám dali tolik, kolik v danou chvíli mohli. Podívejte se na vztah mezi vašimi rodiči a jejich rodiči. Něco jim chybí? Pravděpodobně ano. Učíme se od rodičů, jak tuto roli plnit. Stává se, že nám chybí pozitivní vzory. Pak, pokud můžeme, je dobré je hledat jinde. 3. MARTA (39): „Matka mě špatně vychovala. Za nic nebudu opakovat její chyby!“ TIP: Pozor! Čím více budete chtít odmítnout vzorce svých rodičů, které považujete za nepřijatelné, tím je pravděpodobnější, že budete jednat tak, jak jednáte4. HALINA (47): „Protože jsem měla špatné dětství, bude to celý můj život.“ RADA: Pokud vytrváte, máte velkou šanci, že se toto proroctví naplní. Obviňovat rodiče ze všech našich neúspěchů v životě je jako odsuzovat se k věčnému utrpení. Hněv a pocit nespravedlnosti nás drží v minulosti a nedávají nám šanci jít vlastní cestou. A svým vlastním způsobem.

Zášť vůči rodičům: Pravá příčina – Blokování

Ve skutečnosti obviňujeme naše rodiče z blokády, která na nás byla během dospívání uvalena, říká Martin Shepard, americký psychoterapeut. Tato blokáda nás v dětství nebo dospívání brzdí ve vztahu s rodiči. Lidé, kteří jsou ve fázi dítěte blokováni, se v kontaktech s rodiči cítí jako ve věku 5 let, jsou vůči nim přehnaně submisivní a závislí (rodiče je drží za ruku, uspokojují všechny jejich rozmary), zatímco ti ve fázi dospívání se chovají v vzpurným a konflikty vyvolávajícím způsobem. Pokud uvízneme, nejenže dobrovolně obviňujeme své rodiče. Obviňujeme i druhé, neneseme odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Máme pocit, že jsme závislí na rodičích. Nemáme o sobě tu nejlepší představu, neuznáváme se jako rovnocenní s ostatními.

Snadno zjistíte, zda je problém váš. Zvažte, zda se vůči svým rodičům cítíte sebemenší rozpaky, například nechcete, aby se setkávali s vašimi přáteli. Často je příčinou studu pocit, že jste stále nástavcem své matky nebo otce, protože se bojíte, že když vaši rodiče udělají něco trapného, ​​lidé se budou smát vám a ne jim. Dalším znakem závislosti jsou neustálé každodenní telefonáty mým rodičům, neustálé usilování o jejich souhlas nebo říkat: „Nikdo na mě není tak dobrý jako moje matka (otec).“

Důležité

Aby dítě nehledalo háčky

Navzdory našim nejlepším úmyslům, když dítě chce, najde si na nás háček, což je důkaz, že jsme přiložili ruku k dílu jeho neúspěchů. Pokud se řídíme jeho přáním, může říct: „Koupili mi věci, místo aby projevovali lásku,“ a pokud jsme tolerantní a dáme mu hodně svobody, může po letech říct: „Moji rodiče se nezajímali o to, jaký jsem dělat a co jsem cítil." Jediné, co můžeme udělat, je pomoci dětem vyrůst. Neotevírejme pokaždé ochranný deštník, ale nechme dítě pocítit následky svého chování. Naše dítě musí dělat stejný domácí úkol jako my – musí si uvědomit, že už není součástí svých rodičů a že oni nejsou zodpovědní za jeho činy.

Nikdy to nebude dokonalé a to je v pořádku

Změnitváš vztah vůbec neznamená, že se přestanete hádat. O penězích, o způsobu, jakým vychováváme své děti, o frekvenci schůzek – to je to, s čím se jako dospělí nejčastěji hádáme. A nikdy nepřestaneme – to jsou zdravé argumenty. Výzkumy ukazují, že tento typ konfliktu nejčastěji iniciují rodiče. Dělají to proto, že když pozorují své dospělé děti a jejich způsob života, který neakceptují, berou to jako důkaz, že jako rodiče selhali. V takových situacích byste se měli snažit jim porozumět. Bude pro nás snazší, když se pokusíme vidět skryté dítě v rodičích. Není to těžké, vždyť dospělí jsou jen děti se stárnoucí pletí.

Důležité

Je ti líto rodičů? Tato cvičení mohou pomoci

Pokud se odblokujeme z dětské nebo adolescentní fáze a přejdeme do dospělosti, přestaneme obviňovat rodiče a ukončíme náš náročný postoj. Aby se to stalo, musíte vy a vaši rodiče uznat, že máte v životě společné cíle, že s vámi rodiče musí zacházet nejen jako s dítětem, ale i jako s dospělým. Velmi vám záleží na přijetí vašich rodičů a oni vás kritizují, místo aby vás podporovali. Představte si, že procházíte kolem psychiatrické léčebny a vidíte svého rodiče, jak křičí z okna stejné věci jako v domě. Zajímalo by vás to taky? Asi ne. Vzpomeňte si na tento obrázek, kdykoli váš rodič šlápne na váš výtisk. Časem přestaneš být nervózní 2. Pokud jsi na rodičích závislý, nebo jim pravidelně telefonuješ či navštěvuješ, tak se na měsíc obejdi bez nich. Řekněte jim, že chcete vidět, jaký by byl váš život bez takových kontaktů. Postavte dvě židle proti sobě. Představte si, že na jednom z nich sedí váš rodič. Řekněte mu o všech špatných věcech, které jste před ním skrývali. Buďte co nejupřímnější. Pak se staň svým rodičem a odpověz si sám. Pokračujte v rozhovoru a zjistěte, zda si jako dospělí lépe rozumíte. Po takovém cvičení si v životě promluvte podobně.

měsíčník "Zdrowie"

Kategorie:

Psychologie