Trvalo deset let, než se v mé mysli vytratily vzpomínky na můj první porod. Předtím jsem byla otupělá při pouhé myšlence, že bych mohla být znovu těhotná a rodit v takových podmínkách a atmosféře. Kdybych věděla, jak bude můj druhý porod probíhat, rozhodnutí o druhém dítěti bych tak dlouho neodkládala – říká s úsměvem Małgosia
Panický strach zporodubyl způsoben nejen bolestí, i když byla opravdu nesnesitelná a trvala několik hodin. Za prvé jsem se cítil duševně nemocný, protože jsem byl sám a neměl jsem vedle sebe žádného přátelského nebo alespoň trochu laskavého člověka.
První porod - osamělý a traumatický
Když jsem byla na porodním sále a požádalaporodní asistentku , aby zavolala Darekovi, odpověděla drsným tónem, že taková možnost neexistuje, nemocnice není telefonní budka a absolutně se nemůžete spojit s externími čísly. Zůstal jsem tedy sám s velkou skupinou studentů, kteří mě sledovali jako pokusného králíka. Navíc službukonající lékař byl velmi hrubý a hrubý, neřekl mi nic o průběhu porodu a o tom, co se děje. Člověk si může jen představit můj strach, když jsem viděl, jak se po několika hodinách beze slova vysvětlení připravila klíšťata. Paulinka se naštěstí narodila v pořádku a zdravá, bez jakéhokoli lékařského zásahu, ale samota a atmosféra během této události způsobily, že jsem na něj dlouho nemohl zapomenout.
Pokus o druhé těhotenství
Čas však rány zahojil, z malé Paulinky se stala krásná desetiletá holčička a ve mně se opět probudila touha po mamince a touha po malém teplém miminku. Rozhodla jsem se, že než mi bude 30, musím se znovu stát matkou. Ukázalo se, že cesta od rozuzlení k početí není tak snadná. Kouzelná druhá čárka se několik měsíců neobjevila a dalšítěhotenské testyskončily v koši. Nepamatuji si, kolik jsem jich vyrobil, ale pamatuji si, že jsem doufal, že budu dávat pozor na ten druhý proužek, který se dlouho odmítal objevit. Až do jednoho dubnového odpoledne. Po návratu z práce jsme šli s manželem do lékárny, udělala jsem si test a … šíleli jsme radostí. Bohužel se blížil prodloužený květnový víkend a my jsme nemohli zajít k lékaři, který by nám tuto radostnou zprávu potvrdil. Druhje to skoro 100 procent. jistota, ale ta je vždy "skoro". Až do návštěvy lékaře jsme se rozhodli, že to nikomu neřekneme. Náš plán však ztroskotal, když se mě o pár dní později moji přátelé na Mazurách pokusili hostit silnějšími nápoji. Žádné hádky nepomohly, nakonec jsem musela říct, že čekáme miminko. Naše nenarozené dítě se tak stalo „objektem“ bezpočtu přípitků, které se po celý večer zvedaly. Nejvíce si užila naše Paulína, protože to pro ni znamenalo konec samoty. Od té doby si pravidelně hladí bříško a čte Stasovi pohádky.
Pohoda v druhém těhotenství
Těhotenství jsem snášela dobře, do osmého měsíce jsem chodila do práce a cítila jsem se skvěle. Tip byl trochu nervózní, protože mi začal skákat krevní tlak, jel jsem do nemocnice na patologické oddělení, kde se vše po pár dnech normalizovalo. Od té doby jsem chodil každé dva dny do blízké nemocnice na CTG kontrolu. A tady mě bohužel občas potkala nemilá překvapení. Jednou po vyšetření mi bylo oznámeno, že budu muset zůstat v nemocnici, protože tlukot srdce dítěte je téměř nezjistitelný. Strašně jsem se bála! O chvíli později se vyšetření opakovalo a pak se ukázalo, že přístroj používaný k vyšetření je rozbitý. A celou tu dobu mi v hlavě chrastily mé nejčernější myšlenky… Při častých návštěvách jsem si také zvykla na vyšetření fronty, ale jednoho dne jsem si řekla, že půjdu z cesty - čekala jsem pokoj pro KTG na osm hodin! Člověk by si myslel, že jsem měl práci v nemocnici na plný úvazek… Kromě těchto nemocničních incidentů bylo všechno skvělé. Od samého začátku jsme chtěli znát pohlaví miminka, protože jsme si pro Paulínku vysnili bratříčka - je fajn mít dvě děti různého pohlaví. Když jsem po ultrazvuku zjistila, že to bude kluk, Darek se mnou přišel do práce s kyticí. Zářil štěstím!
Přípravy na narození druhého dítěte
Již ve čtvrtém měsíci těhotenství jsem dostala "syndrom hnízdění" a zahájili jsme generální rekonstrukci bytu. Jsem člověk, který ani chvilku neposedí, takže i když vedro dráždilo, příliš jsem se nešetřil, vyhrnul jsem si rukávy a pomáhal, jak jsem mohl. Tak moc jsem chtěl, aby bylo všechno zapnuté, až Staśe přivítáme na světě. Po rekonstrukci, která trvala několik týdnů, jsme si zrekonstruovaný byt příliš dlouho neužili. Dva měsíce před porodem vystříkla z kuchyňských radiátorů pod obrovským tlakem špinavá vařící voda, která zaplavila téměř celý byt. Náš těžkýmnoho týdnů práce bylo marných – voda ničila podlahy, obarvila stěny. Místo vyřizování posledních korekcí a nastavování nábytku pro Staś jsme si podruhé vyhrnuli rukávy a dali se do práce. Jen jsme to tentokrát nestihli s předstihem…
Památný den porodu
První kontrakce jsem začala pociťovat večer před návštěvou lékaře. Nebyly moc bolestivé, tak jsem se trochu toulala po posteli, chodila po bytě a ještě se mi podařilo usnout. Ukázalo se ale, že se bohužel nejednalo o dočasné kontrakce. Od rána se projevovaly, ale dokud se objevovaly nepravidelně, snažila jsem se o ně nestarat. Je pravda, že mě maminka, když se na mě úzkostlivě dívala, čas od času neodbytně přesvědčovala, že už je asi čas do porodnice, ale při vzpomínce na zážitky z předchozího porodu jsem zatnul zuby a snažil se něco udělat. Rozhodl jsem se uvařit večeři a možná proto, že ji provázely takové zvláštní okolnosti, budu na její ingredience dlouho vzpomínat. Upekla jsem kuřecí prsa, která jsem podávala s bramborem a salátem z čínského zelí. Pamatuji si to jasně, protože jsem to nestihla… Kontrakce se staly pravidelnými a opakovaly se každých sedm minut. Zavolala jsem manželovi, vykoupala se a čekala na něj. Když Darek dorazil, měla jsem kontrakce každé tři minuty a dostat se k autu se ukázalo jako skutečný problém, protože jsem s každou kontrakcí musela přestat. V této situaci jsme neměli na výběr, pokud jde o nemocnici - šli jsme do té, která byla nejblíže. Naštěstí pro nás všechny je to odtud jen pár minut.
Doručení za 10 minut
Bylo 2. ledna 2007, 16:20, když jsme minuli bránu nemocnice. Od té doby se vše dělo závratným tempem. Na pohotovosti mě poslali na vyšetření, při kterém mi praskla plodová voda. Bolest se zhoršovala, zdálo se to nesnesitelné. Naštěstí jsem od začátku lpěla na myšlence, že si dám epidurál a jak jsem plánovala celé těhotenství, v tuto chvíli jsem o něj požádala. Doktor se na mě překvapeně podíval: „Jaká narkóza? Máme otvor sedm centimetrů. Každou chvíli se narodíš!" Ve velkém spěchu jsme vyplnili všechny dokumenty. Darek rychle běžel pro zástěru a najednou jsem zjistila, že pro mě nebude postel… Stála jsem tam s tekoucí vodou, vyděšená vidinou porodu bez narkózy a vzpomínala na své poslední zážitky z porodního sálu. Naštěstí se brzy ukázalo, že postel byla nalezena. Budoucí porodní asistentka mě prohlédla, s úsměvem se na mě podívala a … přikázala mi tlačit. ZaPři třetím zatlačení v 16:45 se Stas narodil. Od chvíle, kdy jsme dorazili na porodní sál, vše trvalo pouhých deset minut! Ani jsem se nestihla unavit a ani v nejdivočejších snech jsem si nedokázala představit tak krátký porod. Také nedokážu popsat to štěstí, když mi dali Stas na břicho - z očí mi okamžitě začaly téct slzy.
Porod – pouze rodina
Už neplánujeme rozšiřovat rodinu, ale kdyby se nám stal další mladý člověk, nedovedu si porod bez Darka představit. Teď zpětně vím, jak důležitá je přítomnost milovaného člověka. A není to o tom, že ten člověk dělá úžasné věci – stačí vědět, že vedle sebe někoho máte. A to je štěstí hned po porodu, které je vidět v očích mého otce… Netrápilo nás ani to, že Stašův první byt nebyl naším bytem, který jsme celkem pár měsíců zrekonstruovali a in- právnický byt, kde jsme strávili první dva týdny. Vůbec mi nevadilo, že na poporodním oddělení pro mě nebylo místo a po pár hodinách snažení mi postel odsunuli jako extra do malého nemocničního pokoje. A kdybych věděla, že takový bude můj porod, nepochybně bych na toto štěstí nečekala tolik let! Každé ženě přeji tak krátký pobyt na porodním sále!
měsíční "M jak máma"