Dostupnost moderních lékařských a výzkumných technologií znamená, že lékařská věda se neustále vyvíjí – stále více se ví o významu genů v patogenezi mnoha různých onemocnění. Z tohoto důvodu si mnoho lidí klade otázku, zda se jedinci vyskytující se u jejich příbuzných mohou vyskytovat sami v sobě – úvahy se mohou týkat mj. depresivní poruchy. Může být deprese zděděna?
Depresivní poruchy jsou jednou z nejčastějších duševních poruch. Jejich příčiny jsou různé – vědci upozorňují, že k jejich výskytu mohou přispívat jak abnormální hladiny některých neurotransmiterů v centrálním nervovém systému, tak prožívání některých náročných událostí pro psychiku, jako je smrt blízkého člověka, ztráta zaměstnání nebo šikana škola.
Dnes se vědci blíže zabývají dalšími možnými příčinami duševních poruch, včetně deprese – mluvíme o genetických determinantách. Tu a tam se objevují zprávy o objevení nových genů, které jsou spojeny s problémy duševního zdraví. Není proto divu, že se stále více lidí začíná zajímat o to, zda lze depresi zdědit.
Deprese a geny
Dosud nebyl objeven žádný konkrétní gen, jehož mutace by byly zodpovědné za vznik depresivních poruch. Ano, existuje souvislost mezi určitými genetickými poruchami a depresí, ale říkat, že deprese je genetické onemocnění, to rozhodně není a pravděpodobně nikdy nebude.
Depresivní poruchy jsou podmíněny mnoha faktory – jejich výskyt je ovlivněn faktory biologické, sociální a psychologické povahy. Takže samotné geny a jejich možné mutace, které mohou být zděděny od rodičů bojujících s depresí, mohou do určité míry zvýšit náchylnost jejich potomků ke stejnému problému.
Může se tedy nakonec stát, že u člověka bez genetické zátěže se po ztrátě blízkého člověka deprese nerozvine, ale problém se může po stejné události objevit střídavě u takového člověka, v r.v jejichž rodině mnoho lidí bojovalo s poruchami nálady.
„nakažlivá“ deprese?
Lidé, jejichž rodiny mají někoho, kdo bojuje s depresí, mají sami zvýšené riziko tohoto problému a nemusí to být způsobeno pouze geny, které zdědil. Pozorováním chování svých blízkých se lidé učí určitým vzorcům reakce na různé situace. Důsledky toho mohou být zvláště patrné u dětí lidí bojujících s úzkostnými poruchami, které samy často vykazují četné úzkostné reakce.
Podobně jako ve výše popsaném případě se to děje u depresivních poruch. Když pak dítě vyroste obklopené depresivními rodiči, může později v životě začít reagovat na různé situace depresivní náladou a pocitem bezmoci a nakonec se u něj mohou rozvinout depresivní poruchy.
Posouzení rizika deprese, pokud trpí blízký člověk
Riziko deprese se zvyšuje, když člen rodiny trpí tímto typem poruchy - vzhledem k tomuto vztahu a vzhledem k tomu, že geny mohou mít určitý vliv na výskyt tohoto jedince, někteří lidé zvažují provedení nějakého výzkumu, jehož výsledky by informovat je o přesném riziku rozvoje těchto poruch.
Vzhledem k tomu, že je skutečně možné najít společnosti nabízející tento typ testů, nemá cenu se o nich rozhodovat - v tuto chvíli neexistují žádné studie, které by dokázaly odpovědět, zda se u někoho někdy v životě objeví deprese.
Když pacient ví, že je vystaven zvýšenému riziku deprese, měl by především věnovat pozornost svému blahu. V situaci, kdy zpozoruje dlouhodobě přetrvávající příznaky, jako je například špatná nálada, snížená motivace k jednání nebo ztráta aktuálních zájmů, by měl vyhledat psychiatra, aby co nejdříve zahájil potřebnou léčbu.
AutorLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.