OVĚŘENÝ OBSAHAutor: Dominika Wilk

Duševní poruchy velmi často doprovázejí onemocnění pojiva, která jsou důsledkem jak organických změn způsobených onemocněním, tak i zhoršení kvality života vyplývajícího z omezení onemocnění. Rozpoznání zdroje těchto poruch je klíčovým prvkem vhodné léčby, a tím zmírnění symptomů pacienta.

Příčiny duševních poruch u onemocnění pojivové tkáně

Onemocnění samo je jedním z důvodů, které mohou podmínit vznik duševních poruch v průběhu onemocnění pojiva. V procesu autoimunity může vést k poruchám centrálního nervového systému

Navíc léky používané při onemocněních pojivové tkáně, jako jsou glukokortikosteroidy nebo imunosupresiva, mohou mít negativní vliv na psychický stav a nervový systém.

I pouhé uvědomění si nevyléčitelné nemoci a jejího chronického stavu může snižovat náladu a vést k poruchám nálady, výskytu různých strachů či depresí.

Onemocnění pojivové tkáně, která mohou být doprovázena duševními poruchami

Mezi nejčastější systémová onemocnění pojiva, při kterých se mohou vyvinout duševní poruchy, patří:

  • RA neboli revmatoidní artritida
  • TU, tj. systémová skleróza,
  • TRU neboli systémový lupus erythematodes,
  • ZS, neboli Sjorgenova kapela,
  • ZAF neboli antifosfolipidový syndrom,
  • UZN, tj. systémová vaskulitida,
  • onemocnění pojivové tkáně, u kterých může léčba např. glukokortikosteroidy ovlivnit nervový systém.

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida (RA) je chronické zánětlivé onemocnění kloubů a synoviální membrány malých a středně velkých kloubů, které poškozuje klouby. Jelikož se jedná o systémové onemocnění, může napadnout i jiné orgány a tkáně, což vede k trvalé invaliditě a dokonce smrti.

Aby lékař určil, zda je přítomna RA, musí zkontrolovat, zda pacient nějakou nemáprotilátky proti revmatoidnímu faktoru (RF) a anti-citrulinové protilátky (aCCP).

Kromě toho kontroluje, zda zánětlivé změny postihují malé nebo střední klouby paží a nohou, zda jsou léze symetrické, zda zahrnují více než např. 1 velký kloub nebo více malých kloubů, zda jsou revmatoidní uzliny nebo zda jsou viditelné radiologické změny typ:

  • eroze,
  • osteoporóza.

Pokud pacient udává bolesti kloubů, je také nutné zkontrolovat, zda se nevyskytují i ​​mimokloubní příznaky, jako např. :

  • hubnutí,
  • slabost,
  • horečka nízkého stupně,
  • vaskulitida,
  • anémie,
  • intersticiální pneumonie.

Vzhledem k doprovodné bolesti a fyzickému postižení je RA onemocnění, které podporuje depresi. Depresivní stavy jsou také podporovány užíváním glukokortikosteroidů, které u pacienta vyvolávají nebo zhoršují již existující depresi, a nadbytek prozánětlivých cytokinů, které jsou produkovány při tomto onemocnění, podporuje depresi nálady.

Systémový lupus erythematodes

Systémový lupus erythematodes je autoimunitní onemocnění pojivové tkáně. Je chronická a během jejího trvání dochází k poškození mnoha orgánů, kloubů, nervového systému, ledvin, plic, srdce a kůže.

Lidé nejčastěji postižení tímto typem onemocnění jsou ženy v reprodukčním věku. Velmi zřídka postihuje muže, takže poměr žen a mužů je 9: 1.

Nejcharakterističtějšími příznaky tohoto onemocnění jsou: erytém obličeje, Raynaudovy příznaky, artritida bez deformace, přecitlivělost na sluneční světlo, alopecie, vředy v ústech a nosohltanu schválené lékařem, zánět pohrudnice nebo perikarditida

Dále se u tohoto onemocnění vyskytují poruchy ledvin (proteinurie 0,5 g/den nebo ≥3 + rollery), neurologické poruchy jako křeče nebo psychózy, imunologické poruchy, např. přítomnost LE buněk, hematologické poruchy. (hemolytická anémie nebo leukopenie, lymfopenie nebo trombocytopenie), přítomnost antinukleárních protilátek

U lupus erythematodes je velmi často postižen nervový systém a pak se mohou objevit kognitivní poruchy, změny nálady, úzkostné poruchy, psychóza nebo akutní zmatenost. Mohou se objevit i poruchy hybnosti, bolesti hlavy, demyelinizační syndrom, křeče

Pokud k tomu dojde, máme co do činění s neuropsychiatrickým lupusem. U méněU více než poloviny pacientů se psychiatrické změny objevují při prvních známkách onemocnění nebo během prvního roku od diagnózy lupusu.

Bohužel postižení CNS znamená, že onemocnění obvykle postihuje více orgánů a pacienti mají horší kvalitu života než pacienti, jejichž nervový systém nebyl napaden.

Sjorgenův tým

Sjorgenův syndrom je chronické autoimunitní onemocnění, jehož hlavními příznaky jsou xerostomie (sucho v ústech) a xeroftalmie (suché oko).

Suchost sliznic je výsledkem zapojení orgánů a sliznic do autoimunitního procesu, např. slinných žláz v dutině ústní a slzných žláz v oku.

Kromě toho může onemocnění poškodit žlázy vnější sekrece: pankreas, gastrointestinální trakt, žlázy bronchiálního stromu. Na druhou stranu orgány mohou být ovlivněny např. cévním systémem, nervovým systémem, plícemi atd.

Sjorgenův syndrom může poškodit centrální nervový systém, včetně poškození hemisfér mozku, mozečku, mozkového kmene a míchy. V důsledku tohoto poškození může pacient trpět poruchami řeči, smyslovými a pohybovými poruchami a také neuropsychiatrickými poruchami

Mezi duševní poruchy vyplývající ze Sjorgenova syndromu patří především úzkostné, depresivní, kognitivní, somatizační a disociativní poruchy. Kromě toho se může vyskytnout progresivní demence, dysforie a hysterické poruchy osobnosti.

Systémová skleróza

Sklerodermie je těžké, systémové autoimunitní onemocnění charakterizované zánětem a fibrózou, změnami v cévách a aktivací imunitního systému.

V závislosti na oblasti těla postižené touto nemocí ji můžeme rozdělit na lokální a systémovou sklerodermii. U systémové sklerodermie mohou změny postihnout kůži a pouze distální části těla (dosahují pouze např. kolen nebo loktů) a orgány jsou postiženy po mnoha letech.

V jiném provedení postihují kožní léze téměř celé tělo a orgány jsou obsazeny procesem onemocnění již po několika letech.

Někdy se toto onemocnění vyskytuje bez kožních lézí, ale s postižením orgánů, což je velmi vzácný případ nebo má omezenou formu, a jeho příznaky jsou redukovány na:

  • postižení jícnu,
  • telangiektázie,
  • ztvrdnutí kůže pouze na prstech,
  • výskyt Raynaudových příznaků

U systémové sklerodermie se můžeme vypořádat s duševními poruchami,hlavně: úzkost, kognitivní poruchy nebo poruchy chování, protože narušený krevní oběh může ovlivnit mikrocirkulaci v mozku.

Kromě toho kožní léze a zvýšená invalidita v důsledku onemocnění činí pacienty náchylnějšími k rozvoji deprese a prožívání související úzkosti.

Antifosfolipidový syndrom

Antifosfolipidový syndrom je autoimunitní onemocnění charakterizované epizodami arteriální trombózy a/nebo žilního tromboembolismu.

Charakteristickým rysem onemocnění jsou porodnické problémy objevující se v chorobném procesu, např. obvyklé potraty před 10. týdnem těhotenství a také výskyt protilátek proti kardiolipinu ve třídě IgG nebo IgM, jejichž přítomnost na střední nebo vysoké úrovni je zjištěna 2krát během 6 týdnů

Kromě toho se lupus antikoagulans objevuje u antifosfolipidového syndromu, který je potvrzen minimálně dvěma testy během 6 týdnů

Psychiatrické poruchy u antifosfolipidového syndromu mohou být výsledkem buď oběhových poruch a krevních sraženin, které zhoršují prokrvení mozkové tkáně, nebo mohou být důsledkem antifosfolipidových protilátek kolujících v těle

Metody léčby duševních poruch u onemocnění pojivové tkáně

Metoda léčby se liší podle toho, co způsobuje duševní poruchy u onemocnění pojivové tkáně. Pokud je příčina způsobena užívanými léky, lékař se může pokusit je změnit na jiné léky, které neovlivní nepříznivě nervový systém pacienta. To však není vždy možné.

Když se poruchy objeví jako přirozený důsledek nemoci, je možné zlepšení pacientova duševního stavu, například když je aplikována vhodná léčba a pacient je v remisi

Když je špatný psychický stav nemocného pouze důsledkem uvědomění si vlastního postižení, které s nemocí souvisí, a neschopnosti vrátit se ke starému způsobu života, pak nejvíce pomůže psychoterapie

Někdy je obtížné oddělit duševní poruchy způsobené nemocí od poruch způsobených drogami. To je složité zejména u systémového lupus erythematodes, nicméně dobrý lékař by měl odhalit změny v chování pacienta po podání konkrétních léků. Měl by také analyzovat, do jaké míry ovlivňují jeho náladu nebo odlišné chování.

Jedním vodítkem je, že pokud se psychóza objeví již při prvních příznacích SLE a je doprovázena přítomností protilátek protiribozomální protein P, zdrojem zde bude samotná nemoc. Když však pacient lék dostal a duševní poruchy se objevily nebo zhoršily až po farmakoterapii, je třeba je kombinovat s léky a pokud je to možné, pokusit se je vyměnit za jiné léky.

Pozitivní je, že léčba onemocnění pojiva se obvykle skládá z mnoha terapeutických aspektů, což má navíc pozitivní vliv na psychiku pacienta. Například u revmatoidní artritidy léčba zahrnuje medikamentózní i fyzikální terapii, rehabilitační léčbu a psychoterapii.

Kategorie:

Psychiatrie