K vytrvalosti dochází, když pacient opakuje slovo, větu nebo pohyb po dlouhou dobu. Existenci perseverace lze říci například u člověka, který na úplně jiné otázky odpovídá jednou a toutéž větou. Vytrvalosti samy o sobě nejsou nemocí, objevují se v průběhu různých psychických poruch, ale nejen. Odhalení příčin perseverace je důležité, protože právě jejich léčba může vést k ukončení perseverace.
Perseveraceje termín odvozený z latinského slova „perseveratio“, které lze přeložit jako „trvání na něčem“. Podle tohoto vysvětlení by se dalo předpokládat, že vytrvalost zažívají zejména tvrdohlaví lidé, kteří většinou trvají na svých názorech. Ve skutečnosti je však perseverace něco úplně jiného – pacienti, kteří prožívají perseveraci – bezcílně a nedobrovolně – opakují různé činnosti. Mohou to být buďmotorické perseverace , kdy pacienti opakují určitý pohyb znovu a znovu, neboverbální perseverace , při kterých lidé s těmito poruchami opakují stejné opakované nedobrovolné, jedno slovo, část věty nebo dokonce celé věty.
Pokud náš blízký neustále opakuje jednu větu (např. babička, se kterou mluvíme, odpověď na každou otázku je „léto končí, zima se blíží“), pak se s největší pravděpodobností skutečně můžeme vypořádat s odchylkou v forma vytrvalosti. Tento jev se však vyskytuje i u lidí, kteří nevykazují žádné odchylky od normálního psychického stavu. Vytrvalost se v takových případech může objevit např. ve stavech značného vyčerpání - stává se přece, že si s někým po náročném pracovním dni promluvíme a i když je v konverzaci vznesena jiná nit, nezaregistrujeme ji a opakujte, co jsme již řekli. Stres je stres, ale co skutečně stojí za vytrvalostí u lidí?
Jaké jsou důvody pro vytrvalost?
Přesné důvody pro vytrvalost nebyly dosud objeveny - ale lépe byly definovány různé duševní poruchy, v jejichž průběhu se perseverace může objevit. Hypotézy o patomechanismu, který je součástívýskyt perseverace, existuje alespoň několik. Nejoblíbenější z nich se týkají skutečnosti, že k nedobrovolnému a nesmyslnému opakování různých činností dochází, když mysl pacienta není schopna dostatečně rychle přizpůsobit svou činnost měnícím se cílům a úkolům. Další, rovněž fungující teorií je, že tam, kde je příčinou perseverace fenomén „blokování“ paměti – při takovém jevu by pacient nemohl zapomenout na předchozí činnost, otázku či problém, a proto by musel opakujte je místo přechodu na další operaci.
Analýzou výše uvedeného je zcela jasné, že k přesnému mechanismu perseverace ve vědě je ještě dlouhá cesta. Je však patrné, které nemoci a duševní poruchy jsou nejčastěji spojeny s perseverací - typicky je lze pozorovat u pacientů trpících:
- schizofrenie;
- autismus a poruchy autistického spektra (vytrvalost je zvláště častá u lidí s Aspergerovým syndromem);
- ADHD;
- poruchy demence (např. pro Alzheimerovu chorobu);
- mentální postižení (zajímavé je, že v opačné situaci - tj. u lidí s výjimečně vysokou inteligencí - se může objevit i perseverace).
K vytrvalosti dochází nejen v průběhu různých psychiatrických oddělení – může se objevit i u lidí, kteří prodělají nějaké těžké mozkové trauma. Riziko perseverace je zvláště vysoké, když jsou poškozeny čelní laloky mozku.
Vytrvalosti: čím je odlišíte?
Bezúčelné, neustálé opakování stejných činností by mělo být odlišeno především od chování ze spektra obsesí a nutkání. Ty lze pozorovat např. u obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), kdy si pacienti mohou např. opakovaně (i když si jsou téměř jisti, že ano) kontrolovat, zda mají zavřené dveře od domu nebo kontrolovat své peněženku každých pár okamžiků, abyste se ujistili, že mají své doklady u sebe. Pohybové perseverace je také nutné odlišit od trichotilománie, kdy pacienti také neustále opakují jednu činnost, a to tahání za vlasy.
Oba tyto problémy odlišuje od perseverace to, že se v jejich průběhu objevují různé doplňkové poruchy, ale také to, že mají zcela jiné příčiny než perseverace - obsedantně-kompulzivní porucha je ostatně řazena mezi neurotické poruchy, trichotilománii je zase problém patřící do skupiny poruch ovládánípulzy.
Dalším fenoménem, se kterým je třeba rozlišovat perseveraci, je echolalie. V průběhu echolalie pacienti opakují slova a věty, také mimovolně a nesmyslně, ale v tomto případě opakují výroky, které slyšeli ve svém okolí.
DůležitéPerseverační léčba
O vytrvalosti jako o chorobné entitě lze jen těžko mluvit – jsou v podstatě jedním z příznaků nějaké jiné choroby, která se u daného pacienta vyskytuje. Z tohoto důvodu neexistují žádné metody léčby, které by byly vhodné pro perseveraci. Člověk, který k perseveraci vedl, však může podstoupit terapii – pacienty lze léčit například vhodnými metodami léčby schizofrenie nebo specifickou terapií autismu. Spolu s celkovým zlepšením stavu pacientů se může perseverace – podobně jako u jiných příznaků nemocí existujících u pacientů – snížit na závažnosti a dokonce úplně vymizet.
O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.