Psychopat - tento termín používáme velmi často - jako psychopaty definujeme např. mnoho postav v různých hororových filmech. Ve skutečnosti však psychopaty vídáme nejen na plátně kin, ale i ve svém okolí – může to být jak náš spolupracovník, tak dokonce … partner. Tak si přečtěte, kdo je psychopat a zjistěte, jak psychopat funguje ve vztahu.

Psychopatje slovo řeckého původu – pochází z kombinace dvou řeckých pojmů: „psyché“, chápané jako „duše“, a „patos“, v překladu utrpení. Zpočátku byly psychopatie definovány jako široké typy patologií souvisejících s fungováním lidské mysli, ale později byl význam tohoto pojmu výrazně zúžen. V současné době se název „psychopatie“ používá především k označení specifických, abnormálních osobnostních rysů vyskytujících se u lidí. Jak poznáte, že je někdo psychopat?

Psychopat: Kdo to je?

Vzhledem k tomu, že charakteristické rysy psychopata jsou popsány poměrně jasně, je mnohem obtížnější jasně definovat, co tento problém ve skutečnosti je. Spojovat psychopatii s psychiatrií je zcela zřejmé, ale žádný lékař této specializace takovou diagnózu nestanoví. Důvodem je to, že v psychiatrické literatuře se lze skutečně setkat se slovy „psychopat“ nebo „psychopat“, ačkoli ve fungování psychiatrických klasifikací – tedy v MKN-10 a DSM-V – neexistuje jedinec, který by by bylo označováno jako psychopatie.

Podle Jona Ronsona, autora knihy Jste psychopat?, není žádný rozdíl mezi psychopatem ve větě za vraždu a psychopatem v prezidentské kanceláři. Ten druhý měl prostě větší štěstí: narodil se do dobře situované rodiny, která mu dala vzdělání, takže se nedal do zločinu.

Ve výše uvedených klasifikačních systémech lze nalézt další entity, které - více či méně - s psychopatií souvisí. Hovoříme o poruchách osobnosti asociálního a disociálního typu. Psychopatie s nimi má mnoho společných rysů, a co víc – tyto pojmy se často používají zaměnitelně, i když nesprávně.Obdobná situace platí pro spojování psychopatie se sociopatií, jedná se rovněž o samostatné entity, které jsou relativně často považovány za stejný problém.

Jak se tedy psychopatie diagnostikuje – jde o „diagnostiku případu“, závislou pouze na subjektivním názoru psychologa, psychiatra nebo jiné osoby zabývající se duševním zdravím? Rozhodně ne, k dispozici jsou specializované psychologické testy, které umožňují podezřívat daného člověka, že je psychopat. Existuje několik takových testů, některé z nejpopulárnějších jsou R. Hare Scale of Psychopathic Tendencies, Psychopathic Personality Inventory a Comprehensive Psychopathic Personality Assessment Scale.

Testy s testy a život se životem - než se u kohokoli podezřelého z psychopatie provedou specializované testy, musí ho něco dokonce přimět, aby je provedl. Jaké jsou tedy vlastnosti psychopatů?

Psychopat: Jak ho poznáte?

Hned na začátku je třeba zdůraznit jeden aspekt: ​​rozpoznat psychopata není snadné. Důvodem je to, že psychopati se dokážou dokonale maskovat, a co víc - psychopati jsou často extrémně okouzlující lidé, kteří dokážou dokonce… přitahovat ostatní.

Psychopat má typickou negativní konotaci – jako příklad zde lze uvést jednoho z nejznámějších psychopatů v kultuře a umění, tedy Hannibala Lectera. Z tohoto pohledu lze psychopatii spojovat především s chladnokrevným přístupem k násilí a lidské újmě, případně neprožíváním výčitek svědomí. To však rozhodně nejsou jediné vlastnosti psychopatů.

Psychopat se vyznačuje:

  • zcela ignoruje (a v zásadě nerozumí) pocitům a potřebám ostatních lidí;
  • ignorování autorit a obecně uznávaných zásad a norem;
  • drasticky výrazná tendence lhát;
  • výjimečná úroveň schopnosti manipulovat s ostatními lidmi – psychopati jsou schopni udělat cokoliv, aby pro sebe získali nějaký prospěch;
  • výrazné snížení (nebo dokonce úplná absence) pocitu úzkosti a strachu;
  • necítí se odpovědný ve všech životních situacích;
  • víra ve svou jedinečnost as tím související skutečnost, že psychopati vykazují výjimečnou míru sklonu obviňovat druhé lidi (pokud jsou sami tak dokonalí, všechna selhání nejsou jejich vinou a mohou za ně jiní lidé) ;
  • nízká frustrační tolerance, snadný hněv a agresivní chování;
  • vynikající schopnost ospravedlnit své chování - bez ohledu na to, jak hnusné chování se psychopat chová, tento člověk bude vždy schopen vysvětlit sám sebe a racionalizovat své chování.

Příčiny psychopatie

Ve skutečnosti, navzdory mnoha a různorodým studiím provedeným na toto téma, nebylo dosud možné zjistit, co způsobuje psychopatii. Za potenciální příčiny tohoto problému jsou považovány různé typy aspektů - bere se v úvahu jak role námi zděděných genů, tak poruchy nervového systému (např. ty získané během života, způsobené například zkušeností s úrazem hlavy).

Za možnou příčinu psychopatie se považuje i řada závažných událostí, kterým lidé čelí zejména v raných fázích svého života. V tomto přístupu by to mohlo vést k tomu, že se někdo stane psychopatem, např. zažije sexuální obtěžování v dětství.

Zajímavá teorie o příčinách psychopatie je ta, která spojuje její výskyt s čistě evolučními jevy. Inu, psychopati jsou často přirovnáváni k parazitům – vždyť jedním z prvků psychopatie je vykořisťování (i na hranici možností) jiných lidí, pokud jsou naplněny potřeby a cíle psychopata. V tomto případě by psychopatie byla evolučním mechanismem, který by jednoduše zvýšil – samozřejmě na úkor ostatních – šanci na přežití jedince, který ji zažije. Tato teorie, kromě jiných hypotéz o příčinách psychopatie, je však předmětem největší kritiky.

Psychopat ve vztahu: proč si pozdě uvědomujeme, že partner je psychopat?

Pravdou je, že na psychopata můžeme narazit kdekoli – dokonce i u nás doma. Psychopati mají sice citelně citově výrazně ochuzený cit, ale to neznamená, že do citových vztahů vůbec nevstupují. Vztah pro psychopata může být … prospěšný - koneckonců může využít svého partnera.

Při pohledu na výše popsané rysy psychopata by se zdálo, že takového člověka je snadné spatřit – ostatně sklon k brutalitě či násilí by měl být patrný celkem snadno. Ve skutečnosti je to úplně jinak – psychopati jsou skvělí herci. Většinou se jim daří maskovat na dlouhou dobu, ba co víc, dokážou být i nesmírně okouzlující a dokonce okouzlit i svého partnera. Psychopat to však nedělá z dobré vůle – pokud něco ze sebe dává, tak ne nezištně, ale jen proto, aby pro sebe získal nějaký prospěch.

Muž s psychopatempo dlouhou dobu si nemusí být vědom toho, kdo jeho partner skutečně je. Co ale dělat, když nakonec zjistíme, že žijeme pod jednou střechou s psychopatem? Nejlepší by bylo z toho vztahu vypadnout. Vztahy zahrnující psychopatii jsou obvykle toxické – bohužel je většinou nejtěžší se z nich dostat. Existuje však jediná rada – vytvořit dobře fungující vztah s psychopatem je nesmírně obtížné a někdy i nemožné, proto by bylo nejlepší vztah ukončit. Takové doporučení vyplývá z možností pomoci lidem, kteří bojují s psychopatií.

Stojí za to vědět

Léčba psychopatie

Obecně řečeno, psychopatie by mohla být klasifikována jako porucha osobnosti. Jiné problémy v této skupině duševních poruch mají specifické léčebné metody – ale co psychopatie? No, obecně platí, že psychopati se léčí velmi těžko. Na psychopatii léky neexistují – i když je možné zmírnit např. sklon k agresivnímu chování podáváním pacientům např. antipsychotik, postihuje to pouze jednu z mnoha skupin problémů, které psychopati zažívají.

Psychopati se snaží mnohem častěji využívat jiné vlivy než farmakoterapii – zde mluvíme o psychoterapii. V léčbě psychopatie se používají různé psychoterapeutické metody, existuje buď systémová nebo kognitivně-behaviorální terapie a mnoho dalších druhů psychoterapie. V konečném důsledku je však efektivita psychoterapie u psychopatů bohužel hodnocena jako nízká. Obecně je prognóza lidí potýkajících se s psychopatií označována za špatnou – situaci neulehčuje ani to, že nejsou zcela známy příčiny psychopatie. Druhým problémem, který omezuje účinnost léčby psychopatů, je to, že oni sami… obecně nevidí potřebu jakéhokoli druhu terapie.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychiatrie