Nejistota ohledně existence pokrevních vazeb mezi dědečkem a babičkou a vnukem nebo vnučkou může být způsobena fámou, chováním rodičů dítěte nebo jeho vzhledem. Potřeba zkoumat příbuzenské vztahy se někdy objevuje v souvislosti s nárokem na výživné nebo plány nakládat s majetkem - za života nebo v závěti. Oporou ve všech těchto záležitostech jsou diskrétní testy, které vám umožní jednou provždy odstranit pochybnosti.

"Mater semper certa est, pater est, quem nuptiae demonstrant" - "matka je vždy jistá, otec je označen svatbou"? Tento známý římský ráj naznačuje, že již ve starověku musela otázka skutečného nebo údajného příbuzenství vyvolávat značné pochybnosti tak často, že bylo nutné věc nějakým způsobem vyřešit.

Dnes, v době mimotělního oplodnění, je biologický vztah mezi ženou a dítětem, které porodila, stejně údajný jako ve starém Římě otcovství. Na druhou stranu však máme k dispozici dosud neznámé nástroje, které nám umožňují ověřit (potvrdit či podkopat) podstatnou část premis, které umožňují pochybovat o pokrevních poutech mezi blízkými.

A pravděpodobně je to právě přístup k novým, spolehlivějším metodám potvrzování či vyvracení příbuzenství, co určuje rostoucí oblibu testů otcovství. Morální svoboda se v posledním století nepochybně zvýšila, ale lidská přirozenost pravděpodobně zůstala stejná od úsvitu věků. Znamená to tedy širší společenskou akceptaci různých typů mezilidských vztahů a sexuálního chování, spíše než diametrálně odlišnou povahu těchto vztahů a chování.

Prostě to, co prudérnost kdysi nařizovala skrývat, se dnes děje otevřeněji. Testy otcovství zároveň umožňují odstranit pochybnosti, když matka nebo otec dítěte – nemusí jednat ve zlém, ale také v dobré víře! - nesprávně řeší pocity, finanční výdaje nebo … žádost o alimenty

Studium příbuzenství mezi prarodiči a vnoučaty. Proč a za co?

Podobné pochybnosti se mohou objevit i u dědečka nebo babičky. Co je dokáže vzbudit? Existuje mnoho faktorů, ale mezi nejčastější premisy patří ujištění domnělého otce (správného nebo nesprávného; vyjádřeného ve špatné nebo dobré víře), že dítěje to plod byť jen letmého vztahu mezi matkou a někým jiným. Dále pak vzhled dítěte - kdy je zřetelně odlišuje od blízkých příbuzných z rodiny otce i matky (např. charakteristickým, pro populaci neobvyklým odstínem pleti, barvou vlasů, rysy obličeje atd.).

Pochybnosti mohou vyvolat i fámy, nebo vlastně všechny typy zpráv naznačujících otcovství jiné osoby, podobně - chování nebo výroky samotné matky dítěte, které mohou naznačovat, že jejím cílem bylo navázat pouto s zámožného muže nebo v širším měřítku vstoupit do bohaté či vlivné rodiny. Všechny tyto premisy nabývají zvláštní důležitosti, když (např. z důvodu předčasné smrti údajného otce dítěte) není možné provést soudní prohlášení otcovství nebo běžné mimosoudní testy otcovství.

A z jakých důvodů může být otázka příbuzenství mezi vnukem či vnučkou a dědečkem či babičkou vůbec aktuální? Říká se ale, že nezáleží na tom, kdo byl otcem, důležité je, kdo vychoval – ne všichni se tímto předpokladem řídí. Pro mnoho lidí je otázka pokrevních svazků povinným základem rodinných vztahů. Jde přece o něco jiného, ​​například co nejvřelejší a nejoddanější „dědeček“ nebo „udělování“ dětem sousedů či přátel nebo přátelům a přítelkyním jejich vlastních vnoučat a budování autentického, hlubokého pouta.

Důležitým kontextem věci je nepochybně atavistická touha předat své geny, zejména v mužské linii. Ve hře však mohou být mnohem jemnější problémy. Pochybnosti o úmyslech zetě nebo synovy partnerky mohou být například provázeny pocitem, že jemu i jeho rodičům bylo cynicky ubližováno, ponižováno, podváděno, okrádáno nejen o peníze určené na výživné. a výchově dítěte, také stráveného času a vystavených emocí ze shozených pocitů.

Téma se může stát zvláště citlivým v případě rozchodu mezi matkou a údajným otcem dítěte. Při takové příležitosti mohou zaznít různá slova, ne vždy pravdivá, ale hluboce zraňující nebo dráždivá.

Na druhou stranu existují čistě životní problémy. Co? Především související s převodem či dědictvím majetku (převod bytu, odkazy ze závěti), jakož i případné dávky výživného, ​​které (např. v důsledku nízké vynalézavosti otce, jeho zmizení nebo předčasné smrti) mohou být zpoplatněny. prarodičům.

Studium příbuzenství mezi prarodiči a vnoučaty. Je to dobrý nápad?

Obecně - ano. A nejen proto, že je to pravda, i když jentěžké je vždy lepší než i ta nejkrásnější lež. Když se naučíte pravdu, budete mít klid na celý život. Tím bude jistota existence nejpřirozenějšího základu pro vztah mezi prarodiči a vnoučaty (nebo možná získají nového člena rodiny?) - nebo vědomí, že takový základ neexistuje, který neničí vztah mezi prarodiči a vnoučaty. prarodičů a vnoučat, ale umožňuje jej postavit na autentickém základě. Samostatnou škálou otázek jsou alimenty, nakládání s majetkem, odkazy a dědictví, někdo by je mohl nazvat všedními či podřadnými záležitostmi. Neexistuje však žádný důvod (a to ani z právního hlediska) dotovat nerodinné členy alimenty.

Osoba, která se zbavuje vlastního majetku, má morální právo činit všechna rozhodnutí na základě spolehlivých znalostí o lidech, které hodlají darovat.

Ve skutečnosti stojí za to ověřit vztah v případě jakéhokoli typu prostor a důvodů. Nejistota v tak důležité věci, jako je příbuzenství, způsobuje velký stres a ve svém důsledku vrhá stín na rodinné vztahy a fungování člověka, který má takové pochybnosti. Pro tělo, ducha je zdravější a vzájemné propojení je rozptýlit jakoukoli úzkost v co nejranější fázi.

Buďte však opatrní, taktní a diskrétní. V situaci, kdy jsou všechny obavy vlastně bezpředmětné, se matka dítěte může cítit hluboce uražena pochybnostmi o její pravdivosti, loajalitě, úmyslech atd. rodičů nebo nástrojem pomsty z ruky člověka z nejbližšího okolí (i dospívajícího). bratr nebo sestra v typických sourozeneckých potyčkách).

Z důvodů zde nastíněných, než přinesete nějaké kanóny (např. požádáte soud o testy, které vylučují příbuzenství pro účely soudního řízení o výživném), stojí za to objednat neoficiální, soukromé genetické testování při zachování anonymity vašeho vnuka nebo vnučka. Výsledky těchto analýz usnadní přijetí vhodné strategie v oficiálních činnostech.

Jak zkontrolovat, zda je to opravdu můj vnuk nebo moje vnučka?

Určitě nejen z hlediska fyzické podobnosti. Barva očí, barva očí, rysy obličeje, typ postavy – to vše se v čase hodně mění, také do určité míry v důsledku vnějších faktorů. Jak se člověk vyvíjí, může se také jevit více jako matka nebo otec, nebo zcela odlišný od kohokoli z nich, ale například připomínat jednoho z nich.prarodiče nebo babičky, když byli v podobném věku. Stává se také, že rodinná podobnost se ukáže být obtížně uchopitelná i u biologických dětí, rodičů, prarodičů.

Čtěte také: Barva očí - statistiky, dědičnost, tabulky barev očí

To vše proto, že fenotyp (vnější vzhled) je určen kombinací mateřských a otcovských genů (tedy genotypu), ve kterých jsou jednotlivé znaky kódovány dvěma geny – jedním od každého z biologických rodičů. Každý z těchto genů může být dominantní nebo recesivní, například tmavá barva očí je dominantní nad tou světlou, takže když dítě například dostane gen pro hnědé duhovky od otce a modré od matky, bude mít hnědé oči.

Věc se zdá jednoduchá - ale zkomplikuje se, když si uvědomíme, že stejný pár genů ("hnědo-modrý") by mohl mít tmavookého otce, u kterého "vyhrál" dominantní gen pro hnědé duhovky ale nestalo se nic, co by dítěti bránilo předat recesivní gen modré duhovky.

Každý sebemenší rys stavby a vzhledu lidského těla je podmíněn podobným způsobem. A proto se v případě pochybností o existenci pokrevních vazeb mezi příbuznými nevyplatí hrát si na antropologa, je lepší kontaktovat specialisty.

Původní metodu používanou při určování otcovství, tedy analýzu krevních skupin, zde bohužel nelze použít. Existuje příliš mnoho možných kombinací jejich zdědění mezi každým z prarodičů a vnukem na to, aby tento typ studia předpověděl jakékoli relevantní znalosti. Navíc prarodiče obecně nevědí o krevní skupině svého syna ani o partnerce svého syna, natož o jejích rodičích.

Co tedy zbývá? Genetické testy, které - v závislosti na pohlaví lidí, kteří se jich účastní, tedy vnuk, vnučka, dědeček, babička - umožňují jednoduchým nebo trochu složitějším způsobem získat buď úplnou jistotu, nebo znalosti o téměř 100% pravděpodobnosti vzniku existence pokrevních pout.

Genetické testy na vztah dědečka a babičky s vnukem nebo vnučkou

Základem všech srovnávacích genetických testů, včetně těch souvisejících s určením příbuzenství, jsou samozřejmě vzorky genetického materiálu lidí, kterých se analýza týká. V případě úředních zkoušek (např. prováděných na žádost soudu) se k tomuto účelu obvykle používá stěr odebraný z vnitřní strany tváře. Je zřejmé, že takovému postupu předchází ověření totožnosti. V případě soukromého výzkumu – prováděného pro osobní potřebu nebo zamýšleného k použití u soudu nikoli jako pevný důkaz, ale jako základ pro příslušnou expertizu – pro genetické testy propříbuzenství dědečka a babičky s vnukem nebo vnučkou stačí t. zv mikrostopy.

Mikrostopy jsou všechny druhy fragmentů lidských tkání obsahujících jeho DNA. Patří mezi ně mj stopy krve, slin nebo spermatu nebo kousky nebo částice kůže. Mikrostopy DNA lze izolovat z mnoha každodenních předmětů, např. z použitého kapesníku, hygienické vložky, tamponu nebo obvazu, zubního kartáčku, břitvy (obličej nebo tělo). Navíc je lze brát z živé žvýkačky nebo z nedopalku cigarety. Mikrostopy zůstávají také na sklenicích, šálcích nebo plechovkách od nápojů, vidličkách, lžičkách a lžičkách (zejména nožích). Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, ostříhaný nehet nebo vlasy nejsou samy o sobě stopou DNA; nehet - pouze s trochou kůžičky a vlasy - s kořínkem.

Test genetického vztahu: dědeček - vnuk

Studium vztahu mezi dědečkem a vnukem (chlapcem) je relativně ta nejjednodušší věc. Vše proto, že v mužské linii (vnuk otce, otec dítěte po dědečkovi dítěte) se dědí chromozom Y, který určuje především mužské pohlaví. A protože se tento chromozom, i když se dědí po mnoho generací, nemění, lze zde probírané analýzy úspěšně provádět i ve vztahu k (údajným) příbuzným, kteří jsou od sebe desítky či dokonce stovky let.

Stačí tedy ověřit, zda chromozom Y přítomný v genetickém materiálu dítěte mužského pohlaví je totožný s chromozomem jeho údajného dědečka – případně otce, pradědečka, strýce (otcova bratra), popř. vzdálený mužský příbuzný, o kolik jistě má stejné příbuzné po meči (tedy v mužské linii) jako údajný otec. Pokud chromozomy Y v obou vzorcích vypadají stejně, analytici s téměř 100% jistotou řeknou, zda jsou tito dva muži pokrevně příbuzní nebo ne.

Test genetického vztahu: dědeček - vnučka

Vztah mezi dědečkem a vnučkou se vyšetřuje o něco obtížněji - nemůžete, jako v případě vnuka (chlapce), použít analýzu chromozomu Y, protože dívka ho prostě nemá. Aby se dosáhlo uspokojivé úrovně pravděpodobnosti ve výsledcích testu, měl by být odebrán genetický materiál jak od dědečka, tak od babičky dítěte a samozřejmě od samotné vnučky. Na základě toho analytici vytvoří individuální genetické profily pro všechny tři lidi – jedinečné jako otisky prstů. Jejich vzájemným srovnáním naznačí existenci příbuzenské nitky mezi dědečkem a vnučkou nebo nedostatek biologického vztahu.

Test genetického vztahu: babička - vnuk

Potvrdit nebo vyvrátitúdajný příbuzenský vztah mezi babičkou a vnukem, je třeba si na pomoc přizvat … dědečka dítěte, případně - otce, pradědečka, strýce (otcova bratra), a dokonce i vzdáleného mužského příbuzného, ​​pokud má stejní příbuzní po meči (tj. v mužské linii) jako údajný otec.

Srovnávací studie chromozomů Y od dvou mužů patřících ke společné linii mečů rozhodne, zda jsou příbuzní či nikoli. Podrobnosti výše - v sekci "Test genetického vztahu: dědeček - vnuk".

Analýza babiččiných chromozomů (XX) bohužel nepřichází v úvahu, protože každý chlapec dostává chromozom X od své matky. Druhý způsob genetického testování (který spočívá v odebrání genetického materiálu od babičky, dědečka a dítěte a následném vytvoření a porovnání jejich individuálních genetických profilů) zde neplatí, neboť v případě vnuka (chlapce) se ukazuje, že být tou nejjednodušší a nejjistější strategií k potvrzení nebo podkopání příbuzenství.

Test genetického vztahu: babička - vnučka

Genetické potvrzení příbuzenství mezi babičkou a vnučkou je podobné jako u výzkumu dědečka a vnuka. V páru chromozomů XX u dívky vždy jeden pochází od její matky (XX) a druhý od jejího otce (XY). Otec dítěte zdědí svůj chromozom X od své matky, tedy babičky dítěte. Stačí tedy porovnat chromozomy dívky a její domnělé babičky, abychom naznačili jejich mateřský vztah nebo jeho nedostatek.

Stojí za to vědět

Instituce adopce je známá již od starověku, a to tzv patchworkové rodiny, tj. ty s nestandardní sítí příbuzenských a afinitních vláken, jsou dnes nepochybně běžnější než kdykoli předtím.

Stojí za to si to zapamatovat a k testům zmíněným v tomto článku přistupovat s racionálním klidem – nezacházet s jejich výsledky jako s „být či nebýt“ pro vztah dvou lidí, ale pouze jako s prvkem, který organizuje tento vztah.

Na druhou stranu byste si měli dát právo na emoce, které se objeví v případě jiného výsledku, než je hodnocen jako úspěšný. Pokud se ukáže, že břemeno případu je příliš těžké, neměli byste váhat a vyhledat pomoc psychoterapeuta - v soukromé praxi nebo na klinice, nebo (zdarma) v Centru krizové intervence.

O autoroviPavel DombrowskiPolitolog, absolvent mezioborových studií politologie a sociologie v oboru sociální politika (Fakulta žurnalistiky a politologie Varšavské univerzity). V publicistice se zabývá především široce chápaným předmětem gerontologie.

Přečtěte si další články tohoto článkuautor

Kategorie:

Geriatrie