Externalizace je umění cestování mimo tělo, které podle nadšenců tohoto fenoménu spočívá ve vnímání světa mimo vlastní tělo. Podle esoteriků ji lze zažít nevědomě nebo vyvolat záměrně pomocí speciálních technik.

Obsah:

    1. Externalizace – co to je a kdo ji může zažít?
    2. Exteriér. Jak lze zažít OBE? - Techniky
    3. Exteriér. Kdo za tím stojí?
    4. Exteriér – co říká věda?

Externalizace(mimotělový zážitek - OBE nebo OOBE) je stále populárnější a o zkušenostech účastníků, kteří mají OBE během spánku nebo meditace, můžete často čtou na internetových portálech nebo fórech.

Je však třeba zdůraznit, že podle moderní vědy není externalizace možná. Podle této pozice se pohyb a komunikace s ostatními, zatímco tělo relaxuje nebo sní, neprobíhá ve skutečnosti, ale pouze v lidském mozku.

Ale co přesně je externalizace, jak ji lze zažít, kdo ji praktikuje a zkoumá a co přesně o ní říká EBM, tedy medicína založená na důkazech?

Externalizace – co to je a kdo ji může zažít?

Externalizace je fenomén, který lze zažít ve spánku, v transu nebo při hluboké relaxaci.

Jeho příznivci jej popisují jako fenomén, který umožňuje dočasně opustit tělo a zažít mnoho aktivit mimo něj – říkají, že během něj můžete mj. vzdalujte se od těla (i na velké vzdálenosti), pozorujte svět včetně svého těla shora a dokonce komunikujte s ostatními.

Je zajímavé, že tyto jevy lze zažít nejen spontánně a nevědomě, ale také pomocí vhodných technik a cvičení.

Externalizaci mohou zažít lidé, kteří sní, jsou v transu nebo hypnóze, stejně jako lidé, kteří zažili traumatické zážitky (např. po nehodě nebo válce), během těžkého vyčerpání, nemoci (např. migréna, časová epilepsie ) ) nebo po požití psychoaktivních látek.

Exteriér. Jak lze zažít OBE? - Techniky

Příznivci externalizacezdůraznit, že existuje mnoho technik, které záměrně pomáhají vycestovat z těla.

Jednou z nich je vizualizace, při které byste měli své myšlenky zaměřit na svůj cíl, tedy opustit tělo.

Pak stojí za to si představit pohled na tělo z perspektivy letu. Můžete si také představit sami sebe v pohybu, což vám údajně pomůže dosáhnout vašeho OBE.

Jde především o pohyb, který umožní fyzickému tělu odpoutat se od astrálu, proto byste si měli vizualizovat např. houpání na houpačce, rotaci kolem vlastní osy nebo šplhání po laně a následně seskočení resp. vyhození z víru, a tím dosažení externalizace.

Další technikou je technika transu zaměřená na jeden konkrétní cíl, např. relaxací a nehýbáním se, což údajně způsobuje fyzickou paralýzu a odpoutání od fyzického těla.

Podle příznivců OBE vyplývá účinnost techniky ze soustředění se na vnitřek a ignorování vnějších a tělesných vjemů.

Dalším způsobem externalizace je technika lucidního snu, která se podobá vizualizaci, protože zahrnuje provádění náhlých pohybů během spánku, např. seskočení, zvedání, údery atd.

Dalším způsobem je použití techniky 4 + 1, která zahrnuje usnutí na 4 hodiny a následné probuzení, vstávání a vykonávání jakékoli činnosti mimo postel po dobu 1 hodiny. Po uplynutí této doby jděte znovu spát.

Podle zastánců této techniky je velmi snadné touto metodou dosáhnout OBE.

Tato technika je často modifikována a vyskytuje se např. ve variantě 6 + 2. Aby k externalizaci došlo, doporučuje se ji také vyvolat léky, jako je fencyklidin nebo ketamin.

Exteriér. Kdo za tím stojí?

Nejznámějším badatelem a popularizátorem externalizace byl Robert Monroe. Americký parapsycholog publikoval své zkušenosti s OBE ve třech knihách a založil vlastní výzkumné centrum, ve kterém mj. sestavil sbírku nahrávek pro usnadnění cestování mimo tělo.

Podle výzkumníka je možné opustit fyzické tělo a bloudící vědomí za něj a návrat je možný díky zvláštnímu spojení duše a těla, tzn. stříbrná čára.

Podobné zkušenosti měl také Robert Bruce, který je popsal ve své knize „Pojednání o astrální projekci“. V současné době je fenomén také popularizován mj v esoterických a některých nábožensko-filozofických kruzích (např. v hinduismu a buddhismu).

Exteriér – co říká věda?

Věda jasně říká, že je to nemožnéopuštění a cestování za fyzické tělo .

Svědčí o tom fakt, že bylo učiněno mnoho experimentálních pokusů, během nichž byl manipulován smysl pro lokalizaci sebe sama v prostoru.

Zpočátku se jednalo pouze o zrakové iluze a percepční zážitky používané ve výzkumu jednotlivě, ale v roce 2007 se je výzkumník Henrik Ehrsson rozhodl zkombinovat a ukázal tak, že je možné navodit iluzi zahrnující celé tělo.

Experiment používal zařízení pro virtuální realitu, které umožnilo vidět delokalizované tělo účastníka.

V praxi to znamenalo, že po spuštění zařízení mu kamery umístěné za účastníkem ukázaly obraz, na kterém viděl záda nedaleko před sebou.

V této fázi výzkumník jemně udeřil do skutečné hrudi účastníka a současně provedl podobný pohyb na odrazu rámu, načež účastníci experimentu prohlásili, že cítí dotyk v obou případy.

Tito lidé tedy měli dojem, že fungují mimo své vlastní tělo, ze kterého se dívají na svá záda.

Zajímavý je i nedávný výzkum vědců z University of Ottawa z roku 2014, který zkoumal mozkovou aktivitu ženy, která údajně zažila externalizaci.

Jak tvrdila, stalo se tak díky létům cvičení, ve kterých si vizualizovala pozorování svého těla shora, mimo něj.

Vědci v experimentu použili nukleární magnetickou rezonanci a získali skeny mozku, ve kterých byly oblasti zodpovědné za zrakovou koordinaci méně aktivní a ty za motorickou koordinaci aktivnější.

Zkušenosti ukazují, že stavy, které žena zažívá, jsou podobné těm, které lze získat meditací a samy o sobě vyvolávají halucinace, jako je slyšení barev nebo cítění zvuků.

Výzkum provedený v letech 2004 a 2007 výzkumníky Blankem a Thutem také ukazuje, že zkušenost externalizace může být také důsledkem dysfunkce temporálně-parietálního kontaktu, která způsobuje poruchy vnímání polohy vlastního těla v prostoru.

Kromě toho je také vhodné připomenout, že jevy totožné s externalizací se velmi často vyskytují u lidí s epilepsií a po požití psychoaktivních látek.

Kategorie:

Psychologie