- Je zrada předvídatelná? Jak se chová osoba, která plánuje "skočit na stranu"?
- Zrada je bolestivá zkušenost. Jak mění partnery?
- Někdy osoba, která podváděla, dospěje k závěru, že to tak nemyslela – a cítí se špatně, když ví, že podvádí svého partnera. Co by měla dělat?
- Lze skutečně zachránit vztah poznamenaný zradou?
Jak žít po zradě? Na otázky odpoví Monika Jędrzejewska, rodinná mediátorka a terapeutka.
Je zrada předvídatelná? Jak se chová osoba, která plánuje "skočit na stranu"?
Nejčastěji to začíná kritikou - např. manželka obviňuje manžela, že se nestará o rodinu, a manžel obviňuje manželku z přemrštěných výdajů nebo špatné kuchyně. Pokud s tím nic neudělají, konflikt se zhorší a příznaky se vyostří: časté hádky, obviňování, klidné dny, tresty za nedostatek sexu. Pokud je každý z partnerů přesvědčen, že má pravdu a nemůže (nesnaží se ani nechce) je překročit, citový odstup narůstá. Často je pak snazší najít to, co potřebujeme mimo vztah. Partner, který zažívá „skok bokem“, je často buď přehnaně milý (aby nevzbudil podezření), nebo naopak – lpí na jakékoli maličkosti (aby si ospravedlnil, že „s ním/ní nelze žít“ “ a že si partner zasloužil zradu sám). Jsou i případy, kdy se jedna ze stran cítí ve vztahu mnohem slabší a ráda by cítila jasnou výhodu nad partnerkou, a tak se rozhodne podvádět, aby si potvrdila vlastní hodnotu, atraktivitu apod. zmocněná, může začít požadovat pro sebe jiné místo ve vztahu. Co s tím váš partner udělá, je jiná věc.
Zrada je bolestivá zkušenost. Jak mění partnery?
Zrada vždy způsobí krizi důvěry. Jde o jasné porušení pravidel, na kterých se lidé dohodli na začátku. To platí jak pro formální manželský vztah, kdy je věrnost vyjádřena ve formuli přednesené úředníkovi nebo knězi, tak i pro neformální vztah, kdy je věrnost v určitém smyslu podmínkou soužití. To se samozřejmě netýká tzv otevřené vztahy, ale v jejich případě nemůže být řeč o podvádění.
Někdy osoba, která podváděla, dospěje k závěru, že to tak nemyslela – a cítí se špatně, když ví, že podvádí svého partnera. Co by měla dělat?
Obnovení vztahu se skrytým tajemstvím je riskantní – protože zrada může být odhalena ve zcela nečekané chvíli. Kromě toho ponese břemeno podvodník. Pokud zradu neprozradí, nepřinese to do vztahu nic nového. Počáteční vzdálenost se může zmenšit, ale nemá smysl snít o plné blízkosti, pokud zároveň něco skrývá. Vztah má jen šanci na úspěchkdyž o něj oběma záleží stejně, když se rozhodnou svůj vztah přestavět na nových principech, s odkazem na jejich společné začátky. Odhalení zrady je boj o vnesení do vztahu pravdu, bohužel těžkou a bolestivou, a nesení následků vlastních činů. Zrazený partner má málokdy takovou velkorysost, aby překonal zradu. Někdy si však podváděná osoba uvědomí, že s partnerem nemá nic společného a že jejich vztah je už dávno mrtvý – pak je odhalení zrady důvodem rozchodu nebo začátku rozvodového procesu. Z hlediska rozvodové strategie se k vlastizradě nemusí přiznat, zvláště pokud si je jistý, že o ní partner nenajde důkazy. To však může být jinak. Detektivní agentury se specializují na sledování partnerů podezřelých ze zrady – a odhalení nevěry v soudní síni může být mnohem nevýhodnější než dřívější konfrontace s obtížnými emocemi podvedené osoby.
Lze skutečně zachránit vztah poznamenaný zradou?
Každý vztah lze zachránit – ale pouze za podmínky, že si to oba lidé upřímně přejí. Krize často nepřichází ze smrti citů, ale z neschopnosti komunikovat, navyklých reakcí a zdvojování vzorců naučených z rodinného domu. Aby byl vztah živý, plný citů a vzájemné důvěry, je potřeba se partnerovi nejen věnovat, ale také, což je někdy nejtěžší, rozpoznat jeho jinakost a přijmout ji. Pokusy přizpůsobit si partnera k obrazu svému brání lidem ve skutečném, hlubokém kontaktu, způsobují jejich konflikty a ztěžují jim dobrou komunikaci. Existují různé způsoby, jak se s tím vypořádat. Rodinná terapie, rozvojové workshopy pro páry (např. improvizace-kontakt), tantra nebo křesťanská setkání pod vedením dominikánů. Mediace může být také dobrým způsobem, jak najít ve vztahu dohodu.
měsíčník "Zdrowie"