Smysly umožňují člověku mimo jiné cítit, vidět a slyšet. V klasickém pojetí se rozlišuje pět smyslů, ale někteří lidé vyjadřují názor, že člověk může mít rozhodně více, dokonce až 21. Přečtěte si o základních a doplňkových typech lidských smyslů a ověřte si jejich funkce.

Obsah:

  1. Smysly: typy a funkce
    • Smysl pro zrak
    • Smysl pro chuť
    • Smysl pro dotek
    • Čich
    • Sluch
  2. Méně často rozlišené lidské smysly

Smysly- jejich jediná definice na světě prostě neexistuje. Zjednodušeně lze tento smysl chápat jako skupinu specializovaných receptorových buněk, které mají schopnost přijímat určité fyzické podněty a přenášet později získané informace do určitých oblastí mozku, kde jsou nakonec interpretovány.

Smysly: typy a funkce

Obecně není nutné nikoho přesvědčovat, že smysly jsou velmi důležité - náš zrak nám přece umožňuje vidět okolní svět a díky sluchu jsme schopni slyšet, co nám říkají ostatní a tak s nimi komunikovat. Lidské smysly jsou však ve skutečnosti mnohem důležitější, než se potenciálně předpokládá. No, mají dokonce i varovnou roli - jako příklad zde můžeme uvést fakt, že díky chuťovému vjemu se dokážeme vyhnout konzumaci špatného jídla nebo že když na signalizačním zařízení vidíme červené světlo, neprojdeme přechodu pro chodce a vyhnout se tak riziku přecházení přechodu pro chodce. nějaké auto.

V klasickém pojetí – jehož autorství je připisováno Aristotelovi – existuje pět lidských smyslů. Jsou to:

  • zrak,
  • příchuť,
  • dotyk,
  • čich,
  • sluch

Smysl pro zrak

Oční bulvy jsou zodpovědné za smysl pro zrak u lidí. Právě tam se nacházejí receptorové buňky, které přijímají viditelné světlo – jsou to čípky a tyčinky. Ale jen to, že tyto struktury přijímají informace, ještě nestačí na to, abychom byli schopni cokoliv vidět. Tyčinky a čípky lze přirovnat k pracovníkům nejnižšího řádu: vnímají pouze podnět, který se k nim dostane, pakjak však bude obraz, který vidíme, nakonec vypadat, závisí na zcela jiných strukturách – mluvíme o zrakové kůře mozku. Pravdou je, že zpočátku … se vytvoří zcela otočený obraz - teprve poté, co příslušná centra analyzují informace, které k nim přicházejí, jsme schopni vidět svět tak, jak ho vidíme my.

Smysl pro chuť

Receptorové buňky, známé jako chuťové pohárky, jsou zodpovědné za chuť. Nacházejí se hlavně v oblasti jazyka, kromě toho se nacházejí také, i když mnohem méně četné, v oblasti patra, horního jícnu a hrtanu. Tradičně existuje pět typů chuťových pohárků u lidí – individuálních odpovědných za vnímání takových chutí, jako jsou:

  • sladká chuť,
  • slaná příchuť,
  • hořká chuť,
  • kyselá příchuť,
  • příchuť umami (někdy označovaná jako maso).

Poznatky o chuti byly v průběhu času neustále aktualizovány. I poslední z těchto příchutí, tedy umami, byla odlišena mnohem později než ostatní. Navíc se nyní stále častěji zmiňuje, že u lidí s největší pravděpodobností existují i ​​jiné chuťové pohárky, které jsou zodpovědné za vnímání mastné a kovové chuti.

Smysl pro dotek

Receptory zodpovědné za hmat se nacházejí v podstatě po celé lidské kůži – proto se často uvádí, že kůže je ve skutečnosti největším receptorovým orgánem u lidí. Hmat je poměrně komplexní – můžeme díky němu posuzovat tvar i texturu či velikost předmětů, kterých se dotýkáme. Jak již bylo zmíněno, hmatové receptory se nacházejí na povrchu celého těla, ale nejvíce jich je v konečcích prstů a nejméně na kůži zad

Čich

Receptory související s čichem se nacházejí především v nosní dutině. Fungují podobně jako chuťové receptory – tyto struktury jsou stimulovány různými chemickými molekulami, které se k nim dostanou. Avšak stejně jako existuje pět (nebo sedm) chuťových receptorů, existuje rozhodně více čichových receptorů - je to proto, že každý z nich je zodpovědný za reakci na zcela jiný typ chemických molekul.

Sluch

Ucho je zodpovědné za sluch – tento složitý orgán se skládá z vnějšího, středního a vnitřního ucha. Zvuky slyšíme díky tomu, že vibrujívzduch, způsobený akustickými vlnami, putuje přes kůstky a nakonec do struktur vnitřního ucha. Nakonec se tyto vibrace „přemění“ na elektrické impulsy – dostanou se do specifických oblastí mozkové kůry, kde jsou analyzovány.

Méně často rozlišené lidské smysly

Vzhledem k tomu, že klasické dělení smyslů vyvinul Aristoteles, není možná žádným překvapením, že je často jednoduše považováno za zastaralé. Stále častěji se říká, že člověk má více než 5 smyslů - takové by byly mimo jiné :

  • smysl teploty : pocit změn teploty je způsoben specifickými termoreceptory, které se nacházejí jak v kůži, tak ve vnitřních částech těla;
  • propriocepce : receptory za ni zodpovědné jsou přítomny ve svalech a vazech, díky propriocepci víme, kde se jednotlivé části našeho těla v danou chvíli nacházejí - umožňuje nám to , například při neurologickém vyšetření, zavřené oči, udeřit prstem do nosu;
  • smysl pro rovnováhu : s tím související receptory se nacházejí v hemisférických kanálcích, klasifikovaných jako struktury ucha;
  • smysl pro bolest (nocicepce) : velmi důležitý smysl, za který jsou zodpovědné receptory bolesti, tedy nociceptory - vždyť právě díky nim např. část našeho těla je v kontaktu s ohněm, cítíme bolest a v důsledku toho se stahujeme a vyhýbáme se popáleninám.

Stejně jako zvýraznění výše zmíněných smyslů lze obvykle vysvětlit poměrně jednoduše, někdy jsou popisovány i další smysly, u kterých je kritizována jejich izolovanost. Jedná se např. s pocitem žízně či hladu, ale také s pocitem plynutí času (v případě druhého neexistují žádné specifické receptory, které by byly zodpovědné za to, že si plynoucí čas uvědomujeme – proto smysl plynutí času nesplňuje obecnou definici toho, co je smysl, a z tohoto důvodu se často odmítá zařadit jej mezi ostatní smysly.)

Nelze zmínit ještě další, poměrně často zmiňovaný smysl - zde mluvíme o intuici, která bývá označována jako šestý smysl.

Stojí za to vědět

Smysly u lidí neslýchané

Stejně jako je často zdůrazňována nadřazenost lidí nad jinými druhy žijícími na zeměkouli, v případě smyslů je člověk … ve skutečnosti rozhodně "chudší" než ostatní tvorové.

No, ve zvířatech jsou smysly, které lidé prostě nemají. Takové jsou mimo jiné echolokace (používá senapř. prostřednictvím delfínů nebo netopýrů schopnost generovat a přijímat ultrazvuk) nebo smysl pro rozpoznání síly vodního proudu a směru, kterým proudí (ryby a obojživelníci jsou jimi vybaveni).

Dalším smyslem, se kterým se u člověka nesetkáváme, je magnetorecepce (schopnost detekovat magnetické pole – díky ní nemusí ani stěhovaví ptáci nebo včely používat GPS nebo kompas, protože právě magnetorecepce umožňuje aby se orientovali v prostoru).

Kategorie:

Psychologie