Citové vydírání mohou využívat děti, partneři nebo dokonce přátelé. „Ty mě nemiluješ, protože mi nechceš koupit tuhle hračku“ – takovou větu už nejspíš slyšel nejeden rodič od svého dítěte a stalo se tak obětí citového vydírání. Jaké chování lze považovat za citové vydírání, a co je možná nejdůležitější, jak se projevuje a jak se vypořádává s citovým vydíráním?

Citové vydíráníje nepříjemná zkušenost, kterou bohužel „financují“ naši nejbližší.Citové vydíránímůže jeho milovaná matka použít na své dítě, tento problém může nastat i mezi velmi blízkými přáteli a mezi partnery.

Citové vydírání je jev, který se vyskytuje mezi dvěma lidmi – jedna osoba tento typ vydírání využívá, druhá se stává jeho obětí. Působením na emoce oběti chce citový vyděrač jednoduše dosáhnout svých cílů. Pojem mlhy je spojen s citovým vydíráním (anglicky FOG, což je zkratka tří slov – Fear, Obligation a Guilt). Mlha vyplývající z citového vydírání není nic jiného než „maskování“ poslední zprávy, která má v oběti vyvolat strach, vinu a pocit povinnosti.

Bohužel každý člověk zažil citové vydírání. Důvodem jsou slova partnera: „kdybys mě opravdu miloval, pracoval bys méně,“ nebo slova dítěte, na adresu rodičů: „nekoupili jste mi mého vysněného mazlíčka, už nemám motivaci se učit a Neprojdu do dalšího ročníku" lze považovat za tento problém." Za citové vydírání lze tedy považovat jakékoli zprávy, které v oběti vyvolávají nepříjemné pocity a jsou navrženy tak, aby oběť přiměla jednat emocionálním způsobem, který vyděrač očekává.

Někteří lidé, kteří citově vydírá jiné lidi, to dělají vědomě. Mohou však nastat situace, kdy si vyděrač ve skutečnosti neuvědomuje, že jeho komunikace s blízkými lidmi není správná, a kromě toho … může být sám citově vydírán svými pocity úzkosti a strachu.

Emocionální vydírání: postoje maskované lidmi, kteří citově vydírá druhé

Profesionálové zabývající seProblematika citového vydírání se vyznačuje čtyřmi různými postoji, které mohou zaujmout lidé využívající tuto formu manipulace.

1. Prokurátor

První z nich je označován jakoprokurátor- v tomto případě nesplnění zastřeného požadavku namířeného na oběť vede k otevřenému hněvu žalobce projevujícímu se agresí - může jít o aktivní agresi (např. ve formě výhrůžek), ale i pasivní agresi (např. mlčení). Příkladem postoje státního zástupce je věta: „pokud někdy kontaktuješ svého bývalého partnera, ublížím ti.“

2. Flagelant

Biczownikje další přístup lidí, kteří používají citové vydírání. V tomto případě je oběť přesvědčena, že pokud nesplní očekávání, zažije vyděrač nějaké utrpení – např. smutek nebo výraznou depresi. Zde můžete jako příklad uvést takovou větu, namířenou proti oběti citového vydírání: „pokud se rozhodnete odejít beze mě, bude mi to strašně líto, možná se i zhroutím.“

3. Pacient

Další póza lidí, kteří používají citové vydírání, jetrpící . Takoví lidé mohou očekávat, že oběť udělá vše pro zlepšení nálady – u oběti se mají objevit již dříve zmíněné pocity viny a odpovědnosti za stav postiženého. Trpící se mohou zdát například extrémně smutní, ale na otázku blízké osoby, která k takové situaci vedlo, může být jejich odpověď bezvýznamná: „nic“.

4. Pokušitel

Posledním z významných postojů souvisejících s citovým vydíráním jepokušitel . Jak již samotný výraz naznačuje, pokušitelé se snaží přimět oběti, aby jednaly podle svých očekávání, zmínkou o nějaké formě odměny. Zde můžete jako příklad uvést větu: „Pokud se vzdáte setkávání s přáteli a budete mi věnovat více času, pak se náš vztah začne konečně zlepšovat“. Oběť si může myslet, že podlehnutí vyděračovým požadavkům jí skutečně může přinést nějaký zisk, ale pokušitelé nenabízejí nic zadarmo. Jejich „nabídky“ se objevují pouze proto, aby dostali přesně to, co chtějí, ne nutně to, co už chtějí jejich blízcí.

Bude to pro vás užitečné

Emocionální vydírání: kdo je k němu zvláště náchylný?

Ve skutečnosti se každý z nás může stát obětí citového vydírání. Někteří lidé jsou k ní však mnohem náchylnější – mezifunkce, které usnadňují ovlivňování našich činů tlakem na naše emoce, můžeme mimo jiné zmínit:

  • nízké sebevědomí,
  • velká potřeba přijetí od ostatních lidí,
  • žádná asertivita,
  • potíže s nastavováním hranic v mezilidských kontaktech,
  • problémy se samostatným rozhodováním.

Emocionální vydírání: jak se s tím vypořádat?

O citovém vydírání lze říci jednu věc – nelze jej považovat za správnou formu mezilidské komunikace. Citové vydírání může rozhodně vést ke značnému nepohodlí pro toho, kdo jej prožívá – koneckonců oběti tohoto problému jej mohou zažít od milovaného partnera nebo nejbližšího přítele.

V situaci, kdy vedle citového vydírání existuje láska nebo dlouhodobé přátelství, bychom se měli smířit s tím, že jsme obětí tohoto typu manipulace? Rozhodně ne – události lidově nazývané „strachy“ nebo jiné formy působení na naše emoce, které nás vybízejí k jednání v souladu s očekáváním vyděrače, by se v dobře fungujícím vztahu nebo přátelském vztahu rozhodně neměly objevit. Je zřejmé, že lidé chtějí, aby byly uspokojeny jejich potřeby, ale toho nelze dosáhnout citovým vydíráním ostatních lidí.

Když zažijeme citové vydírání, řekněme milovanému člověku, že vidíme, jak se s námi snaží manipulovat.

Můžete mluvit o vzájemných potřebách, aniž byste je zbytečně skrývali. Je možné, že si osoba využívající citového vydírání všimne, že nedělá správnou věc, a pokusí se své chování změnit. Někdy je nutné - např. v případě páru, v jehož vztahu dochází k citovému vydírání - využít pomoci specialistů, např. terapie pro páry.

Mohou také nastat situace, kdy úsilí oběti selže a oběť nadále zažívá citové vydírání ze strany své milované osoby. Takový vztah – například vztah – s největší pravděpodobností nebude fungovat. Podmínkou správného fungování vztahu je vzájemná péče o potřeby toho druhého, zatímco v případě lidí, kteří využívají citové vydírání, jim jde pouze o jejich potřeby – to, co partner potřebuje, je v podstatě vyděračem výrazně bagatelizováno nebo dokonce ignorováno. Všechno. V mezilidských vztazích je manipulace rozhodně nepříznivým jevem - někdy stojí za to říct si prostě dost a vymanit se z role oběti a pak hledat dalšího člověka, který se bude věnovat nejen sobě,ale také pro to, co druhá osoba potřebuje.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent medicíny na lékařské univerzitě v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychologie