Někdy se může zdát, že váš osud není nakloněn, váš organizovaný život se bortí jako domeček z karet a dochází ke změnám, které si vůbec nepřejete. Pamatujte, že změna nám téměř vždy otevírá nový prostor. Může se stát zdrojem energie, štěstí a životní spokojenosti. I když je jejím výchozím bodem bolestivá lekce.

Řecký filozof Hérakleitos řekl před staletími: „všechno přechází kromězměna “. Starověký myslitel viděl změnu jako jeden z elementárních zákonů ovládajících celou přírodu, hnací sílu všehoživota . Tvrdil, že bez něj neexistujerozvoj . I ve vašem životě se neustále dějí velké i menší změny – někdy téměř nepostřehnutelně. Někteří jsou z vaší iniciativy, jiní na vás nečekaně padnou a zničí zavedené pořádky. Ne vždy je chceš. Někdy je změna spojena s hlubokou krizí. I tyto nechtěné změny však lze využít ve svůj prospěch. Jak často věříte, že vám osud nepřeje? Všechno se obrátilo proti tobě, život není fér. Jste zraněni, stáváte se obětí nepříznivých okolností: špatný šéf, nezodpovědný partner, neposlušné děti. A nedá se s tím nic dělat… Jsi si jistý? Zvážit. Svět nenapravíš, ale můžeš hodně změnit. Začněte u sebe.

Odvažte se změnit

Janka Dąbrowska má 42 let. Je rozvedená a žije se svou dospívající dcerou. - Několik let jsem byl přesvědčen, že nemám žádný vliv na to, co se se mnou děje - říká. - Manžel pil, psychicky týral mě i dítě a já nemohla nic dělat. Tak se mi to tehdy zdálo. Byl jsem v situaci, která mě ničila, ale nikdy mě nenapadlo, že bych to mohl zastavit. A přesto se mé vědomí pomalu měnilo. Hodně jsem četl – mezi nimi i knihy o spoluzávislosti – a emocionálně jsem dospěl. Postupně ve mně začala klíčit myšlenka na rozchod. Vychovával jsem ji v sobě. Snil jsem o svém vlastním, klidném a bezpečném domově. Až jsem jednoho dne opravdu odešel. Sbalil jsem si oblečení, dal pár drobností do tašky, vzal dceru a odešel. Byl jsem volný! Pronajala si byt a začala nový život. Nebylo to jednoduché. První rok byla vlastně muka. Cítila se otřesená, nedokázala se vyrovnat se samotou, sotva stačilapeníze na poplatky. Bývalý manžel jí navíc nedal pokoj. Přesto, když jsem se ohlédl a vzpomněl si, čím jsem si prošel, pocítil jsem nevýslovnou úlevu, že je to za mnou, že už mi nikdo nemůže ublížit. Zatnul jsem zuby a šel vpřed – vzpomíná. Po roce se Janka rozvedla. Později si vzala půjčku a koupila si byt. Začala zdobit svůj nový domov. Změnila zaměstnání a přihlásila se na vysněná studia. Za tři roky se její život dramaticky změnil. Dnes jsou i barvy, které vás obklopují, jiné než dříve.

Důležité

Stává se, že se člověk nedokáže vyrovnat se svým smutkem, uvízl ve fázi smutku příliš dlouho. Pak se vyplatí využít pomoci zkušeného psychologa. Někdy stačí jedno nebo dvě setkání (centra krizové intervence nabízejí takovou podporu po celé republice). Terapeut vám umožňuje udržovat si odstup. Je jako zrcadlo, které nám ukazuje náš život ve zcela nové perspektivě. Přítel může hrát podobnou roli.
Nejdůležitější je neudusit své emoce, nebát se je projevit. Musíte hledat lidi, kteří nám mohou být autentickou oporou, protože mluvit o tom, co bolí, je zásadní. Ale musí to být někdo, kdo řekne: "Zastav se, podívej se na sebe!", Ne někdo, kdo nás bude jen následovat. A když se dostaneme z krize, je dobré dodržovat pravidlo malých krůčků. Nenastavujte si laťku příliš vysoko, neměňte celý svět najednou. Nezapomeňte si užívat své malé úspěchy, protože na vrchol žebříčku nevyskočíte jedním skokem!

Proč se bojíme změn?

Uvědomit si, že nejste otrokem reality, je prvním krokem ke změně. Ale to, do jaké míry tuto realitu změníte, závisí na vaší odvaze, odhodlání a schopnosti vypořádat se se stresem. Strach ze ztráty bezpečí je to, co nám nejčastěji brání v provedení pozitivní změny. I když situace, ve které se nacházíme, není pohodlná, strach z neznámého může být dostatečně silný, aby nám zabránil jednat. Pocit bezpečí je jednou ze základních lidských potřeb (hned po fyziologických potřebách). Proto se tolik bojíme, že o ně přijdeme, když si nejsme jisti, jaké důsledky bude mít vstup do nové situace. - Strach ze změny není objektivní, ale subjektivní - vysvětluje psycholožka Mirosława Kownacka, školitelka provádějící výcvik v oblasti psychosociálních dovedností. - Stejnou situaci mohou různí lidé vnímat úplně jinak, protože věci jsou takové, jaké jim dáme smysl, jak je vidíme. Pokud někdo vyhodnotí návrh na změnu zaměstnání jako hrozbu, pak se dostavuje stres. Představujeme si něco, co tam není, ale emoce,které pak spustíme, jsou skutečné. Ještě se nic nestalo a už se bojíme. Nejen to – naše sebevědomí klesá, sebevědomí klesá. "Není to pro mě, nezvládám to, mám příliš málo zkušeností," říká interní kritik. Emoce ovlivňují naše myšlenky a paralyzují naše jednání a nejbližší okolí nás často utvrdí v přesvědčení, že je lepší to neriskovat. Samozřejmě jsou lidé, kteří jsou odolnější a potřebují více stimulace. Tito lidé mohou nové situace vnímat spíše jako pozitivní výzvy než hrozby. Ale i tento přístup se dá natrénovat. Jak snížit míru strachu z neznámého? Nejprve se pokuste vnitřní monolog: „Neuspěji, nezvládnu to, jsem příliš málo kvalifikovaný, jsem na to příliš starý“ nahradit dialogem. - Musíte se podívat na svou osobu ze strany a použít jakousi provokaci - říká psycholog. Váš vnitřní dialog může vypadat například takto: „Budu v pořádku? kdo to říká? Proč by to mělo selhat?! A i kdyby, tak co? V nejlepším případě získám novou zkušenost!" Zkuste logicky uvažovat, diskutovat sami se sebou. Nespoléhejte na přesvědčení a negativní emoce. Důležitou strategií zvládání stresu je také vyhledávání informací. Nenechte se řídit názorem ostatních, nevěřte stereotypům. Zjistěte, čtěte, ověřte si sami. Čím více znalostí o daném tématu máte, tím méně strachu a možností máte více možností.

Pozitivní změna je zdrojem radosti

- Změna je, když se něco děje jinak než předtím. Odklon od vzorců, jiné myšlení je prvním krokem na této cestě! - věří Mirosław Kownacka. Je také nutné přesně formulovat cíle a stanovit priority. Pokud víte, co je pro vás důležité, co opravdu chcete, snáze se k tomu dostanete. Podmínkou úspěchu je však pozitivní přístup a ochota učit se novým věcem, postoj: „Vyzkouším, uvidím, co z toho vyleze, a třeba se mi to bude líbit“. - I když se změna ukáže jako chybná, můžeme ji interpretovat jako plus - tvrdí Mirosława Kownacka. - Závěr: „to není pro mě“ je také pozitivní zkušenost. Proto každá změna, i ta, kterou vnímáme jako neúspěšnou, může být vývojem, pokud jsme schopni z ní vyvozovat závěry do budoucna. Tomu říkáme „učení se ze svých chyb“. Samozřejmě je lepší mít co nejméně bolestivých lekcí. Nepodceňujte proto své schopnosti. A abyste je správně poznali, potřebujete střízlivé posouzení situace (založené na znalostech a ne na názoru druhých). Rozhodnutí pro změnu musí být v souladu s vaším vnitřním přesvědčením.Pokud máte pocit, že děláte něco proti sobě, raději to nechte, protože cena může být příliš vysoká. Lidé jsou různí. Někdo bez obav skočí do hluboké vody, jiný volí taktiku malých krůčků. Ale přijímají výzvy života. Protože pozitivní změna je zdrojem radosti a mocným posílením. Dává vám křídla, otevírá nové perspektivy, přináší nápady pro profesní i osobní rozvoj, nové zájmy a vášně. Je to, jako by v temné místnosti někdo rozsvítil nová světla nebo otevřel neznámé dveře.

Musíš to udělat

  • Dělejte každý den něco jiného než obvykle: zvolte si jinou cestu do práce, přesuňte pohovku, jinak uspořádejte nádobí ve skříni, přesouvejte předměty na stole, změňte pořadí činností.
  • V rozhovoru vyber slova, která tě posílí (vybírám, rozhoduji se, chci, budu, záleží mi na tom, mám v úmyslu, je to pro mě důležité, rozhoduji se, promyslím si to) , ale vyhýbej se těm, co tě oslabují (nemůžu, nemožné , nemůžu, není to pro mě, vždy, nikdy, nikdo s tím nebude souhlasit, měl bych, nemůžu si pomoct, udělal bych to pokud … bych, ale …, musím).
  • Uveďte své cíle na kus papíru (například na příští rok) - alespoň deset. Udělejte je reálnými a adekvátními svým možnostem. Zahrňte mezi ně řešení vašich problémů a změny, které chcete provést. Napište, co je důležité a dobré, co se stalo, na co jste hrdí. Pravidelně si kontrolujte své poznámky a naučte se vážit si toho, čeho jste již dosáhli.
  • Udělejte si vlastní afirmace, tedy silná pozitivní prohlášení. Opakujte je často, ale pouze pokud jim opravdu věříte. Když si ráno po probuzení řeknete „život je krásný, dneska můžu všechno!“ Ale hluboko ve svém srdci si myslíte opak – taková afirmace může nadělat víc škody než pomoci. Je důležité, abyste vždy zůstali v kontaktu s realitou.
  • Soustřeďte se na to, co právě děláte. Kdykoli je to možné, zastavte se a chyťte krásné kousky světa: paprsek slunce vycházející zpoza mraků, strom pokrytý námrazou, modrou oblohu …

    • Když nechcete měnit

    Jsou chvíle, kdy ji vůbec nechceš. Život přináší změnu. Váš partner odejde, váš šéf vás vyhodí a vaše dospělé dítě odejde z domu. Jak se vypořádat se změnou spojenou s životní krizí? Jak to proměnit ve svůj prospěch? - Způsob, jak přežít v takové situaci, je přežít všechny fáze toho, čemu říkáme cyklus lítosti - vysvětluje Mirosława Kownacka. - Obvykle to trvá asi rok. První reakcí na krizi je nedůvěra a popírání faktů: „Mně se to stát nemohlo!“. Pak to přijdestádium vzpoury a hněvu smíšeného s lítostí. Hledáme viníky, cítíme se na sebe také naštvaní, naše sebevědomí klesá. Ve třetí fázi nastává smutek. Toto je fáze lítosti po ztrátě něčeho nebo někoho. Doprovází ho pocit velké újmy. Důležité je nezůstávat v tomto stavu příliš dlouho, protože pak už o nějakém vývoji nemůže být řeč. Nesmíte před ní ale utíkat nebo ji násilím uspěchat. Musíme si dát právo zažít smutek. Teprve když se tak stane, můžeme dosáhnout čtvrté fáze – přijetí a smíření s realitou. To je okamžik, kdy zvedneme hlavy a začneme se rozhlížet po světě. Někteří lidé pak mohou využít své zkušenosti a znovu se narodit do nového života, a dokonce v něm provést mnoho změn, udělat něco mimořádného.

    Co nás dělá silnějšími – umožňuje nám zavádět změny

    • všímání si různých příčin událostí
    • strategie malých kroků
    • vybavování si pozitivních zážitků, čerpání síly z toho, že některé věci už umím, že to dokážu
    • vyhledat nouzový východ
    • rozšíření vlastního pole vlivu (naučení se rozhodovat)
    • flexibilní fráze: "chci, vyberu si, rozhodnu se, můžu…"
    • energie, síla, sebeuspokojení

    Co nás dělá slabými – brání nám zavádět pozitivní změny

    • zobecnění: "Nikdy se mi to nepodaří", "to se stává vždycky", "každý …"
    • přehnané nároky na sebe a svět (vše nebo nic)
    • negativní vyhledávání
    • vidět situaci jako katastrofu („pokud to selže, tak…“)
    • následovat názor ostatních (můj názor se nepočítá)
    • rigidní vzorce: "Musím, měl bych, musím …"
    • mluvit k sobě negativně
    • bezmoc, bezmoc, nedostatek víry, nejistota
    měsíčník "Zdrowie"

    Kategorie:

    Psychologie