Pesimismus ztěžuje život. Proč je tedy v dobách, kdy nás od rána do večera trápí desítky problémů, říkat si s úsměvem „to bude dobrý“ tak těžké? I pesimista by se měl snažit být veselý. Bude se mu lépe žít a zároveň se bude starat o své zdraví.

Odkud pocházípesimismus ? Julian Tuwim napsal: " pesimistaje optimista s praxí v životě." Určitě mu mnoho lidí přikývne v domnění, že optimisté jsou nekorektní, naivní, trochu odtržení od reality. Je možné dívat se na svět s vírou, že vše dopadne, když zažíváme každý den tolik starostí? O důležitosti životního postoje svědčí fakt, že vznikl nový vědní obor se složitým názvem psychoneuroimunologie, který studuje vztah psychiky a nervového systému a imunity. Vědci již připravili mnoho zpráv, které ukazují, že lidé, kteří jsou optimističtí, pokud jde o život a jsou plní sebevědomí, mnohem méně onemocní a žijí déle než nespokojenci a stěžovatelé. Naše zdraví je ovlivněno procesy probíhajícími v mozku. Je prokázáno, že u člověka ve stavu permanentního smutku a deprese klesá hladina hormonů odpovědných za výkonnost imunitního systému. A pro optimisty je opak pravdou.

Jak se rodí sklon k pesimismu?

Hodně záleží na tom, jak se cítíme, zda jsme osvěžení, ale také na tom, jak jsme byli vychováni a na zátěži životních zkušeností. Jaké jsou nejčastější důvody nedostatku optimismu?

  • Perfekcionismus. Chceme být perfektní v každém oboru, sbírat pochvalu a uznání. Klademe vysoké nároky na sebe, ale i na děti a partnera a pak požadujeme stále více. Začínáme se bát, co ještě můžeme udělat, co zlepšit. Bohužel nemůžete být perfektní kdykoli a kdekoli, takže narůstá pocit frustrace z toho, že neuspějete.
  • Nedostatek důvěry v druhé. Nevěříme, že to děti zvládnou, že jsou samostatné a dostatečně moudré. I když s nimi většinou nebývají problémy, stále máme špatný pocit, vymýšlíme si, že jim něco uteče, na něco zapomenou. Tyto obavy často přenášíme na partnera, který se, když se k nám chová jako k dítěti, stáhne a přestane nás podporovat. Je tam pocit osamělosti. Jak být v takové situacioptimistický?
  • Dětské obavy. Lidé, kteří jsou nejistí, často berou neznámé jako nebezpečné. „Pokud jsme v dětství nebyli povzbuzováni k přijímání výzev, nedostali jsme úkoly, které nás mají chránit před hořkostí neúspěchu a zklamání, budeme se jim v dospělosti instinktivně vyhýbat,“ říká psycholožka Marta Konieczna. - A první myšlenka, která se objeví, je: "Co když to selže?". Čím déle to trvá, tím více pochybností vyvstává.
  • Neumím říct ne. Často máme problém komunikovat, že něco neuděláme. Na druhou stranu pro nás není snadné říct, že je pro nás něco důležité a budeme za to bojovat. A pak si myslíme špatně o sobě ("Jsem beznaděj, protože jsem se zase dostal do kouta") a o ostatních ("asi se zase nalíčí, mám štěstí, že takové lidi potkávám")
Důležité

Vědci již připravili mnoho zpráv, které ukazují, že lidé, kteří jsou optimističtí, pokud jde o život a jsou plní sebevědomí, mnohem méně onemocní a žijí déle než nespokojenci a stěžovatelé. Naše zdraví je ovlivněno procesy probíhajícími v mozku.

Pro ženy je těžší být optimistou

Dámy jsou bohužel mistryně ve vymýšlení temných scénářů. Dá se jim říct, že všechno bude v pořádku, a stejně vědí své. Ženy častěji než muži přemýšlejí o tom, co by se stalo, kdyby… Obáváme se, že se něco pokazí. Každodenní honbu za negativními myšlenkami dobře známe. Manžel nezvedá telefon? Pravděpodobně se stalo něco špatného. Chce dítě na tábor? Koneckonců, slyšíte tolik o nehodách, špatné společnosti a těchto klíšťatech… Šéf zabručel "dobré ráno"? Co jsem udělal špatně? Zdánlivě triviální problémy nám nedají v noci spát a znepříjemňují nám den. Donekonečna diskutujeme a analyzujeme. Vědci si všimli, že na nich trávíme více času než na příjemných událostech, i když jich je během dne více než těch nepříjemných.

Pesimismus a smysl pro zodpovědnost

Podle psycholožky Marty Konieczné mají ženy schopnost myslet na mnoho věcí současně, což je nepochybně jejich silná stránka. Díky tomu mohou mít pod kontrolou svůj osobní i pracovní život, skládat účty a na cestách řešit problémy často samostatných dětí, které neustále křičí „mami, zachraň mě!“. Tato ženská dovednost ale hodně zatěžuje nervový systém. Objevuje se bezmoc a stížnosti začínají uvolňovat emoce, které jsou ohromující. Slyšíme: "Více optimismu!" Kromě toho, jak si Marta Konieczna všimne, žena se nezaměřuje pouze na to, co cítí ona sama, ale také na pocity druhých. - Myslí si: "Co si o mně pomyslí?", "Neurazí se?" Taktoproblém se stává složitějším, než ve skutečnosti je. Kromě toho si to častěji vyčítá a hledá na sobě nedostatky: „Dítě přináší špatné známky, protože na něj nemám čas, jsem špatná matka“, nebo „Manžel mě měsíce nikam nebral, no, stydí se za mě, protože jsem tlustá“ . Na následky takového rozjímání nemusíte dlouho čekat: strachy, pochybnosti a obavy zvyšují stres a berou radost ze života. Navíc ženy lépe než muži předpovídají, co se stane, protože chtějí předvídat hrozby, protože jsou spíše preventivní. Muži se více zaměřují na herectví, na to, co je tady a teď.

měsíčník "Zdrowie"

Kategorie:

Psychologie