B lymfocyty jsou buňky lidského imunitního systému, patřící do tzv. bílé krvinky (leukocyty). Hlavním úkolem B lymfocytů je chránit naše tělo před infekčními agens tvorbou obranných protilátek. B lymfocyty se také dokážou přeměnit na imunitní paměťové buňky, díky čemuž při opakovaném kontaktu s patogenem spouští rychlou a účinnou obrannou reakci. Zjistit, kde se tvoří B lymfocyty, jak probíhá jejich zrání a jak plní své imunitní funkce? Jaká je normální koncentrace B buněk v krvi?

Mechanismy lidského imunitního systému

Obranné mechanismy lidského imunitního systému lze rozdělit do dvou hlavních skupin: vrozené a získané. Vrozená imunita je první linií obrany proti patogenům – takto reagujeme na jakýkoli infekční agens, který se nás pokusí napadnout.

Buňky vrozené imunity se zabývají především produkcí zánětu, jehož úkolem je odstranit příčinu ohrožení. Mezi charakteristické příznaky zánětu patří zvýšení teploty, lokální zvýšení průtoku krve, otok a bolest. Další mechanismy časné imunitní odpovědi jsou také:

  • těsné spojení mezi buňkami epidermis a sliznic, zabraňující pronikání mikroorganismů
  • přirozená obrana, jako je kašel, slzení, kýchání nebo průjem v případě gastrointestinální infekce
  • přítomnost baktericidních látek na povrchu kůže
  • sekrece kyseliny chlorovodíkové parietálními buňkami žaludku
  • trvalé osídlení povrchu kůže a sliznic přirozenou mikroflórou

Vrozená imunitní odpověď je velmi důležitá v raných fázích obrany těla proti patogenům. Bohužel v mnoha případech zůstává nedostatečná. Pak náš imunitní systém sáhne po druhé linii obrany – získané imunitě.

Mechanismy získané imunity jsou v boji s infekcí mnohem účinnější. Tajemství jejich účinnosti spočívá v generování specifické odpovědi, tedy individuálně přizpůsobené každému typu patogenu. Buňky, které produkují takové „na míru“obrany, existují lymfocyty.

Lymfocyty mají schopnost přesně rozpoznat infekční agens, vybrat nejúčinnější protiinfekční odpověď a „uložit“ ji do imunitní paměti. Díky tomu je opakovaná reakce na stejný patogen ještě rychlejší a efektivnější.

Poznání fenoménu imunologické paměti umožnilo vynalézt jednu z nejúčinnějších metod ochrany před infekčními nemocemi – preventivní očkování.

B lymfocyty - proces tvorby a zrání

Lidské lymfocyty lze rozdělit do dvou skupin, které se liší procesem zrání a funkcí. Rozlišujeme mezi nimi:

  • T buňky
  • B buňky

T buňky, které dozrávají v brzlíku, jsou hlavními buňkami tzv. odpovědibuněčná imunita . Mechanismy buněčné imunity se zabývají především bojem proti těm patogenům, které mohou proniknout do lidských buněk (např. viry).

B lymfocyty se účastní druhého typu specifické odpovědi – tzvhumorální imunita . Jejich úkolem je produkovat protilátky, které umožňují zničení extracelulárních patogenů (např. většiny bakterií).

Místo, kde se tvoří B buňky, je v kostní dřeni. Mladé B lymfocyty se tam učí správně rozlišovat mezi vlastními a cizími strukturami. Aby se B buňka dostala z kostní dřeně do krevního řečiště, musí být schopna detekovat patogeny a také tolerovat tělu vlastní buňky. Jinak mohou nastat autoimunitní onemocnění, tedy taková, při kterých imunitní systém napadne vlastní tkáně v důsledku toho, že je rozpozná jako cizí.

Po výstupu z kostní dřeně putují B buňky do periferních lymfatických orgánů. Patří mezi ně slezina a lymfatické uzliny. Na těchto místech se B buňky neustále setkávají s cizími antigeny ("tagy", díky nimž rozpoznávají mikroby).

Rozpoznání takového markeru vede k aktivaci lymfocytů B. Poté se začnou množit, což se projevuje zvětšením lymfatických uzlin při infekci. Aby B lymfocyt splnil svou cílovou funkci, tj. produkoval protilátky specifické pro daný patogen, musí projít do poslední fáze zrání.

Během konečné diferenciace se B lymfocyt může přeměnit na 2 typy buněk:

  • plazmocyt (plazmatická buňka), jehož úkolem je produkovat velké množství protilátek (imunoglobulinů)
  • paměťový B lymfocyt, tedy buňka, která uchovává informace o daném typu patogenu. Paměťový B lymfocyt při reviziPo kontaktu s tímto mikroorganismem se rychle transformuje na plazmocyt a produkuje protilátky specificky namířené proti němu.

Aktivita a funkce B lymfocytů

Nyní, když víme, jak B lymfocyty dozrávají k plnění svých funkcí, pojďme se blíže podívat na jejich činnost v těle. Mezi nejdůležitější funkce B lymfocytů patří:

  • prezentace antigenu

B lymfocyty nejen provádějí své vlastní obranné aktivity (produkcí protilátek), ale také pomáhají jiným buňkám imunitního systému rozpoznat cizí mikroby. Tato vlastnost se nazývá prezentace antigenu (antigen="značka" mikroorganismu).

Když B lymfocyt rozpozná „vetřelce“, připojí jeho fragment na svůj povrch a ukáže ho dalším imunitním buňkám, čímž signalizuje potřebu jej zničit. Díky tomu je možné aktivovat vícesměrné obranné mechanismy

  • produkce cytokinů

Cytokiny jsou malé proteinové molekuly, které přenášejí signály o invazi patogenů. Náhlé zvýšení produkce cytokinů nastavuje „alarm“ imunitnímu systému a vede k aktivaci jeho buněk. Produkce určitých typů cytokinů umožňuje přepnutí imunitní odpovědi na tu, která je v dané situaci nejvíce potřebná (např. antibakteriální, antivirová nebo antiparazitická).

  • produkce protilátek (imunoglobulinů)

Produkce protilátek je unikátní vlastností zralých lymfocytů B. Protilátka je typ proteinu speciálně přizpůsobený danému patogenu za účelem jeho neutralizace. Infekční agens (bakterie, virus nebo extracelulární parazit) již není v kombinaci s protilátkou nebezpečný. Stává se také snadným cílem pro buňky imunitního systému (např. potravní buňky), které jej pak mohou rozpoznat a neutralizovat.

B lymfocyty mohou produkovat 5 tříd imunoglobulinů:

  • IgM - to jsou protilátky vytvořené v nejranější fázi odpovědi lymfocytů B. I když se tvoří velmi rychle, nejsou příliš specifické. Přítomnost IgM protilátek v krvi svědčí o nedávné expozici organismu.
  • IgA - je typ protilátek, které hrají důležitou roli v místech přímého kontaktu s patogeny. IgA imunoglobuliny jsou vylučovány na povrch sliznic v trávicím systému, dýchacím traktu a urogenitálním systému.
  • IgE – to jsou hlavní protilátky účastnící se alergických reakcí. Přítomnost IgE protilátek v krvi proti specifickým alergenům může způsobit příznaky alergické rýmy,alergická konjunktivitida nebo bronchiální astma při kontaktu s tímto alergenem. IgE protilátky jsou také hlavní protilátky zodpovědné za boj s parazity.
  • IgD - jedná se o nejméně známou třídu protilátek, trvale přítomné na povrchu lymfocytů B.
  • IgG – to jsou nejúčinnější protilátky. Vznikají v nejvyzrálejší humorální odpovědi a jsou nejvhodnější pro příslušný patogen. Koncentrace protilátek IgG v krvi je nejvyšší ze všech typů imunoglobulinů.

B lymfocyty - normální koncentrace v krvi

Ve většině běžných krevních testů se všechny lymfocyty (B a T) měří společně.

Normální koncentrace lymfocytů je od 1000 do 5000 v 1 μl krve.

Procento lymfocytů v celé populaci bílých krvinek je také důležité. Lymfocyty by měly tvořit 20-45 % všech leukocytů.

Nárůst počtu lymfocytů (lymfocytóza) doprovází infekce a infekce způsobené především viry. Neoplastické růsty těchto buněk mohou být méně častou příčinou nadbytku lymfocytů. Lymfocytóza je také příznakem chronického zánětu (například u autoimunitních onemocnění).

Snížení počtu lymfocytů se nazývá lymfopenie. Lymfopenie může být způsobena různými typy imunodeficience. Někdy je snížení počtu lymfocytů způsobeno užíváním léků (nebo jiných látek), které zhoršují funkci kostní dřeně a brání tvorbě dostatečného množství lymfocytů.

dysfunkce B lymfocytů

Mezi onemocněními souvisejícími s abnormální aktivitou B lymfocytů můžeme rozlišit poruchy jejich počtu a funkce. Nedostatek i nadbytek B lymfocytů může mít negativní dopad na naše zdraví.

U některých onemocnění jsou B lymfocyty přítomny ve správné koncentraci, ale nefungují správně. Tak je tomu například u autoimunitních onemocnění, kdy B buňky nesprávně „odmítají“ tělu vlastní tkáně.

  • humorální imunodeficience

Vrozené deficity humorální imunity jsou onemocnění spojená s poklesem počtu B lymfocytů nebo významným narušením tvorby protilátek. Obvykle se první příznaky imunodeficience objevují již v dětství: recidivující infekce a chronické infekce, které jsou obtížně léčitelné. Příklady vrozených humorálních imunodeficiencí jsou:

  • Brutonova nemoc , zahrnující poruchu zrání lymfocytů B. V krvi jsou prakticky stopy B lymfocytůnebyly nalezeny žádné protilátky
  • běžná variabilní imunodeficience (CVID) , charakterizovaná snížením hladiny protilátek a koexistencí neoplastických, alergických a autoimunitních onemocnění
  • syndrom hyper-IgM , který je způsoben nedostatkem tvorby non-IgM protilátek. Existují významné nedostatky imunoglobulinů IgA, IgE a IgG

Bohužel dosud nebyly vyvinuty žádné metody léčby kauzální humorální imunity. Základní metodou terapie je neustálé podávání protilátek od dárců pacientům (tzv. imunoglobulinová substituce).

  • autoimunitní onemocnění

Jednou z klíčových fází zrání B-buněk v kostní dřeni je tzv. negativní výběr. Jeho podstatou je „naučit“ B lymfocyty rozpoznávat cizí antigeny a eliminovat ty, které rozpoznávají své vlastní buňky jako patogenní.

Ztráta tolerance B lymfocytů k vlastním antigenům je jednou z příčin autoimunitních onemocnění. B lymfocyty pak začnou produkovat tzvautoprotilátky , tedy protilátky namířené proti buňkám vlastního těla. Příklady autoimunitních onemocnění spojených s abnormální aktivitou B buněk jsou:

- roztroušená skleróza

- revmatoidní artritida

- systémový lupus erythematodes

  • hyperplazie B-buněk

B lymfocyty v jakékoli fázi svého vývoje mohou uniknout přirozeným kontrolním mechanismům těla a začít se nekontrolovatelně množit. Neoplastická proliferace B lymfocytů může mít následující formy:

  • lymfomy (u kterých rakovinné buňky postihují hlavně lymfatické uzliny)
  • leukémie (při kterých se rakovinné buňky nacházejí v kostní dřeni a krvi)

Nejběžnější novotvary odvozené z B lymfocytů (v různých fázích zrání) jsou:

  • akutní lymfoblastická leukémie
  • chronická lymfocytární leukémie
  • Hodgkinův lymfom
  • folikulární lymfom

Na tomto místě stojí za zmínku ještě jedna rakovina – mnohočetný myelom. Tento typ rakoviny spočívá v nekontrolovaném množení plazmocytů, které produkují obrovské množství specifické protilátky (tzv. monoklonální protilátky).

O autoroviKrzysztof BialaziteStudent medicíny na Collegium Medicum v Krakově pomalu vstupuje do světa neustálých výzev práce lékaře. Zajímá se zejména o gynekologii a porodnictví, pediatrii a medicínu životního stylu.Milovník cizích jazyků, cestování a horské turistiky.

Přečtěte si další články tohoto autora

Kategorie:

Imunitní systém