Marlena a její manžel plánovali tři děti. První těhotenství bylo velmi dobré, ale porod proběhl v sedmém měsíci a první týdny života strávila v inkubátoru. S druhým dítětem to ze začátku nebylo jednoduché. Marlena měla problém otěhotnět a pak si ji udržet. Výsledkem bylo, že dítě přišlo na svět dva měsíce před plánovaným datem porodu.

Můj manžel a já jsme vždy věděli, že chceme mít více než jedno dítě – říká 33letá Marlena z Varšavy, matka 7leté Wiktorie a 3leté Oly. - Můj manžel pochází z rodiny s mnoha dětmi. Kolem svátečního stolu v jeho domě je vždy spousta lidí. Všichni k sobě mají blízko. To se mi líbí. Takže když jsme plánovali svatbu, oba jsme si mysleli, že budou tři. Zatím máme dvě úžasné dcery. A i když se oba narodili s problémy, nenechám se odradit. Doufám, že to není konec. První těhotenství jsem brala dobře. Celou dobu jsem pracoval, byl jsem velmi aktivní a cítil jsem se skvěle. Přesto se Wiktoria narodila v sedmém měsíci a první týdny života strávila v inkubátoru. Lékařka z Dětského památného zdravotního ústavu nám vyhrožovala vidinou dětské mozkové obrny, ale naštěstí se spletla. Po roce rehabilitace drobné problémy zmizely a Wiki se vyvíjela správně. Chyběly mi tehdy zkušenosti a sebevědomí. Soustředila jsem se na péči o dítě a… možná jsem trochu zanedbávala své vlastní zdraví. I přes pravidelné kontroly u gynekologa jsem si včas neuvědomila, že mám nádor na vaječníku. Musel jsem podstoupit operaci, která mi zbyla jen z 50 procent. šance na druhé dítě. Nezlomila jsem se, ale měla jsem obavy, zda se mi podaří znovu otěhotnět. A možná proto, že jsme se s manželem hodně snažili, to nevyšlo. Nakonec jsem pustil. Rozhodl jsem se na to přestat myslet. Jednoho víkendu jsem se zúčastnil integračního setkání organizovaného mým zaměstnavatelem. Nechyběly různé aktivity včetně bungee jumpingu. Bál jsem se, ale skočil jsem. Pak mě napadla myšlenka, že s těhotenstvím to bude stejné. Jen musím… skočit. Přestal jsem se bát, bát a přemýšlet, jestli je to dobrý čas nebo jestli to zvládneme. "Je to teď nebo nikdy," pomyslel jsem si a … brzy poté, co jsem otěhotněl.

Problémy s otěhotněním

Nedělal jsem žádné testy.Vzdal jsem se osudu. Myslela jsem, že jestli tam je těhotenství, tak to rychle zjistím, zajdu k doktorovi a ten to potvrdí. Bylo to tak. Bohužel tentokrát na začátku nastaly komplikace. V šestinedělí jsem začala krvácet. Těhotenství bylo rizikové, proto jsem byla hospitalizována. Jednalo se o klinickou nemocnici Lékařské akademie v ul. Lindley. Zdálo se mi, že bych měl mít vynikající péči, zatímco jsem ležel sám sobě a bojoval se svými myšlenkami na to, co bude dál. Nikdo se o mě nezajímal a mladá doktorka, která dělala ultrazvuk, nemohla ani najít plod! Naštěstí po lécích krvácení ustalo a po dramatickém týdnu jsem mohla jít domů. Poté mě po celé těhotenství až do porodu vedla lékařka ze soukromé kliniky. Nebylo to jednoduché. Dostala jsem 20 dávek progesteronu a musela jsem měsíc a půl ležet. Byla jsem na sebe velmi opatrná, protože jsem se bála, že přijdu o své dítě. Dával jsem si pozor na každém kroku, ale bazén jsem nevzdal. Jezdila tam celá rodina a všichni jsme spolu plavali. Každopádně, když neduhy odezněly, mohl jsem normálně fungovat, ale čas od času jsem si udělal volno a dal si pauzu v práci. Nicméně těch osm hodin strávených u stolu bylo nad mé síly.

Nevolnost a chutě v těhotenství

Během těhotenství mi bylo špatně. Neměla jsem chuť k jídlu, byla jsem citlivá na pachy, hlavně na maso a maso. Všechno mě dráždilo. Mohl jsem jíst jen melouny. Bral jsem do práce dva a někdy to bylo málo, tak jsem si koupil třetí. Nic jiného mi nechutnalo, možná melouny a jablka. Smějeme se, že Ola je taková melounová holka, i když tyhle plody zatím nemá ráda. Až na tyto neduhy jsem se cítil skvěle. Můj manžel Paweł mi hodně pomáhal, staral se o mě - stejně jako moji rodiče, kteří se v té době často starali o Wiktorii. Cítila jsem se milovaná a krásná… Všichni byli velmi šťastní, včetně Wiktorie, která s námi auskultovala a chodila na každé ultrazvukové vyšetření. Byla to ona, kdo vybral jméno pro svou sestru. Od začátku tam měla být Ola a konec! Bylo to perfektní, protože toto jméno se k Oleńce dokonale hodí.

Předčasný porod

Bohužel jsem to do konce těhotenství nevydržela. Oleńka se stejně jako Wiktoria protlačila do světa. Ve 31. týdnu jsem začala krvácet. Záchranná služba mě odvezla do nemocnice v ulici Kasprzaka, kde mi zjistili 2 cm dilataci. Dostala jsem léky na zastavení porodu a po pár hodinách se vše uklidnilo. Narazila jsem na patologii těhotenství. I přes dramatickou situaci mám na pobyt v této nemocnici velmi dobré vzpomínky. Nedalo se to srovnávat s tím, co jsem zažil předtím! Na oddělení byla příjemná atmosféra, ženy si vzájemně pomáhalynavzájem a porodní asistentka by přišla a zeptala se, jestli něco nepotřebujete. Cítila jsem, že je o mě dobře postaráno, že se veškerá pozornost soustředí na mě a miminko. Zdálo se, že těhotenství nesu až do konce, a přesto… 5. října kolem třetí hodiny ráno jsem se cítila velmi špatně. Přišli dva lékaři, udělali mi ultrazvuk a našli 5 cm dilataci. Odvezli mě na porodní sál a vše šlo tak rychle, že jsem ani nestihla zavolat manželovi. Plánovali jsme společný porod, ale Oleńka nám nedala šanci. Vyskočila po 15 minutách! Porodní asistentka a lékaři se smíchem řekli: "Maminka třikrát kýchla a po porodu." Musím uznat, že lékařský personál byl skvělý. Porodní asistentka na mě celou dobu mluvila, držela mě za ruku a lehkým stiskem ruky mi dávala znamení. Vycházeli jsme dobře. Před porodem jsem nechodila do porodní školy. Rozhodla jsem se, že když budu pozorně poslouchat, co mi říkají, a spolupracovat s porodní asistentkou, budu v pohodě sama. A tak to bylo.

Nezbytný inkubátor

Bohužel jsem své miminko nemohla obejmout hned po porodu a bylo to velmi nepříjemné. Ola byl slabý a byl okamžitě převezen na vyšetření. Získala 9 bodů na stupnici Apgar. Vážila 2 kg, měla problémy s dýcháním, takže musela ležet v inkubátoru. Navíc se ukázalo, že mám nitroděložní infekci, takže Ola musela dostat antibiotika a kapačky. Jel jsem mezi nemocnicí a domovem a těšil se, až ji konečně vyzvednu. Seděli jsme s jejím manželem a hladili ji po nožičkách otvorem v inkubátoru – byl to náš jediný kontakt s miminkem. Naštěstí měla výbornou péči a my jsme po zkušenostech s Victorií byli uvědomělejší a klidnější. Například jsem věděl, že chvíli trvalo, než si vyvinula sací reflex. Velkou pomocí byly sestřičky, které se staraly o nedonošené děti. Podávali Ole mnou extrahované jídlo injekční stříkačkou, ale zároveň ji prstem - v jednorázové rukavici - hladili na patře a nutili ji sát. Byl to zábavný a velmi efektivní způsob. Po třech týdnech jsme dostali domů zdravé miminko. Ani pupík jsem nemusel kojit, protože mi v nemocnici spadl. Doma Ola rychle přibírala, ale kromě mého jídla dostala i speciální vzorec pro předčasně narozené děti. Neustále jsme sledovali její váhu a dodržovali časy jídla.

Jsou plány na třetí těhotenství

Můj manžel mi hodně pomohl. V noci jsem ani nemusela vstávat, protože krmil Olu z lahvičky. Stejně jako Wiktoria byla i Ola rehabilitována. Tentokrát jsme ale vzdali únavné návštěvy nemocniční rehabilitační ambulance a mnohahodinové čekánífronty. Využili jsme soukromou kliniku s výbornými podmínkami. Nikdo nám dítě nevzal a nenechal nás čekat před kanceláří - jako to bylo s Victorií. Dětská mozková obrna nikomu nehrozila. Na rehabilitaci jsme chodili s celou rodinou. S manželem jsme sledovali hodiny, učili jsme se, jak cvičit s dítětem doma, a Wiktoria dostala pastelky a kreslila v rohu. Možná si říkáte, že po takových zkušenostech jsem toho měl mít dost. Doufám však, že za nějaký čas uděláme třetí pokus. Možná to bude tentokrát Staś? Nyní o sebe dávám velký pozor, každé tři měsíce chodím na kontroly ke gynekologovi. Vím, že při dalším těhotenství mohou zase nastat problémy, ale pokud ano, udělám maximum pro to, aby miminko mělo šanci se narodit zdravé. S mým doktorem se smějeme, že první se narodil ve 30. týdnu těhotenství, druhý ve 32., třetí snad vydrží 34 týdnů?

měsíční "M jak máma"

Kategorie:

Těhotenství