Strach z výšek (akrofobie) se může objevit před případným bungee skokem, ale také když je potřeba vylézt po žebříku nebo do vyššího patra v budově. Strach z výšek není maličkost, protože se projevuje nejen myšlenkami na nebezpečí vysoké výšky, ale také somatickými příznaky úzkosti a někdy i panickými atakami. Dá se strach z výšek nějakým způsobem vyléčit a usnadnit tak pacientovi každodenní fungování? Přečtěte si o strachu z výšek a naučte se, jak jej překonat.
Strach z výšekje klasifikován jako specifická fobie av podstatě jde o jednu z nejznámějších forem tohoto typu úzkostné poruchy. Další termín používaný k popisu tohoto problému jeacrofobia- je odvozen z kombinace dvou řeckých slov: akros, chápaný jako vrchol nebo vrchol, a phobos, přeložený jako strach.
Zde stojí za zmínku, že ne každý strach z vysoké výšky lze považovat za fobii. Strach je pocit, jehož úlohou je chránit nás před nebezpečnými situacemi – vždyť je tu totiž vždy možnost pádu z nějakého horského štítu, takže je v zásadě zcela přirozené, že strach v takové situaci vzniká. O strachu z výšek je však možné hovořit pouze tehdy, když v situaci vyvolávající strach nabude strach výraznějšího stupně, objeví se různé somatické příznaky úzkosti a když úzkost negativně ovlivňuje celkové fungování člověka.
Strach z výšek je jednou z nejčastějších specifických fobií - bojuje s ním 3 až 5 % lidí. Problém je častější u žen.
Příčiny strachu z výšek
Příčiny strachu z výšek – stejně jako důvody výskytu dalších specifických fobií u lidí – nebyly dosud jednoznačně definovány. Podezřelou příčinou akrofobie jsou traumatické události prožité v dětství. Například dospělý, trpící strachem z výšek, by v dětství mohl například spadnout ze stromu a utrpět nějaké trauma - v tomto případě se strach z opětovného prožití takové situace zdá celkem pochopitelný.
Strach z výšek může také vést k jevu, kdy se výšek bojítesvým způsobem se „učíme“ od svých blízkých. Taková hypotéza byla vytvořena na základě toho, že u dětí těch lidí, kteří sami trpí strachem z výšek, se podobný problém vyskytuje častěji než u potomků lidí bez strachu z výšek. U dítěte, které vidí, že jeho opatrovník nebo opatrovníci se extrémně bojí výšek, se také může jednoduše vyvinout podobný typ strachu.
Ještě další teorie týkající se příčin strachu z výšek je ta, kde by tyto obavy… chránily lidskou populaci před vyhynutím. Pobyt ve výškách je totiž spojen s rizikem různých událostí, z nichž některé mohou skončit i smrtí. V případě této teorie by sklon ke strachu z výšek byl jednoduše dědičný a zakotvený v genetickém kódu. Ne všichni lidé však zažívají strach z výšek a existuje mnoho hlasů kritiky ohledně těchto hypotetických příčin strachu z výšek souvisejících s geny.
Strach z výšek: příznaky
Příznaky objevující se v případě strachu z výšek se mohou týkat dvou oblastí: duševní a tělesné. Mezi první z nich patří výskyt různých strachů, když se ocitnete na žebříku, ve vyšším patře budovy nebo v jakékoli jiné situaci související s pobytem ve výrazné výšce. Pacient se strachem z výšek se může bát, že za chvíli spadne a zemře. Může mít také pocit, že je na extrémně nestabilní zemi nebo že na něj může každou chvíli někdo strčit, spadnout a zažít následky takové situace.
U lidí s akrofobií se také rozvinou somatické symptomy úzkosti. Může se jednat např. o zrychlení tepové frekvence, ale také o zrychlené pocení, závratě nebo výraznou bledost
Strach z výšek - v nejzávažnějších případech tohoto problému - je také spojen s rizikem záchvatů paniky. Během ní se mohou objevit výše zmíněné potíže (ovšem mnohem větší intenzity), ale i další neduhy, jako je pocit dušnosti či dokonce naprostý nedostatek vzduchu, bolest na hrudi nebo víra, že daný člověk zemře. brzy. člověk.
Strach z výšek - jak je jasně ukázáno výše - může mít významný negativní dopad na každodenní fungování pacientů. Stejně jako je docela snadné vyhnout se bungee jumpingu nebo lunaparku na ruském kole, je mnohem těžší vyhnout se lezení na vysoké budovy nebo použití žebříku úplně. Dá se pacientům se strachem z výšek nějak pomoci, nebo se musí se svým problémem naučit žít?
Strach z výšek: jak s ním bojovat?
Naštěstí pro pacienty se strachem z výšek lze tento problém rozhodně vyléčit. Je možné se např. pokusit o expoziční terapii, která je založena na postupném vystavování pacienta podnětu vyvolávajícímu strach (v tomto případě ve významných výškách). Cílem terapie je desenzibilizace, tedy to, aby osoba ve vysoké nadmořské výšce přestala u léčené osoby vzbuzovat strach. Zde však nastává problém – stejně jako v případě arachnofobie není obtížné pavouky pacientovi představit, může být obtížnější s ním chodit na různá místa ve vysoké nadmořské výšce. Z tohoto důvodu se při léčbě strachu z výšek používají techniky virtuální reality, díky nimž je možné – za použití specializovaného vybavení – simulovat různé události, například pobyt na vrcholu hory.
Další metodou, která se využívá při léčbě strachu z výšek, je psychoterapie - využití zde má především kognitivně-behaviorální terapie. Farmakoterapie, používaná při léčbě mnoha různých duševních poruch, se u lidí se strachem z výšek používá zřídka a většinou jen jako pomocná. Pacientům s nejtěžšími formami strachu z výšek jsou nabízena především antidepresiva. Někdy se doporučují anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů a také se pokouší zmírnit somatické symptomy úzkosti spojené s akrofobií podáváním beta-blokátorů pacientům.
Zdroje:
1. Coehlo C.M., Wallis G., Deconstructing Acrophobia: Physiological and Psychological Precursors to Developing a Fear of Heights, Depression and Anxiety 27: 864-870 (2010), online přístup: http://hms.he alth.uq.edu. au / vislab / publikace / dotisky / coelhoDaD10.pdf
2. Whitney SL et al., Akrofobie a patologické výškové vertigo: indikace pro vestibulární fyzikální terapii? Phys Ther. květen 2005, 85 (5): 443-58; on-line přístup: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15842192
3. Materiály Web GoodTherapy.org, on-line přístup: https://www.goodtherapy.org/blog/psychpedia/acrophobia
O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.Přečtěte si další články od tohoto autora