Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Pan Andrzej je již v důchodu. S manželkou Krysií společně vychovává postiženého syna. Nedávno slyšel diagnózu: kolorektální rakovina. Paní Krysia, která se potýká s depresemi, svého manžela velmi podporuje. Navzdory velkému utrpení, které každý z nich zažil, jsou sevřeným týmem, milující rodinou.

Pan Andrzej Kamiński a jeho žena Krysia jsou v rozhovoru s redaktorkou Marcelinou Dzięciołowskou.

Byl jste před diagnózou rakoviny zcela zdravý?

Pan Andrzej: Ne tak docela, mám cukrovku a vysoký krevní tlak. Kromě toho jsem byl v pořádku a nebyly žádné problémy, žádné bolesti břicha, žádné problémy s vyprazdňováním.

Kdy se začalo dít něco znepokojivého?

Pan Andrzej: Před pár lety jsem začal ztrácet vědomí, párkrát jsem skončil v nemocnici, ale tehdy se nenašla žádná příčina. Na dovolené v Gdyni jsem znovu ztratil vědomí a byl převezen do nemocnice, kde se zjistilo, že důvodem byla cukrovka. Poté bylo chvíli ticho, dokud jsem znovu neomdlel.

Co se stalo potom?

Pan Andrzej: Moje žena mě zmobilizovala, abych šel k lékaři a já to udělal. Byl jsem pověřen provedením krevního testu.

Jaké byly výsledky této studie?

Pan Andrzej: Ukázalo se, že moje hladina hemoglobinu a železa se tragicky snížila. Jak už to nějakou dobu trvalo, nepociťovala jsem žádné problémy s úbytkem železa, protože tělo si na to už zvyklo. Později jsme udělali další testy, doktor objednal i test na okultní krvácení ve stolici a ukázalo se, že je přítomen. Rektální vyšetření ukázalo i krvácení, ale zpočátku jsme měli podezření, že je to kvůli hemeroidům a nevěnovala jsem tomu velkou pozornost.

Různé komorbidity ve vašem případě zpozdily diagnostický proces, že?

Pan Andrzej: Ano, žádné hloubkové morfologické testy jsem předtím nedělal, teprve loni mi doktor nařídil rozšířenou morfologii, kde byly hodnoty hemoglobinu a železa katastrofální. Dříve výzkum v roce 2022 nenaznačoval nic znepokojivého. Při rektálním vyšetření pan doktor nepozoroval žádné změny, ale na přání manželky objednal kolonoskopii a gastroskopii.podezření, že by to mohlo být něco rakovinového.

Tyto testy potvrdily přítomnost nádoru?

Pan Andrzej: Ano.

Paní Krysia: Ráda bych dodala, že v březnu 2022 můj manžel dělal výzkum v souvislosti s cukrovkou. Jak zmínil, o dva a půl roku později při jídle omdlel. Nejdřív jsem si myslel, že jí moc rychle. Tehdy jsme nic nepodnikli, protože šlo o dočasnou ztrátu vědomí. Bohužel se tato situace opakovala a pak jsem usoudil, že musíme k lékaři. Našli jsme zatím neznámého lékaře, který nařídil spoustu testů a pak jsme dostali výsledek hemoglobinového testu 7,6, kde norma je u muže minimálně 12, močovina byla 100 procent. vyšší, než by měl být, ani ostatní výsledky testů nebyly dobré. Kvůli vysoké uree jsme byli u nefrologa, který nás upozornil na hemoglobin, což svědčilo o masivním vnitřním krvácení, které hrozilo okamžitou smrtí.

Co se stalo dál?

Paní Krysia: Byli jsme u našeho rodinného lékaře, který řekl totéž, zopakovali jsme testy, které ukázaly okultní krev ve stolici.

Jak jste reagovali?

Paní Krysia: Byla jsem velmi nervózní, protože jsem věděla, jaká je situace v nemocnicích, že jsou přeplněné. Nemohli jsme najít místo v nemocnici. Zavolali jsme do jedné ze soukromých nemocnic v naději, že by mohli mít transfuzi krve, ale bylo nám to odmítnuto a bylo nám řečeno, že se bojí na takové pacienty „sáhnout“ ze strachu, že pacient zemře. Zavolala jsem do jiné soukromé nemocnice ve Varšavě a primářka přijala mého manžela na oddělení, bylo jen jedno volné místo na jednolůžkovém pokoji. Vyrovnali jsme poplatky, vyplnili dokumenty a zadali test na COVID-19, na jehož výsledek jsme museli čekat až 5 hodin.

Váš manžel mohl během této doby zemřít.

Paní Krysia: Ano, i když byl pokoj jednolůžkový, museli jsme čekat. Po pěti hodinách jsme dostali výsledek testu, který byl negativní. Manželovi byly transfuzovány dvě krevní jednotky, pak byla provedena gastroskopie a kolonoskopie, kde se právě ukázalo, že v tlustém střevě je rakovina. Takto jsme našli cestu do Evropského zdravotního centra v Otwocku.

Už jste slyšeli o nemocnici v Otwocku?

Paní Krysia: Ano, ale ukázalo se, že znám mnoho negativních názorů na jinou nemocnici v Otwocku. Slíbila jsem si, že tam svého manžela nikdy nepošlu, protože je pro mě příliš důležitým člověkem. Při pátrání se ukázalo, že kromě nechvalně známé nemocnice existuje ještě jedna - Evropské zdravotní centrum.

Co se stalo, když jsi šel do ECZ v Otwocku?

Paní Krysia: S kartou DiLO, kterou už máměli jsme štěstí, že jsme našli doktora Nasera Diba. Biopsie prokázala přítomnost nádoru. Lékař rozhodl, že je nutná urgentní operace. Ještě ten den jsme dostali informaci, že je tam místo pro mého manžela.

Jaké byly chvíle v nemocnici?

Paní Krysia: V ECZ v Otwocku pracují lidé s dobrým srdcem, dali nám naději, díky nim jsme věřili, že vše bude v pořádku, bylo to pro nás nesmírně důležité a povznášející. Nakonec operaci provedl doktor Dib a vše klaplo.

A po operaci?

Paní Krysia: Po operaci byl můj manžel nařízen na CT vyšetření, aby se zjistilo, jak se to po operaci všechno zotavilo. Operace byla bezchybná, lékař odstranil tolik, kolik bylo potřeba, žádné metastázy, ale ukázalo se, že došlo k infiltraci močového měchýře, as novou kartou DiLO jsme dostali doporučení k Dr. Omaru Tayarovi, dalšímu skvělému muži. Rád bych dodal, že v nemocnici v Otwocku je každý zaměstnanec, od dozorce po lékaře, prostě dobrý člověk. Setkali jsme se tam s jiným světem - jak by to mělo vypadat všude.

Existují nějaké další informace o infiltraci močového měchýře?

Paní Krysia: Stále čekáme. Manžel si nechá do močového měchýře zavést speciální kameru, která pravděpodobně dokáže potvrdit nebo vyloučit jinou rakovinu. Rád bych všechny senzibilizoval, aby se nechali otestovat. Jak se můj manžel dříve zmínil, má cukrovku a vysoký krevní tlak, ale předtím neměl absolutně co dělat. Byl, dá se říci, příkladem zdraví. Když najednou u večeře omdlel, byli jsme opravdu překvapeni, netušili jsme, že může jít o tak vážnou věc. Celou dobu se naše myšlenky točily kolem cukrovky.

Již jste porazili jednoho soupeře. Nyní čekáte na další diagnózu.

Paní Krysia: Ano, čekáme na vyšetření, při kterém bude provedena biopsie léze v močovém měchýři.

Máte dobrou náladu?

Paní Krysia: Nejhorší je strach, ničeho se nebojím. Hodně si věřím a vím, že se manžel uzdraví, díky čemuž tomu věří i on. Musí být zdravý a bez diskuze. Společně vychováváme postiženého syna, který nás má moc rád a jinak to nejde, musí uspět.

Víte, zda budete potřebovat chemoterapii?

Paní Krysia: Nechceme chemoterapii, doufáme, že to nebude nutné.

Jaká byla vaše první reakce na diagnózu? Měli jste poruchu?

Paní Krysia: Měla jsem to a bylo to hrozné. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Strašně jsem se bála. S naším synem Krzyśem,který je již dospělý, celý život jezdíme po doktorech, takže znám reálie nemocnic.

Doprovázela jste manžela na návštěvy lékařů?

Paní Krysia: Na všechny návštěvy jsem chodila s manželem, protože je spíše veselý a se vším by souhlasil, ale já mám ostřejší povahu a umím bojovat za své. Uklidnilo mě to. Jsem v těžké depresi, beru antidepresiva a to mě žene dál.

Proč jste uvěřili, že uspějete?

Paní Krysia: Když jsem vezla manžela do nemocnice, když Krzyś večer usnul, plakala jsem. Našli jsme však doktorku Dib, paní Małgosii z Otwocku, a znovu získali naši víru – věděli jsme, že jsme v dobrých rukou.

Jak jste se cítil s první diagnózou?

Pan Andrzej: Nejprve mě to překvapilo a divil jsem se, proč se mi to stalo. Začal jsem hodně číst o rakovině tlustého střeva a konečníku a ukázalo se, že je to jedna z nejčastějších rakovin. Bál jsem se nemocnic, nikdy jsem tam neležel. Také jsem se operace bála, nevěděla jsem, co bude dál. Naštěstí mám podporu manželky a lidí pracujících v ECZ v Otwocku. Všichni se vyznají ve svém řemesle a svou práci dělají, jak nejlépe umí.

Jak Krzyś reagoval na vaši nemoc?

Pan Andrzej: Byl velmi smutný, když se o tom dozvěděl. Zpočátku byla u nás doma dost napjatá atmosféra, ale naštěstí se vše vrátilo do starých kolejí.

Naštěstí máte jeden druhého. Ať vás pozitivní přístup nikdy neopustí.

Paní Krysia: My se nevzdáme. Máme se rádi, jsme přátelé a jeden bez druhého si svůj život neumíme představit. Když se setkáváme s nezainteresovanými lidmi, naše srdce roste, protože víme, že dobro se vrací. Pomůžeme každému, kdo nám pomohl.

Čekáme na nějaké dobré zprávy po biopsii močového měchýře. Děkuji za rozhovor.

  • "Rakovina? V mém věku?" - Někteří muži by si měli nechat zkontrolovat prostatu ve 30 letech
  • Urolog apeluje na muže: „Nejste nezničitelní“
  • Urolog: "Pacienti jednají proti logice. Jeden z pacientů chtěl zkusit urinoterapii"
  • Urolog: "Pacienti, kteří vyšetření nepodstoupí, s ním zacházejí jako s pýchou a aktivem"
  • Agata o boji proti rakovině vaječníků: První chemo mě „zabila“
  • Marek o rakovině prostaty: "Když mi bylo 63, věděl jsem, že to skončí plenkami, že to skončí stykem"
O autoroviMarcelina DzięciołowskaEditor po mnoho let spojený s lékařským průmyslem. Specializuje se na zdraví a aktivní životní styl. Soukromá vášeň pro psychologii ji inspiruje, aby se jí začala věnovatobtížná témata v této oblasti. Autor série rozhovorů z oblasti psychoonkologie, jejichž cílem je budování povědomí a boření stereotypů o rakovině. Věří, že správné mentální nastavení dokáže zázraky, proto prosazuje odborné znalosti založené na konzultacích s odborníky.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Onkologie