Krabbeho nemoc (globoidní leukodystrofie) je málo známé, velmi vzácné genetické onemocnění, které postihuje především periferní a centrální nervový systém. Klasicky Krabbeho nemoc postihuje novorozence, ale může se stát i později v životě. Ve většině případů vede Krabbeho choroba ke smrti kolem 2 let věku. Jaké jsou příčiny a příznaky Krabbeho choroby? Jaká je léčba?

Obsah:

  1. Krabbeho nemoc – příčiny
  2. Krabbeho nemoc - příznaky
  3. Krabbeho nemoc - diagnóza
  4. Krabbeho nemoc - léčba
  5. Krabbeho nemoc – Charlesův příběh

Krabbeho nemoc(globoidní leukodystrofie) patří do skupiny tzv. střádavá onemocnění a spočívá v nedostatku nebo nedostatku enzymu, který je nezbytný pro správnou strukturu myelinu, tj. látky obklopující nervová vlákna.

Důsledkem této vady je nadbytek galaktocerebrosidu, který narušuje fungování centrálního (centrálního) a periferního nervového systému a v důsledku toho se říká progresivní dysfunkce svalů a nervů - říká doc. dr hab. n. med. Jolanta Sykut-Cegielska, vedoucí oddělení metabolických nemocí, endokrinologie a diabetologie, Institut "Children's Memorial He alth Center" ve Varšavě, koordinátor Orphanet Poland

Krabbeho nemoc je příkladem onemocnění, které je vzácné, ačkoli celkový počet pacientů v EU se odhaduje na více než 240 000. Většina z nich je genetická a jejich klinický průběh je závažný; často představují hrozbu pro život nebo způsobují chronické postižení – dodává odborník.

Krabbeho nemoc – příčiny

Příčinou Krabbeho choroby je mutace v genu GALC (14q31), který kóduje lysozomální enzym galaktocerebrosidázu, která katalyzuje hydrolýzu galaktózy z galaktocerebrosidu a galaktosylsfingosinu (psychosinu).

Globoidní leukodystrofie se nazývá Krabbeho nemoc podle dánského neurologa Knuda Haraldsen Krabbeho, který tuto nemoc jako první popsal

Nahromadění psychosinu vede k demyelinizaci centrálního a periferního nervového systému.

Nemoc se dědí autozomálně recesivním způsobem. To znamená, že osoba musí zdědit dvě změněné kopie stejného genu (jedna změněná kopie zkaždý rodič), aby se nemoc objevila.

Pokud osoba zdědí jednu pozměněnou kopii a jednu správnou kopii, pak bude ve většině případů tato osoba zdravým nositelem, protože přítomnost správné kopie kompenzuje přítomnost změněné kopie.

Být přenašečem znamená, že nejste postiženi nemocí, ale jste nositeli změněné kopie jednoho genu v páru a můžete ji předat svému potomstvu.

Krabbeho nemoc - příznaky

Existují čtyři typy onemocnění: ¹

  • kojenecká forma (také nazývaná „klasická“) – nejčastější – začíná v prvních 6 měsících života
  • dětská postava – od 6 měsíců do 3 let věku
  • postava adolescenta - začátek mezi 3. a 10. rokem
  • dospělá postava (nejvzácnější) – začínající nad 10 let

V polské literatuře nejsou žádné zprávy o přítomnosti dospívání a v angličtině se vyskytují sporadicky. O toto téma se také zajímá málo vědců, což je pravděpodobně způsobeno malým rozsahem problému z pohledu společnosti as tím souvisejícím nedostatkem financí na tento typ výzkumu.¹

Příznaky se u kojenců objevují mezi 2. a 6. měsícem věku a průběh onemocnění lze rozdělit do 3 fází:

U pacienta se rychle rozvine polykání, dýchání, slepota a hluchota. Kojenec obvykle umírá do 2 let - říká doc. dr hab. n. med. Jolanta Sykut-Cegielska

  • Fáze I - podrážděnost, ztuhlost, špatné ovládání hlavy, potíže s krmením, občasné sevření palce, epizody zvýšené tělesné teploty, opoždění vývoje
  • II stadium - záchvaty zvýšeného svalového napětí s opistotonem, myoklonické křeče, regrese ve vývoji, zatínání rukou a zrakové postižení
  • III stadium - dochází ke snížení svalového tonu, slepotě a hluchotě

Pacienti jsou vegetativní a umírají před dosažením věku 2-3 let, obvykle na respirační infekce.

U pozdních kojenců / adolescentů (1-8 let) a dospělých (>8) jsou symptomy zpočátku různé a progrese onemocnění je variabilní (obecně pomalejší u starších dospělých).

Příznaky u pacientů s kojeneckou formou / formou dospívání jsou podobné těm, které lze pozorovat u kojenecké formy, ale často jsou počáteční příznaky u dospělé formy:

  • slabost
  • poruchy chůze (spastická paraparéza nebo ataxie)
  • silná parestézie
  • hemiplegie a/nebo ztrátavidění, s periferní neuropatií nebo bez ní

Kognitivní regrese se liší a v dospělosti ji často nevidíme.

Krabbeho nemoc - diagnóza

Diagnóza se provádí pomocí symptomů, neurologického testování a enzymového a genetického testování.

Krabbeho nemoc - léčba

Léčba je omezena na transplantaci hematopoetických kmenových buněk u presymptomatických kojenců a pozdní nástup u mírných případů. Bylo prokázáno, že tento léčebný režim zpomaluje progresi onemocnění.

Další možnosti léčby (tj. chaperonová proteinová terapie, enzymatická substituční terapie, genová terapie) jsou v současné době zkoumány na zvířecích modelech.

Podle odborníkaDoc. dr hab. n. med. Jolanta Sykut-Cegielska, primářka Kliniky metabolických nemocí, endokrinologie a diabetologie, CZD Institut, koordinátorka Orphanet Polsko

Zkrocené osiřelé nemoci

V Polsku je problémem nízké povědomí o existenci takových vzácných onemocnění, nazývaných sirotci kvůli pocitu izolace pacientů a jejich rodin, spojené s běžným nepochopením v okolí (i mezi lékaři).

Proto je tak důležitá iniciativa Evropské komise, která zahájila veřejné konzultace o těchto nemocech v zemích EU. Cílem konzultace je rozšířit znalosti o nich, zlepšit diagnostiku, přístup k léčbě a péči o pacienty.

Pacienti se vzácnými onemocněními by měli mít právo na stejnou prevenci, diagnostiku a léčbu jako ostatní pacienti. Vyzývám všechny zainteresované strany, aby používali internetovou informační službu http://www.orpha.net/

Krabbeho nemoc – Charlesův příběh

Karol se narodil 19. června 1995. Bylo to naše první, vytoužené dítě. Všechno šlo podle plánů: nejdřív svatba, pak vlastní byt a dítě.Těhotenstvía porod proběhl bez komplikací. Karolek se dobře najedl, vyrostl a ve třech měsících začal zvedat hlavu.

Když mu bylo méně než šest měsíců, navštívili nás přátelé se stejně starým dítětem. Tehdy jsme si poprvé všimli, že se Karolek chová jinak než ten kluk. Byl velmi letargický, mnohem méně pohyblivý. Začali jsme ho sledovat.

Brzy jsem s ním šel k lékaři na kliniku. Doktor řekl, že malý je … podvyživený a doporučil konzultaci v laktační poradně. Karola jsem kojila a jedl docela dost a rozhodně nebyl vyhublý.

Až po měsíci a tak nějak a zcela náhodou - díky soukromé známé - jsme se ocitliv Dětském zdravotním středisku. Karolek zůstal v nemocnici na výzkumu. O jejich výsledcích jsme se dozvěděli celkem rychle. Na tuto návštěvu nikdy nezapomenu.

Lékař z metabolického oddělení řekl, že Karol trpíKrabbeho nemoc- vzácnémetabolické onemocněnígenetický nedostatek nebo vůbec žádný enzym . Není šance na vyléčení.

Dozvěděli jsme se, že stav našeho syna se bude postupně zhoršovat a že takové děti většinou umírají do 2 let. Dostali jsme letáček z hospice k odchodu. Byl to pro nás šok. Manžel to napětí nevydržel, něco křičel na doktora …

Děti s Krabbeho chorobou obvykle umírají před dosažením dvou let

Doteď nevím, jak jsem to všechno přežil. Abych co nejméně přemýšlela, snažila jsem se zaměřit na konkrétní záležitosti – každodenní činnosti spojené s péčí o nemocného syna. A bylo to čím dál těžší.

Neurologické poruchy progredovaly - Karolek ztrácel zrak, měl stále větší problémy s polykáním, dusil se. Musel jsem ho krmit a pít přes sondu. Nikde, ani na procházku, jsem se nepohnul bez elektrické odsávačky na odsávání sekretů z dýchacích cest.

Bylo to velmi těžké. Občas nás navštívili pracovníci hospice – psycholožka a dva mladí lidé. Jsem jim velmi vděčný. Byli jediní lidé, kteří byli zapojeni do toho, co se dělo, doprovázeli mě v mém utrpení.

Lidé se rodinám s takto nemocnými dětmi většinou vyhýbají, protože si nevědí rady s neštěstím. Pocit odcizení a nepochopení byl navíc umocněn tím, že se jedná o velmi vzácné onemocnění.

Karolek zemřel v noci ve spánku, 10 dní po svých prvních narozeninách. Náš syn se narodil bez enzymu nezbytného pro správné fungování nervové soustavy. Jedná se o vzácné genetické onemocnění, kdy oba rodiče mají jeden gen, který je abnormální.

Tomu se říká recesivní gen - na mé a manželovo zdraví to nemá žádný vliv, ale když se setkají dva lidé s takovými geny, je vysoké riziko (25%), že dítě zdědí oba recesivní geny a bude nemocné.

Pravděpodobnost, že oba partneři mají takový gen, je velmi malá, ale bohužel to byl náš případ. Dá se hořce říci, že jsme „vybráni osudem.“

Stojí za to vědět

Kde se vzala Krabbeho choroba v Polsku?

Krabbeho nemoc v Polsku pravděpodobně souvisí se švédskou potopou¹ Možná iniciovala šíření mutantní alely pocházející ze země, kde se nyní vyskytujenejvyšší výskyt Krabbeho choroby v Evropě. Tyto předpoklady zatím zůstávají pracovní hypotézou, kterou lze ověřit pouze genetickým testováním.¹

Klinika v Rotterdamu, která se zabývá Krabbeho chorobou

Nechali jsme si udělat testy hned po diagnóze Karolkovy nemoci a slyšeli jsme, že pokud se rozhodneme mít další dítě, děláme to na vlastní nebezpečí. Je těžké vzdát se snů o rodině, ale báli jsme se to zkusit.

Po nějaké době nám však zavolali, že v Nizozemsku v Rotterdamu byla nalezena klinika, která se Krabbeho chorobou zabývala, a že bude schopna z prenatálních testů určit, zda dítě být nemocný. Pak jsme udělali pokus. Podruhé jsem otěhotněla celkem rychle a bez problémů.

Ve 21. týdnu jsem podstoupila amniocentézu a odebraný vzorek plodové vody byl odeslán do Holandska. Na výsledky testu jsme čekali asi měsíc. Do CZD přišli faxem. A byly jako rozsudek - rozsudek smrti nad naším druhým dítětem.

Zjistili jsme, že je to zase kluk a že je znovu postižený touto zatracenou nemocí. Musela jsem ukončit těhotenství. Bylo by kruté rodit dítě jen proto, aby trpělo, odsuzovat ho k pomalé, nevyhnutelné smrti. Už jsme věděli, co to znamená.

Našli se však lidé, kteří měli odvahu mi „ukončení těhotenství“ připomenout. Jak moc je třeba být bezcitný a bez fantazie, aby ženy v této situaci porodily dítě? Ale není tak snadné se mě dotknout.

Věděl jsem, že musím být silný, musím se s tím vyrovnat, absolutně se nemůžu zhroutit. A byl jsem silný. Po dvou neúspěšných pokusech se i můj manžel - rozený optimista - trochu zlomil. Zdráhali jsme se o tom mluvit. Ale nehnuli jsme se od sebe, i když v takových krizových situacích se to občas stává.

Třetí těhotenství - prenatální testy ukázaly, že dítě nebude zatíženo genetickým onemocněním

Koncem roku 1997 jsem potřetí otěhotněla. Opět amniocentéza a měsíc čekání na výsledky testů. Čím blíže jsem je potkal, tím víc jsem se bál. Pamatuji si, že byl pátek odpoledne a já byl v práci. Telefon zazvonil po 15:00

Myslel jsem si: kdo sakra volá v tuhle dobu? Už je skoro víkend. Byla to paní z Children's Memorial He alth Institute, která řekla, že právě přišly výsledky z Holandska a že naše dítě je zdravé. Pocítil jsem chvění. Takže je to možné! Porodím normální zdravé dítě, syna. Jaká úleva, jaká radost! Po dvou letech života v neustálém strachu.

Díky prenatálním vyšetřením jsme také věděli, že miminko nemá žádné jiné závažné vady, zejména páteřenervózní a takové znalosti jsou k nezaplacení. Ale strach mě samozřejmě úplně neopustil. Po tom, čím jsem si prošla, každá silnější kontrakce, každé další vyšetření mě zneklidňovalo. Naštěstí těhotenství proběhlo bez problémů a Jakub se narodil 23. července 1998.

Velký, zdravý, krásný kluk. Když byl malý, třásla jsem se ze všeho - když v noci škytala, chtěla jsem s ním k doktorovi! Trvalo dlouho, než si uvědomil, že s Jakubem se dá zacházet jako s každým jiným zdravým dítětem. Například jsem mu hodně dlouho míchal všechna jídla, protože jsem si vzpomněl na ty hrozné chvíle, kdy se Karolek dusil a dusil.

Asi už navždy budu přehnaně ochranitelská matka… Jakub však rostl báječně: rostl rychle, málokdy onemocněl, docela brzy začal mluvit, a když dojde na chůzi, tak … fuj , cítím se unavený už ze samotné vzpomínky.

Tenhle malý kluk vlastně vůbec nechodil, jen běžel! Byl to nejvytíženější dítě, které znám – jako by měl v nohách zabudovaný motor. Vydrželo to pěkných pár let. Pohyb byl vždy jeho živel - už v sedmi letech byl velkým plavcem a lyžařským nadšencem a dnes, v devíti letech, trénuje hokej v Legii a také se mu velmi daří.

Neočekávané těhotenství - stres a strach, že dítěti může hrozit genetické onemocnění

Nikdy jsme nechtěli jedináčka, ale druhé dítě jsme plánovali, až půjde Jakub do školy. Mezitím, těsně po jeho třetích narozeninách, se ukázalo, že jsem těhotná.

Nebyl jsem nadšený. Do práce jsem se vrátila až po rodičovské dovolené, chtěla jsem pokračovat ve studiu a napsat doktorát. Můj život byl stabilní, šťastný - postavili jsme dům, manželova firma prosperovala.

A tady je všechno zpět, strach je zpět. Byl jsem vystrašený. Nechtělo se mi znovu absolvovat celý tento výzkum a čekat na výsledky. Bylo to pro mě velmi těžké období. Je třeba mít na paměti, že materiál pro výzkum se sbírá ve 21. týdnu a výsledky jsou známy o měsíc později – to je téměř půl roku neustálé úzkosti!

Robert se mě snažil rozveselit a uklidnit, přesvědčil mě, že všechno bude v pořádku… A bylo to tak. Výsledky výzkumu se ukázaly jako úspěšné. Ludwik se narodil 23. března 2002. Od té doby, co se objevil na světě, jsem nepochyboval, jestli je to vhodná doba pro další dítě a dnes si nedokážu představit, že by tam nemusel být.

Je úplně jiný než jeho velký bratr - klidnější, přemítavější. Když byl maličký, často nás překvapoval nějakým věkovým prozíravým pohledem. V 5 letech začal hrát na klavír. Velmi se nás dotkl, když hrál svou první během posledních VánocVánoční koledy.

Přišel jsem o dvě děti, zažil jsem ty nejhorší chvíle, jaké matka mohla zažít. Dnes mám dva úžasné syny. Život se ne vždy vyvíjí tak, jak bychom si přáli. Ale nejdůležitější je neztrácet naději. Musíte věřit, že se osud změní a že po horších časech přijdou lepší. Dokázali jsme to.

Bibliografie:

1. Jastrzębski K., Klimek A., Krabbeho globoidní leukodystrofie – nemoc mnoha tváří ?, „News Neurologiczne“ 2008, č. 8

V textu jsou použity úryvky z článku Agnieszky Roszkowské z měsíčníku "M jak mama".

Kategorie:

Genetická onemocnění