OVĚŘENÝ OBSAHAutor: lek. Katarzyna Banaszczyk

Časté infekce, zejména respiračního traktu, jsou pro mnohé rodiče skutečným neštěstím. Kolikrát za rok může dítě onemocnět? Kdy byste se měli obávat a prohloubit diagnózu? Jaká je situace pro dospělé?

Kolikrát do roka se může dítě nachladit?

Mnoho rodičů má pocit, že jejich dítě je neustále nemocné. Týká se to především dětí jeslí a školek. To je zcela normální, dítě přichází do kontaktu s novými bakteriemi a může onemocnět až 8-10krát ročně.

Pokud se jedná o typická nachlazení a dítě se uzdraví a v období mezi infekcemi nemá žádné rušivé příznaky, neznamená to podezření na imunodeficienci. S věkem počet infekcí klesá a dítě onemocní stále méně často.

Imunitní systém se vyvíjí s věkem a učí se reagovat na nové mikroorganismy - lidská imunita se buduje.

Časté infekce – kdy je vhodné prohloubit diagnostiku?

Stojí za to si zde přečíst několik pokynů, které naznačují, jaké typy infekčních onemocnění a kolik z nich ročně by v nás mělo vzbudit obavy a přimět nás navštívit odborníka.

Tyto příznaky se nazývají příznaky alarmu a mohou to být příznaky abnormality zvané imunodeficience. U dětí budeme mít v naprosté většině případů podezření na primární imunodeficienci, tedy takovou, která je dědičná.

Příznaky alarmu zahrnují takové klinické situace jako:

  • infekce uší – alespoň čtyři nebo více takových infekcí ročně, jedna nebo dvě infekce uší rozhodně nejsou důvodem k obavám,
  • užívání antibiotické terapie bez zlepšení po dobu dvou měsíců, pokud se antibiotikum užívá podle indikace - tj. u bakteriální infekce,
  • alespoň dvě nebo více sinusitid za rok,
  • zápal plic – stejně jako u sinusitidy, dva nebo více zápalů plic za rok by měly způsobit úzkost,
  • vyskytující se hluboké kožní abscesy, orgánové abscesy – absces je dobře ohraničené ohnisko hnisu vyskytující se v tkáních nebo orgánechinterní,
  • abnormální přírůstek hmotnosti,
  • nutnost dlouhodobého nitrožilního užívání antibiotik během infekce,
  • chronická orální mykóza – to platí pro děti starší 1 roku – kojenci (tj. děti do jednoho roku) mají často orální infekce, což se nepovažuje za imunodeficienci,
  • diagnóza imunodeficience u někoho z rodiny dítěte, nevysvětlená úmrtí dětí v rodině,
  • rozvoj závažné infekce – jako je sepse, závažná kožní infekce, osteitida, encefalitida – taková závažná infekce se musí vyskytnout alespoň dvakrát za život, aby byla považována za alarmující symptom.

Co dělat, když jsou příznaky alarmující?

Při výše uvedených alarmujících příznacích (stačí jeden takový) se určitě vyplatí zajít na konzultaci k lékaři, který po rozhovoru rozhodne o dalším diagnostickém postupu. V případě dětí jsou ambulancemi, které diagnostiku v tomto směru provádějí, imunodeficitní ambulance. Tam mohou specializovaní lékaři odeslat dítě na testy na možné poruchy imunity.

Rodinný lékař nebo pediatr na klinice primární zdravotní péče nemá možnost odeslat dítě na odborná vyšetření v této oblasti, ale po vyšetření a pohovoru se může rozhodnout takovou kliniku konzultovat. Vyžaduje se doporučení na imunodeficitní kliniku, kterou lze získat od svého praktického lékaře nebo pediatra.

Primární a sekundární imunodeficience

Nedostatky imunity se dělí na primární a sekundární. Primární imunodeficience jsou vrozené stavy. Mohou vzniknout mimo jiné v důsledku zhoršené tvorby protilátek – tento mechanismus se vyskytuje u nejčastějšího primárního imunodeficitního onemocnění, kterým je deficit IgA

Tento stav je často asymptomatický a může doprovázet další abnormality, jako je celiakie, diabetes 1. typu, juvenilní idiopatická artritida a zánětlivá onemocnění střev, jako je ulcerózní kolitida nebo Crohnova choroba.

Další, více symptomatická onemocnění, patřící k primární imunodeficienci jsou:

  • běžná variabilní imunodeficience,
  • stav vyplývající z narušené buněčné odezvy,
  • onemocnění vyplývající z poruchy fagocytózy

Sekundární imunodeficience jsou mnohem častěji diagnostikovány u dospělých. Jsou důsledkem jiných chorobných stavů- nejsou vrozené. Mezi příčiny sekundárních poruch imunity, které zde stojí za zmínku, patří:

  • užívání léků potlačujících imunitní systém, tj. tzv. imunosupresiv - mezi ně patří mj. steroidy, cyklosporin, methotrexát, mnoho léků užívaných v chemoterapii rakoviny,
  • infekce, virové a bakteriální infekce – HIV, virus spalniček, HSV, EBV, mykobakteriální a parazitární infekce – např. malárie,
  • rakovina, zejména leukémie a lymfomy,
  • chronická onemocnění, jako je cukrovka, selhání ledvin, podvýživa, selhání jater, cirhóza,
  • autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida,
  • stav po transplantaci orgánu - pacienti po transplantaci musí užívat imunosupresiva, aby zabránili rejekci, která bohužel nepříznivě ovlivňuje imunitu,
  • vystavení ionizujícímu záření a určitým chemickým sloučeninám,
  • nedostatek bílkovin – např. ztráta při popáleninách,
  • ke snížení imunityo také predisponuje chronický stres - kdy je hladina kortizolu v našem těle neustále zvýšená - nutno podotknout, že kortizol je steroidní hormon, takže na naše tělo působí podobně jako výše uvedené - zmíněné steroidní léky,
  • porucha sleziny, nedostatek sleziny - tento orgán je zodpovědný za ničení obalených bakterií, mezi které patří mimo jiné pneumokoky, proto je jeho absence nebo porucha spojena se stavy snížené imunity

Kdy by mělo být podezření na sekundární imunodeficienci?

Poruchy mnoha tělesných systémů mohou být spojeny s přítomností sekundární imunodeficience. S ohledem na jednotlivé systémy to vypadá takto:

  • v případě dýchacího systému je třeba upozornit na: bronchiektázie, stejně jako diagnózu sarkoidózy nebo tuberkulózy,
  • v případě trávicího systému - chronické, opakující se průjmy, výrazné, neplánované hubnutí, ulcerózní kolitida, celiakie, recidivující bakteriální a parazitární onemocnění trávicího systému: salmonelóza nebo giardiáza,
  • ve vztahu k onemocněním ORL - častý výskyt zánětů středního ucha, recidivující mykózy zevního ucha,
  • v případě osteoartikulárního systému - recidivující artritida nebo celulitida,
  • v případě nervového systému - encefalitida, toxoplazmóza, mozkové lymfomy, azejména kryptokoková meningitida,
  • ve vztahu ke kůži: recidivující, obtížně léčitelné abscesy, stejně jako Kaposiho sarkom – indikátorový nádor u AIDS, virové bradavice nereagující na léčbu, alopecie neznámé příčiny a recidivující pásový opar.

Diagnóza imunodeficience

Při podezření na imunodeficienci se vyplatí provést laboratorní testy k potvrzení nebo vyloučení takové diagnózy. Testování první linie neboli screening imunodeficience zahrnuje následující:

  • hladiny imunoglobulinů (IgG, IgM, IgA, IgE),
  • stanovení titru specifických protilátek namířených proti antigenům vakcíny podaných v dětství,
  • stanovení počtu B buněk průtokovou cytometrií

Časté onemocnění není vždy imunodeficience

Z jakých dalších situací může dítě nebo dospělý často onemocnět? Stojí za to přemýšlet nejen o imunodeficiencích, ale také o:

  • alergie - chronická rýma, která souvisí s pylovou sezónou a zlepšuje se po typické antialergické léčbě (antihistaminika), by nás měla spíše povzbudit k návštěvě alergologa, stejně jako opakované záněty spojivek,
  • astma – chronický kašel, sípání, u starších dětí dušnost, tlak na hrudi, suchý záchvatovitý kašel, snížená tolerance cvičení – tyto příznaky by měly vyvolat plicní diagnózu astmatu,
  • nedostatek železa, nedostatek vitamínu D - stojí za to provést základní testy, aby se vyloučily příčiny nedostatku častých infekcí. Zvláštní pozornost by měla být věnována problému nedostatku vitaminu D, běžnému v naší zeměpisné šířce, a nezapomeňte jej pravidelně doplňovat.

Kategorie: