Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Imunoglobuliny typu A (IgA) jsou nejdůležitější molekuly ve specifické imunitní odpovědi spojené se sliznicemi. Díky jejich velmi vysoké denní produkci se tělo chrání před pronikáním bakterií, virů a částeček potravy. Proto jak nedostatek, tak nadbytek IgA protilátek může znamenat pokračující patologii.

Imunoglobuliny typu A (IgA)neboli protilátky typu A jsou imunitní proteiny produkované buňkami imunitního systému – plazmatickými buňkami, což je typ lymfocytů B. vystavení různým chemické molekuly (antigeny), které imunitní systém rozpozná jako cizí.

Antigeny mohou být fragmenty bakterií, virů, hub, potravin, pylu a v některých situacích i tkání vlastního těla (tzv. autoantigeny).IgA protilátkypůsobí specificky, protože jsou vždy namířeny proti specifickému antigenu

Imunoglobulin typu A (IgA) - role v těle

Přestože je koncentrace IgA protilátek v krvi nízká (1,4-4 mg/ml), tělo jich produkuje více než všech ostatních protilátek dohromady. To je způsobeno skutečností, že protilátky IgA jsou vylučovány hlavně sliznicemi a nacházejí se v sekretech (slzy, sliny).

Denní syntéza IgA protilátek může být až 9 gramů denně. Díky tomu je protilátka IgA jedním z hlavních obranných prvků sliznic proti environmentálním antigenům

Úkolem protilátky IgA je inhibovat adherenci bakterií k povrchu sliznic a jejich ulpívání, neutralizovat viry, toxiny, enzymy vylučované bakteriemi a potravinové antigeny

Imunoglobuliny typu A (IgA) - typy

IgA protilátky lze rozdělit na celkové a specifické. Specifické IgA protilátky jsou produkovány po celý život tělem po kontaktu s různými antigeny. Všechny specifické IgA protilátky v těle tvoří zásobu celkového IgA. Testování specifických IgA protilátek je zvláště důležité při diagnostice některých autoimunitních onemocnění, např. celiakie.

IgA protilátky byly kvůli rozdílům v molekulární struktuře navíc rozděleny do dvou podtypů:

  • IgA1, což je asi 80 procent. všech IgA v krvi je delšía citlivé na bakteriální enzymy
  • IgA2, což je asi 20 procent. celkového IgA v krvi je kratší, a proto odolnější vůči působení bakteriálních enzymů; vyskytuje se hlavně v trávicím traktu

Na povrchu sliznic a v sekretech je přítomna i protilátka IgA ve formě související s tzv. sekreční fragment. Protilátka se pak nazývá sekreční IgA (sIgA). sIgA se také nachází v malém množství v krvi, tvoří 5-10 procent. IgA protilátky.

Imunoglobulin typu A (IgA) - indikace k testu

  • podezření na dědičné imunodeficience genetického pozadí, např. selektivní nedostatek IgA
  • podezření na sekundární imunodeficience, např. AIDS
  • podezření na cirhózu
  • podezření na autoimunitní onemocnění, např. revmatoidní artritida, celiakie
  • podezření na hematologické novotvary, např. mnohočetný myelom, lymfomy
  • podezření na nefropatii spojenou s IgA
  • chronický průjem
  • chronické respirační infekce

Tkáňově specifické IgA testování je markerem probíhajícího autoimunitního procesu. Příkladem je celiakie, při jejímž průběhu jsou diagnostickým markerem tohoto onemocnění vysoké hladiny IgA protilátek proti tkáňové transglutamináze (anti-tTG)

Imunoglobulin typu A (IgA) – jaký je test?

V laboratorních testech můžeme stanovit koncentraci celkových i specifických IgA protilátek. Oba testy lze provést s žilní krví a ve zvláštních klinických případech se stolicí nebo slinami.

Koncentrace specifických IgA protilátek se nejčastěji stanovuje pomocí enzymatických imunoanalytických metod (např. ELISA test) nebo imunofluorescenčních metod. Imunonefelometrické a imunoturbidimetrické metody se také běžně používají ke stanovení hladin celkových IgA protilátek

  • Imunoglobulin typu G (IgG)
  • Imunoglobuliny typu E (IgE)
  • Imunoglobuliny typu M (IgM)
Stojí za to vědět

Imunoglobulin typu A (IgA) - norma

Laboratorní normy pro celkový IgA jsou závislé na věku a jsou:

  • 1-7 dní: méně než 0,06 g / l
  • 8 dní-2 měsíce: méně než 0,06-0,07 g / l
  • 3–5 měsíců: méně než 0,06–0,77 g / l
  • 6–9 měsíců: 0,065–0,52 g / l
  • 10–15 měsíců: 0,07–0,45 g / l
  • 16–24 měsíců: 0,13–0,93 g / l
  • 2–5 let: 0,1–1,33 g / l
  • 5–10 let: 0,38–2,35 g / l
  • 10–14 let: 0,62–2,3 g / l
  • 14–18 let:0,85–1,94 g / l
  • starší 18 let: 0,52–3,44 g / l

Imunoglobulin typu A (IgA) - výsledky. Co znamená zvýšená hladina?

Zvýšená hladina IgA protilátek je pozorována u:

  • chronické záněty (zejména ty související se sliznicemi)
  • cirhóza jater
  • AIDS
  • autoimunitní onemocnění, např. celiakie
  • hematologická onemocnění, např. mnohočetný myelom, lymfomy

Imunoglobulin typu A (IgA) - výsledky. Co znamená nízká úroveň?

Snížené hladiny IgA protilátek jsou pozorovány u:

  • primární imunodeficience, např. syndrom hyper-IgM, Brutova choroba
  • onemocnění dýchacích cest, např. průduškové astma, opakované respirační infekce
  • infekční onemocnění, např. infekce virem Epstein-Barrové
  • onemocnění trávicího traktu, např. chronický průjem, chronická onemocnění jater
  • autoimunitní onemocnění, např. diabetes 1. typu
  • kožní onemocnění, např. atopická dermatitida
  • nemoci s genetickým pozadím, např. Downův syndrom
  • Syndrom ztráty nebo malabsorpce bílkovin
  • užívání léků, jako je fenytoin, soli zlata, nesteroidní protizánětlivé léky

Imunoglobulin typu A (IgA) - selektivní nedostatek IgA

Selektivní deficit IgAje nejčastější primární (genetický) imunodeficit s normálními hladinami jiných tříd protilátek (IgG, IgM).

Vyskytuje se u 1:500 obyvatel Evropy, zatímco v Asii, jako je Čína nebo Japonsko, se vyskytuje mnohem méně často.

Selektivní nedostatek IgA je u většiny lidí asymptomatický nebo mírně se vracející infekce dýchacích cest, způsobené hlavně viry.

Bylo prokázáno, že lidé se selektivním nedostatkem IgA mají vyšší pravděpodobnost vzniku alergických a autoimunitních onemocnění, jako jsou:

  • celiakia
  • diabetes 1. typu
  • juvenilní idiopatická chronická artritida
  • vitiligo
  • zánětlivá onemocnění střev, jako je ulcerózní kolitida
  • hemolytická anémie
  • systémový lupus erythematodes

Taková predispozice u lidí se selektivním deficitem IgA může být důsledkem přetížení sliznic antigeny, které nemohou být účinně neutralizovány nedostatkem IgA protilátek, a následkem chronického zánětu

Kromě toho bylo pozorováno, že nedostatek IgA a některá autoimunitní onemocnění mohoumají společný genetický základ (HLA histokompatibilní polymorfismy).

Imunoglobulin typu A (IgA) – nefropatie spojená s IgA

Nefropatie související s IgA (akaBergerova choroba ) je zánětlivé onemocnění glomerulů, při kterém dochází k nahromadění protilátek IgA v mezangiu (typ pojivové tkáně v ledviny).

Jedním z příznaků onemocnění je hematurie a arteriální hypertenze. Rozvoji onemocnění nahrává genetická predispozice, ale doprovází i různá onemocnění, jako je revmatoidní artritida, lupénka nebo celiakie.

Diagnóza IgA-asociované nefropatie se provádí tak, že se tkáňový řez z ledviny podrobí imunofluorescenci nebo imunohistochemii k potvrzení přítomnosti depozit IgA

Reference

  1. Lewandowicz-Uszyńska A. et al Nedostatek IgA – měli byste se toho bát? Postdiplomová pediatrie, 2013, 1.
  2. Czyżewska-Buczyńska A. et al IgA důležitý prvek imunitního systému - vybrané problémy. Postepy Hig Med Dosw, 2007, 61, 38-47.
  3. Paul W.E. Základní imunologie, Philadelphia: Wolters Kluwer / Lippincott Williams & Wilkin 2008, 6. vydání.
  4. Laboratorní diagnostika s prvky klinické biochemie, učebnice pro studenty medicíny vydaná Dembińska-Kieć A. a Naskalski J.W., Elsevier Urban & Partner Wydawnictwo Wrocław 2009, 3. vydání
  5. Vnitřní nemoci, edited by Szczeklik A., Medycyna Praktyczna Kraków 2010
O autoroviKarolina Karabin, MD, PhD, molekulární bioložka, laboratorní diagnostika, Cambridge Diagnostics PolskaProfesí biolog se specializací na mikrobiologii a laboratorní diagnostik s více než 10letou praxí v laboratorních pracích. Absolvent Vysoké školy molekulární medicíny a člen Polské společnosti humánní genetiky Vedoucí výzkumných grantů v Laboratoři molekulární diagnostiky na Klinice hematologie, onkologie a vnitřních nemocí Lékařské univerzity ve Varšavě. Titul doktora lékařských věd v oboru lékařská biologie obhájila na 1. lékařské fakultě Lékařské univerzity ve Varšavě. Autor mnoha vědeckých a populárně vědeckých prací z oblasti laboratorní diagnostiky, molekulární biologie a výživy. Denně jako specialista v oblasti laboratorní diagnostiky vede obsahové oddělení v Cambridge Diagnostics Polska a spolupracuje s týmem nutričních specialistů CD Dietary Clinic. Své praktické poznatky z diagnostiky a dietoterapie nemocí sdílí s odborníky na konferencích, školeních, v časopisech a na webových stránkách. Zajímá se zejména o vliv moderního životního stylu na molekulární procesy vtělo.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Imunitní systém