Spasticita je problém svalů, především kvůli nadměrnému napětí a omezení jejich pohyblivosti. Příčinou spasticity může být jak poranění nervové tkáně, tak roztroušená skleróza nebo nádor na mozku. Spasticita je často vážný problém, protože může vést k silné bolesti nebo potížím s pohybem.

Spasticitaje termín odvozený z řeckého slovaspasticos , což doslovně znamená „tahání“ nebo „tahání“. Tato porucha postihuje svaly a spočívá v nadměrném svalovém napětí doprovázeném výskytem odporu při pokusu o pasivní pohyby se svaly zapojenými do patologie.

Svalová dysfunkce v podobě spasticity se může vyskytnout u pacientů různých věkových skupin - problém lze pozorovat u dětí v podstatě od narození, ale může jít i o patologii získanou později v životě. Tato možnost je způsobena tím, že existuje mnoho různých potenciálních příčin spasticity.

Spasticita: příčiny

Spasticita se projevuje jako dysfunkce svalové tkáně, ale je způsobena poruchami v nervové tkáni. Příčinou spasticity jsou různé stavy, při kterých dochází k poškození prvků nervového systému zapojených do řízení motorických aktivit, jako jsou: motorická centra uvnitř vlastní mozkové kůry, kortikospinální trakt (tj. nervové spoje mezi mozkovou kůrou kůra a mícha) nebo samotná mícha. Obecně lze říci, že spasticita je způsobena poškozením tzv horní motorický neuron.

Za fyziologických podmínek dostávají svaly dva typy signálů: některé je stimulují k činnosti, jiné jsou navrženy tak, aby inhibovaly svalovou aktivitu. V situaci, kdy je poškozena některá z výše uvedených částí nervového systému, dochází k narušení rovnováhy mezi oběma typy podnětů - začnou dominovat podněty stimulující svaly k práci, což má v konečném důsledku za následek, že smyslové podněty, popř. minimální intenzity, může vést ke svalové kontrakci a nástupu spasticity.

Důležité

Existuje mnoho různých stavů, ve kterých k tomu může dojítpoškození motorické kůry mozku, kortikálně-míšního traktu nebo míchy. Nejčastější příčiny spasticity jsou:

  • zranění (páteře nebo hlavy),
  • krvácení do struktur nervového systému,
  • roztroušená skleróza,
  • dětská mozková obrna,
  • nádorů centrálního nervového systému,
  • tahů.

Spasticita: diagnostika

První test prováděný u pacientů se spasticitou je obvykle neurologický test. Kromě výše uvedených odchylek mohou neurologové u pacientů nalézt i další patologie, jako je zvýšení šlachových reflexů nebo přítomnost polyklonických reflexů (např. ve formě třesu nohou).

Další testy, které se provádějí u pacientů se spasticitou, závisí na předpokládané příčině problému. Pokud má pacient například poranění hlavy nebo existuje možnost, že se mohl vyvinout nádor CNS, podstoupí zobrazovací vyšetření, jako je počítačová tomografie nebo magnetická rezonance hlavy. Na druhou stranu při podezření, že příčinou spasticity může být roztroušená skleróza, může pacient kromě zobrazovací diagnostiky podstoupit lumbální punkci, jejímž účelem bude odběr a následný rozbor složení jeho mozkomíšního moku.

Spasticita: léčba

Problém těchto svalových dysfunkcí spočívá v tom, že nejčastěji je poškození nervového systému, které způsobuje spasticitu, nevratné. Realizace terapeutických interakcí u pacientů se spasticitou je však nezbytná vzhledem k tomu, že při absenci léčby hrozí např. výskyt trvalých svalových kontraktur a souvisejících deformací kloubních a kostních struktur u pacientů. Kromě toho může spasticita vést ke značné intenzitě bolesti a také ztěžovat pacientům provádění základních činností, jako je osobní hygiena nebo prostý pohyb.

Léčba spasticity je často spojena s různými obtížemi, přesto by pacienti s touto poruchou neměli léčbu nikdy přerušit.

V léčbě spasticity se využívá především rehabilitace a farmakoterapie. Spolupráce s fyzioterapeutem je zaměřena na prevenci zmíněných kontraktur a jejich následků, ale také na umožnění pacientům zachovat si co největší mobilitu. Farmakologická léčba spasticity obvykle spočívá v tom, že pacienti perorálně užívají různé léky, jako např.baklofen, benzodiazepiny (např. diazepam nebo klonazepam) nebo dantrolen. U pacientů s extrémně těžkým průběhem spasticity je možné implantovat speciální pumpy, které budou nepřetržitě dodávat baklofen dovnitř páteřního kanálu

Kromě již popsaných se někdy k léčbě spasticity používají i chirurgické techniky. Pacientům lze aplikovat injekce botulotoxinu – tato látka paralyzuje svalovou činnost a snižuje spasticitu. Omezení takové terapie spočívá v tom, že účinky injekce přetrvávají pouze několik měsíců - po této době, aby bylo možné stále pozorovat účinky léčby, je nutné botulotoxin pacientovi znovu podat . Je možné využít i jiné postupy, jako je např. rhizotomie (tj. přeříznutí nervových kořenů zásobujících svaly postižené spasticitou). V současné době je činěno stále více pokusů o využití techniky hluboké mozkové stimulace (DBS) při léčbě spasticity

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Neurologie